Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Veletrh

01. 07. 2018
25
45
2865
Autor
Gora

VELETRH

Polední vedro kulminovalo. Byl červenec, a ty tři dny v jednom z jeho týdnů, kdy se větší vesnice jménem Křemže zásluhou veletrhu proměňovala v městys minimálně krajského věhlasu. Hubeňour v propocené tesilové košili se postavil u svého stánku na špičky a pátravým pohledem lustroval detaily tváří nekonečného živého hada z lidí.

Žena s velkou taškou přes rameno zblýskla dotěrného prodejce periferním pohledem.

„Zdrháme, Rudo, už nás hledá ten trhovec se zaručeně nejlepšíma pánvema,“ nabádala žena chlapce. Kluk v černé mikině se loudal krok za ní. Dal si ze strany k obličeji dlaň a zrychlil. Jako by se něco dalo zachránit zastíněním obličeje z profilu. Jako by nebylo už z dálky poznat zvláštní chůzi vysokého chlapce, jeho svěšená ramena a šíji. Jako by jeho pohled upřený do země nebyl snadno zapamatovatelný pro každého, s kým kdy přišel do kontaktu.

Viděla v napůl dospělém obličeji náznak pobavení. Občas kradmo zvedl od asfaltky oči k výrobkům na stáncích kolem cesty. Bavil se, on, který jinak nesnášel davy lidí a nerozuměl pojmu „legrace“. Bylo to tady vzrušující, napínavé. Před půl hodinkou jim dvěma totiž právě tenhle čahoun s přehazovačkou nagelovaných vlasů nabízel steak jako ochutnávku vaření na „exkluzivní pánvi bratru za pět tisíc“. Stála s Rudou v popředí hloučku.

„Maminko, dáme ochutnat moji specialitu tady vašemu chlapci, co myslíte?“ řekl prodejce při pohledu na vytáhlého mládence, který s neskrývaným zájmem sledoval kroutící se voňavý plát masa na rozpálené pánvi. Žena a chlapec, bývalá učitelka domácí výuky, a žák, si z návštěvy Křemže vytvořili každoroční rituál. Jezdívali na „veletrh“ – vlastně jakousi pouťovou veselici kořeněnou hudbou, jídlem a nákupem sezónního zboží.

Závěr show byl pokaždé stejný – Ruda s velkým apetitem a jen několika málo sousty zbaštil u jednoho stánku plátek masa, u dalšího vypil superzdravý mléčný koktail z extra výkonného  mixéru anebo kopici domácí zmrzliny ze skvělého zmrzlinovače. „Maminka“ pokaždé řekla, že si to s nákupem kuchyňského náčiní ještě musí promyslet a že se eventuelně staví, až půjde se „synkem“ uličkou zpět.

Navnadění prodejci pak vyhlíželi své oslíky, otřes se, až se budou vracet…marně. Na ty dva čekal jiný program: atrakce na fotbalovém hřišti.

V obrovském pivním stanu vyhrávala dechovka. To bylo jediné místo, kam nikdy nevkročili. Ona proto, že od nepaměti neměla ráda dechovku, a chlapec proto, že nesnáší podnapilé lidi, a o ty ve stanu rozhodně nebyla nouze. Ruda už takhle těžko odhadoval reakce ostatních lidí, a co čekat od opilců, nevěděl již vůbec. Měl z nich nejistý pocit.

Velikánské skákadlo bylo první na ráně. Zdarma. Ruda si odložil malý batoh ze zad a skotačil, výrostek mezi mrňousky, a vůbec se nežinýroval.

Řetízkový kolotoč, kde teď v poledne nikdo nejezdil, jen on. Dobroděj kolotočář ho už znal, a tak jel se slevou a sám třikrát za sebou. Bylo mu trochu šoufl od žaludku, ale na jízdě trval.

Ještě celý pobledlý si koupil obrovskou porci ledové tříště. Vždycky chtěl ochutnat všechny barvy,vyvedené na plakátu reklamy, a ona pokaždé věděla, že není v jeho silách těch dvanáct kopečků sníst. Seděli na tvrdé lavičce a koukali, jak se křiklavé barvy tříště slévají, a pak, jako pokaždé, trochu smutným hlasem, že se ta paráda ve vysokém průhledném kelímku tak brzy rozpila, zeptal: “Můšu?“ a hodil zbytek do koše.

Hlavní bod veletrhu, autodrom. Duněl už z dálky. Amplion se činil ze všech sil. Karla Gotta střídal Michal David a prostor hřiště mixoval pop s dechovkou ze stanu. Ruda odhodil batůžek a letěl k pokladně. Za chvilku svíral v hrsti pět kuponů z plastu a vítězoslavně usedl do prvního autíčka z celé řady. Od této chvíle pro něj existoval jen ovál autodromu. Žena usedla s batohem a svojí velkou kabelou na zadní,vyvýšenou část podlahy – byla ve stínu a měla odtud přehled, jak Ruda jezdí.

Vstupenky dnes prodává nějaký mladíček.

Jen aby tu nebyl liliput, majitel. Zatím není nikde vidět. Asi je zalezlý ve své maringotce. Celé roky má na Rudu spadeno. Pravda, Ruda se s oblibou ve svém autíčku naváží do jiných dětí, na napomenutí jen sklopí oči, a jen co provozovatel atrakce rozmotá chumel jezdců, hned někoho zase pronásleduje a úmyslně bourá. Loni se mužíček se silnými stehny a silným hlasem postavil doprostřed oválu, založil minipaže na hrudníku a  zakřičel na hocha:

„Ty jsi asi nějakej úplně blbej magor, co?“ a kroutil hlavou.

„Magor určitě ne, jen autista,“ odpověděla mu tehdy v duchu chlapcova bývalá učitelka.

Dnes jezdilo na dráze pro auta jen několik dětí. Ruda mezi nimi vypadal téměř jako jejich táta. Vida ho, tentokrát jezdí jako slušňák, krouží  zvolna po obvodu jako baletka.

A potom ji uviděla, dívenku v jiném přibližovadle. Mohlo jí být tak šestnáct, jako Rudovi, na sobě měla bílé tílko s tenkými ramínky,hnědé vlasy jí při jízdě povlávaly, na tváři zasněný úsměv. Elegantně drandila ve svém autíčku. Ruda ji „nenápadně“ následoval po stejné trase, ale udržoval stále stejný odstup.

Žena z nich nemohla spustit oči. A ještě někdo. Z okna maringotky se vyklonil liliput, a sledoval svoji dceru, jak jezdí, pochopitelně zdarma, usmívá se tím nejkrásnějším úsměvem a kolem hlavy jí poletují kudrnaté vlasy.

Každá jízda jednou skončí.

Vzdalovali se od všech těch atrakcí,bývalý žák a bývalá učitelka, od hluku muziky, směrem k silnici.Drželi v ruce ubrousek s čerstvým kebabem.

Ádié, Křemže!


45 názorů

Gora
27. 09. 2018
Dát tip

Oldjerry - díky moc


Oldjerry
26. 09. 2018
Dát tip

Velice čtivé a zamyšleníhodné. *


Gora
06. 07. 2018
Dát tip

Dodo, usmívám se tady...Otíka, ano:-)) a dík:-)


Dodola
06. 07. 2018
Dát tip

Nevím proč, připomnělo mi atmosféru filmu Vesničko má středisková, asi toho Lojzíka nebo jak se jmenoval:)


Gora
04. 07. 2018
Dát tip

Lakrove, díky, nevěděla jsem, jak s mini začít, abych glosovala průběh "veletrhu" a aby bylo zřejmé, o koho jde, tedy kdo jsou postavy...díky, podívám se na to:-))


Lakrov
04. 07. 2018
Dát tip

V první větě je nějaký obsahový zmatek  (myslím, že v ní přebývá vazba ..., kdy...)  I tahle věta  ...nabádala žena s velkou taškou přes rameno, která  prodejce zblýskla...  je nepřehledná (i když vím, co říká).  Už vím (znám zeměpis) kdo je autorem i kdo je protagonistou toho příběhu.  K ústřední myšlence, obsahu a sdělované náladě nemám žádné výhrady.  Druhá půlka je slohově o hodně lépe napsaná než ta první, která mi přijde  "narychlo odbytá".  Nedalo by se s tou první půlkou ještě něco udělat?  


Gora
03. 07. 2018
Dát tip

Inko, mnohokrát děkuju:-))


Štírka
03. 07. 2018
Dát tip

Iri,  krásně jsem si navečer početla....  na chvíli jsem tam byla a asi nejvíc u toho autodromu.... ten je nenahraditelný úplně ho vidím v barvách i vůních s jiskřičkami nad hlavou...díky :-)


Gora
02. 07. 2018
Dát tip

Hm, to ví jen Pavel - Kolobajda, koho měl v příbuzenstvu...ta, co myslím, se jmenuje Dagmar Kludská:-)


K3
02. 07. 2018
Dát tip

Já vím, jednu máme, ale jestli to byla tahle?


Gora
02. 07. 2018
Dát tip

Karle, ono jich bylo hodně...ta kartářka myslím napsala i několik knížek.


K3
02. 07. 2018
Dát tip

V Kolíně byla Kludská kartářka.


Gora
02. 07. 2018
Dát tip

Kolobajdo, díky...z rodiny Kludských je myslím i zmíněný Michal David, možná proto jej tak často na poutích vyhrávají:-))


Kolobajda
02. 07. 2018
Dát tip

Až mi to přijde líto, že už jsem z toho dávno "vyrostl". I když jsem vlastně moc nevyrostl. A ještě mi to připomnělo - moje první žena byla (i když vzdálená příbuzná) z rodiny Kludských. Takže jsme měli také všechny atrakce zdarma.   Pěkně napsané.  /**


Gora
02. 07. 2018
Dát tip

Hani, děkuju za osobní vzpomínku a za vše:-) a moc zdravím tam k vám.


8hanka
02. 07. 2018
Dát tip

Ďalší skvelý príbeh zo života...kedysi mali podobné akcie svoje čaro, u nás jarmoky, rôzne oslavy boli späté s kolotočmi, strelnicami, autodromom...aj môj žalúdok protestoval, nepomohol si,  nedala som si ujsť retiazkový kolotoč...chvíľu som tam zase bola... s Rudom:)


Gora
02. 07. 2018
Dát tip

Baby, děkuju ti:-)


MKbaby
02. 07. 2018
Dát tip
Žůžovní milé počteníčko :-)

Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Karle, děkuju ti!


K3
01. 07. 2018
Dát tip

S citem napsané. Má to náboj a je to dojemné. Vlastně je to hezky vykreslený příběh.


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

vesuvanko Jani, děkuju moc:-)


vesuvanka
01. 07. 2018
Dát tip

Irenko, pěkně a živě jsi vykreslila atmosféru eletrhu, jako bych tam byla a učitelku a Rudu viděla.  (V Křemži jsem nikdy nebyla.) TIP


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Děkuju, Evži...


Moc pěkné. Dobře se mi to četlo. :-) /T


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

bixley, děkuju ti:-)


bixley
01. 07. 2018
Dát tip

Na podobné akce nechodím, ale jsem ráda, když mi to někdo takhle barvitě popíše. A možná i trochu očima někoho, kdo tak úplně mezi běžné lidi nezapadá. Tip.


atkij
01. 07. 2018
Dát tip
Jj, to je pěkný moment.

Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Jitko, děkuju za názor. Malá, ale pro chlapcovo chování velká změna nastala zjevením - objevením se dívenky na oválu:-))


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Čudlí, díky:-)


atkij
01. 07. 2018
Dát tip

Dokážu se velice dobře  vcítit, jaké malé radosti tato dvojice zažívala. Po této stránce moc fajn. A asi mi to v miniatuře stačí. I když jsem očekávala ještě nějaký myšlenkový či zvratový "bonus"


Čudla
01. 07. 2018
Dát tip

Hezké. /*


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Kočkodane, měli jsme z toho náramnou bžundu...díky ti.


Kočkodan
01. 07. 2018
Dát tip
Vy dva jste byli minimálně mistři evropy ve frustrování prodejců. To já se u nabízečky dílek Gory (bez přehazovačky) znovu zastavuji i po „sežrání“ její nabídky. :-) A Dianu jsem mezi komentujícími objevil také s radostí.

Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Karle, děkuju za hezká slova:-)


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Zajíčku, děkuju moc:-)


Lerak12
01. 07. 2018
Dát tip

Ta schopnost popsat prostředí a charakter osob, Tě zdobí! S potěšením jsem přečetl. V Křemži jsem nikdy nebyl, a dokonce o ni  neslyšel. Díky Tobě, jsem však alespoň virtuálně, rád veletrh (v jeho rozkvětu) poznal  a "navštívil."  


Psát umíš. A taky skvěle vystihuješ tu atmosféru. Dechovka s Gottem a Michalem Davidem - no fuj!!! :-D


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Diano, velmi ráda tě tu vidím:-) a děkuji uctivě.


Diana
01. 07. 2018
Dát tip

Krásně napsáno, přímo dojemně :-)*


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Oskare, díky, lépe bych to neuzavřela...peníze jsou až na prvním místě:-(


No jo. Autodromy lákaly a stále lákají všechny generace. I náš mladej, a to už mu je pětadvacet, na něj při pouti nezapomene. Je to takový návrat do dětství. Má sice kolena až pod bradou, ale bez jízdy domů prostě neodejde. :-)) Mně stačí klobása, čínský nudle a pivo. Bohožel to dřívější kouzlo těchto zábav se nějak vytrácí v honbě za výdělky.


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Děkuju moc, Přemku...bohužel to tam upadá, a také Ruda dospěl...ale moc ráda na to vzpomínám:-)


lastgasp
01. 07. 2018
Dát tip

Jsem nadšen barvitým vylíčením atmosféry Křemžského veletrhu, který má svoji dloholetou tradici, zpočátku dokonce mezinárodní.  Povídka by se  dala zveřejnit v časopise Křemežsko, kam pravidelně přispívá Sláva Lhoták, Franta Sarauer a další. Křemže žije bohatým životem aktivních lidí. Trochu jsem tápal mezi čahounem a vytáhlým mládencem, ale konec vše srovnal. Jen jsem zaskřípal zuby při vzpomínce na Křemži z roku 1953. /T


Gora
01. 07. 2018
Dát tip

Jardo, děkuji...opraveno, díky:-)


revírník
01. 07. 2018
Dát tip

Jeden sváteční den s autistou a jeho bývalou učitelkou. Pěkná próza.

Oprav: Ještě celý pobledlý si koupil si ...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru