Takhle mi to připadá fajn, ale každá máme svůj názor...

To jsem z toho jelenice :D :D .... Zatím ahoj... Jdu pálit dřevo na hranici.

:) já už bych do toho neryla - to místo je trochu hrbolaté, ale právě asi proto mě zamyslelo - když ořežeš, projdu bez povšimnutí:) Ale jen kvíčalí uvažování -

Vymažu jedno :D

V tom případě bych dala pryč ta dvě A - stačí

do zárubní

do polštářú

do dětí               /můj názor/

Děti tam musí zůstat... Je jedno s kým mluvíš nebo mlčíš... Možná je to divný, ale navzdory osudu, je to jediné co po nás zůstane... Ať vlastní, nebo sousedovic, které slyšeli včerejší hádku, a utváří to .... jakkoli .... další svět.... (osud?)..

Také se mi zamlouvá - myslím, že máš co říci:-)

S dětmi bych jen naznačila,  připadá - to "vrývání"  přece jen dost drsné...a Osudu bych klidně dala malé o, všichni víme, oč se jedná :-)

Jo... Jsou naše dokonalé linoryty.... Zrovna jako já jsem otisk své matky... (bohužel - bohudík?) ... Prostě osud... :D

Děkuju za společné zamyšlení všem :)...

Kéž tolik nevrývám ticho.... ani ukecanost...

Kdosi moudrý pravil, mluv, jen když máš co říct, a já nevím, jesti je to moc moudré...

:) přehodnotím své infinitivy. Zarazilo mě jen vrývání do dětí - zas až tak bych nevrývala - vrývám? :)) Zamyšluješ

Velmi pěkně vyjádřené a pravdivé :-))) TIP

...*