Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sokolí let

18. 04. 2002
5
0
1455
Autor
Reistlin

Věnováno Drahušce, růžičce, jenž oplývá krásou nejen na povrchu.......

 Ránem mne nadnáší mírný vánek a s galantností sobě vlastní zdraví mé rozevřené perutě. Na obzoru zříš zlatavý opar vycházejícího slunce. Pode mnou pomalu utíká nekončící les. Klesám střemhlavým letem k zemi a můj křik zdraví probouzejícího se žhnoucího obra. Vyrovnávám svůj pád těsně nad vrcholky stromů. Klouzavým letem se blížím k mýtince, malému místečku s jezírkem, které jako zázrakem odolává invazi okolního hvozdu.

 

Náhle se srdce mé  na zlomek vteřiny zastaví. V jezírku plave víla. Dlouhé kaštanové vlasy rozestřené na hladině, ve tváři jí tančí odlesky slunce odražené ve vodním zrcadle a vše dokresluje překrásný úsměv. 

 

Kráska vystupuje z jezerní hlubiny a ulehá na bříško do trávy. Kapičky vody se lesknou ve vlasech, na krku, na lopatkách, mé oko klouže po ladné křivce stále níž, ……… Stébla trávy vílu vesele šimrají na chodidlech. Krásnějšího pohledu není! Kráska pomalu usíná a já se vkrádám do jejich snů…….

 

Kapky deště padajících na rozpálenou kůži

Kapky deště řinoucích se ze slzících růží

Kapky deště stékajících po usměvavé tváři

Kapky deště prchajících před sluneční září

Kapky deště jako jednotlivé střípky duše

 

Růže, jenž tajemně ukrytá v dáli

Růže, o vůních byste si zdát nechali

Růže s jemnými okvětními lístky

Růže jejichž trny na kůži neucítíš

Žádné nejsou.....

 

Nakonec rozeznáš vůni čokolády

Je cítit vždy když mění nálady

A krásně se rozplývá v mém srdci               

                                               

To vše sokolí oko zří, když se do jejího srdíčka proplíží. Lapen, stoupá sokol v širokých obloucích k nebesům, snad ke svým vlastním snům….. , které se stávají skutečností….

 Dravec ve spárech třímá květinu, už nevidí pod sebou krajinu, už myslí jen a jen na vílu.

Růže pomalu snáší se k zemi a dopadá jí k nohám……

Nenacházím dost krásných slov, která prozradí vše, co cítím. Jen stále stejnou větu volal bych vstříc světu……. Snad růži ležící vedle ní ta úžasná kráska  pochopí…… MILUJI TĚ….

 

Začíná nový den…….  Lesem se znovu rozléhá mocný křik, tentokrát však nepatří slunci………


Deltex
25. 04. 2002
Dát tip
Oj, tvoje dílko zaseklo drápek do mé dušičky... to je křišťálová krása... *!

Prokletí
23. 04. 2002
Dát tip
Co já Toi na to asi pof-ím ;o))))))))) m.

Reistlin
23. 04. 2002
Dát tip
Díky moc vám všem:-))))))))))))))))))))))))))))) Děkuji i své rúžičce za bohatou inspiraci.

Merlita
20. 04. 2002
Dát tip
Skvělé dílko, kterému přece nesluší kritika ! Tak, tak! Měj ji moc a moc rád, chraň si svoji lásku, abyste z ní oba mohli krásně ŽÍT! :o)

Amanda
19. 04. 2002
Dát tip
Krassne zalaskovany... psano celym srdcem a zhnoucim citem k one vile... tim to zije a dycha... ...libi moooc

Tajta
19. 04. 2002
Dát tip
Trošičku mi nesedí ten sokol. Myslím, že ten by se spíš poohlížel po myšce, která by mu posloužila jako oběd. Ale je to tvoje představa, takže se ti do ní nebudu míchat. Ovšem za to, co z tohohle dílka vyzařuje ti dávám *!*.

Dabi
18. 04. 2002
Dát tip
Kritizovat nebudu. Je to ze srdce... Máš můj t*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru