Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Horymírka 02

11. 09. 2018
14
21
2290
Autor
revírník

 

Rodiče věřili v léčivou moc bylinek. Maminka po celý rok vařila bylinkový čaj, byl to náš hlavní nápoj. Pamatuju si, že se skládal z plicníku, jahodníku, maliníku, mařinky vonné, zvané valdmajstr, jitrocele psího jazýčku a jistě ještě dalších bylinek. Byla to chutná směs.

Na bylinky jsme od května do září chodili „do našeho lesa na celé den“. Bývala to krásná nedělní rána, kdy jsme, někdy ještě za šera, vycházeli z domu. Dospělí už často měli za sebou účast na husovické ranní mši svaté. Někdy jsme se však stavili v kostele až v Obřanech. Potom jsme šli pěšky do Bílovic, tam po lávce přes Svitavu, a teprve pěkný kus cesty za Bílovicemi jsme vkročili do „našeho“ lesa. Ten les si pamatuju jen matně, v té době jsem teprve sbíral první prožitky.

Některé z nich mi utkvěly.

Chladné ráno před domkem v naší Horymírově uličce, na východě nad Hády svítá.

Těšení na neznámo, které má přinést dlouhý, předlouhý den.

Tatínkův plný ruksak s celodenním jídlem pro celou výpravu.

Jízda „na koníčku“, když mě bolely nohy. Tatínek mě ochotně nesl i s ruksakem.

Červený kostel v Bílovicích, který jsme míjeli zadem dolů po příkré kamenité stezce vymleté vodou.

Zčeřená blýskavá Svitava pod námi, když jsme po kovové lávce přecházeli na protější břeh. Na jejím dnu čistě prosvítalo kamení několika odstínů nevýrazných barev.

Černé lesy ve svazích za řekou, do nichž jsme měli namířeno.

Když jsme vystoupili z temného údolí nahoru do polí, začínal teplý slunečný den.

Brzy nato hlad na „knedle s povidlím a makem“.

„Mami, já chcu knedlu!“

Jako by na ten povel čekal, tatínek ochotně sundal se zad ruksak, neboť to už měl za sebou sedm nebo osm kilometrů a ruksak začínal být povážlivě těžký. Maminka rozbalila mísu s knedlíky, pro udržení tepla zavinutou do utěrek. Ta chuť! Dodnes neznám nic chutnějšího.

Slyším tatínkovo volání: „Lesní mužíčku, kde jsi!“ To když jsem s tlukoucím srdíčkem vběhl do trávy, která mi byla nad hlavu, a myslel, že jsem dokonale schovaný. Po chvíli napětí, kdy už jsem se dost nabažil tatínkových a maminčiných starostí, ozval jsem se: „Nebojte se, tady su!“ Vzápětí smích rodičů a sourozenců, veliké divení a vítání.

Vysoký dřevěný kříž u cesty v polích. Maminka na něj pokaždé upevnila polní kytičku.

Po prvních krocích pod chladivou lesní klenbou se tatínek zastavil, zhluboka se nadechl a vyzval nás: „Dýchejte, děti, pořádně naberte do plic lesního vzduchu.“ A my jsme poslušně a rádi dýchali.

Dál, hluboko v lese, stála kašna. Z té se tatínek nikdy nezapomněl obřadně napít. Po napití se otřásl: „Brrr, ta je! Pijte, děti, pramenitá lesní voda je nejzdravější, té si važte!“

Také si vzpomínám na bouřku a na to, jak mi bylo dobře u tatínka, který mě shora chránil tělem a nic nedbal, že sám je skrz naskrz promoklý. I na to si vzpomínám, jak se po bouřce vyčasilo a jak jsem se čvachtal v kalužích.

Té vůně, když maminka doma všude, kam se dalo, rozložila vrstvy bylinek k sušení! A toho krásného šustění, když je čas od času obracela!

To je všechno, co si pamatuju z našich nedělních výletů do bílovických lesů. Ale i z toho mála mám ještě dnes hluboko v podvědomí ničím nepřekonaný pravý pocit domova.

 


21 názorů

revírník
19. 10. 2018
Dát tip

Určitě s tebu souhlasím, Jardo. Ovšem, není to povídka ani román, jen kousky vzpomínek. Po této zas následuje jiná a tak to jde pořád dál. Zkrátka obyčejné vyprávění.


kvaj
19. 10. 2018
Dát tip

Hezké vyprávění. Zdá se mi však, že tomu tentokrát chybí pointa, respektive jsi to podle mého posledními dvěma větami trochu zabil. Kdyby to končilo - "A toho krásného šustění, když je čas od času obracela...", bylo by to mnohem účinnější. Si myslím.


revírník
11. 10. 2018
Dát tip

Zdendo a Lakrove, oběma vám děkuji za názor, vážím si každého z nich.


Lakrov
11. 10. 2018
Dát tip

 Je to vlatně jen takové vzpomínkové vyprávění, ale tu atmosféru, provázející  zamlžené útržky obrazů z dětství, tu to v sobě má, i když je to vlastně  "o ničem". Navíc si myslím, že tenhle krátký text dokáže tu atmosféru přenést  i na čtenáře.  


revírník
04. 10. 2018
Dát tip

Je to tak, Karle, a ještě víc se mi zdá být toho, co za vzpomínku, která by stála za napsání, vůbec nestojí.


K3
03. 10. 2018
Dát tip

Moc hezké, Jardo. Je dobré o sobě něco napsat z dob dávno minulých. Já si teď píšu na co vzpomenu do svých osmi let, kdy jsme bydleli ve Velimi. Zajímavé je, že zprvu jsem si toho moc nevybavil a myslel jsem, že budu brzy hodov. Jenže postupně se mi začínají vybavovat nové a nové okamžiky a nad tím žasnu. Jak je ta maměť pomalu odhaluje.


Gora
28. 09. 2018
Dát tip

avi PM


Gora
28. 09. 2018
Dát tip

díky, Jardo:-)


revírník
28. 09. 2018
Dát tip

Jestli myslíš, Ireno, zkusit to můžeš.


Gora
28. 09. 2018
Dát tip

Jardo, mohla bych tenhle díl Horymírky dát do soutěže PM?? Napiš mi sem, prosím tě, děkuju


revírník
23. 09. 2018
Dát tip

Škoda, takže na heřmánek už se tam nedá.


vesuvanka
23. 09. 2018
Dát tip

Jaroslave, to jsou krásné vzpomínky. Díky za ně :-))) TIP

Zároveň jsi mně připomněl moje  vzpomínky na sbíráná bylinek. Pro měl byl největším zážitkem sběr heřmánku. Tatínek mě vozil na kole (na sedačce připevněné na rámu) do Hájů kde se tehdy rozkládaly heřmánkové louky. Byl to krásný výlet, Háje byly tenkrát už za Prahou. Teď jsou součástí Prahy, je tam sídliště a stanice metra.


revírník
16. 09. 2018
Dát tip

Jsem rád, že se líbí, děkuju ti.


lastgasp
16. 09. 2018
Dát tip

To je tak roztomilé povídání, až se chce vrátit člověku do toho věku.Líp bych zavzpomínat nedokázal. Díky /T


revírník
12. 09. 2018
Dát tip

Netroufám si předpokládat, Jano, že bys měla mít krásný den z přečtení u mě o bylinkách, spíš ze svého ranního bylinkového rituálu. To tak vy babičky bylinkářky asi máte.

Za návštěvu tady ti děkuju.


agáta5
12. 09. 2018
Dát tip

nádhera, až mám husinu po rukách (nekecám) ... tohle děláme s vnukem, sbíráme kde co a pak si děláme čajíky... mám ranní rituál - meduňku, kopřivu, trochu máty... všichni bychom se měli vrátit k přírodě, pořád nám má co nabídnout... dneska budu mít krásný den!  děkuju


revírník
11. 09. 2018
Dát tip

Milí přátelé, děkuji, vaše pochvala mě moc těší.


Čudla
11. 09. 2018
Dát tip
Krásné vzpomínky. Važ si jich./*

Gora
11. 09. 2018
Dát tip

Jak vidím, odmala tě rodiče -svým příkladem- učili lásce k přírodě...

Hezké čtení.


bixley
11. 09. 2018
Dát tip

To je krásné! Úplně to vidím. A coby rodilé Brňačce je mi to obzvlášť blízké. Tip.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru