Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

21.8.1968

21. 08. 2018
15
10
594
Autor
Marcela.K.

 

 

 

Bylo mi devět.

Maminka přiběhla udýchaná z práce. Plakala když nás budila. ,,Holky, asi bude  válka!“

Vytřeštily jsme oči a rozbrečely se. Máma brečí, je vidět, že má veliký strach. ,,Pojďte, já musím zpátky do práce. Půjdete k sousedům. Je tam Kája. Budete si hrát s ním a hlavně nesmíte!…slyšíte?! Nesmíte jít vůbec ven!!!“

 

Seděli jsme u sousedů a hráli nějaké stolní hry. Z okna jsme viděli jak po státovce jedou směrem na Prahu obrněné vozy, tanky a kolony vojenských aut. Báli jsme se. Kája byl z Prahy... u babičky na prázdninách. Začal pak v září v našem městečku chodit do školy. Jeho rodiče ho raději nechali u prarodičů.

 

Nevím... Moc si toho nepamatuji. Jen tu maminku, jak stála uplakaná u našich postelí… i tehdy nám tolik chyběl táta, který by řekl: ,,Holky, nebojte se.“

Maminka zažila druhou světovou válku. Měla důvod se bát. 

 Nemohla s námi zůstat doma. Musela být v nemocnici. Pracovala tam jako vrchní sestra. Měli pokyn být stále v pohotovosti. Odvézt nás v té době na Moravu k babičce bylo pro ni nemožné. Tak jsme trávily poslední dny prázdnin zavřené u sousedů…

 

Netušily jsme  že naši ,,sousedé“ nás právě zavírají doma na dlouhých 22let…


10 názorů

Musela to být hrůza.


Lakrov
04. 09. 2018
Dát tip

Jo, te tehdy netušil nikdo, že je to na tak dlouho... a mohlo být i hůř.  Taky jsme se mohli stát další (šestnáctou?) svazovou republikou.  Mám na tu dobu vzpomínky z podobného věku.  Snad dobře, že měla ČSLA armáda dobrý vzor v našem nejznámějším válečném  hrdinovi.  


8hanka
23. 08. 2018
Dát tip

doteraz mi naskakujú zimomriavky, keď spomínam na to skoré ráno 21. augusta...sníval sa mi strašný sen o vojne, nad hlavami hučali ťažké, vojenské lietadlá, spotená som sa prebudila, ale hukot neprestal...brieždilo sa, z okna bolo vidieť tmavé siluety lietadiel...z druhej strany Váhu bolo počuť škripot tankových pásov....otec pustil v kuchyni rádio, sedeli sme okolo stola, nechápavo pozerali jeden na druhého, počúvajúc roztrasené hlasy hlásateľov - okupácia...čo sa tu dá chápať? Spojenecké vojská začali pod rúškom noci obsadzovať Československo...nezmyselné dôvody, nezmyselné zabíjanie našich ľudí v uliciach...toľko sa o tom hovorilo, písalo, desí ma, že dnešní mladí o tom väčšinou nevedia nič, nezaujíma ich, čo prežili ich starí rodičia, rodičia, klonia sa na stranu tých, ktorí ubližovali...čím to je? Včera bola v TV reportáž, čo ľudia vedia o 21. auguste, v uliciach bolo najčastejšie počuť - neviem, nezaujíma ma to, dejepis ma nebavil... smutno je mi...mala som vtedy jedenásť, no nezabudnem...


Úžasné! *


Kočkodan
22. 08. 2018
Dát tip
Tobe bylo devet let a devet kilometru od mé rodné obce lezí mestecko (tenkrát obec) Milovice.

Lnice
22. 08. 2018
Dát tip
Mojí mámě bylo osmnáct, říkala, že doma brečeli a strašně se báli, že bude válka...

Lerak12
21. 08. 2018
Dát tip

Dvacet tři let po válce, tak není divu to znepokojení rodičů, možných pamětníků. Děti si ten chaoz a napětí zapamatují doživotně. Další pěkná připomínka výročí.


Diana
21. 08. 2018
Dát tip

Bylo to tak - a ještě mnohde hůř. V Brně nás probudily rovnou tanky...Nelze zapomenout! ***


Čudla
21. 08. 2018
Dát tip

Mám stejné vzpomínky. Mě bylo 11. /*


Danny
21. 08. 2018
Dát tip
Silná výpověď. Tip.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru