Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Co když jsme právě v nebi?

08. 08. 2018
6
13
1407
Autor
Danny
Asi před rokem se mi dostaly do ruky knížky od Anity Moorjani, přeložené do češtiny jako "Musela jsem zemřít" a "Co když je to nebe" - jako název své recenze jsem parafrázoval jméno druhé z nich tak, aby přesněji reflektoval, o co autorce šlo: v originále se kniha jmenuje "What if THIS is heaven", s THIS v kurzívě, aby bylo jasné, že tím "to", "this", je míněn právě tento svět: co když žijem v nebi, ale neuvědomujeme si to, protože máme jistým způsobem zamlžený úhel pohledu a vše od výchovy přes kulturu nás mate ještě víc? Originál knihy "Musela jsem zemřít" se jmenuje "Dying to be me", což bych přeložil spíše jako "Stala jsem se sama sebou skrze smrt": vysvětluje, jak se autorka ke svému nevšednímu úhlu pohledu dostala: umírala na rakovinu a byla až v takové fázi, že se dostala do posmrtného života: měla zážitek blízkosti smrti (v knize označován zkratkou NDE, Near Death Experience) - tam na druhé straně již podle ní je jen bezpodmínečná láska bez posuzování a všichni jsou propojeni, nalezla tam svého otce a nejlepší přítelkyni, kteří zemřeli dříve. Zvolila si vrátit se do našeho světa, aby pomohla lidem: cítila, že když se vrátí, tělo zareaguje na změnu její duše a rakovina se vyléčí - a může poté lidem předávat zprávu, aby se nebáli - a to dokonce ani smrti. V knížce popisuje, jak z toho doktoři byli úplně perplex, když se ze stádia, kdy podle nich "nemohla přežít", zakrátko uzdravila. Následně se o svém zážitku podělila na stránce zkoumající zážitky blízkosti smrti (http://www.nderf.org/) a vyhledal ji nakladatel - potom vydala knížky a hlásá svoji filosofii po celém světě. Filosofie je jednoduchá a svěží: Nemusíme se snažit být co nejvíce duchovní, protože jsme již duchovní bytosti: duchovní může být třeba i docela obyčejný zážitek, třeba procházka, která nám udělá radost. Nemusíme se bát posmrtného života: dostaneme se do světa mimo dualitu, kde je již vše jasné, zřejmé a láskyplné. Máme mít rádi sami sebe: teprve poté, co se sami naplníme, máme z čeho dávat ostatním - žít svůj sen tak, abychom byli spokojení sami se sebou, tím paradoxně jiným lidem prospějeme víc, než když se jim budeme snažit zavděčit. Tradiční pojetí reinkarnace nemusí být pravdivé, Anita při NDE viděla, že tzv. "minulé životy" proběhly v jistém smyslu simultánně, paralelně: celý vesmír od věčnosti do věčnosti je dokonalá tapiserie, kde jsou zkombinovány vlákna životů jednotlivých lidí přesně tak, jak to má být: tím pádem můžeme žít beze strachu a i ti, co nám ublížili, nás paradoxně posunuli v něčem dál. Všichni jsme ve skutečnosti Božími dětmi, jsme láskou. Anita však není zastáncem "pozitivního myšlení" jako léku na všechno: i své negativní myšlenky si máme dovolit projevit, neznamená to, že jsme negativní a že si "přitahujeme negativní věci", ale prostě, že jsme lidmi: máme brát samy sebe takové, jací jsme, být se sebou spokojení a právě to nám pomůže prožívat život lépe a beze strachu. Co se týče honby za duchovními stupni, nemáme se stressovat tím, že "tam ještě nejsme" a "máme ještě něco pochopit/vyčistit": ve skutečnosti není kam jinam jít, už TAM jsme. Autorka má i videa na YouTube, kde svoje názory a zkušenosti rozvíjí: některé myšlenky ve videích se opakují, takže jsem neshlédl úplně všechna videa, ale mám z nich dobrý pocit. Obě knihy mě "duchovně uklidnily" a posunuly o něco dál, proto jsem z vděčnosti napsal tuhle recenzi: třeba vám pomůže také.

13 názorů

Gabriel V.
17. 12. 2018
Dát tip

orane, možná mi začneš více věřit po přečtení mé nové básně... ;-)


oran
13. 12. 2018
Dát tip

jsi obycejny idiot, ty vysoka duchovni sebezkusenosti.


Gabriel V.
13. 12. 2018
Dát tip

No to je mi slovo do pranice... :o) Vím dobře o čem mluvím. Osobních zážitků na velmi vysoké duchovní úrovni mám víc než dost. I nastudované teorie. :-)

Jak se říká: sytý hladovému nevěří, a tohle je učebnicový příklad.


oran
03. 12. 2018
Dát tip

gabriel: a kde beres nejakou jistotu ty kokote, ze sam vis, o cem mluvis. tyhle vymezene joudy mam nejradsi. jsi hovno, jako my vsichni, tak si nehrej na vyssiho.


vk
04. 09. 2018
Dát tip
to je nejaký zenový determinizmus? :-)

Danny
21. 08. 2018
Dát tip
Souhlas, tohle je na delší pokec "naživo" :)

Gabriel V.
21. 08. 2018
Dát tip

No, já mám úplně jinou praxi než Osho, to je až takový nihilismus, ale pokud se s ním někdo ztotožňuje, já mu to neberu.

Bůh tento svět buduje a tvoří (spolu s námi) již miliardy let a nic není hned. Kdyby to šlo, jen by "lusknul prstem" a vše by okamžitě bylo dokonalé. Ale tak jednoduché to není. Je to diskuze tak na posezení u dvaceti piv - či jiného ekvivalentu - v hospodě (nebo kdekoli jinde). :-)


Gabriel V.
21. 08. 2018
Dát tip

Víra a poznání se nedají oddělit, to je jako rozum a cit, tělo a duše... Jedno může převažovat, ale nikdy nemůže úplně popřít to druhé.

Pěkný den! :-)


Danny
21. 08. 2018
Dát tip
jinak pokud to chceš trochu rozepsat, tak rezonuje se mnou třeba tato Oshova stať: http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=85&t=3546

Danny
21. 08. 2018
Dát tip
Gabrieli, já ti to řeknu asi takhle: po několika letech usilovných meditací (takový výstup na Everest) jsem se na o něco vyšší, novou "úroveň" dostal hned poté, co jsem přestal usilovat :) a právě proto mě tato autorka mimo jiné zaujala. nemůžu si z jejího díla udělat modlu, to je jasné, ale "jednu z mnoha inspirací" jistě ano. třeba jak v jednom videu na YouTube prohlásila právě na adresu usilování "there is nowhere to go", to bylo tak... zenové :) jinak co se týče víry, tak to fakt moc neumím, tam mám mezery, jsem pochybovačný typ a proto jdu spíše cestou poznání

Gabriel V.
21. 08. 2018
Dát tip

Tento text alias "recenze" mě docela pobavil, podobně jako mnoho jiných, které jsem již přečetl.

Co vůbec víš (a máš osobně prožito) o duchovnu, mystice, "nadpřirozených" fenoménech apod.?

nemáme se stressovat tím

to zrovna můžeš napsat v originálu: we shouldn´t get stressed by that...

Ach jo. No souhlasím s tim, že člověk si s tím vážně nemusí moc lámat hlavu, protože jen málokdo je k tomu determinovaný. Většina lidí nějakého vyššího (nota bene nejvyššího) osvícení nedosáhne ani za stovky existencí, i kdyby se na hlavu stavěli. Stejně tak ne každý uběhne maratón, vyhraje Wimbledon, vyleze na Mount Everest, dostane Nobelovu cenu... A můžu dál pokračovat ještě dlouho.

Nic ve zlým vzhledem k méně pokročilým duším, vážně, ale...

bych si představoval kvalifikovanou recenzi od fundovaného zasvěceného odborníka, který tomu vážně rozumí a hlavně, plně věří!!

Že si jen tak někdo něco přečte a pak z toho dělá něco mysteriózního... :-( I když chápu, že to autor myslel dobře a upřímně.

Doporučení pro příště: dvakrát měř, jednou řež. Nebo, radši i dvacetkrát!


atkij
09. 08. 2018
Dát tip
Většinou je to o tom, čemu člověk chce věřit. Pokud na knihu narazím, ráda si přečtu. Jen nevím, jestli mě spíš duchovně nezneklidní.

Diana
09. 08. 2018
Dát tip

Výborně a dokonale srozumitelně podáno. Není co dodat. Díky!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru