Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

On-line

+3 neviditelných
o čem mlčí hrnek
datum / id19.07.2018 / 489368Vytisknout |
autoragáta5
kategorieMiniatury prozaické
zobrazeno559x
počet tipů17
v oblíbených1x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

~~Mé srdce hrouda hlíny



tělo sis nahmatala v očích



vytoč mě do padedé



zaskoč žárem k srdci... málem



tísíce krát až do střepu



tvými prsty sevřen



chci mít chladné ouško našeptané



z  jícnu chrlit černou kávu



nebo opar vůní tee



v zimě nahých lip.





  (lerak)

o čem mlčí hrnek

Hrnek, malá dutá nádobka z hlíny, velká jen tak dobře pro osobní potřebu.
Někdy prostá, jednoduchých čistých tvarů, někdy je naopak bohatost všech křivek dovršena. Drobné i větší výstupky pro doplnění tvaru, pro symboliku, nebo pro lepší uchopení nádobky, všemožné i nemožné úchyty, ale i očka, ouška a ucha, přibližují se pomalu napříč věky až k dnešnímu archetypu.
Konečně, pak také zdobení bývá posledním slovem k věci. Jeho volba, podoba i způsob provedení, jeho střídmost či okázalost přece napoví cosi o člověku. O člověku žíznivém. Ale i o člověku Své doby. Je dosti užitečný avšak nikterak nezbytný. Sami si ho vybíráme, sami z něj pijeme. Proto by se mi chtělo skoro říci "podle hrnku poznáš člověka".

Hrnek, hrneček, hrníček

jen cosi malého
 co do ruky se vejde
 však s velkou duší

podobný nám
 vysoký, nízký, břichatý, užší
 smutný i veselý
 a to mu sluší

miska to není
 neb miska nemá uši

někdy je prázdný
 jindy plný
 teplý i studený
 potěšit umí

je mistr proměny
 hrneček hliněný

 
Není hrnek jako hrnek a ne každý hrnek je také vhodný pro každého.
Ten pravý si ovšem musíte najít sami.
Někdy Vám takový hrnek padne do oka, podobně jako smítko, co ho přinesl závan větru. Zkrátka se vynoří někde na tržišti v záplavě desítek dalších, třeba i dosti podobných hrnků, ale Vy v tu chvíli víte, že jenom tenhle ten je ten jediný pravý a že je tím, co Vám právě ještě chybí ke štěstí. Když se Vám pak navrch pěkně usadí do ruky, není o čem pochybovat. Je to láska na první pohled.
Jindy se takový hrnek kupříkladu podědí po někom, koho jsme měli rádi nebo se najde třeba na půdě za trámem a nic nevadí, že je už malinko oštípanej.
Občas se také stane, že vám nějaký hrnek jednoduše přiroste k srdci. Ujdete s ním kus cesty, zvyknete si na něj a čas Vás postupně stmelí. Docela spolu uzrajete.

A tak si dříve či později najde každý hrnek svého člověka a každý člověk svůj hrnek.
Zdá se, že hrnek je obrázek o nás lidech, o době, ve které žijeme a jistě i o nás samotných. /keramik Jiří Duchek)

 

 

 

Ranní kávu si vždycky vařím do velkého hnědého hrnku od Silvy, úžasné keramičky, bývalé disidentky, která má v obrovské stodole pozůstatky oněch krušných dob. Tam schnou holé matrace na prkenné podlaze a dožívá stará lampa, při které psávali psanci svá srdeční poselství.  Kdykoli si vařím kávu, vynoří se mi jejich tváře. Myslím na to, jak se obrací v hrobě a do hlíny vypouštějí smutné povzdechy…


Ouško vytvarovala přesně do mých revmatických prstů a stěny jako by vyhladila záměrně s vědomím, že o mé lásce k tomuhle hrnku tuší dřív než já. Jemný, téměř nepostřehnutelný oblouček na okraji pro rty, nenápadný vzhled. Jemu patří můj první ranní pohled. Jeho políbím jako prvního. Stárneme spolu…


Když jsem se toulala po lesích s Davidem, nacházeli jsme střepy hrnků i tři tisíce let staré. Ráda jsem je držela v ruce a přejížděla prstem po povrchu s takřka biblickou pokorou. Někdy mívaly maličké sotva viditelné kresby, které jsem si úspěšně domýšlela a po nocích dokreslovala na papír. Jako bych vyvolávala duchy. Obdivovala jsem jejich dokonalost a schopnost přežít všechny, kteří je vytvarovali i ty, kteří z nich pili a jedli.  Sice jen střepy, ale tolik síly a myšlenek. Jak ten čas letí, jak je všechno kolem pomíjivé…


Nakonec to nemohlo dopadnout jinak. Nakoupila jsem hlínu a zkoušela být hrnčířkou. Usadilo se ve mně nutkání něco po sobě zanechat, stvořit svou nesmrtelnost. Už ani nevím, kolik jsem rozdala hrnků.  Nevím ani kolik jsem rozdala květináčů, knoflíků, koulí.  Nepočítám to, ale nikdo z lidí, kteří prošli mým životem, neodešel bez nějakého dárku. Pár jich je na Slovensku, pár na Moravě a mraky v Česku. Myslím, že se stávám nesmrtelnou.


Jednoho dne bude sedět někde na bobku holka a bude přejíždět prstem po mém střepu a bude myslet na hrnčířku, která ho stvořila. Vymyslí příběh. V něm ožiju. Strunou rozříznu mokrou, voňavou hlínu…

 

Ale teď jsem ještě tady, a tak jdu uříznout další plát. Dneska to bude džbán. Velký, buclatý džbán s uchem akorát do ruky…

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

01.08.2018 12:39:36dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Úvodní rzojímání nad kusem keramiky mě málem odradilo a až po mírně zrychleném  dočtení těch dvou stran mi dochází, že jsou jen jakýmsi prologem.  Ten "zbytek", tedy vlastní text, má ovšem svou náladu a tou úvahou  "bylo - bude" najednou ten kus zkamenělé hlíny dostává úplně nový rozměr,  než je nádoba na poživatiny.  Tip.  

30.07.2018 06:07:43dát kritice tipagáta5

apropó stříháš nový film? To mě zajímá ...

27.07.2018 16:42:58dát kritice tiplastgasp

Pochopil jsem to správně, děkuju ti.

27.07.2018 06:46:19dát kritice tipagáta5

.. vidíš, já tohle vykání nahoře myslela, jakože si vás všechny představuju... ne jen tebe... :)))  to písmenkování je někdy tak nedokonalé :)

když tykat, tak tykat... pak si člověk připadá jako mezi svýma :)

26.07.2018 15:43:26dát kritice tiplastgasp

Agáto, chodím sem velmi rád posedět u monitoru a usmívat se. Občas mi to zapálí a něco vyplodím. Vykání moc nerad, ale když to jinak nejde, tak to beru od srdce a je mi fajn. Jen mít více času. Myslel jsem, že po poledni života se to zlepší a ono je to ještě horší. Nikdy jsem tolik nenadával a nebyl tak sprostý, jako teď, když třeba stříhám nový film. Ono je to podobné, jako když básník češe rým a hlídá obsah svými slovy. Díky za tvá díla a dílka.

25.07.2018 06:15:26dát kritice tipagáta5

tak to jsem moc ráda.. já mám v práci takovýho žlutýho kanárka - na něm je "osobnost roste s věkem" , dostala jsem ho od přátel k padesátinám.. je akorát na první kafe, žádnej velkej krasavec, ale zvyk je železná košile :) 

díky Přemku za zastávku... já si vás vždycky představuju, jak sedíte u monitoru, čtete a usmíváte se...

24.07.2018 15:22:53dát kritice tiplastgasp

Ani nevíte jak je milé sem k vám přisednout a poslouchat (číst), při kafíčku z bucláčku po dědovi vy básníci a básnířky. Děkuji vám.

 

23.07.2018 09:32:45dát kritice tipagáta5

:))) kvíčalko

21.07.2018 12:05:25dát kritice tipqíčala

A já mu řeknu, krásně, kafíčkově a trochu kouřově - budeš se celý dny jen tak poflakovat po domku, občas tě vezme myčka lázní a když budeš mít jó šťastnej osud, tak s tebou kvíčala nekřápne o dřez:)* Dovezu

20.07.2018 17:38:45dát kritice tipMKbaby

Tolik krásného o zdánlivě obyčejném předmětu...

Můj oblíbený hrnek nesmí do myčky, aby z něj neslezly růžičky... okraj má okousaný a otlučený, ale je po mé babičce a dokud z něj nebude hromádka střepů, za nic ho nevyměním.

Fascinuje mne práce s hlínou, kdy z kusu mrtvé hmoty díky lidským rukám najednou povstane tu užitečný předmět do domácnosti, tu milá blbůstka dávající radost, tu umělecké dílo. Mně bohužel bylo výtvarné nadání odepřeno a vrcholem mé výtvarné tvorby jsou technické výkresy...

I já jsem potěšen, že smím být jedním z těch, kterým jsi udělala radost :-)

20.07.2018 11:55:59dát kritice tipLerak12

Ag, Ga. Děkuji Vám za slova ! Vy mé radůstky poetický.

20.07.2018 11:03:49dát kritice tipLnice
*
20.07.2018 10:58:30dát kritice tipagáta5

sakrbléé, už se nemůžu dočkat... jakej bude... to si dej záležet tedy :) jsem zvědavá, co tě osloví a jestli se trefíš :)  zkus ho poslouchat, jestli ti něco poví... třeba ... kvíčaloooo, jak bude u agáty?  :))

ty odstupitelko :)

20.07.2018 10:55:26dát kritice tipqíčala

Já si schválně ordinuji odstup - chci vědět, co se mě skutečně dotýká a co jde mimo a tipuju, jen že ostatní a že bych měla, abych nebyla za Neználka, aťsi ... vidíš, držím se u tebe, bo si fakt dobrá :))) Hrnek stejně dovezu, ale nesmí být ledajaký - bude kvíčalovitý

20.07.2018 10:47:50dát kritice tipagáta5

kvíčalko, nemusíš, visí na plotě a kouká na mě pokaždý, když otevřu dveře do zahrady...  a mám náhradní přece, úplně stejnej (dvojče)

děkuju za čtení moje milá a že ses ukázala taky :) už jsem tě vyhlížela

 

20.07.2018 10:41:56dát kritice tipqíčala

:)

~~Jednoho dne bude sedět někde na bobku holka a bude přejíždět prstem po mém střepu a bude myslet na hrnčířku, která ho stvořila. Vymyslí příběh. V něm ožiju. Strunou rozříznu mokrou, voňavou hlínu…

 ty vogo, mám z tebe husinu :)

Jj, jeden ti pořád dlužím, ale jak to čtu, takový už neseženu ...

20.07.2018 10:10:02dát kritice tipagáta5

jsem ho dala do prologu Karla jednoho šikovnýho... to je symbióza, to je radost... :)

20.07.2018 09:01:10dát kritice tipgabi tá istá

toto je to najkrajšie, čo som čítala od Káju, tak hviezdička aj pre neho*

20.07.2018 08:43:07dát kritice tipagáta5

jééé, Kájo, tos mi udělal radost, ani nevíš jakou...  z jícnu chrlit černou kávu.. sakrbléééé to je tak přesně pro mě :)

 

všem moc´děkuju, že jste četli, mám velkou radost

19.07.2018 20:04:25dát kritice tipEvženie Brambůrková

Je to moc krásné. /T

19.07.2018 19:12:56dát kritice tipLerak12

To jsou parády jak z hitparády. Gratulka, Agáto!!

Jako zamilovaný bucláček jsem Ti napsal Poetlieben. To abych naštval žárlivého Kočkodána.

 

 

Mé srdce hrouda hlíny

tělo sis nahmatala v očích

vytoč mě do padedé 

zaskoč žárem k srdci... málem

tísíce krát až do střepu

tvými prsty sevřen

chci mít chladné ouško našeptané

z  jícnu chrlit černou kávu

nebo opar vůní tee 

v zimě nahých lip.

   

 

19.07.2018 18:32:47dát kritice tipJanry
veĺmi príjemné hlinené slová podané na vankúši
19.07.2018 16:33:36dát kritice tipgabi tá istá

...*

19.07.2018 13:46:08dát kritice tipDiana

Ostatní to řekli i za mne. Jsem nadšená, moc krásně napsáno!********

19.07.2018 11:31:57dát kritice tiprevírník

Ono se nesmí, Jano, nic uspěchat, ať to stojí za to. Tak žádný kvalt. Rád ale o tvém plánu čtu.

19.07.2018 11:31:13dát kritice tipagáta5

:)) jj, doma .. ještě vložím báseň... nebudou přece všichni ostatní opěvovat a já nic ... vložila jsem báseň takovou milou lehkou od Duchka

a napíšu agátovskou :)    a jinak doporučuju přečíst si od něj celé jeho povídání - o čem mlčí hrnek, je to moc krásnéé

19.07.2018 11:28:21dát kritice tipaleš-novák

ještě jedna keramická píseň...od Ebenů...:o)

ani nemusíš psát, že si ji pustíš až doma...:o)

19.07.2018 11:23:16dát kritice tipagáta5

goro, jsem tě přehlídla, díky :)

19.07.2018 11:22:44dát kritice tipagáta5

revírníku tak to mě těší... připravuju takové povídání prošpikované básněmi.. tak snad to jednou dokončím a někomu s tím udělám radost... vzpomínkové keramičení tak nějak... ale je to opravdu ve hvězdách, mám toho tolik na práci ještě :)

děkuju

19.07.2018 10:28:37dát kritice tiprevírník

Takové vyznání ke své srdcové záležitosti, k svému milovanému povolání, to bych četl dál a dál, pro měs to ostrouhávat nemusela. Je radost tě slovo za slovem sledovat a skoro být při tom, jak ti roste hrnek pod rukama. Krásně napsáno.

19.07.2018 09:15:56dát kritice tipagáta5

kočko, jestli tě uklidní  - trpíme všichni...  a neboj, dávám tomu hrnku jen takový malý pusinky, ty velký zbydou pro tebe :))

19.07.2018 09:15:36dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Agáto, to je "výhoda" rukodělné kreativity...něco zůstává. I kdyby napořád padnul Písmák,:-) - tvé hrnky a další se uchová a bude přinášet užitek a radost.

19.07.2018 09:06:25dát kritice tipKočkodan
Ale Gatko, vzdyt já stejne trpím! Presne pri tech vetách, které vypíchnul Ales. Musely tam být? Prece vís, ze jsem zárlivý. A bolí mne z toho uz i hlava. Jako strep. ;-)

(Ty sis mezitím urízla dalsí plat, já ted mozná jen dalsí ostudu...)
19.07.2018 08:16:31dát kritice tipaleš-novák

o čem zpívá hrnek...

19.07.2018 08:09:08dát kritice tipagáta5

já díky Aleši :)

chtěla jsem se víc rozepsat, ale zase si říkám, že našinci moc dlouhá dílka a navíc o keramice, nemusí, tak jsem to trošku ostrouhala :) pro milého čtenáře, aby netrpěl :)))

doufám, že jednou budou moje výrobky jako televize.. v každém domku hihi

19.07.2018 07:52:10dát kritice tipaleš-novák

...Jemu patří můj první ranní pohled. Jeho políbím jako prvního. Stárneme spolu…

celé je to parádní, i s tím přesahem do pravěku i do budoucnosti...jsem rád, že patřím mezi obdarované...

 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.