On-line

Milane, mám radost, že sis přečetl toto dílo a děkuji za Tip :-)))

Savage Flame, moc mě těší, že sis přečetl toto dílo a děkuji za Tip :-)))

Peter, děkuji za zastavení a milou odezvu :-))) 

Vesuvanka, evidentne sa nemôžeš sťažovať, že tu nemáš svojich čitateľov. Neviem čo pridať k početným odozvám, radšej čítam (ak sa dá) ako píšem. /*

Narriel, děkuji za přečtení, milá slova i přání :-))). Mám radost, že Tě dílo zaujalo. Setkání s tehdy pro mě neznámou  valeriánou s karmínovými květy na Vesuvu v roce 1998, bylo provním impulsem prostudovat květenu Vesuvu a něco o ní napsat, protože u nás se o ní nepsalo. Byl to jen sen, který se mně částečně splnil až díky internetu. Ať se i Tobě daří!

Vesuvanko,děkuji za podmanivě sugestivní vyprávění; ráda jsem se poučila. Ať se daří!

Radovane Jiří, mám radost, že Tě dílo zaujalo. Děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

Týýý brďo,to je dílo jak hrom!!!

Ahoj Jardo, děkuji Ti za zájem a milou odezvu ik obrázkům. Snažím se malované náměty propracovávat detailněji tak, aby odpovídaly skutečnosti, a přitom stále hledám svůj styl malby. Od dětství jsem obdivovala precizní obrazy krajin mistrů 19. století a ilustrace v přírodopisných publikacích.

To je radost, pozorovat opakované hnízdění sýkorek. Sýkora úhelníček je v Praze trochu vzácnější. Nejvíc se tu vyskytují koňadry a modřinky, ale v posledních letech se mně zdá, že je jich méně než dřív.

Zdravím Tě a přeji hezké a pohodové dny :-)))

Jani, ahoj... reagoval jsem na tvou odpověď a znovu jsem prošel článek. Pobavila mne sýkora úhelníček (uhelníček - má na mé zahradě svůj sýkorník a mám pocit, že už tam hnízdí snad pátá generace). Sýkor se mi tu vystřídala celá řada, ale ta černá tu má domovské právo (:-D

Proto však nepíšu: já jsem to četl dnes po čtvrté, hlavně kvůli kytkám a skalce... dnes jsem si lépe prohlédl i tvé kresby a zjistil jsem, že jsi hodně pokročila ve sdělnosti kreseb, řekl bych, že máš v kresbě více prokreslené detaily a působí to úžasně bezprostředně, jako by se na to člověk koukal v reálu...

Drž se, Janičko - pořád máš co sdělovat...

Jardo, to mě moc těší, děkuji za milá slova  :-)))

To se dá číst i třikrát... *

Růženko. děkuji za zastavení a milá slova :-))). Malý černý motýl - mohl by to být některý druh modráska, například modrásek bělopásný, který je hnědý a má bílý lem na okrajích křídel. Někdy může být hodně tmavě hnědý až černý.

Jano, mámm tak moc ráda přírodu a díky tobě jsem se octla v nebeské lázni.Živočichové i rostliny mě ochotně přijali. Nedávno jsem viděla malého černého motýla s bílými ozdobami ,podél křidélek.

Musaši, děkuji. Máš pravdu, Římané znali popel (tuf), který  těžili na mnoha místech od jihu Toskánska až po oblast kolem Neapole (Puzzoli) a vyráběli z něj vpodstatě beton tím způsobem, že smíchali sopečný popel s malýimi úlomky lávy, vápnem a mořskou vodou. Působením mořské vody docházelo k chemické reakci, za vzniku hydroxidu vápenatého, který reagoval s popelem a úlomky. Dalšími chemickýmj reakcemi docházelo k mineralizaci - vzniku krystalů, které vyplňovaly mezery a stavby tak zpevňovaly. 

Ano,asi to byl Plinius starší. Římané znali pouze sopečný popel,dokonce ho těžili a dělali z něho jakýsi "cement" ,který je tak kvalitní,že vydržel až dodnes. Ale o tom,ře by ze sopky mohla téct láva,nevěděli nic.

Oskare, děkuji za zastavení a milou odezvu. Vesuv je nádherný. Mě fascinuje návrat bohatého života do míst, zasažených erupcí a kontrast barev rostlin a lávy - to je pro mě velká inspirace k malování.

Vesuv, ačkoliv je to pěknej prevít, je jistě krásné místo se spoustou života. O tom ostatně svědčí tvé krásné obrázky. Moc se mi líbí.

Inko, děkuji za zastavení a milá slova :-))). Moc mě těší, že shlédnutí a přeščtení tohoto díla bylo pro Tebe příjemnýám zážitkem a děkuji za zájem o další a také Ti přeji krásné léto :-)))

Jani, je to opět kousek dobře zacíleného  přírodopisu v krásně čtivém podání, doplněno o Tvé obrázky.... Číst a vidět je pro mě velice příjemný zážitek, ke kterému jsem si přidala odpolední kafe... Tak se budu těšit na další a přeji hezké vydařené léto :-)

Marku, díky :-)))

Musaši, děkuji za zastavení a milou odezvu, přání  i za doplnění :-))). Rozhlasové hry jsem občas poslouchala, ale tato mně asi unikla. Ten vědec a voják byl Plinius starší, který napsal 37 knih o přírodě. Výbuch sopky nikdy předtím neviděl a proto zakotvil na pobřeží Misena, odkud erupci pozoroval, a to pro něj bylo osudné. Zřejmě se nadýchal sirných plynů - jeho tělo bylo nalezeno za dva dny bez jakýchkoliv známek zranění. Římané netušili, že Vesuv je činná sopka, protože k předchozí erupci došlo mnohem dříve než byly Pompeje založeny . A protože Pompejané neměli zkušenosti s varovnými signály blížící se erupce (zemětesení a další jevy), nevěnovali jim pozornost.

Vesuv poprvé popsal řecký zeměpisec Strabón, který vystoupil k jeho vrcholu začátkem 1. stol. n. l. Hora byla tehdy porostlá bujnou vegetací , ale na vrcholu byla holá plošina, připomínající spáleniště. Z toho Strabón usuzoval, že Vesuv je pravděpobně vyhaslá sopka, ale tato informace se asi k Římanům nedostala anebo pro ně nebyla důležitá, takže o sopkách skutečně nic nevěděli. Zato Řekové sopky znali - svědčí o tom jejich bůh ohně a kovářských řemesel Hefaistos, který měl své kovárny pod sopkami, a filosof Empedokles, který údajně spáchal sebevraždu skokem do kráteru Etny.

Marcelko, děkuji za zastavení a milá slova :-)))

Jako vždy....nádherné kresby a poučení k tomu.

Přeju ti , že ses mohla podívat tam , kam tě to vnitřně táhlo a jsem rád,že tě zážitky nezklamaly. Líbí se mi text i obrázky. Tip.

Já si při vyslovení jména Vesuv vždy vzpomenu na jednu rozhlasovou hru z antických dob,která pojednává o tom ,jak při nečekaném výbuchu této sopky dal jeden patricij ,vědec a voják,ty budeš jistě jeho jméno znát,já už jsem ho zapomněl,přirazit lod´ ke břehu,aby prozkoumal,co se děje.  - I když Římané žili ve stínu Vesuvu několik set let,neměli tušení,že jde o sopku a nevěděli ani , co sopka je.

To mě moc těší, díky :-)))

Marku, fotoalbem jsi mě moc potěšil.  Z fotek je patrné, že se umíš dívat a dovedeš zachytit ty nejzajímavější pohledy. Ještě jednou velké díky :-)))

I Tobě krásný den :-)))

To mám radost :-)))

 Krásný den :-)))

Romane, Diano, Marku, Jaroslave, Zuzulínko, Irenko, Luboši a Karle, děkuji za zastavení a milou odezvu k dílu. Potěšilo mě, že vás zaujalo.

Romane, máš pravdu, tady jsem ve svém živlu :-)))

Diano, těší mě, že máš na Vesuv hezké vzpomínky :-)))

Marku, díky za odkaz na fotoalbum Vesuvu a Pompejí, k němuž jsem se ráda vrátila :-))). Máš tam krásné originální a inspirativní záběry. Už po prvním shlédnutí jsem namalovala obrázek pohledu na dno kráteru a ještě bych chtěla namalovat další.

Jaroslave, mám radost, že jsi navštívil Vesuv alespoň prostřednictvím tohoto díla :-)))

Zuzulínko, motýlů je tam hodně. Měla jsem štěstí na otakárka fenyklového, poletujícího v kráteru, další motýly, zejména modrásky, jsem viděla ve filmu na youtubu.

Luboši, díky za pěkné  verše :-)))  - právě ten kozlík mě dostal a byl výzvou k pátrání po dalších rostlinách na Vesuvu a jejich literárnímu zpracování. 

Irenko a Karle, díky :-))). Pokud jde o malování, jsem jen amatér, a doplňování děl obrázky anebo naopak doplňovat obrázky textem, je přímo mojí vášní - snažím se tak vyjádřit svoji lásku k vulkánům.

Ztotožňuji se s trefným, co vystihla Gora. Je to komplexní oslava jednoho z jedinečných střípků přírody. Požitek.

Je skvělé mít možnost užívat si tvých několik talentů najednou :-)

vypravila bych se tam někdy na ty motýly - to musí být krása je pozorovat!

Nikdy jsem na Vesuvu nebyl, ale pod vlivem tvého doprovodu, milá Jano, se teď cítím, zako bych tam přece někdy byl. Je to krása. Tip.

Skvělé propojení obrazu a slova, navíc se člověk něco dozví :-)))

 https://muamarek.rajce.idnes.cz/Po_Italii_letem_svetem%2C_cerven_2018/#144.jpg

Už mi to chybělo. Díky za tvé krásné obrázky a poučení o kytičkách. Já byla na Vesuvu jen jednou a moc ráda si to připomínám. ***

Dodolo, děkuji za zastavení a milou odezvu. :-))). Na Vesuvu  jsem byla dvakrát - v roce 1998 a 2001, a byla jsem překvapena květenou . Tenkrát se o ní u nás nepsalo. Právě to bylo podnětem k jejímu bližšímu studiu. Obzvláště mě tehdy zaujala valeriána, kterou jsem do té doby neznala (dodatečně jsem zjistila, že má i český název "mavuň červená", a pěstuje se jako skalnička, ale já jsem zvyklá na ten italský). Rostliny na Vesuvu sleduji teď prostřednictvím internetu. Přeji synovi krásné zážitky z návštěvy Vesuvu a dalších míst :-)))

Tak konečně něco o tvém "jmenovci", úžasné obrazy slovem i malbou. Syn tam shodou okolností zrovna jede na poznávací zájezd, tak budeme srovnávat dojmy :-)