Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chtěla lepší život 1.,2.,3.,4.,

23. 08. 2018
2
2
949

Mladí lidé mají své sny, které se vždy neslučují s tím, jak a kde žijí. Život se jejich přáními však vždy neřídí, natož dospělí.

1. díl.

"Mami, dnes už se žije jinak, než za tvých mladých let. Nebavilo by mě jen lítat kolem muže a dětí, kolem plotny, dřít na zahradě a kolem baráku. Podívej se na sebe. Kam vlastně chodíš? Maximálně k sousedkám na chvíli na besedu, na kafe a pak honem letíš domů, aby se táta nezlobil, že nemá večeři. Tak to mi nehrozí, já tady nebudu."

 

Mirka se rozohnila. Máma jí strčila do ruky utěrku:

"Hele, utři nádobí a schovej ho. Jinak ti nevadí, že taky jíš, vařím i pro tebe a moc nepomáháš. Vymlouváš se na učení, kroužky a co já vím. Vím, že dojíždění do školy není příjemné, zabere dost času, ale jsi mladá, mělo by ti všechno jít líp než mně. Když jsem já chodila do školy..."

"Jo, to už umím zpaměti" uťala jí Mirka vzpomínání. " Prostě půjdu po skončení školy z domu a hotovo. Už jsem si našla obor, který je ve velkém městě, je tam i ubytování v internátě, ale je tam prý dost draho, takže jsme domluveny s holkama, že půjdeme do podnájmu."

 

Matka chtěla vědět, kam, ke komu a jak se to Mirka dověděla.

" Mamí, copak nevíš, že existuje internet? Máme ho ve škole a taky Bobina ho má doma. To není jako u nás. Jsme sto let za opicemi, všechno po staru."

" Mirko, víš dobře, že na tom teď nejsme moc dobře. Mám práci jen na půl úvazku , táta neví ani dne ani hodiny, jak dlouho jejich dílna bude v provozu, nemůžeme si dovolit nic navíc. Musíme šetřit, kde se dá. Buď ráda, že máme aspoň kde bydlet a nemáme dluhy."

" Tak je to vždycky a já abych tady trpěla. No, nějak to ještě pár měsíců vydržím."

 

Zbýval ještě boj s tátou. Nebyl rád, že si Mirka vybrala obor daleko ve městě a ještě víc se mu nelíbilo , že nechce bydlet v internátě. Snad by to nějak utáhli, ten podnájem není pro tak mladá děvčata nic dobrého. Žádný dohled nad nimi nebude. Dohadovali se a nakonec táta dal ultimátum- buď internát nebo dojíždění. Podnájem ne.

Mirka nakonec slíbila, že do toho internátu půjde, jen aby se dostala z domu. Však se uvidí, nechá si zadní vrátka otevřená, holkám řekne, ať na ni v tom podnájmu počkají, aspoň jeden nebo dva měsíce musí v tom internátě vydržet.

 

Podařilo se jí dodělat školní rok celkem úspěšně, ale návrh rodičů, ať jde třeba na nějakou střední školu nevzala vůbec na vědomí. Tvrdila, že už je přihlášená na obor veřejného stravování, tam najde uplatnění vždycky a na studie nemá chuť. Však se uvidí, třeba tam bude vyšší stupeň s maturitou, uchlácholila rodiče. Po posledních prázdninách nastoupila do internátu a z počátku jezdila jednou týdně domů. Po dvou měsících tvrdila, že každou druhou neděli budou mít praxi , takže bude jezdit domů jen jednou za čtrnáct dní.

 

Rodičům bylo celkem divné, že patnáctiletá děvčata mají chodit na praxi o víkendech a tak se jednou v sobotu vypravila matka do města za Mirkou. Otec chtěl jet také, ale to mu žena rozmluvila, měla podvědomý strach, že by udělal nějakou scénu. Nešel daleko pro ostré slovo. Matka přijela do města a místní dopravou dojela až do internátu. Jaké bylo její překvapení, když na místě od hospodářky internátu zjistila, že Mirka už víc jak měsíc na internátě nebydlí. Vyptávala se pak děvčat, která tam byla, jestli neví, kde Mirka je. Naštěstí jedna z děvčat věděla, kam se Mirka nastěhovala a matce to řekla.

 

Matka se sebrala a okamžitě odjela na uvedenou adresu. Našla tam starší dům, zřejmě po opravě a v něm v jednom z menších bytů měla bydlet Mirka s dvěma kamarádkama. Nebyl tam zvláštní nepořádek, ale vybavení bytu nebylo valné.

Mirka doma nebyla, prý šla s tou druhou dívkou něco nakoupit k jídlu. Matka si sedla a prý na ni počká. Zora, jak se dívka jmenovala, chtěla mobilem Mirce zavolat, aby spěchala domů, ale matka ji zarazila, že není třeba, však se z nákupu snad rychle vrátí, ne? Čekala snad půl hodiny a obě dívky přišly.

" Člověče, tak to máme s kluky na dnes večer domluvené..." začala Mirka ve dveřích a najednou se zarazila, když uviděla mámu.,

 

"Copak máte domluvené? Rande? Nejsi na to trochu mladá, tahat se po večerech s chlapy?"

" Ale mami, to nejsou chlapi, domluvili jsme se s kamarády, že půjdeme do kina." Vymlouvala se Mirka.

"Jo a kam? Na jaký film jdete?" Mirka si najednou nemohla vzpomenout a tak jen vyhrkla:

"To má být překvapení, pozvali nás na poslední chvíli."

"Já jsem také byla překvapená, když jsem se dověděla, že jsi odešla z internátu. Kdopak ti podepsal povolení rodičů, že můžeš bydlet u tety? My tady máme nějakou tetu? Tak ty nám budeš lhát? Je ti jasné, že to bude mít odezvu i ve škole? Vaše hospodářka tedy určitě mlčet nebude, to si piš!"

 

" Mami, to jsi mi neměla dělat. Jak já teď budu vypadat? Co když mě z učení vyhodí?"

"Tos sis měla rozmyslet sama. Teď se sbal a jedeme domů. Budeme to muset vyřešit jinak. Buď se podaří udržet tě ve škole , pod podmínkou, že budeš bydlet na internátě a jezdit každý týden domů, nebo budeš dojíždět do vedlejšího města do střední školy každý den z domu. Kam myslíš, že bys případně mohla jít dělat? A živit tě, aby ses válela jen doma, nebudeme, to si piš!"

 

" Když doma chcípl pes. Kdybysme měli aspoň internet, na dědině se toho moc neděje, tak co mám dělat? "

" Holka, tudy cesta nevede. Copak jsi neslyšela, co za nebezpečí pro tak mladé holky ve městech čeká? Jak bys mohla dopadnout? Měj, prosím tě, rozum, chceme pro tebe dobrý život, ale není to jednoduché. Až budeš starší, dělej si co chceš, ale teď za tebe odpovídáme my, tak bys na to měla pamatovat. Jen nevím, co na to řekne táta, to nebude veselé!"

" Mami, neříkej mu to o internátě a podnájmu, jo? Když, tak až nebudu doma, než přijedu, třeba ho vztek přejde. Prosím, já jsem chtěla jen trochu zábavy, lepší život než máš ty a myslela jsem..."

" Spíš moc nemyslela"... vzdychla matka." Tak pojď, nebo nám ujede vlak."

 

 

pokračování

 

2.díl.

 

 

Zdálo se, že Mirka bude sekat dobrotu. Jezdila poctivě každý týden z internátu domů, učila se dobře, jen občas mamce nadhodila, že se učí na internátě a chtěla by se v sobotu a v neděli bavit a to tady nejde. Kdyby měli aspoň internet nebo aspoň počítač . Mamka jí vysvětlovala, že počítač je drahý, ale s otcem mezitím domlouvala, jestli by se nedal sehnat i nějaký starší. Otec moc pro to nebyl, ale nakonec, když se o tom bavil v práci na dílně se spolupracovníky, řekli mu, že je to dnes normální a kolikrát to pomáhá i při studiu.

 

Domluvil se s kamarádem, jehož syn měl počítač a chtěl si koupit novější typ, protože jej potřeboval pro svou práci, že by od něj ten starší koupil. Dokonce se domluvili, že mu ho splatí na dvakrát, pokud nebude mít hned celou sumu. Otec to doma řekl jen manželce, domluvili se, že dají počítač dceři pod stromeček. No a pak, později, třeba k narozeninám jí zavedou ten internet. Dostane ale podmínku, že nesmí opravdu zanedbávat školu.

 

Ještě před Vánoci ji matka vzala do místního společenského domu, kde bylo divadelní představení, které hráli místní ochotníci. Mirka si všimla, že všichni herci jsou starší. I hlavní roli mladé milovnice hrála zralá žena, o jejím partnerovi Mirka mamce řekla, že jí připadá, jako postarší sňatkový podvodník. Mamka jí přikryla rukou pusu, aby to nebylo slyšet. Stejně to ale slyšeli lidé okolo a jeden mladík se zasmál. O přestávce se k ní naklonila vedlejší sousedka a jen řekla:

,, Milé děvče, jak můžou být herci mladí, když mládež o takovou činnost nemá zájem. Jen tak sedět v hospodě nebo někde bloumat, ale něco dělat, aby v dědině byla nějaká zábava, to ne. Staří to nevytrhnou a střední generace musí makat, aby ti mladí si mohli užívat života." Sousedka se zvedla a odešla na toaletu, jak naznačila.

 

Mirka se pak čertila, že není čas na nějakou činnost mimo školu. V internátě přes víkend není a ty dva dny doma to taky nevytrhnou. Jak má ještě něco dělat? Mamka jí připomněla, že přece ve škole byla v pěveckém kroužku, cvičila, dokonce pár let se učila hrát na zobcovou flétnu. Najednou ale všeho nechala a samozřejmě se teď nudí. Po představení se ještě lidé v sále nějaký čas bavili a mladík, který se smál Mirčiným výrokům se snažil k nim přiblížit. Když zůstala Mirka chvíli sama, oslovil ji. Zeptal se, proč ji ještě tady nikdy neviděl.

,,Proč tě to zajímá?" Mirka se na něj docela utrhla.

,, Tady není moc mladých, kteří by sem chodili, já tady mám mezi ochotníky tátu a strejdu a tak to víš, povinnost. Zvyšuju návštěvnost představení. Někdy se jdu podívat i na zkoušku, bývá to docela sranda, jak to pletou, než se naučí text."

 

Chvíli se spolu bavili, Mirka mu vysvětlila, že jezdí jen jednou týdně domů z učení. Petr, jak se jí chlapec představil studuje v posledním ročníku průmyslovky v nedalekém městě a dojíždí tam autobusem každý den. Mezitím se vrátila maminka a chtěla už jít domů. Petr Mirce podstrčil papírek, který vytáhl z kapsy. Stiskla ho v dlani a usmála se na něj.

Podívala se na lístek až doma. Bylo tam jméno a číslo mobilního telefonu.

Co si ten kluk myslí? Ona ho má volat? No, to si ještě rozmyslí. Ale byl docela sympatický, čahoun, ježatý, jen oči měl takové veselé a to se jí líbilo. Třeba s ním bude zábava, mohla by někdy zabít čas v sobotu nebo neděli, než odjede do internátu. Je klika, že jí rodiče aspoň ten mobil pořídili. Však to bylo určitě jen proto, aby ji mohli kontrolovat.

 

Kamarádky v učení se jí divily, že najednou ráda jezdí domů. Ještě nedávno nadávala, hledala výmluvy, jak by mohla zůstat na internátě i přes neděli. Podařilo se jí jen jednou s rodiči dohodnout, že půjdou s holkama na divadlo a nemělo by cenu jezdit na půl dne domů. V internátě zase řekla, že jede domů po představení a domluvila se se Zorou a Bobinou, že přespí u nich v podnájmu. Tak by se mohly ještě někam podívat. Určitě se nějaká diskotéka najde. Taky ano, ale když tam ty holky přišly, byly trochu zklamané.

 

Pološero, blikající světlo, hlučná hudba, že neslyšely vlastní slova a neviděly ani nikoho známého. Týpci, kteří o ně projevili zájem se jim nezdáli dost dobří. Chvíli se jen tak pokrucovaly na parketě, okukovaly ostatní , ale když se k nim přichomýtl poněkud starší kluk a nabízel jim, že jim pomůže se bavit a nabízel jim pití, podívaly se na sebe a jakoby se domluvily, rychle odcházely k východu.

 

,,Tak je to fakt, že se tam nabízí alkohol nebo možná i drogy. Mamka mi to říkala. Holky, tohle mě tedy nebaví, když nemáme nějaké kluky sebou, kteří by se s námi bavili, hledat mezi tolika lidmi by nemuselo skončit dobře. " Durdila se Mirka.

Zora se zasmála: ,,Tak jak vidím, ty máš strach někam chodit. Ale nakonec mně se tam taky nelíbilo. Jdem spát, je pozdě a nemusely bysme se dostat do domu."

Bobina na ni vyjela:,,Ty jsi ale koza, ty nemáš klíč? Slíbila jsi, že ho seženeš od domácího."

,,On nebyl doma, když jsem tam šla, tak jsem si říkala, že se třeba vrátíme do zavírací hodiny. Otevřou ti do 11 hodin na bzučák, když se ozveš. Řeknu, že jsme se tady přede dveřmi bavily s holkama a zapomněly na hodiny. Máme půlhoďku na cestu, tak sebou mrskněte."

 

Od té doby Mirka už moc netoužila po nějakém tajném výletu. Kdyby na to rodiče přišli, nestálo by to za to. A začala se těšit na pátek, kdy zase pojede domů. Měla by zavolat Petrovi, třeba bude mít čas. Doma by se mohla vymluvit, že se jde podívat do kulturáku, třeba by to mamka uvítala.

 

Pokračování..

 

 

3. díl.

 

Nastala sezona divadel, plesů. Ty plesy se ještě Mirky netýkaly, ačkoliv přemlouvala mamku, aby se aspoň někdy mohla jít podívat, jak to tam vypadá. Určitě ne jako na discotéce. Matka jí slíbila, že na jeden ples přemluví tátu a vezmou ji sebou.

Ale jen na koukání a dlouho tam nebudou. Mirka si v duchu řekla, že to tedy je opravdu na té dědině jako před sto lety, ale byla raději potichu.

 

Měla od Vánoc počítač a od 2.ledna přihlašovali zapojení k internetu. Hledali jen co nejlevnějšího provozovatele, aby měsíčně neplatili moc. Mirka slibovala, že bude internet používat hlavně pro studium, pro spojení s kamarádkami. V duchu si slibovala, že hlavně s Petrem. Udělala rodičům, hlavně mamce radost, že začala chodit mezi zdejší ochotníky. Nacvičovali komedii se zpěvy a tanečky a tak Petrův táta i strýc přemluvili Petra, aby jim pomohl najít pár mladých, kteří by to zvládli. Mirku nemusel Petr dlouho přesvědčovat, když slíbil, že tam půjde také. Měla příležitost s ním být častěji. Kvůli nim, udělali druhou zkoušku v týdnu v sobotu dopoledne i když ostatní, ti starší, brblali. Nakonec to vyřešili tak, že zkoušeli na dvakrát, rozděleně a pak to dali dohromady.

 

Štěstí Mirky trvalo však jen do okamžiku, kdy se přidala k ochotníkům jedna holka, starší než Mirka, dokonce to byla spolužačka Petrova z průmyslovky. Klára byla pěkná, vysoká, poměrně už vyspělá a tak nebylo divu, že se kluci okolo ní točili.

Mirka začala žárlit. Kdykoliv se Petr na chvíli vzdálil, šla ho hledat a pokud zrovna stál s Klárou, přišourala se blíž, aby slyšela, co mluví. Všimli si jí a ona se začala vyptávat na nějakou pasáž, aby to nevypadalo, že je sleduje. Nebyli však tak hloupí a Petrovi napadlo, že jí to asi vadí, když se baví s jinými děvčaty. To začíná brzy žárlit. Vždyť jsou jen kamarádi, snad si na něj nedělá nároky?

 

Petr ty dvě holky srovnával. Mirka byla houdě vytáhlé, ale tvářičku měla hezkou, vlasy svázané do ohonu měla dlouhé a trochu se jí vlnily. Nebyla ani blond ani tmavá. Taková oříšková barva vlasů . Bylo jasné, že si vlasy nebarví. Postava se jí už také trochu v patřičných místech zaoblovala. Bude určitě hezká žena.

Klára si byla vědoma svých ženských tvarů. Blondýna. Petr si nebyl jistý, že je to její pravá barva. Pamatoval si ji trochu z nižšího ročníku, měl dojem, že nebyla tak světlá, ale nakonec, co dnes je pravé, hlavně, že jí to sluší. Patřila k premiantkám a tvrdila, že po maturitě půjde na vysokou školu. Jen se ještě rozhodovala na kterou. Určitě techniku, ale vybere si samozřejmě nějaký obor, který ji bude bavit.

 

Petr byl přesvědčený, že půjde také studovat, tak ty své kamarádky bral jen jako zpestření života. Lichotilo mu, že o něj mají zájem, přestože není žádný krasavec, spíš byl zábavný, milý. Klára o něj měla zájem hlavně proto, že také jezdila denně do školy a měla tím pádem o společnost postaráno a navíc - tatínek Petra byl podnikatel a byl v radě obce. No, podnikatel - mistr truhlář, ale byl šikovný, zaměstnával několik lidí a o zakázky neměl nouzi. Petr míval pěkné kapesné a tak občas spolužáky, či spíše spolužačky hostil. Jenže ne na vesnici , ale ve městě, kam jezdili do školy.

 

Klára brzy vycítila, že Mirka je do Petra zamilovaná. Bylo jí jasné, že kdyby chtěla, zabere Petra pro sebe, ale nechtěla se vázat, na vysokou školu půjde volná a na nějakou známost má času dost. Stáhla se poněkud do pozadí, aby Mirce umožnila se s Petrem víc bavit. Jemu to bylo sice divné, že jej už tak nevyhledává, ale hlavu si z toho nedělal, viděli se cestou do školy a ze školy, případně i ve městě, kde chodívali s kamarády občas někam posedět.

 

V učení to šlo Mirce dobře. Přihlásila se na angličtinu, němčinu si přibrala jako nepovinnou. Slibovala si, že si za každou cenu dodělá maturitu, aby mohla mít lepší místo, než někde vyvařovat nebo dělat jen servírku. Škola veřejného stravování měla i obor kuchař- číšník, dále obor recepčních a hotelových manažerů, které končily maturitou. Rodiče jí to schvalovali. Naštěstí otec práci neztratil, naopak dílnu majitel rozšířil a tak jako parťák dostal přidáno. Matka si přibrala práci. Dělala dosud jen ručně účetnictví jedné prodejně a sotva to už stačila, co bylo dokladů. Uvítala tedy, že mají počítač, který se začala učit používat už ve škole, ale dost toho zapomněla. Na jeden kurz jezdila jednou za týden nějaký čas do města. Snažila se využívat čas , dokud Mirka nebyla doma, tak se střídaly a navzájem se učily, což je dost sblížilo.

 

Jednou přijela Mirka domů a maminka ležela v posteli. Nebylo to zvykem, tak se okamžitě zajímala, co se jí stalo.

,,Je mi nějak špatně od žaludku. Asi jsem něco snědla nedobrého."

,, Mami, to tedy nepůjdeme zítra na ten ples?" starala se Mirka.

,,Asi ne, ale mluvila jsem dopoledne s mamkou Bobiny, půjdou tam i s ní. Copak ti to neřekla? "

,,Jo, říkala: uvidíme se na plese, však jsme spolu jely domů."

,, Tak můžeš jít s nimi. Tatínek ti přijde o půlnoci naproti. Déle tam stejně nesmíš být."

,,Ale mami, však, když se mi tam bude líbit, doprovod se najde, ne?" pomyslela Mirka na Petra a doufala, že by ji mohl vyprovodit.

,,Ne, pokud chceš jít, slib mi, že nebudeš chodit nikam ven ,,na vzduch" hlavně s nějakým klukem a v pořádku se vrátíš domů. Nesmíš pít alkohol, to snad víš."

,,Jo, brblala Mirka, stejně mi to nechutná ."

,,Nemysli si, tady tě lidé znají a s radostí by mi povykládali, jak ses tam chovala."

,,Mami, tobě už není špatně, že mi tak kážeš?"

,, Utíkej se převlíct a běž obstarat drůbež, v lednici máš večeři, ohřej si to, nejez to studené."

 

Ples se vydařil. Ochotníci tam měli krátké vystoupení, takovou manželskou scénku. Mirka dokonce párkrát tancovala a jak už to na venkovských plesech chodí, po nějaké hodině vykrucovala se mezi mládeží, kluci i holky společně. Před půlnocí se objevil táta a přes protesty Mirce podal kabát a šli domů. Mirka byla nešťastná, hlavně proto, že Petr tam ještě zůstal a zřejmě se dobře bavil, protože jí jen dal dobrou noc a zase odběhl mezi ostatní.

Škoda, že už jí není osmnáct, to by ji nepřinutili jít domů.

Když přišli domů, máma už spala. Táta jen utrousil, že neví, co s ní je, je pořád unavená, je jí špatně. Bude muset asi po neděli jít k doktorovi. Ještě dlouho Mirka nemohla usnout, ležel jí v hlavě Petr, mamka a navíc to, že se musí učit do školy na pololetní zkoušku

 

4.díl.

 

Uběhlo pár týdnů, kdy Mirka jezdila domů z internátu, snažila se učit na zkoušky. Mamka už byla v pořádku. Na dotaz Mirky jen řekla, že to byla zřejmě nějaká viróza. Po čase si Mirka všimla, že otec je víc doma přes víkend. Také matka vypadala spokojenější. Vysvětlila to tím, že má hotový kurz práce na počítači, nosí si i práci domů, takže má větší možnost výdělku. Otec dělá parťáka, nehrozí mu výpověď a nemusí jezdit tak často ven na zakázky v sobotu někdy i neděli, jako dříve.

Jednou pomáhala mamce s umýváním nádobí a všimla si, že má nějak volnější zástěru, zřejmě novou. Tu ještě na ní neviděla.

,,Mami, ty jsi doma nějak ztloustla, měla by ses víc hýbat. To máš z toho sezení u počítače." Mamka se ohlédla na manžela, který seděl u stolu a něco četl a ten pokýval hlavou. Tak jo.

,,Mirko, víš, budeš mít konečně sourozence. Sice nečekaně, ale myslím, že to bude dobře, ne?" Mirka zalapala po dechu:

,,To nemyslíš vážně! Zbláznili jste se? Pořád naříkáš, že máme málo peněz, málem jste mi nekoupili ani počítač a najednou..."

 

Mirka se sebrala a utekla do vedlejšího pokoje. Tam jen pro sebe mudrovala. Když chtěla jako malá sestru nebo brášku, říkali rodiče, že to nejde. Jak to mysleli? Tak to nebude už jedináček, budou se točit jen kolem mrňouska a na ni budou kašlat. No co, nebude jezdit z internátu domů každý týden, ať si dělají co chtějí. Nemají ji už rádi, určitě myslí jen na to děcko. Proto jí to asi neřekli dřív, nemají dobré svědomí. Vždyť už nejsou nejmladší, mamce bude...no, kolik?

Spočítala si to: vdávala se dost mladá, táta byl o pár let starší, Mirka má 16, takže asi 37 let. Tak staré matky byly kdysi, když mívaly více dětí, ale ona je přece sama.

 

Mirka nevěděla, že po jejím narození, které nebylo zrovna lehké, nejprve lékaři nedoporučovali další dítě moc brzy a nakonec to ani nešlo. Pár let se rodiče snažili o druhé dítě, ale nakonec to vzdali s tím, že mají aspoň to jedno.

Když žena otěhotněla, nechtěla nejprve věřit, že by to mohlo být těhotenství, doktor jí to potvrdil, když už byla v druhém měsíci. Neuvažovali o tom, že by to dítě nechtěli, jen chtěli mít jistotu, že je žena udrží. Dokonce už znali i pohlaví, měl to být chlapec. Byli šťastní a ani neuvažovali o tom, že by se to Mirce nemuselo líbit.

 

Mirka se nechtěla s nimi o tom bavit. V neděli odpoledne se sbalila a odjela na internát. Cítila se odstrčená, dokonce si na pokoji poplakala. Druhý den si kamarádky Bobina a Zorka všimly, že je nějaká divná.

,,Snad ti ten tvůj Petr neublížil?"

Mirka si uvědomila, že na Petra si ani nevzpomněla, ale stejně měl být v tom týdnu kdesi na horách, takže neměli nic domluveno. Ani jí nevolal a ona jemu také ne. Nakonec z ní kámošky vytáhly, že má mít sourozence. Ta hrůza. To je konec. Bude muset doma pomáhat, bude ho mít pořád za zády, jí si nebudou rodiče všímat, jen když budou potřebovat pomoc.

 

Bobina se jí divila:,, Ty nejsi ráda, že nebudeš sama? Rodiče se o tebe nebudou tak bát a zakazovat ti všechno, jako do teď. A až odejdeš z domu, nezůstanou sami. Ber to z té lepší stránky. Taky tady věčně nebudou, to mládě doroste a budeš někoho mít z rodiny."

,,Ty mluvíš jako bys byla v poradně pro mládež. Ale budou mít taky méně peněz a zase budou škudlit na mně."

,, Jsi rozmazlený sobec a tvoje máme je chudák. Ty jsi přece ženská, dcera, měla bys jí pomoct a ne dělat scény. Však uvidíš. Nevíš proč do teď děcko neměli a děláš cirkus." Bobina se otočila zády .

 

Zorka byla jiného názoru: ,,Nech ji, ona má jen jednoho brášku a ještě k tomu staršího. Chtěla mít sestru a rodiče prý už nechtěli, protože matka je nějaká marodná. Já vím, co to je mít mladšího sourozence. Mám přece dva. Jednu sestru starší a jednoho brášku mladšího. Po starší sestře musím dědit šatstvo a na mladšího bráchu zase brát ohled. On všechno může. Jsem takový otloukánek. Bylo ti dobře, když jsi byla sama."

, , Promiň, ale Zorko, vždyť ta tvoje sestra je o půl hlavy menší než ty, jak po ní dědíš věci? A bráška je takový roztomilý kluk, chodí teprve do druhé třídy, copak má dovoleno? Navíc nejsi celý týden doma, na rozdíl od sestry, která už dělá. "

Mirka si toto všechno uvědomila a nakonec mávla rukou,, Dejte mi pokoj obě, stejně mi nepomůžete".

 

Čtrnáct dní Mirka nejela domů a když jí mamka volala, ozvala se jen ,,haló" a položila telefon. Myslela si, že rodiče vytrestá za to, že jí nic neřekli, nezeptali se jí, jestli sourozence chce. Pak si uvědomila, že by to stejně nebylo nic platné, protože by to mamka určitě nedala pryč. Měla také strach, že nebude mít čas na Petra a na svou zábavu, divadlo a vůbec.

.. Bude chtít, aby doma víc pomáhala. Vymluví se na školu, bude jezdit jen jednou za čtrnáct dní, však oni si poradí. Bobina s ní nemluví, Zorka by chtěla, ale nějak se to zase nelíbí Mirce , že si tak vymýšlela. Má to říct Petrovi, nebo má počkat, až to bude na světě? On se to vlastně určitě od někoho doví a možná by se zlobil, že se nepochlubila sama. Jsou to starosti a ještě ta škola a učení...

 

 

Když nebude doma, nebude nic potřebovat. Možná jim to bude vyhovovat. Po příjezdu domů se chovala odtažitě. Odpovídala na otázky jedním slovem a snažila se z kuchyně odejít co nejdříve. Došlo to tak daleko, že si po obědě, který proběhl mlčky i ze strany rodičů, Mirku zavolal táta do pokoje. Mirka si uvědomila, že s ní táta mluvil málokdy, spíš jen, když něco provedla nebo naopak ji aspoň pár slovy dal najevo, když byl spokojený.

 

Táta na ni nekřičel, ale byl vážný. : Mirko, myslel jsem si, že jsi rozumné děvče, ale tys mě přesvědčila, aspoň zatím, že jsi sobecká rozmazlená holka. Nestaráš se o to, co bylo, co je a chováš se jako rozmazlený fracek. My jsme druhé dítě chtěli, maminka byla ale po porodu slabá a doktoři jí řekli, že by to dítě určitě nedonosila. Snad rozumíš, co myslím. Pak jsme to po pár letech zkoušeli, ale jednou to hned zkraje potratila a pak už to nešlo. Byli jsme přesvědčeni, že už další dítě mít nebudeme. Když to maminka zjistila, byli jsme šťastni a nakonec jí doktor řekl, že je naděje, při zvýšené péči dítě donosit. Dovedeš si představit, jak maminku muselo ranit, když jsi začala tak trojčit? Byla na tebe vždycky tak hodná, hájila tě, když jsi něco provedla." Tatínek se nadechl a pokračoval:

 

,,Nemysli si, že nevím, jak jsi se ze začátku chovala ve škole i na internátě. Dělal jsem kvůli ní, že nic nevím a měl jsem chuť ti pár facek vrazit, to mi věř! Vyber si z toho co chceš, ale jestli své chování nezměníš, zaplatím za tebe internát, dostaneš kapesné, ale domu nejezdi, dokud se nebudeš chovat slušně. Maminku to sice bude bolet, ale bude to tak lepší, než aby trpěla tvým chováním k ní. Já už jí to nějak vysvětlím." Podíval se na Mirku, která seděla na židli jako opařená a nevěděla, jak se má tvářit a odešel do kuchyně.

 

 

 

 

.


2 názory

Díky za zájem, však není třeba spěchat...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru