Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
Janáček učí česky
datum / id03.07.2018 / 489068Vytisknout |
autorbixley
kategorieFejetony
zobrazeno521x
počet tipů4
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Janáček učí česky

Globalizace posledních let nezasáhla jen ekonomiku. Vtrhla i do kultury, operu nevyjímaje.

Jak známo, opera má svůj původ v Itálii, a tudíž k ní italština bytostně patří. S rozkvětem opery v 18. a 19. století se začalo zpívat nejen italsky, ale také německy, francouzsky apod. Nicméně italština byla stále chápána jako jazyk opery. Vzpomeňme na scénu z filmu Amadeus, kdy na dvoře Josefa II diskutují o tom, v jakém jazyce má Mozart složit novou operu, zda v němčině, nebo v italštině.

V 19. století nastalo v Evropě jak známo období národního buditelství, a tak se přecházelo k překladům do národních jazyků. V češtině tak například Verdiho Rigoletto zpíval "Ó jak je měnivé, to srdce ženy" nebo v Carmen zpíval sbor známé "Toreadore smě-ě-ě-ě-lý, pozór si dej, pozór si dej." To platilo ještě zhruba do poloviny století dvacátého. Potom však nastala velká migrace operních hvězd po celém světě a tento stav už byl neudržitelný. A tak Pavarotti zpíval italsky nejen v La Scalle, ale i v newyorské Metropolitní opeře, která jako první zavedla zpívání všech oper v originále. A jako první evropská scéna ji následovala vídeňská opera.

Když v originále, tak tedy v originále. Složil Janáček Její pastorkyňu - v zahraničí uváděnou pod názvem hlavní hrdinky jako Jenůfa - na český text? Je třeba ji zpívat česky! Doklady o tom, jak se zahraniční umělci s češtinou perou, najdeme na youtube. V londýnském provedení Jenůfu zpívá míšeňka zřejmě původem z Jižní Ameriky a hned v úvodu si zoufá: "Kdyby mě frajíra na vojnu sebrali a svatbu pšekazili". Na prknech amsterodamské opery zase v Příhodách lišky Bystroušky revírník v úvodu oznamuje "Dostaneme bóržku" a liška Bystrouška lišákovi Zlatohřbítkovi pro Čecha téměř nesrozumitelně sděluje "vyšla jsem si na procházku, protože mě hrósně bolihlava". A tak můžeme sledovat španělské pojetí Káti Kabanové nebo francouzskou inscenaci opery Z mrtvého domu. Všechno samozřejmě v češtině.

Ruku na srdce: většina operních pěvců patrně české libretto přeškobrtá a je ráda, že tímto jazykem mluvit nemusí. Ale určitě se mezi nimi najde někdo, kdo si řekne: česká hudba je pozoruhodná a čeština je sice těžká, ale pozoruhodná rovněž. Co kdybych se to zkusil naučit? A možná se do toho pustí.

Kdoví, třeba to s češtinou zkusí i posluchač, který se bude nudit při četbě titulků na titulkovacím zařízení...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

03.07.2018 20:50:12dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Moc děkuju, Leraku. Naprosto s Tebou souhlasím. Pěvec samozřejmě musí vědět, co zpívá, aby do toho vložil patřičný cit. Předpokládám, že často uváděné opery jsou notoricky známé v originále i v překladu. Pokud je ale opera hodně spojena s prostředím daného národa, což je příklad Její pastorkyně, která se odehrává na moravské vesnici a je v originále zpívána nářečím, může jazyk originálu v zahraničí přispět k dokreslení tohoto prostředí.

03.07.2018 19:57:07dát kritice tipLerak12

Mám za to, že když pěvec nezpívá v rodném jazyce tak se s tím srovná. Třeba Rusalka je dílem i národního cítění, tak by se mělo v našem rodném. Například D. Pecková jejího oblíbeného, monumentálního Wágnera, také zpívá v němčině - a vcelku prý dobře. Pro pěvce, pěvkyni, je to projev úcty k vrcholným dílům, když je v zemi jejich tvůrců prezentují jejich jazykem. Podvědomě jim zřejmě běží stejně v hlavě originál, který jim je  srozumitelný. Ať je v řeči jakékoliv. Každý operní pěvec si libreto prostuduje už v jeho zájmu v překladu, byť nemusí být  v stoprocentních detailech. Je to pro něho důležité už pro to, aby na sceně mohl do spěvu vkládat potřebné emoce! Myslím, že s jazzem (nebo soulem) to nelze moc srovnávat. Je to založené na rytmice a imaginací projevu. Asi těžko lze v naléhavosti například " jazyk projevu Tennesse či Memfisu" věrohodně intepretovat jinak, nežli v "angličtině." To jen můj názor.

Pěkné zamyšlení to máš, Bixley.

03.07.2018 10:22:36dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Kočkodane, to je průlomový návrh. Myslím, že všichni umíme italštinu asi jako ti operní pěvci češtinu. Já třeba z italštiny umím jen označení druhů tempa, takže se zapojuji slovy: allegro, molto vivace.

03.07.2018 10:05:01dát kritice tipKočkodan
Nemám tusení, jak zdejsí revírník Jarda zpívá, ale píse cesky hezky.

Já bych mel jeden návrh, ale bojím se, ze ho vetsina zavrhne. Coz kdybychom psali komentáre zásadne italsky... ;-)
03.07.2018 08:18:35dát kritice tipaleš-novák

no, nevím...třeba půjde kolem nějaký operní pěveec nebo pěvkyně a osvětlí nám to.  Scatování je extrém, opera je o něco kultivovanější útvar... tak si s cizojazyčným textem asi umělec dává větší práci...ale mluvnici nejspíš neřeší, obzvlášť u tak "menšinových" jazyků, jako je čeština...:o)

03.07.2018 08:14:35dát kritice tipbixley
redaktor prózy

To bylo mým cílem, Goro. :-)

Aleši, to je zajímavý názor. V jazzu existuje takzvané scatování, kdy jazzoví zpěváci zpívají na nic neříkající slabiky typu šůbydůbydů. Myslíš, že takhle operní pěvci vnímají jednotlivé jazyky???

03.07.2018 08:00:45dát kritice tipaleš-novák

to je zajímavá úvaha...:o) ale obávám se, že operní pěvci berou text spíš jako hudbu, nezabývají se jazykovou stránkou...možná si při studování díla přečtou ve svém jazyce, o čem vlastně opera je... 

03.07.2018 07:53:53dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Pobavila jsem se, bixley, i dozvěděla něco nového ze světa hudby, dík:-))



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.