Nic se přece nestalo, také moc zdravím:-)

Promiň, Iri, To je způsobeno asi stránku z historie přes kterout se z iPhonu přihlásím. Vlastně ani nevím že to mělo takový dopad. Už to budu hlídat...zdravim Te z babiho leta :-)

Inko, děkuji, již jednou jsi mi psala...stejný komentík:-) takže dvojmo:-)

Je tak malo lidi, kteri se dokazi rozhodnout v pravou chvili a jit za svou vizi. Je uzasne, ze vubec jsou. Dobre napsano...

Hade, děkuju...však nevím, zda jsi četl anotaci, tohle byl jeden z "vlaků Wintonových", ne do pekla koncentráků, ale za záchranou...

Paní Hálová jako jedna z mála tehdy odvezených dětí žije a podává svědectví, já se jen snažila svými slabými prostředky přiblížit.

básnická licence... ne vše je třeba prožít, aby o tom bylo napsáno :-)

první část mě urazila... na cestě holocaustní zkázy vlakem z  Koblence to Osvětimi byl takový chaos, že láhev s mlékem nebyla myslitelná, možná snad jen proud vody ve výhni parného dne v mezizastávce... dobytčák byl narván k prasknutí.... kolik jste si toho mohl dovolit a kolik vám bylo dovoleno, pane schindlere, wiesenthale a ostatní

goro, promiň ty asociace, ale tohle bylo fíkané a pod pás, první část - a plakal jsem

kvaji, těžko obhajovat...to záleží asi na každém čtenáři, jestli se mu zpracování líbí - nelíbí...díky, že jsi četl :-)

Já nevím, Irenko. Příběh Ruth je sám o sobě velmi silný. Jak napsal revírník: "Syrový prožitek třináctileté, jež právě ztratila rodiče a zároveň dostala na starost malé, stejně jako ona osiřelé děcko. Nikdo si tu hrůzu už neumíme představit."

A právě v tom vidím problém tvé básně. Neumíme si to představit, ani ty ne, proto mi verše připadají jaksi jen "konstatující". Vím, že jdu "proti proudu", protože tě za báseň všichni chválí, nicméně se nemohu zbavit dojmu, že verše jdou kus za příběhem samotným.

Děkuju, Zboro. Jsem ráda :-)

!

Inko,děkuju za empatii a milá slova :-))

Je tak malo lidi, kteri se dokazi rozhodnout v pravou chvili a jit za svou vizi. Je uzasne, ze vubec jsou. Dobre napsano...

Luboši, je to tak, bohužel...a děkuju

 Jitko, jinak bych si netroufla...děkuji.

Kájo, děkuju ti.

Říkám si, i kdyby vlivem těch řádků jen několik lidí zavzpomínalo či cítilo s Rúth, má to moje "psaní" snad nějaký smysl...dík

Dobově dramaticky prožitý příběh i po tolika létech dojímá lidskostí. Winton se navždy zapsal svoji nezjištností. Tvé důstojné připomenutí provedené pěkným zpracováním. Gratulka.

Danny, Ruth je asi celkem časté jméno...u Židů.

Děkuju.

Dodolo, nevím, jestli dobrá, ale jak píší jiní zde, nemělo by být zapomenuto! Tak svými řádky připomínám...děkuju moc. Je pozoruhodná osobnost a díky za to, že směla žít...

Vesuvanko, to ztotožnění ''se vším'' v uvedené básni mi trochu připomnělo závěrečné fiktivní drama z knihy A přece říci životu ano V.E. Frankla. Stejná smířenost, stejný odpouštějící nadhled. Musela jsem na tento ''zdvojený'' zážitek zareagovat.

Ta báseň je hodně dobrá. Zřejmě autentický kontakt s onou pamětnicí udělal své. Až z toho mrazí.

 Jani, děkuji - je všestranná. Mám od ní její knihu receptů...co vše se dá za život stihnout!!

Po odeslání komentáře se bohužel verše smrskly, snad i v této podobě na čtenáře zapůsobí...

Irenko, díky za velmi pěkně a sugestivně napsanou vzpomínku - při té představě, co se tenkrát dělo - co prožívali rodiče a děti, zamrazí.... TIP

Ruth Hálová je doktorkou přírodních věd (vystudovala přírodovědeckou fakultu UK v oboru lékařské mikrobiologie), kromě toho maluje obrazy a píše básně. Přidávám jednu její báseň, kterou jsem našla na internetu:

Co všechno jsem (báseň Ruth Hálové)

Já jsem důma já jsem strom.Já jsem blesk a já jsem hrom.

Jsem kotě, co přede na klíně.Jsem chuťa jiskra ve víně.

Jsem barva růžea voda ve váze.Jsem dotek kůžea motýl, co bělá se.

Jsem lesk Tvých očí,Tvůj úsměv na tváři,naše Země, co se točí a Slunce, co ji ozáří.

Že já jsem v Toběa Ty ve mně,to už dnes dobře vím,jedno si ale vyprosím,

ať se v Tobě rozpustím!

Přemku, rádo se stalo - já děkuju tobě.

Bylo to úděsné. Pro rodče i pro děti. Ničím nelze ocenit odvahu a rozhodnost Sira Wintona. Vždy na mně tísnivě zapůsobí sousoší s kufříky na prvním nástupišti na Hlavním nádraží. Slyším ten hluk, pláč, slzy. Je to zvláštní místo. Irenko děkuji za vzpomínku.

Evži, a nejhůř skončily ty děti, které se do vlaků již nedostaly:-(( - díky

Je mi z toho smutno. Za ně i za všechny, kdo to museli zažít.

díky, Čudlí:-)

  Di - znám ji a doporučila kdysi synovi jako osobnost pro diplomovou práci ...děkuju

Baby, já také ne - děkuji

bixley, díky:-)

/*

Díku Bohu za sira Wintona! A díky za každou připomínku! Netušíme, jak si žijeme!****

Má to opravdu vypovídací sílu. Děti opuštěné rodinou, aby se zachránily. Umíš se do této hrozné situace skvěle vcítit.

...*

Jardo, děkuju - ano, bylo jí třináct.

Syrový prožitek třináctileté, jež právě ztratila rodiče a zároveň dostala na starost malé, stejně jako ona osiřelé děcko. Nikdo si tu hrůzu už neumíme představit.