Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Cesta vlakem

26. 09. 2018
29
60
3981
Autor
Gora

Ukázka z rozepsané novely pod zatím pracovním názvem Cesta vlakem.

Léto 1947

 

     Vlak smýkal a kodrcal lidmi, namačkanými uvnitř. Cize a hlučně pro Agnesu, která nikdy nevytáhla paty z vesnice.  Dvakrát denně zastavoval v polích a kdo mohl, vyhrnul se ven. Agnesa neuměla počítat, ale starší bratr  Ďuro ano. Řekl, že v celém vlaku cestuje možná tisíc lidí. Na zastávkách čekaly sestry Červeného kříže. Podaly každému misku polévky a krajíc chleba. Některé děti byly tak slabé, že jim přinesly jídlo až do vagónů.

Vagóny neměly okna. Jelo se dobytčáky, kterými dráhy za války vozily občany se žlutou hvězdou do koncentráků a v době míru zvířata na jatka. Už skoro týden cestovali rumunští Slováci z Bihovských vrchů do země jejich předků, do Československa. Byla to cesta z hladomorem stižené země do slibované země zaslíbené, kde se jim mělo dařit o moc lépe.

Členové početné Honišovy rodiny seděli na vacích s peřinami, které si vezli z domova. Přidržovali se želez na stěnách - ty sloužily k připoutávání býků a krav. Místy byly na podlaze zažrané hnědé fleky. Někdo řekl, že to je prý krev ze židovských transportů.

Každý navrátilec měl nárok na třicet kilo těžké bagáže s oblečením, duchnami a trochou jídla. V rohu stál kýbl, některá z žen jej vždy o zastávce vylila do trávy. Smrad a horko byly všudypřítomné.

   V předchozích dvou týdnech prožitých ve shromaždišti blízko města Oradea se mohli jen jednou osprchovat, před odjezdem. Starší sestra Kata tam ve sprchách odvšivila všechny členy rodiny petrolejem, který dostali přídělem. Doma neměli koupelnu, a tak se nejprve vody tekoucí ze zdi báli.

Na cestu vlakem se oblékli do svátečního. Děvčata měla na sobě oplecka, jednoduché halenky s rovně vsazenými rukávky. Od pasů dolů spodničku po kolena, takzvaný  spodnik. Zavazoval se na tkanici. Spodnik překrývala nařasená sukňa a na ní ještě šata, květovaná zástěra s krajkovým okrajem. Přes oplecko Slovenky oblékaly krátký kabátek černé barvy, děvčata bílý. Vrch kabátku zdobila haraska, velký vlněný šátek se střapci. Ve svátek obouvaly kupované  botky. Chlapci nosívali kalhoty zvané rajtky a malé děti dlouhé bílé košilky. Takhle vyšňořena nastoupila ve městě Oradea rodina do vlaku, který vypravil sociální odbor Československé vlády.

    Agnesa se v příšeří vagónu koukla, co dělá otec. Seděl kousek od ní. Za světla neměla odvahu pohlédnout mu do tváře. To on rozhodnul, že se Honišovci vrátí na Slovensko, náboráři mu slíbili úrodnou zem v okolí Trenčína. To by bylo něco jiného než hornaté Rumunsko!

Pozval je tehdy k stolu. Popíjeli pálenku. Tři muži, z toho dva učitelé - vyslanci z Československa, a otec v jizbě dlouze rokovali o budoucnosti rodiny.  Loupala v chodbě brambory, a tak slyšela:

„Tuná ste všetci chudobní. Máte len ťažkú robotu a Boha. Na rodnom Slovensku na vás čaká lepší život.“

Sliby, sliby, sliby létaly až k ní do pitvora, jak se chodbě říkalo.

„Ako, Martin, poťiahneš kríž? Dobre bude, na Slovensku, po Maďaroch tam zboli krásne domky, pole, sady, radosť hospodarit, povedz - ako?“

Láhev s pálenkou zacinkala o štamprle. Martin Honiš, hlava rodiny, potiahol kříž, to znamenalo, že se třemi křížky podepsal pod smlouvu s náboráři z Československa. Pak se s nimi zkároval, jak zákon káže.

Druhý den šel na trh a prodal krávu. Dostal za ni a další majetek sedm miliónů lei. Teď mu už nic nebránilo v návratu do země předků.

Všechny peníze přepočítával na cenu flašky pálenky. Pálenku uctíval nade vše. Byl bohatý!

Peníze, rumunsky pengi, ukrýval v pevném vaku na zádech. S nimi důkladně zabalené fláky domácího špeku a několik lahví své kořaličky. Batoh sundával jen na noc, pevně ho svíral v náručí. Vypadal, jako by pospával, ale běda, kdyby se někdo přiblížil… byl vždycky zlý, na své i na cizí.

Jednou do jejich ovocného sadu potají přišly děti Ďura Sekáče. Byl to švagr, který umřel poměrně mladý, a ony měly hlad. Trhaly třešně ptačky do čapky po mrtvém otci. Táta je uviděl a popadl čakan. Hnal se do sadu:

„Už ste přišli zdochnuť hlady? Prečo si vás otěc robil, keď nemate čo do huby?“

Naložil jim holí na záda a ještě vzal i tu čepici a sám ji později nosil. Jestli je někdo zplozenec ďábla, tak Martin Honiš, otec.

Odvrátila od něho svůj kradmý pohled. Tolik se jej bála, ale byla zvyklá pozorovat každé jeho hnutí, i jen náznak toho, jestli po ní něco nechce. Pokud by takový okamžik zmeškala, zle by se jí vedlo.

 

   Za sebou zaslechla povědomou melodii. Zpívaly ji Gondečky, další početná famílie, která bydlela na Maďarpotoce jako oni.  Ráda by se přidala, znala slova písničky ze služby, zpívávaly ji slovenské děvečky, ale ve vagónu, před otcem se neodvážila. Náznakem a potichoučku, pobrukovala si každou neděli modlitební písně v lavici mezi svobodnými děvčaty. Ta sedávala v kostele v první řadě, za nimi několik žen, kterým se říkalo prespanky, svobodné matky, všem pro výstrahu. Ty nezpívaly vůbec.

„Vlasy mi až tak stúpaju na hlave, aký maly život ťažký. Hladové děcko mívaly pri polnej robotě dakde na mezi a vlastná rodina je často zavrhla. Většinou sa už nevdaly. Len abysom tak raz nedopadla, ocko mi darmo nevyhrožoval, čo bude, keď dačo donesem...“  povzdechla si v duchu dívka.

Zavřela oči. Pod víčky obraz pastviny, polí a zvolna stoupajících kopců kolem jejich vesnice, smíšené listnaté háje, kde znala každý strom. Odvážela obrázky ze svého šestnáctiletého života kamsi do nové domoviny.

Známá melodie, něco jistého v nejisté budoucnosti, ji ukolébala.

 

 „Boleráz, Boleráz,

zelený Boleráz,

prenocuj, šohajko,

tej noci u nás.

Já bych prenocoval,

sivá holubičko,

kebys mňa vzbudila,

až vejde sluníčko.

Sluníčko vychodí,

milá mňa nebudí,

a to všechno preto,

a to všechno preto,

že ma ráda vídí…


60 názorů

Gora
31. 10. 2018
Dát tip

Díky, a ahoj, a zas něco kloudného napiš...


Yan73
31. 10. 2018
Dát tip

Líbí, asi nejvíc, co jsem od Tebe od léta, četl. Ahoj Y.


Gora
20. 10. 2018
Dát tip

Karle, děkuju, potěšil jsi...


Lerak12
20. 10. 2018
Dát tip

Tohle dílko zasluhuje uznání s jakou pečlivostí je "autenticky" vedené. Snaha o přesnou dikci a vylíčené prostředí je pozoruhodné. Přečtení bylo pro mě příjemným prožitkem. 


Gora
11. 10. 2018
Dát tip

Díky, Lakrove, je to skutečně jen malý kousek...možná jsem se unáhlila, chtěla jsem vědět, jak to čtenář přijme...to se jinak nedozvím:-) Všem dík.


Gora
11. 10. 2018
Dát tip

Zdendo, upravila jsem ty problematické věty. Děkuju!


Lakrov
11. 10. 2018
Dát tip

Zpočátku to vypadá jako přetřásání dávných vzpomínek  nesené v "národopisném duchu" (který bývá často užíván falešně  a bývá postaven na zkreslených základech). V průběhu čtení to ale získává  zvláštní náladu nejistoty, naděje a "opatrného mládí".  Po dočtení mám dojem, jako by to bylo nedokončené a když odhlédnu  na začátek k názvu a jménu autora, ten dojem se potvrzuje.  Nepůsobí to jako ucelená povídka, ale (chystaný) celek, jehož je součástí,  může být dobrý. Takhle, jako jedna epizoda z mnoha které budou tvořit jakýsi  příběh, to místy působí spíš jako "podávání informací".  


Gora
11. 10. 2018
Dát tip

Díky, připomínky vítám...snad se "rozjedu", doufám...materiálu mám hodně, teď "jen" to umět napsat...rok jsem se připravovala.


Gora
11. 10. 2018
Dát tip

Zdendo, na ukázku není kategorie, jinak bych neoznačila jako povídku. Je to ukázka z delšího díla. Na pokračování to tady také nebude. Próza to ale je.


Gora
08. 10. 2018
Dát tip

lastgaspe - Přemku, děkuju, za Olbrachta díky:-))))


lastgasp
08. 10. 2018
Dát tip

Čtení dle Olbrachta. Vynikající uvedení novely, na kterou se těším. K nominaci gratuluji. Příběh má silnou stránku v barvitém popisu vzhledu postav i prostředí. Děj je neukončený, ale známou písní ověnčený.


Gora
07. 10. 2018
Dát tip

M.H. také zhynul bídným způsobem...nu což. Díky, věrný čtenáři mých nedokonalostí.


Kočkodan
07. 10. 2018
Dát tip
M. H. mi na rozdíl od I. M. není sympatický ani trochu. Držím palce, ať Cesta vlakem dojede až do konečné zastávky Novela. (lehký úsměv)

Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Díky...sama bych se nehlásila, je to jen kousek...souhlasím :-)


K3
03. 10. 2018
Dát tip

Vyprávění si rozhodně zaslouží nominaci do PM, i když je to jen úryvek.

Jestli autorka nebude proti.


Gora
02. 10. 2018
Dát tip

Díky ti :-)


Lakrov
02. 10. 2018
Dát tip

Jo, čte se líp, ten začátek. Jen je v něm pár překpelů:  ...čekala sestry Červeného kříže... ## mělo být asi čekaly.  ...Několika dětí bylo tak slabých... ## Několik Takže opravdu jen pár :-) Celé znovu si to přečtu až za pár dní.


Gora
02. 10. 2018
Dát tip

Lakrove, díky, už jsem drobátko zreparovala. Díky za velmi cenné rady!


Lakrov
02. 10. 2018
Dát tip

 Zpočátku to vypadá jako přetřásání dávných vzpomínek  nesené v "národopisném duchu" (který bývá často užíván falešně  a bývá postaven na zkreslených základech). V průběhu čtení to ale získává  zvláštní náladu nejistoty, naděje a "opatrného mládí".  Po dočtení mám dojem, jako by to bylo nedokončené a když odhlédnu  na začátek k názvu a jménu autora, ten dojem se potvrzuje.  Nepůsobí to jako ucelená povídka, ale (chystaný) celek, jehož je součástí,  může být dobrý. Takhle, jako jedna epizoda z mnoha které budou tvořit jakýsi  příběh, to místy působí spíš jako "podávání informací".

 První věta je (na to, že je první) zbytečně složitá (slovní spojení  a nepřehledná návaznost další věty).  Celý první odstavec je zralý na "reparát" :-)  Nářečním výrazům (...sukňa, Spodnik, šata...) by prospělo skloněné písmo.  ...Orea... je nejspíš správně, ale možná překlep od Oradea.  


Gora
30. 09. 2018
Dát tip

Inko, děkuju ti, ještě sice není k čemu gratulovat, ale snad mi to vyjde a někdy vyjde:-) díky


Štírka
30. 09. 2018
Dát tip

Umíš. Vtáhneš do děje a dovolíš  tu chvíli, o níž píšeš, prožít...představit si vše, zcela bezprostředně a živě. Pamatuji Tvá první dílka: je to obrovský posun... Gratuluji k novele :-)


Gora
28. 09. 2018
Dát tip

Baby, budu s tebou počítat, kdybych náhodou někde vydala...díky za podporu:-)


MKbaby
28. 09. 2018
Dát tip
Moc se těším na pokračování, máš úžasný dar, díky Písmáku, že píšeš!

Gora
28. 09. 2018
Dát tip

Dodolo, díky, no, měla by vzniknout novela, tak se nech překvapit:-))


Dodola
28. 09. 2018
Dát tip

Napínáš:)   atmosféra příběhu mi cosi připomíná - za mého dětství byla ostuda, když muž vezl kočárek... tipuju si, jak se to bude asi vyvíjet, ale nechám si pro sebe:)


Gora
28. 09. 2018
Dát tip

Evži, moc děkuju:-)


Krásně napsané. Jaky by tam byl člověk s nimi. /T


Gora
28. 09. 2018
Dát tip

LLobo, díky :-)


LadyLoba
28. 09. 2018
Dát tip

ju :-)


kvaj
28. 09. 2018
Dát tip

Já vím.


Gora
28. 09. 2018
Dát tip

Díky, kvaji...myslím, že při té cestě se dá cestovat nejen do budoucnosti, dík...


kvaj
28. 09. 2018
Dát tip

Zatím se to čte pěkně. Líbí se mi ten princip, kdy se při cestě vlakem, která je současností, odhalují souvislosti, vztahy a předcházející děje. Vidím to i jako film - záběry v dobytčáku se střídají s retrospektivními z Rumunska. Uvidíme, kam to povede dál.


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

Hm, tak také máš co psát, Karle:-))


K3
26. 09. 2018
Dát tip

Shodou okolností mám rozepsanou Jízdu vlakem v roce l987. Zatím tři věty, ale určitě ji někdy dopíšu...:).


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

Děkuju, Lenko:-))


Lnice
26. 09. 2018
Dát tip
Pěkně napsané:)

Gora
26. 09. 2018
Dát tip

supíku, díky, vzala jsem ten odstaveček jako příležitost popsat jejich tradiční oblečení. Jsem ráda, že se ti líbí...


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

gabi, děkuju, oni ti Slováci převzali něco od Čechů, kteří tam žili ve svých komunitách, od Maďarů a Rumunů, je to směsice...není to pravá slovenština:-)


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

Přemku, děkuju, pro ostatní to není zas tak překvapivé, dříve, když jsi tu ještě nebyl, jsem na tento námět již něco psala...díky:-)


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

Di, děkuju moc, no, bylo třeba obsadit pohraničí po násilném vysídlení Němců, Maďarů, a tak do Rumunska, kde žili Slováci, nesmírně pracovití lidé, vyslala naše vláda skupinu náborářů, ve spolupráci s rumunskou vládou, která nebyla tímto nápadem nadšena,  bylo vypraveno několik transportů do Československa...


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

Jardo - revírníku, děkuju!


supizmus
26. 09. 2018
Dát tip

Hodně dobré. Pravda, trochu se zpomalí tok děje při popisu těch krojů a obleků, ale není to na škodu celku. Vynikající!


pôvodne som sa chcela pustiť do opráv slovenčiny, ale našťastie si vysvetlila, že je to zmes slovenčiny, rumunštiny a češtiny, tak potom hej *


lastgasp
26. 09. 2018
Dát tip

Irenko, jednou mi na jednu povídku napsal revírník. "Já zírám." Nic jiného, jen toto. Řekl tím vše. Dovolím si ho napodobit. Zírám. K celému dílu ti přeji dostatek sil a tvořivého ducha. Vytváříš bohatství podobné Olbrachtům, Němcové a jim podobným. 


Diana
26. 09. 2018
Dát tip

Velice mne to zaujalo. Tohle jsem nevěděla, že byly nějaké náborové akce ohledně návratu Čechoslováků z Rumunska. Ale vím, že tam Česká komunita pořád ještě je. Moc poutavě napsáno...***


revírník
26. 09. 2018
Dát tip

Chvályhodný úkol sis dala, Ireno. O těžkém životě v těžké době. Moc rád budu číst každé pokračování. Dávám tip.


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

Aleši:-) věř, že já taky, jestli to svedu... - dík ti za podporu, jsem tady bez pár dní tři roky a nikdy bych nic nenapsala, kdyby Písmák neexistoval, což by pro literaturu zas nijak velká škoda nebyla, ale ...


těším se na knihu...


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

bixley, i tobě děkuju, musím psát a psát...a hlavně chci...dík!


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

Karle, díky, snad se to podaří:-) Díky za zájem a podporu...


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

Okamžiku, díky...ona je ta slovenština smíchána s rumunštinou a češtinou, a je to pro mne celkem snadné, slyším mluvu hlavní hrdinky, jak jsem ji slýchala přes třicet let...


bixley
26. 09. 2018
Dát tip

Moc pěkné. Vidím všechno před sebou naprosto plasticky. Ťenáře to hned vtáhne.Tip.


K3
26. 09. 2018
Dát tip

Ty postavy znám z jedné tvé drsné povídky. Je to zajímavé a počítám, že si přečtu celou novelu.

Na několika místech jsou větší mezery.


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

Hanko, drž mi palce, abych to zvládla, materiálu mám hodně, a teď "jen" to napsat...dlouho jsem to připravovala. Píšu ještě druhou novelu, tak teď budu na Písmáku jen čtenářem...děkuju ti.


8hanka
26. 09. 2018
Dát tip

nepamätám si, že by ssm niekedy čítala od Teba príbeh, ktorý by ma nezaujal... vieš zachytiť emócie, čas, v ktorom sa dej odohráva...

viem aj zo spomienok rodičov, že niektorí ľudia, najmä otcovia bývali krutí, niekedy aj mamy, deti nemali šťastné detstvo, poznali len robotu, bitky a často aj hlad... 

aj keď viem, že bude smutné, teším sa na pokračovanie, verím, že úryvkom nekončíš


Gora
26. 09. 2018
Dát tip

Jani, děkuju ti...jsem ráda za každý názor.


vesuvanka
26. 09. 2018
Dát tip

Velmi pěkně a poutavě napsané.   Příběh mě zaujal, vtáhl do atmosféry, budu se těšit na pokračování :-))) TIP


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru