Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vzpomínka na srpen

21. 08. 2018
5
11
1354
Autor
bixley

Jsme s bratrem na prázdninách u babičky a dědy v Tovačově.

„Víš co? Postavíme si domeček,“ navrhuju tříletému Markovi.

Děda má v rohu dvora naskládané staré cihly, a tak je nosíme doprostřed dvora a skládáme na sebe, abychom vytvořili zeď pomyslného domečku. V naší dětské fantazii nám stačí jen nízká ohrádka do obdélníku. Domeček si umíme představit.

„Babí, podívej, postavili jsme si domeček!“

Babičku ale náš domeček nezajímá. Podívá se na nás smutně:

„Děti, zase bude válka,“ řekne s povzdechem.

Vůbec tomu nerozumím. Ale zarazí mě to. Babička už zažila dvě války, ta to musí vědět. Utíkám do obýváku, kde už má děda puštěnou v televizi. Na obrazovce uvidím známou hlasatelku.

„Paní Kamila plače,“ komentuje její hlášení babička.

V té chvíli začínám chápat. Přijely k nám sovětské tanky. Ale proč?

Děda hltá všechny zprávy. Marek se na nás nechápavě dívá.

 

Najednou slyšíme bouchání na vrata. Mamka s taťkou!

„Jedem už od šesti ráno,“ vysvětluje mamka a hned si hladově cpe do pusy babiččinu kynutou buchtu. „Silnice jsou úplně ucpaný, vůbec jsme se sem nemohli dostat. Viděli jsme i tanky.“

Rodiče se o nás báli. Přestože prázdniny nekončí, odvezou nás raději do Brna.

Dospělí začnou rozebírat situaci a my s bratrem se vrátíme na dvůr k našemu rozestavěnému domečku. Marek se ke mně přitiskne.

 

Jsme v Brně. Rodiče nám ukazují větší byt, který během prázdnin vyměnili za náš předchozí malý. Pokoje jsou velké a prázdné. Běháme po nich a křičíme. Všude se rozléhá ozvěna. Nadšeně běžím na balkón.

„Nechoď na ten balkón!“ děsí se taťka.

„Proč?“ divím se.

„Vždyť tě můžou zastřelit!“

„To dostřelí tak daleko?“

„To si piš!“ Taťka radši zamyká dveře.

 

Večer ještě uléháme ve starém bytě. Všude kolem nás panuje nervozita. Na naší ulici kousek od brněnského výstaviště je naštěstí klid. Co teď s námi všemi bude? Napadá mne před usnutím.


11 názorů

bixley
20. 03. 2021
Dát tip

Přesně tak, jamardi


Jamardi
19. 03. 2021
Dát tip

Když se něco stane, strach doléhá na všechny.


bixley
14. 01. 2019
Dát tip

Díky, Bystroočko. Tenkrát si opravdu dělali lidi zásoby jak na válku. 


Bystroočko
14. 01. 2019
Dát tip

Skoro ako môj príbeh, až na to, že nás nechali u strých rodičov, a vrátili sa do práce. Tak to bolo lepšie, lebo otec robil vedúceho pekárne a mama v obchode. 21. ráno mamu pred obchodm čakal dlhý rad kupujúcich a vypredali sa aj preležaniny.


bixley
04. 09. 2018
Dát tip

Díky, jsme už zkrátka pamětníci. :-)


Lakrov
04. 09. 2018
Dát tip

Mám na tu dobu vzpomínky z podobného věku, s podobným obsahem jen z jiné  lokality. A místo chození na balkon nám rodiče zabavili vzduchoovky  -- to když nás přistihli, jak se chystáme "na rusáky" :-)  Tip.  


bixley
21. 08. 2018
Dát tip

No právě!


MKbaby
21. 08. 2018
Dát tip
Napadá mne, ne mi, "mi" píše jen R.L. :-) Jinak dost síla... a dnes nám šéfuje zmetek, pro kterého tohle nic neznamená...

bixley
21. 08. 2018
Dát tip

Díky, Goro.

Díky, Kočkodane. Na sovětské "duchi" si také pamatuju. :-)

 

 


Kočkodan
21. 08. 2018
Dát tip
Moje rodná obec se nachází asi 9 km od Milovic, takze jsme „osvoboditele“ potkávali casto. A pozdeji jsem jezdíval do Prahy autobusem s manzelkami sovetských dustojníku, coz byla docela nárocná zatezkávací zkouska mého orgánu cichu. Ty snad vonís príjemneji. No, v kazdém prípade mi jdou pod nos tvoje dílka. (zretelný úsmev)

Gora
21. 08. 2018
Dát tip

Hezky podané...

Já si občas vzpomenu,jak mi v září 68 - po prázdninách - řekla nejlepší kamarádky, že přiletěli s rodiči na pražské letiště z dovolené a viděli tam tanky...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru