Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHelena a její osud - 10.
01. 07. 2018
0
0
729
Autor
Ruža z Moravy
Helena a její osud - 10.
Uběhlo několik dní a Olda se byl podívat na matku. Vypadala klidná. Zjistil, zda byla v poslední době na kontrole, jestli má své prášky a pozval ji opět na návštěvu k nim. Zalichotilo jí, že by se mladá chtěla něco s ní poradit. Ona nebyla hloupá, ale jen ta nemoc ji omezovala a prášky na ni ji vlastně otupily a tak to docela šlo. Kdyby tušila , co ji čeká, jistě by ani ty nestačily ji uklidnit. Olda si však řekl, ať to dopadne jak chce, musí konečně věc vyřešit.
Nadešel den, kdy Helena upekla kuře s vaječnou nádivkou, uvařila dušené brambory a udělala okurkový salát se smetanou. Jako zákusek měla pudink s ovocem a šlehačkou. Doufala, že ostatní přijde na řadu až po obědě. Vše dopadlo prozatím dobře. Oběd chutnal jak matce , tak i Oldovi, třebaže měl žaludek trochu sevřený z věcí příštích.
Poseděli, Helena podala album se starými fotografiemi, z nichž obezřetně vyjmula ty Oldovy ženy - milenku i první ženu, aby matku nepoplašila a ta neuhodla, co bude následovat. Matka vzpomínala na osoby z jednotlivých fotografií, najednou však zmlkla, když se podívala na fotografii svého , již mrtvého, muže. Vypadalo to, že se opět zhroutí a Olda jí donesl sklenici vody a obrátil její pozornost k jinému obrázku.
Uklidnila se a najednou se zeptala Heleny, co od ní potřebuje, v čem jí má poradit. Helena jí popsala svoji budoucí práci, že je to jediné dobré řešení, aby nemusela nikam dojíždět. Pak nanesla otázku zařízení kanceláře v místnosti, které říkají komora. Matka se zarazila, ale snad proto, že si neuvědomila, co v komoře může být, pokývala hlavou a souhlasila s návrhem Heleny.
Šli se tam tedy podívat. Váhavě vstoupila matka do komory, rozhlédla se a najednou strnula. Se zachroptěním se kácela, Olda ji zachytil. Helena se podivila, ale bez milosti se jí zeptala, co ji tak rozrušilo. Vždyť zde není nic zvláštního, snad jen ty skvrny od krve. Čí jsou? Matka něco zamumlala, že jednou krvácela, utřela to jen tak na sucho a zakryla dekou. Helena jí nevěřila. Kdy to bylo, vždyť od smrti muže zde prý nebyla? Olda to nevydržel a zeptal se matky , od které z jeho žen to je. Od Věry č. 1 nebo č. 2- manželky? Matka zbledla a řekla, že s manželkou tu nikdy nebyla. Bylo to jasné. Ublížila nějak jeho milé. Co jí udělala, jaké to mělo následky?
Od ní se to určitě nedoví, ale musí to zjistit, ať to stojí co stojí. S matkou již nebyla řeč. Odvedli ji domů , usadili do křesla a raději odešli. Heleně bylo Oldy líto, hladila jej, líbala a snažila se ho přivést na jiné myšlenky. Umanula si, že to bude zjišťovat raději sama, co se stalo. Věděla již za kým jít.
Pokračování...