Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jen tak

18. 04. 2002
3
0
1012
Autor
Seek

Je to dost dlouhý, takže nebudu unavovat úvodem. Příjemné čtení :-)

Představ si louku
ne, není v lese
ale mohla by být

jen louku, porostlou květinami
žádné bodláčí a plevel
všude jsou květiny
až oči přecházejí nad těmi barvami

voní tu na tisíc vůní
jedna omamnější než druhá
vetšina neznámých
o to však příjemnějších

procházíš po cestičce lemované keříky růží
jemný písek
dovezený snad odněkud z pobřeží moře
dělá oporu tvým sandálům

neví čí kroky v něm zanechaly stopu
neví kdo tudy šel předtím
či zda tu vůbec někdo někdy šel
je to jen písek
jen písek

keříky kolem jsou tak lákavé
nenecháš se dlouho pobízet
ač rostla tu odjakživa
jedna růže právě započla cestu ke svému zániku

přivoníš
zahledíš se na její lístky
příroda je ta největší čarodějka
rudá růže, vykouzlená pouze pro tvou potěchu
auu, bodla ses o její trny
zahazuješ ji do písku

růže a písek
na měkkém loži spočívá kráska v šatech barvy krve
neví čí ruka ji utrhla
neví proč musela zemřít
je to jen růže
jen růže

červený korálek na tvém prstě
a slastná útěcha když ústa ho sevřou v objetí
dál cestou vydáváš se
dál vyšlapáváš v písku stopy

najednou ovládne tě strach
co děláš tady, v zahradě bez konce
v zahradě růžových keříků
odkudpak jdeš
a hlavně kam
snad k tomu keři šeříku?

rozhlédneš se okolo
to není louka to je past
támhle je zeď
všude je zeď
kdo mě tu zavřel, kdo

voláš, křičíš, propadáš panice
rozběhneš se ke zdi a bušíš do ní pěstmi
tvůj křik nepřestává
kdo tě tu postavil hloupá zdi
ale zeď neodpovídá
je to jen zeď
jen zeď

přestáváš
pěsti už máš otlučené
bolavé
nářky nic nepomohou
nářky jsou pro slabochy
a to ty nejsi
necháváš zeď zdí
louka-zahrada čeká na tvou přízeň

kousek dál je tráva
na krátko posekaná
vhodná k ulehnutí
kdo ji asi posekal
že by tu přece jen někdo přebýval?

rozhodla ses počkat
zda se tajemný sekáč nevrátí
uleháš
tak příjemné
převracíš se na záda
a vidíš...
je modrá
ale ne úplně
tu a tam bilý flek
zaostřuješ zrak
žádný flek, to je ryba
a támhle ovečka
a taaamhle je dokonce beran ;)

pak připlouvá majestátní flotila jejího veličenstva
po ní několik splašených slonů
celý průvod uzavírá tvář ne nepodobná vousatému staříkovi
co jsi ho viděla na těch svatých obrázcích

sekáč nepřichází
v podstatě se neděje nic zvláštního
ležíš a pozoruješ oblohu
ptáš se jí proč tu nikdo není
co se vlastně stalo
ale ona ti neodpovídá
je to jen obloha
jen obloha

a pak ti dojde spásná myšlenka
co když se ti to zdá
co když sen tě drží ve svých rukou
nepustí, dokud v něj budeš věřit

zavíráš oči a ...
nevěříš
nevěříš že jsi v zahradě
teď pro tebe existuje jen spánek a probuzení
až otevřeš oči probudíš se
otevíráš oči...
jsi stále v zahradě

něco je však jinak
něco se změnilo
obloha se zatáhla
bouřka?
v ideálním světě přece neprší
ale kdo říkal, že je to ideální svět?

odnikud
skutečně odnikud přitáhly tmavé šmouhy
nebo se jen splašení sloni rozhodli nahnat všechny beránky nad zahradu
a loďstvo je z dáli odstřeluje
slyšíš první hřmění
to bůh začíná svou symfonii na bicí

je tma
skoro
občas taky není
to když se zářící had vydá směrem k zemi
doprovázen svým nerozlučným přítelem
nadělá tolik rámusu
zacpáváš si uši
nic platné
provázky vody se pomalu mění v potoky
nebeská stavidla jsou zvednuta

promáčená
už vodu skoro nevnímáš
uchvátila tě ta podívaná
tanec žlutých stužek, za doprovodu bubnů
omámená hledíš na oblohu
ale co je obloha
ta šedivá masa nad tebou?
nebo až někde nad ní?
ó, bože, kde jsem se to ocitla

nic netrvá věčně
jak přišla tak odešla
bouřka se vybouřila
což se o tobě říct nedá
jeden z blesků rozrazil zeď
hrneš se k dílu skázy
k troskám a současně ke tvé jediné možnosti úniku

díky žluťásku

na druhé straně je svět velmi podobný
až tě zas přepadá nepříjemný pocit
kontroluješ si cos opustila
ano
jsi venku, ale...
vlastně zase uvnitř
v nové zahradě je zase kolem zeď
jediné co jsi získala
je zvětšení té tvé

přece je tu něco jiné
támhle je nějaká stavba
a támhle...
to je člověk!
konečně někdo živý
kdo mi vysvětlí kde to jsme

běžíš a on si tě taky všimnul
je překvapen
jde pomalu tvým směrem
už jsi u něj
ahoj člověče
prosímtě, řekni mi kde to jsme
já nevím, myslel jsem že jsem tu sám
ale kde to je, tu?
nevím, nikdy jsem nad tím nepřemýšlel

ptáš se na další a další otázky
ale on nezná odpovědi
říkáš mu tedy že musíte všechno zjistit
všechno, všecicko
společně to dokážete
dostanete se přes zdi a možná najdete další lidi
půjdete pořád jedním směrem a tam někde musí být konec zahrady
musí tam začínat skutečný svět
ale on ti nerozumí, nikdy nad tím takhle neuvažoval
je to jen kluk
jen kluk


Babetka
18. 04. 2003
Dát tip
Dlouhé, ale stojí za dočtení!! Vyvolalo to ve mně představu, jak je člověk uzavřen ve svém světě a vlastně neví, co je realita a neví, co je za tou zdí, která jeho "realitu" obestírá... Jsou tam jen další reality, stejné a přeci jiné?? A nikdy se mu nepodaří zeď přelést, má strach, nemá odvahu poznat něco jiného, něco víc.... A tak si řekne, že ten jeho svět není zas tak špatný, jsou tu růže, i když s trny, ale na co hledat další?? A nikdy se už ani na okamžit nepodívá za tu zeď... Promiň, že jsem se tak rozepsala, ale tuhle představu ve mě tato báseň prostě vyvolala... Padl na mě trošku smutek z té beznaděje... Ale i smutek je důležitý, bez něj bychom si nemohli vážit radosti... Proto díky za ten zážitek!! Každopádně ***

Cirilla
18. 04. 2002
Dát tip
dlouhé, dlouhé, ale je to tam :o)*

Amanda
18. 04. 2002
Dát tip
Uf... diky za navrat...moc jsi me potesil :-))) Krasne pocitove vykreslene predely z krasne snove romantiky do smutku hloubky... sede vsednosti...je mi to hooodne blizke...
!*****

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru