Diano, děkuju ti:-)

Strašné a  důležité svědectví. My, kdo žijeme v idylicky krásné a opečovávané krajině zapomínáme, že tohle ještě existuje...**** 

Díky ti, Dodolo...

Zaváté časem a vyprahlostí, ta žena s dečkou jako by tam patřila i nepatřila, totéž jelen, nevím, jestli skutečnost nebo metafora, ale určitě působivý obraz

gabi, děkuju...mám radost:-)

až dnes som sa na ňu naladila, neskôr, ale predsa *

Karle, děkuju, jsem ráda, že se ti snad trochu líbilo...

Opravdu působivé. Není vůbec jednoduché vykřesat poesii z tak bezůtěšného prostředí vojenské zhovadilosti. Takový zdařile povedený i věrohodný pohled zaslouží obdiv !

Luboši, díky:-)

orane - dík, je to možné.

příliš popisné.

Evži, děkuju ti:-)

Pěkně vykreslené.  /T

Čudlí, díky!

Líbí /*

revírníku - Jardo, tvá slova mne těší.

Sice jsem kdysi cvičil na Libavé, ale stejné to bylo tam, a tak ti musím složit poklonu za dokonalé vystižení toho zmaru.

Janičko, děkuju:-))

Irenko, verši jsi namalovala smutný a působivý obraz místa, kde jsem sice nikdy nebyla, ale díky Tvé básni si je umím živě představit. TIP

Láďo, všechno stojí tak, jak jste opustili, ba i tanky se zas prohánějí v prostoru...duní až do Krumlova.

Díval jsem se na mapu a tak mi přpoměla, že jsme se někdy opli i ve Chvalšinách. Tanky jsme vagonovali v Horní Plané.

Díky, Pavle, za komentář...

Tak jsi se stefila! Lagstapovi a Nami 99 jsi zabrnkla na citlivou strunu.  Ale vlastně  tu citlivou strunu jsi rozechvěla všem, co sloužili za bývalého režimu. I když já jsem viděl tanky jen na vojenském cvičení (samozřejmě kromě těch ruských v 68-mém... Moc pěkně vystiženo   /***

Irenko, tak to je skvělý a úžasný zároveň. Když pomineme asi čtyřicet let, tak jsme byli oba na jednom poutním místě v Kájově.

supíku, jsi velmi vlídný, děkuju, jsem ráda, že tě oslovuju...

Nalézt poesii v místě zmaru, prázdnoty, opuštěnosti, nespravedlnosti a tísně, je pozoruhodný majstrštyk. Úplně mě při čtení mrazí. Příběhy toho místa se ztratily, zůstává ozvěna a nevyřčený výčitka. Přesto z toho dovedeš napsat něco krásného, hlubokého a pravdivého. Čtu to po několikáté s otevřenou pusou. Díky za to!

Ládíku, to mne těší...já mám tyto dojmy v básničce z doby, kdy po r.89 nikdo nevěděl, co s tím prostorem, kasárna např.v Krumlově se rušila, muž tam jezdil čistit komíny do okálů pro vojáky postavených, jinak to bylo území nikoho...Kapličku jsme naložili do trabanta a dovezli, opravili, máme ji před domem, jinak by byla definitivně rozstřílena...nyní tam jsou velmi často cvičení a vstup civilům zakázán.

Kájov je poutní místo, velmi známé, a hospoda Konibar, odkud bereme zbytky pro čuníky, zdárně prosperuje!

Moc dík.

Irenko, připoměla jsi mi mladá léta. Také jsem tam sloužil. Od jara do podzimu jsme byli ve Vimperku kasárnách a hed jak trochu přituhlo, tak hurá na celou zimu na Boletice pod stany. Vzpomínám si, že tm byla někde poblíž vesnice "Kájov" (pozpátku "voják") a tam jsme chodili pro pivo. To bylo před třiceti kily.

Tak ji prosím tě dej do svých děl, bylo by to velmi zajímavé porovnání!!

Verše na dřeň, co bolí. V době toho ničení jsem tam slooužil. Zažil jsem tam zoufalce, nenávistné sociopaty, maniaky i šílence. Tiše jsem ve stanu napsal báseň. Asi ti ji pošlu, vyšla v mé sbírce Zapomenuté verše. Ozvala si se mi básní jak špatné svědomí. /T

Evo, to ani tak není o válce, jako o území, kde se zničily střelbou vesnice, lidé byli přestěhování, a celý prostor doteď slouží k vojenským cvičením...děkuju ti.

smutné, Irenka,  je to Tvoja básnická úvaha o vojne, alebo niečo osobné?