Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hvězdička

Výběr: a2a2a
03. 10. 2018
40
67
4394
Autor
Gora

Hvězdička

 

 

Někdo z nájemců v kolonii zahrádek položil na parapet staré ženy pár jablíček. Scvrklých, přešlých prvním mrazíkem.

Pokaždé, když jde k oknu, jako by uslyšela jeho hlas:

 „Sákra – nevotvírej! Číhaj na zahradě. Když uviděj skulinu, vlezou nám do bytu.“

Občas přešel ke kuchyňské lince a vytáhl největší nůž, který tam momentálně byl, a významně jej položil na kostkovaný ubrus.

V takových chvílích nenápadně vložila do kapsy zástěry klíč od domku a mobil. V dusnu dlouho nevětrané kuchyně sledovala každý  pohyb jeho rukou.

Zvykla si odkývat mu „nebezpečné“ postavy tam venku. Prý neměly co jiného na práci, než vlézt oknem nebo dveřmi k nim domů. Nechtěla se  dohadovat, rychle se rozčílil. Přivolávala vzpomínky na dobu, kdy si rozuměli. Byl dříč a měl ji rád, i dnes už dospělé děti.

Představovala si, co zase její pětasedmdesátiletý manžel asi vidí.  Říkal něco o dírách, co z nich vylejzaj lidi bez tváří. Přitom ti venku byli jen obyčejní zahrádkáři, znali se léta.

Když to, co se u nich v kuchyni nikdy nevyslovilo, na něj jednou za čas přišlo, číhal u schránky pečlivě zamčených dveří a letáky vybíral v rukavicích. Hned je házel do kamen. Vítězoslavně volal:

„Vidíš, jak hořej! Kdyby nebyly napuštěný plynem, tak by tak rychle nehořely!“

Párkrát  ve strachu utekla před dům a zamkla zvenku. Mlátil do dveří a řval, že skočí. Okno je v přízemí, a tak by se mu nic vážného nestalo.

Když naposledy doma řádil, odvezla ho rychlá do špitálu a pak zůstal na psychiatrii. Už se nevrátil.

Opřela dlaň o stále stejný igelitový ubrus. Došourala se k lince a vyndala nožík a misku. Žuchla na zadnici, až zapraštěla židle. Kolena ji nechtěla nosit.

Stahovala  z jablíček  na jeden zátah dlouhé slupečné hady. Slípkám na přilepšenou. Neměla ve zvyku plýtvat.

Pootevřeným oknem slyšela hovory zahrádkářů o letošní úrodě.  Celý den sklízeli listí a sbírali spadaná jablka.

Rozkrojila první jablíčko bez slupky a řekla:

„Vidíš, hvězdička…budeš dlouho živ.“  


67 názorů

Lakrov
23. 11. 2018
Dát tip

Pardon, mám v poslední době víc práce než rukou. Aspoň že to není kopie téhož komentáře :-)


Gora
23. 11. 2018
Dát tip

Lakrov - díky, je to podruhé, ale nevadí:-) - lépe, než ani jednou:-)


Lakrov
23. 11. 2018
Dát tip

Melancholicky něžná miniatura, navozující zvláštní atmosféru jakéhosi  smíření se se stářím.  Tip.  


Kytiii
22. 11. 2018
Dát tip

Mám :-D


Gora
22. 11. 2018
Dát tip

Kytiii, děkuju moc...tohle je miniaturka:-), takový moment, který jsem odposlouchala...dík, jsem ráda, že jsi zde...nemáš nějakou povídku??


Kytiii
22. 11. 2018
Dát tip

Ač mám raději tvá díla vyprávěná trošku jiným způsobem, tak se mi i tato kratičká povídka nějak zvláštně líbí. *


Gora
19. 11. 2018
Dát tip

ano, děkuju...


a2a2a
19. 11. 2018
Dát tip

Gora - klidně nech LDN, jen si myslím, že by literární texty, nikoliv dokumenty, měly mít širší srozumitelnost v tom smyslu, že věci mají souviset. Např. pokud vím, tak v LDN je pobyt zpravidla omezený na rozdíl od psychiatrických nemocnic a popisované neduhy tomu nasvědčují. Takže Český Krumlov, krom toho, že není zde zmíněný, není vůbec podstatný. A s tím přejmenováním, určitě později, ať to nemaate.


Gora
19. 11. 2018
Dát tip

a2a2a - teď jsem objevila kritiku - děkuju moc za výběr...potěšil, je kulatý:-))

dobře- na ty věci, které poukazuješ, se ráda podívám, ale jediné, co asi nechám, je ta LDN - v Krumlově, kam ho dovezli, není psychiatrie, bylo to skutečně na LDN...

povídku přejmenuji po ukončení soutěže, teď by to nebylo fér...díky:-)


a2a2a
19. 11. 2018
Dát tip

Moc hezká duchem. Snad bych nahradil větičku ...už se nevrátil... evokuje zbytečně smrt jinou větou, že tam musel zůstat. Možná by stálo i za úvahu zmínit spíše než LDN psychatrickou nemocnii, víc by odpovídala popisované nemoci manžela. Zajímavý je sám název - Holátka, ale třeba pro mne v jiném kraji i zavádějící. Nidy jsem neslyšel, že by oloupané jablíčko bylo zváno holátkem. Ale možné to je v místních nářečích. Přesto bych pro univerzálnost povídečku nazval jinak. Asi bych hned ve druhém řádku napsal namísto ...jde... ...šla. Závěr naopak skvostný. Také ocenuji hutnost obsahu, který je popsán bez balastu, jen s nezbytnou dávkou koloritu a přitom s poetickou atmosférou. Výběr i přes tyto droboulinké připomínky právě pro duši povídky a ta je pro mne určující.


Gora
11. 11. 2018
Dát tip

Jsem hodně ráda za to, jaký život jsem ještě mohla žít, spoustě novotám  - hlavně v chování mladších - skutečně přestávám rozumět. Díky za diskusi...


K3
11. 11. 2018
Dát tip

Mám pocit, že ta nová generace na tom bude ještě hůř, protože oni přestávají rozumět zase jiným věcem, důležitějším.


bixley
11. 11. 2018
Dát tip

Svatá pravda.


zzlatý
11. 11. 2018
Dát tip

Gora: Všichni spějeme k demenci... technika zrychluje a nejstarší generace přestává chápat a rozumět a bezcitná, bezohledná, násilnická  a chamtivá společnost se jim odcizuje. Vím, o čem píši, protože nejlepší škola poznání je vlastní kůže.


Gora
09. 11. 2018
Dát tip

Zdeňku, děkuju, moc milé od tebe...:-)


zzlatý
09. 11. 2018
Dát tip

Hezky napsané... žádný strom neroste až do nebe... Tip velmi zasloužený

 


Gora
07. 11. 2018
Dát tip

Karle, díky...už jsem ani nepočítala, že někdo přečte...není to ůplně nejnovější dílko...


Lerak12
07. 11. 2018
Dát tip

Bez příkras a ze života. Pěkně zpracované téma.


Gora
02. 11. 2018
Dát tip

Přemku, děkuju, již  jsi Holátka hodnotil, ale nevadí:-)) Díky za krásná slova.


lastgasp
02. 11. 2018
Dát tip

Umění zkratky. Jak linka ve výtvarném pojetí naznačující prostor. Skoro nezměřitelná lidská shovívavost, trpělivost, úcta a pochopení při očekávání nepřiměřených reakcí. Dokonalé, pro mě poučné. Díky za Holátka.


Gora
02. 11. 2018
Dát tip

Tak jestli tam budou pěkné sestřičky, co by ne:-)) a díky!


Prosecký
02. 11. 2018
Dát tip

Musím se přiznat, že se do LDNky docela těším.


Gora
25. 10. 2018
Dát tip

Lakrove, jsem ráda, že se ti líbí...holátka mne napadlo jako označení jablíček bez slupek, staří lidé si je loupají...


Lakrov
25. 10. 2018
Dát tip

Padá z toho na mě smutek a poslední věta skoro vhání slzy do očí.  Veselejší nemáš? Chce se mi zeptat po dočtení -- ale asi máš, odpovídám  si při odhlédnutí na začátek k názvu a jménu autora.  Tip.

P.S. Se slovem Holátka se mi vybavují čerstvě narozené myši, užívané jako... to sem nepatří.  


Gora
09. 10. 2018
Dát tip

Jiři, děkuju ti...


srozumeni
09. 10. 2018
Dát tip
Bohužel mám ve svém okolí dva podobné případy, nelehké žití... Krásně napsané. prostě, tak jak to je...*****

Gora
06. 10. 2018
Dát tip

Děkuju, Jani...a pěkný večer


vesuvanka
06. 10. 2018
Dát tip

Pěkně napsané a smutné. Zaujal mě závěr. TIP


Gora
05. 10. 2018
Dát tip

Díky, supíku, i za doporučení ke čtení:-)


supizmus
05. 10. 2018
Dát tip

Příjemné čtení. Trochu mi připomnělo kratší novely Jamese Joyce bez jasné pointy. *


Gora
04. 10. 2018
Dát tip

Dodolo, děkuju, ono to snad ani smutné není, je tam smířenost...snad:-)


Dodola
04. 10. 2018
Dát tip

Další smutný příběh o podzimu života. Jakoby vypadl z té podzimní nálady.


revírník
04. 10. 2018
Dát tip

Obdivuhodné, jak dovedeš smutnou životní etapu vtěsnat do jedné miniatury.


Gora
04. 10. 2018
Dát tip

Jardo, tvůj názor mne vždy zajímá...a děkuju!


revírník
04. 10. 2018
Dát tip

Oceňuji, Ireno, jak z odvyprávěného nebo odpozorovaného příběhu vždycky vyhmátneš podstatu a dokážeš ji takto na miniaturní ploše zhodnotit. Moc hezky.


Gora
04. 10. 2018
Dát tip

Díky moc, Luboši kočkodaní:-)


Kočkodan
04. 10. 2018
Dát tip
Z přehršle pěkných vět se mi úplně nejvíc líbila ta úplně poslední.

Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Indiánko, jsem ráda, že jsem to trefila:-) a díky


Indianska
03. 10. 2018
Dát tip

 Popisuješ tak trochu můj denní chleba :) A moc hezky.


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Čudlí, díky :-))


Čudla
03. 10. 2018
Dát tip

Pěkné. /*


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Evži, děkuju moc:-))


To je tak hezké. /T


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Inko, děkuju:-), je to tak...


Štírka
03. 10. 2018
Dát tip

*** nejhorší situace jsou ty,které nemají řešení... Dobře načrtnuto...


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Díky:-)


kvaj
03. 10. 2018
Dát tip

Stačila jedna věta. teď - tip.


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Nami, taky bych se nebránila!! Díky.


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

kvaji, už jsem upravila, díky za postřeh...


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Pavle, díky!


kvaj
03. 10. 2018
Dát tip

Já ale nemám nic proti holátkám an Sich. Má-li se to však tak jmenovat a představuje-li to vyústění povídky, měla by pro to být nějaká opora, která by zdůvodnila, proč o těch jablíčkách píše. To je přece jedna z dávných zásad povídky. 


K3
03. 10. 2018
Dát tip

Jardo, já si myslím, že právě to, dává textu jemnější, poetický ráz. Bez toho by to bylo uplně něco jiného, jen taková nepříjemná črta. Ale to je samozřejmě věc názoru.


Nami 99
03. 10. 2018
Dát tip

Jedna moje známá, dává už asi rok každé ráno manželovi peníze, ať si jde koupit boty. Koupil si je už za ty první před rokem, ale nijak se dalším nabídkám nebrání.


kvaj
03. 10. 2018
Dát tip

Je to dobré, výborná zkratka, mám výhrady jen k názvu a závěru, což spolu souvisí. Povídka vlastně končí větou - Už se nevrátil. Loupaná jablíčka už nemají pro příběh žádný význam. Leda by se objevila ještě někdy na začátku, třeba, že by tomu pánovi nějak vstupovala do jeho představ, pak by ten příběh byl sevřený a zúročila by se poslední věta - ...budeš dlouho živ.


Kolobajda
03. 10. 2018
Dát tip

I já se připojuji ke gratulantům - paní mistryně zkratek. Napsáno zkrátka mistrně.   /**


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Přemku, já moc děkuju...


lastgasp
03. 10. 2018
Dát tip

Napsal jsem něco podobného, téměř totožného, ale na 5 stránek. Seškrtat by to nešlo. Proto se hluboce skláním před všeobsáhlou zkratkou o soužití s člověkem žijícím ve svém světě. Opravdu umíš. Díky za příklad, jak se vyjádřit jednoduše a postihnout vše - postavy, vztahy, stav, prostředí, řešení. /T


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Di, děkuju, nemělo, ale přesto...ten konec je moje nadsázka...lidé spolu za život srostou...


Diana
03. 10. 2018
Dát tip

Smutné - takhle by to němělo končit. :-( *


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Karle, moc děkuju za vcítění...


K3
03. 10. 2018
Dát tip

To je kouzelné jako tvoje básně. Je v tom poezie. Už jsem chtěl jít pryč a přečíst až po obědě, ale nedalo mi to. Udělal jsem dobře.

Tohle vysoce cením, ty postřehy z drsného života, napsané poeticky.


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Děkuju mockrát, Hanko...


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

bixley, to je taky dobré, to s hroby...

díky moc...


8hanka
03. 10. 2018
Dát tip

:(

psychické problémy dajú zabrať chorému aj jeho okoliu, najmä ak prerastajú až do ohrozenia života iných...

ako píšeš, kedysi ľúbil, teraz je niekde inde, iné neostáva, len riešiť situáciu  LDN...

ako vždy skvele napísané...

-----


bixley
03. 10. 2018
Dát tip

No jo, stáří. Moje devadesátiletá babička, když kopali jámy na potrubí, tvrdila, že jsou to hroby. Je to náročné jak pro nemocného, tak pro okolí.Hezky vystiženo na běžných situacích, hlavně hezký závěr.


Gora
03. 10. 2018
Dát tip

Agáto, čerstvě odvyprávěný příběh jednou starou paní...během deseti minut, než můj muž vyčistil komín :-)- o samotě...


agáta5
03. 10. 2018
Dát tip

tutově byly ty letáky napuštěný plynem, protože normálně vůbec nehoří... a oni ho, chudáka, zavřou na eldéenku...  trošku mi skřípe konec, ale ze života, tak dobráá, zavřu oči :)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru