Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+9 neviditelných
Ze žabí perspektivy
datum / id17.09.2018 / 490712Vytisknout |
autorkvaj
kategoriePovídky
zobrazeno452x
počet tipů3
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Projekt Dank

Ze žabí perspektivy

     Vojmír Dank si na ulici zapálil cigaretu a s kouřem se mu do hlavy vkradla myšlenka. Zatímco však dým i se svými stovkami škodlivin v klidu vklouzl do plic, myšlenka vpochodovala okovanou botou do mozkových závitů a zupáckým hlasem se ho zeptala: „Jak to žiješ, člověče?! No řekni sám, jsi někomu prospěšný, přinášíš komukoliv potěšení?!“ Dank o tom přemítal a zrovna když docházel k názoru, že není prospěšný nejspíš nikomu, potkal známého lékaře.
     „Jen kuřte! A kuřte víc, ať máme co dělat!“ pravil ten lékař.
     Ejhle, řekl si Dank. Vždyť vlastně působí radost spoustě lidí. Tak třeba trafikanti, akcionáři tabákového průmyslu i strážci státní pokladny si nad jeho počínáním mnou ruce, jak jim tuční marže, dividendy a daňové výnosy. A doktoři se už třesou, že jim naskáčou prachy, až ho rozkuchají, zašijí, nahustí infuzemi, ozáří a nakonec na patologii definitivně naporcují pro nějakou pohřbívací firmu, která se zase nemůže dočkat, až vyšle k jeho pozůstalé rodině svého zástupce s rakví.
     Optimistické úvahy o osobním vkladu k rozkvětu národní ekonomiky Danka sice uklidnily, ale zároveň vrátily do společenské reality, odkud byl jen krok k chmurnému přemítání o politické scéně. Co ale může člověk chtít od politiků, přemýšlel Vojmír, když jsou jen koncentrovaným, a proto karikovaným obrazem společnosti. Na druhé straně ale marasmus politiky umožňuje běžným lidem, aby na politiku nadávali a na chvíli se tak odreagovali od svých starostí a učinili za ubohost a ničemnost vlastních životů odpovědné právě politiky.  
     Je to také tím, řekl si Vojmír, že každý má na všechno vlastní názor a většinou ho hájí stůj co stůj, ať už o problému něco ví nebo ne. Ono to tak bylo vždycky, ale po desetiletích, kdy se muselo o všem oficiálně smýšlet jednotně, se lidé nejdřív nemohli svobodného vyjadřování a prosazování svých názorů na veřejnosti nabažit, pro mladší se to už stalo samozřejmostí a internet s možností diskuzí ke každé ptákovině to jen umocnil nejmíň tak na pátou.
     Jo v dobách, vzpomínal Dank, kdy spolu lidé mohli hovořit a jednat jen osobně, museli se domluvit a přistupovat k dohodám. Ve virtuálním prostoru není ale ke kompromisům žádný důvod. Tam to může každý komukoli nandat a na autority a morálku se ohlížet nemusí. Tedy zatím ne tak úplně doslova, opravil se v duchu Vojmír. Když už se ale někdo k nějaké domluvě uvolí, tak převážně jen proto, aby mohl nově vzniklého smluvního partnera vzápětí podrazit, přečůrat, případně si uhrát bokem nějaké body pro sebe. 
     A politici předvádějí v zásadě to samé, jen o několik řádů výš, uvědomil si Dank. Pro lid obecný to má velkou výhodu, že se nad takovým počínáním může každý bez výčitek spravedlivě rozhořčovat, neboť do těchto pater sám nedosáhne, a kritizovat jej zleva, zprava a hlavně zespoda. To je pro člověka s pohledem z žabí perspektivy parádní duševní hygiena. Proč se vůbec říká žabí perspektiva? napadlo Danka. Proč ne třeba myší? Jako že žába se kouká z vody, takže je ještě níž než myš?
     Budu si tím lámat hlavu? řekl si pak Vojmír. Nebudu, rozhodl se a vzpomněl si na svého dávného kamaráda. Byl povahově zcela odlišný, měl rozdílné založení i spády, proto také ten kamarád už léta žije v Coloradu, zatímco on, Vojmír Dank, stále smrdí tady v té zemičce. A vlastně je mu tady dobře, přesvědčoval se, i když to nepatřilo do směru jeho přemýšlení. 
     No a s tím kamarádem měli logicky na různé věci také různé názory. Jednou za čas se ale sešli a bavili se tím, že jeden s druhým ve všem souhlasil. Kochali se tou vzájemnou shodou, přímo si medili, až si připadali jako v Lukách pod Medníkem, známém to ráji trampů. Tam je minimálně tak krásně jako v Coloradu, řekl si Dank. Ačkoli teď to nemůže tak jistě tvrdit, protože tam dlouho nebyl. On ale dlouho nebyl ve spoustě místech, pomyslel si a típl cigaretu.
     „Zatracený svinstvo,“ ulevil si.
     Od té chvíle už Dank nekouřil, i když si nedokázal vysvětlit, co ho k tomu přimělo.

https://kvaj.blogspot.com

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

16.10.2018 13:41:02dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky za tvůj pohled.

16.10.2018 12:49:00dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Myslím, že to obsahem i stylem dobře zapadá k ostatním kapitolám projektu  Dank. Je to sice možná míň zábavné než minulé čtení o dvojím pohledu na vznik  vesmíru, ale ta úvodní úvaha o prospěšnosti mě celkem bavila. Pak je to  náladou až trochu depresivní, ale konec už je zas v "lidovém duchu".

23.09.2018 09:14:49dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Díky. I když k tomu došel divnou cestou.

23.09.2018 09:07:39dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Pěkná žabí perspektiva. Alehlavně že z ní došel k něčemu pozitivnímu. :-) Tip.

18.09.2018 16:25:22dát kritice tiplastgasp

Je to trochu náročné na přemýšlení, ale myslím, že přestal kouřit vlivem genetické posloupnosti. Musel mít nějakého předka nekuřáka. Vojmír existuje jako dočasné prostředí pro zachování genetických informací. Zřejmě převážily ty kladné a Vojmír se dožije delšího věku v této zemičce. /T

18.09.2018 12:25:47dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Pštrosí perspktiva? Neznám.

18.09.2018 11:26:51dát kritice tipOzzozorba
Ještě to jde níž, na pštrosí perspektivu. Ještě k příběhu.
18.09.2018 10:12:35dát kritice tipbaaba

...jó včera mi to jeden nandal na netu. Po dlouhý době jsem s kýmsi hrál šachy a pořád urážlivě komentoval moje tahy. Copa jsem ňákej Kasparov? Dneska už ti nikdo ani nenadává z oka do oka, mohl by totiž dostat po hubě. Virtuál-gerojové, pff...

Pekně Dank - všechno se vším souvisí a všichni všechny vlastně potřebujou :)**



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.