Daleko

Dívám se do mraků pohled můj bloudí 
nebe je zrcadlo, v němž vidím sebe
záclony v oknech jsou jak plachty lodí
vítáš mne solí úst ňadry jak chlebem. 

A já jsem daleko od břehů ještě
paže mé hledají jak kotvy v píscích  
všechno mé minulé všechna má příště
kameny spoutané navěky v discích. 

Jak strážce majáku se zhaslou svící   
odmítám odměnu tohoto rána
probouzím v temnotách chvíli tam spící
světlem se odmyká všech očí brána.

Ten rok již připsal mi můj další křížek
v hřbitůvek, pod nímž spí čas věčný sen
a moří planinu zakryje snížek
vteřina zimy pak zas zkrátí den.