Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+8 neviditelných
"Do šumu šramotů se někdy vloudí č"
datum / id17.10.2018 / 491277Vytisknout |
autorkvaj
kategorieLiterární diskuse
zobrazeno1039x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

K následujícímu textu mě inspirovali diskutující pod mým textem „Poezie jen pro zasvěcené?“ Zejména atkij, Musaši a a2a2.

"Do šumu šramotů se někdy vloudí č"

     Co je poezie? Možná si kdekdo řekne, že kladu zbytečnou otázku, neboť to každý ví, a navíc existuje spousta charakteristik poezie od slavných básníků a umělců. Nejvíc se mi zamlouvá, že je přenosem energie, i když si nepamatuji, kdo je autorem toho výroku a zda zní přesně takto.
     Pokud tedy je poezie energetickým přenosem, pak člověk nepotřebuje pro čtení či poslech básní žádnou speciální průpravu ani zasvěcení, jen interes o tento základní druh literatury. Zdá se však, že v současnosti právě zájem o poezii klesá. Nejedná se o kategorické tvrzení, pouze se to domnívám na základě malých nákladů vydávaných sbírek veršů.
     V diskuzi pod mým textem sdělil redaktor poezie na Písmáku a2a2 toto: „Sám si kladu otázku, proč například zde zmíněný Václav Hrabě vycházel v nákladech 30 tisíc výtisků a byl rozebrán, zatímco současní autoři jsou vydávání v nákladech minimálně desetkrát nižších, a to včetně těch, kteří jsou širšímu publiku snadno srozumitelní…“ 
     Abych to upřesnil. Třeba Hrabětova sbírka „Blues v modré a bílé“ vyšla v roce 1977 v nákladu dva tisíce kusů. Fakt je ale, že po ní lidé, kteří četli verše, doslova pásli. Když se mi tehdy dostala do vlastnictví v opisu na stroji, četl jsem ji asi dva týdny každý den a stále mě fascinovala. Letos jsem k ní vrátil po více než 40 letech, a přestože si pamatuji, jak jsem byl tenkrát básněmi Václava Hraběte uchvácen, přenos energie se nyní nedostavil, ač se mi jeho poezie stále líbí.
     

     Třeba jsem ale už starý a přečetl jsem kdeco, tudíž mě jen máloco překvapí a dojme. Moje otupělost však nevysvětluje, proč o poezii nemají zájem mnozí mladí, když před zmíněnými čtyřiceti lety lidé vykoupili například Hrabětovu sbírku, jen se po ní zaprášilo. Vlastně tedy tuším, proč to tak je. Hrabě v tehdejší atmosféře ve společnosti zapůsobil jako zjevení. Zůstaneme-li jen u literatury, lidé totiž hltali cokoli, co se lišilo od režimem adorované a podporované tvorby. 
     A toho bylo tak málo. Proto se stály vždy ve čtvrtek, kdy vycházely knižní novinky, před knihkupectvími fronty. Navíc spousta knih, už připravených k prodeji, šla na poslední chvíli do stoupy. Měl jsem kolegyni, jejíž maminka pracovala v jednom nakladatelství, a ta sem tam něco zachránila. Takto jsem získal například knihu povídek Petra Chudožilova „Kapři v kvetoucích trnkách“. Dnes by asi těžko někdo z těch, kteří ony časy nepamatují, pochopil, co na té knížce režimu vadilo.
     Nechci ale tvrdit, že na zájem o literaturu působil jen totalitní režim. V současnosti mají lidé obecně nesrovnatelně více možností se realizovat, ale i vjemů a zážitků. Neopustím-li pole písemných projevů, mohou lidé hlavně díky internetu konzumovat záplavu myšlenek, od těch nejskvělejších až po naprosté šílenosti, úchylnosti nebo přímo zvrhlosti. Čím je v této konkurenci pár neotřelých obrazů v lyrické básni psané volným veršem? Totiž neotřelých. V mírné nadsázce lze tvrdit, že cokoli člověka napadne, napsal už někdo před ním a lépe.
     

     Vlastně se ani nedivím, že se skupiny podobně naladěných současných básníků někdy až sektářsky uzavírají do svých bublin, v nichž si vzájemně chválí svá díla, a nelibě nesou, pokud jim někdo chce tuto idylu narušit. Neberte mě, proboha, vážně, tak tomu jistě není, i když to tak někdy vypadá. A tím bych v podstatě skončil, ačkoli zjišťuji, že jsem se vůbec nedostal ke sdělnosti poezie. Koho však zajímá můj názor? Jsem ale přesvědčen, že k energetickému přenosu od básníka ke čtenáři nejsnáze dojde, když v plynutí veršů něco náhle zaskřípe. Když do šumu šramotů se někdy vloudí č, jak to kdysi dávno vyjádřil živelný předchůdce ruských futuristů Velemír Chlebnikov. 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.01.2019 11:46:13dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Předně si vyprošuji, abys mě oslovoval milý příteli. Jsi o čtvrt století mladší než já, takže je to od tebe drzost, neomalenost a arogance. Svá hodnocení mé osoby a doporučení si nabij do špic. Zbytek tvých žvástů nestoji ani za psí štěk. Sbohem.

11.01.2019 10:48:03dát kritice tipSafián

Milý příteli, ty stůněš ideologií. Nevím jakou a ani mě to nezajímá. Třeba se ti jednou podaří z toho pytle vykouknout. Ale tobě je v něm zřejmě dobře, tak to raději nezkoušej. I když ... nějaké brýle, kterými bys dohlédl dále, než do roku 1948, by se možná šikly. Jenže tam u vás asi žádná drogerie, natož optika, není. Zkus to třeba v marketu. Já před ideologickou diskuzí dávám přednost rozhovoru a ten je možné vést pouze tehdy, pokud strany odhodí jakoukoliv předpojatost. Ty, bohužel, velmi připomínáš zapáleného svazáka z minulého režimu. Kdyby tě to někdy přešlo, můžeme pokračovat. Zatím to nemá žádnou cenu.

11.01.2019 09:01:44dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Proč sem pletu komouše? Opakuji, že jsi napsal "dnes není podporována literatura, ale její reprezentace v podobě literárních svazů...". Pokud takové tvrzení, mimochodem velmi problematické a vágní, uvedeš slovem "dnes", co to může znamenat jiného, než že si myslíš, že tomu tak dříve nebylo? A co bylo před "dneškem"? Bolševický režim. Jestli tedy tím "dneškem" nemyslíš třeba několik posledních let. 

Navíc jsi nijak nevysvětlil, co si představuješ pod pojmem "podpora literatury", ani proč a kým a by měla být podporována a o jaké literatuře mluvíš. Rovněž jsi nevysvětlil, co rozumíš pod formulací "podpora reprezentace literatury".

Zbývá tedy tvůj výrok, že ti "ani trochu nešlo o to nějak a někam pokročit". Proč jsi tedy navázal na debatu, kterou jsem už dávno považoval za ukončenou, když v ní nechceš nikam pokročit? Lidé spolu snad mluví kvůli tomu, aby si vyjasnili stanoviska a došli k nějakému závěru. Jinak se jedná o mlácení prázdné slámy. Bohužel nabývám dojmu, že ti vzhledem k tomuto poslednímu výroku, který jsem citoval, právě o něco takového jde. O to ale nemám zájem.

Přeji hezký rok.

11.01.2019 02:09:41dát kritice tipSafián

Kvaji, obávám se, že nás zradil jazyk, vůbec jsi mě nepochopil. Nechápu, proč sem pleteš komouše a jejich politické talenty? Dovol, abych ti připomněl, že už tu 30 let nejsou a za to, že, jak se zdá, myslíš jako oni, já opravdu nemohu.

S dalším odstavcem to není o moc lepší. Já chtěl pouze vysvětlit, co chápu pod pojmem poezie jako obor (sám ses na to ptal) a že odmítám dělení básnických výtvorů na poezii a nepoezii. Ani trochu mi nešlo o to nějak a někam  pokročit. Nebo dokonce stanovovat nějaká kriteria nebo postupy.  Vždyť i tvoje reakce ukazuje, že to není možné.

Přeji pěkný nový rok.

 

 

 

10.01.2019 15:26:58dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Píšeš, že dnes není podporována lituratura, ale její reprezentace v podobě literárních svazů... A kdy to bylo jiné? Za komoušů se to lišilo v tom smyslu, že byl pouze jeden literární svaz. A politické talenty? Povídej mi ještě chvíli po nich. Do roku 1989 to bylo hlavní kritérium.

Dělením básní jen na dobré a špatné příliš v debatě nepokročíme, protože pořád záleží na tom, kdo to posuzuje, a pod hlavičky "dobrá" a "špatná" poezie lze zařadit mnoho velmi rozdílných básní.

10.01.2019 14:28:43dát kritice tipSafián

Když se mluví o vydávaných básnících. Třeba Krchovský. Tady se, možná náhodou, setkává obliba s uměním. I kdyby mi jeho poetika neseděla, musím uznat, že básnit umí a četnost tříslabičných rýmů)třeba ne vždy čistých) ukazuje, že básnit umí.

10.01.2019 14:19:26dát kritice tipSafián

Kvaji, dlužím ti vysvětlení, co rozumím pod pojmem poezie jako obor. V hudbě je to jasné. Ta je stále dobrá nebo špatná. A může být třeba naivní a pitomá, stále je to hudba.

Ne tak poezie. Už jsme tak daleko, že jsou básně děleny ne na dobré a špatné, ale na poezii a nepoezii. Takže drtivá většina básníků vlastně poezii ani nepíše. A kdo o tom rozhoduje? Protože dnes není podporována literatura, ale její reprezentace v podobě literárních svazů, rozhodují o tom funkcionáři, tedy talenty spíše politické, než literární, natož básnické. Proto jsou zveličována a zdůrazňována kriteria, která nejsou pro kvalitu děl rozhodující. To je od nejlepších časů naší poezie zásadní posun.

Mluvím li tedy o poezii jako o oboru, mám na mysli, že její součástí jsou i nadále všechny žánry (třeba dnes neživé nebo neoblíbené) a kvalita je posuzována podle profesních, nikoli konjunkturálních a mimoliterárních kriterií - báseň je v profesionálním slova smyslu vždy poezií a je hodnocena jen jako dobrá nebo špatná. Jedním z kriterií je tu samozřejmě vztah ke skutečnosti, ale není kriteriem jediným nebo rozhodujícím, stejně tak jako není poezií pouze určitý způsob zobrazení.

29.10.2018 08:59:27dát kritice tipMusaši

Safiáne ,

já jsem ale hodnotil Nezvala jako kontroverzního básníka , který měl řadu kladů a hlavně jsem ho uváděl jako autora v dobrém smyslu lidového . To byla podstata mého diskusního příspěvku , co se Nezvala týče. Mezi řádky jsem pak uvedl tu skutečnot , že dnes by se za "lidové" básníky snad dalli označit Žáček a Novotný , protože takové básníky si běžný čtenář jako jediné snad ještě koupí .

Velmi mi zalichotilo , že mě považuješ za dítko školou povinné . To v předdůchodovém věku potěší .

27.10.2018 09:47:37dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Psát tak, aby to lidé četli - to je i můj názor, Safiáne. Proto, ostatně, polemizuji se stanoviskem, že je potřeba jakási teoretická průprava, aby k člověku mohly proniknout obrazy dnešních básníků. Tvůj postřeh, že současná poezie není schopna zobrazit současnost tak, aby to někoho zajímalo, považuji za velmi hodnotný. Teď jde ale o to - proč? Ty podáváš jisté vysvětlení, a já s ním víceméně souhlasím, ale nemyslím si, že je úplné.

Pokud napíšeš, že básníci zanedbávali a zanedbávají poezii jako obor, měl bys vysvětlit, co tím přesně myslíš. Nabízí se také otázka, zda klasická báseň má vůbec ještě šanci ve větší míře zaujmout. Poezie se výrazně přesunula do písňových textů, které však nepůsobí samostatně, ale v součinnosti s hudbou, aranžmá a buď efekty na pódiu, nebo příběhy a efekty v klipech. Něco podobného se děje s prózou, která se přesouvá stále výrazněji do filmové podoby, a pořád zůstává divadlo. A v rámci těchto, řekl bych, komplexních uměleckých projevů poezie ani próza neskomírají.

To, čemu říkáš zanedbávání poezie jako oboru, je podle mého spíš poněkud zoufalé hledání, jak by samostatné verše mohly koexistovat vedle oborů umění, které zprostředkovávají transfer myšlenek a emocí od autorů k obecenstvu prostřednistvím zrakových i sluchových vjemů a působí na ně přímo, aniž by si člověk musel příliš namáhat mozek.

Nechci předvídat vývoj, ale třeba si poezie jako "Ding an sich" ještě najde své místo.

27.10.2018 00:25:34dát kritice tipSafián

Musaši, možná by ti prospěla trocha kritického myšlení, a to i ve vztahu k tomu, co ti říkali nebo říkají ve škole. Je až směšné, jak soudobí trpaslíci  hodnotí třeba takového Nezvala. Pravda, jeho básně jsou mnohdy dost vyvanulé, ale jeho metoda? V jeho stopách šli další, třeba Jiří Suchý, Hrabal, Diviš, první dva to často a s obdivem připomínali. Ani s tou kritikou Halase bych to nepřeháněl. Chtělo by to přečíst si ten jeho sjezdový projev. Pravda, k jrho interpretaci je třeba trochu znát dobu. A jak vyčítám z tvých příspěvků, ty takové interpretace nejsi schopen.To ti samozřejmě nevyčítám, to jen vzhledem k tvé zřejmé indoktrinaci připomínám. Vadí mi ale ono pohrdavé hodnocení klasiků, zvláště když vychází ze soudobé přezíravé neschopnosti. Můžeme se potom  divit nezájmu o soudobou poezii? Myslíš, že k popularitě soudobé poezie přispěje to, že se lidem haní to, co považují za hodnotu a mají to rádi? A takových mimo literární kruhy je! Ještě dodám. Ronsard se (pravděpodobně) aktivně zúčastnil bartolomějské noci. Jsou proto jeho sonety nebo Ódy méně krásné?

26.10.2018 23:42:43dát kritice tipSafián

Na otázku k čemu psát, když to nikdo nečte, je jednoduchá odpověď. Psát tak, aby to lidé četli. Ale současná poezie není prostě schopna zobrazit současnost tak, aby to někoho zajímalo. Básníci řadu desetiletí zanedbávali (a zanedbávají) poezii jako obor, takže jim dnes chybí prostředky.Přičteme-li k tomu fakt, že díky rozvoji vědy a medií o řadu prostředků ještě přišla, nemůžeme se tomuto stavu divit.

Překvapující (a zároveň povzbudivé) ovšem je,s  jak pěknou a zároveň formálně vyspělou poezií se člověk setká v různých společenstvích, kde každý bez jakýchkoliv ambicí přispívá k zábavě. Zato při čteních mnoha uznávaných básníků člověk s překvapením zjistí, že nejen že neumí verše číst, ale že jejich čtení je obrazem špatně napsaných textů.

 

24.10.2018 15:35:29dát kritice tipMusaši

Mezi státem a mecenáši je asi rozdíl v tom ,že mnozí mecenáši umění rozuměli a rozumí ,zatímco stát nebo kraj opravdu třeba jen vyčlení částku na kulturu ,protože se to tak dělá a to , co kdo reálně kdo dostane,může být záležitostí mafie . Už se asi nevrátíme do dob císaře Rudolfa ,který znal například italské uměníí své doby naprosto detailně a to až tak ,že by bez problémů složil státnice z kunsthistorie . - Chtěl jsem jen řict ,že mi připadá ,že dnešní dotace včetně cen Magnesia litera jsou alespoň co se poezie týče značně jednostranné . Nic na tom nemění to ,že někteří autoři projdou hlasováním kritiků třeba o jeden hlas. Jde hlavně o to ,kdo je na tyto ceny vůbec nominován . Kritikům ,kteří rozhodují o cenách se může zdát ,že právě jejich chráněnci a favoriti se závratně liší od těch ostatních . Mně to tak ale zvnějšku nepřipadá .

23.10.2018 12:05:53dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ale jistě. Jde o to, jestli to jsou až tak soukromé zdroje. Agrofert band je pěkný název.

23.10.2018 11:59:33dát kritice tipaleš-novák

podpora umělců ze soukromých zdrojů není ani dnes nic zvláštního. Babiš přeci koupil "klikající autobus" Davida Černého, kapela Kryštof je často přezdívána "agrofert band" atd...

 

23.10.2018 11:49:24dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Dnes asi půjde těžko obnovit v oblasti finančních podpor umění a umělců stav, jaký byl za první republiky a protekci nelze vyloučit nikdy.

Když se ještě vrátím k tomu Haukemu, tak jsem znal pána, kterému v Haukově Obzoru redaktor Oldřich Mikulášek otiskoval jako mladíkovi jeho básničky. Ten pán mi pak říkal, že později, když už básně nepsal, nedovedl pochopit, že takový básník jako Mikulášek uveřejňoval tak slabé verše. Vůbec mu totiž tenkrát nedošlo (to až mnohem později), že to byla úlitba jeho otci, bankéři, který měl v Obzoru značný podíl, a ten byl zase činovníkem politické strany národních socialistů, jejíž linii noviny Obzor víceméně sledovaly. No a Mikulášek musel respektovat Haukovo přání, protože ten si to s oním bankéřem nechtěl rozházet. Byla to protekce? Asi ano. Ale autor těch básní o tom neměl tušení.

23.10.2018 11:35:48dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tvar a Psí víno jsou jistě státem podporované časopisy a zřejmě v nich dochází k tomu, o čem píšeš. Potíž je v tom, že principiálně nelze zakázat, aby ministerstvo kultury, Státní fond kultury atd. podporovaly spolek Klub přátel Tvaru. Lze jen napadnout, jestli to mají vůbec dělat a zda v této podobě třeba poukazem na "uzavřenost klubu", jak píšeš. Otázka je, kdo to udělá? To by nejspíš musela otevřít nějaká politická síla (strana), ale tohle je oblast, která těžko pro nějakou politickou stranu představuje nosné téma, a kromě toho je těžké rozkrýt, co je na tom špatně.

Nezval byl nepochyběn kontroverzní. Napsal jsem, že byl bolševický parchant. Z dnešního pohledu nejsou však asi podstatné jeho šarvátky s jinými tvůrci, ani to, že psal častoi vatu, že se pak vozil ve služebním autě, ale jestli jeho díla, která dnes znovu vycházejí, mají co lidem říct.

23.10.2018 11:25:57dát kritice tipaleš-novák

propastný rozdíl je v tom, že mecenáši nelze vytknout, pokud penězi podporuje někoho na základě svých osobních preferencí. Jde o jeho vlastní peníze (družstvo je taky jen spolek "soukromých" osob).

v případě dotací nelze vyloučit podporu na základě osobních preferencí rozdělovače (protekce), ale jde o státní (nesoukromé) peníze...

 

23.10.2018 11:10:50dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

V čem spatřuješ ten podstatný rozdíl? Ostatně, o jakých dotacích z cizího mluvíš? Jestli třeba ministerstvo kultury nebo různé radnice mají kapitoly, z kterým poskytují peníze na rozvoj umění a kultury, jsou to prostředky, o kterých se dopředu ví, že jsou na ten účel určeny, a lidí, kteří o jejich užití rozhodují, k tomu mají pověření a podléhá to kontrole. Že se v tom dějí čachry? No jistě. To ale hovoříme již o něčem jiném.

Když jsem psal o tom Haukem, tak ty peníze, které jako mecenáš poskytoval, nebyly také tak úplně jeho. Obzor bylo totiž vydavatelské družstvo, které vlastnilo například tiskárnu, v určitém období několik tiskáren, a mělo různé ziskové aktivity, mělo v čele představenstvo, Hauke pak byl jeho ředitel, prokurista, měl v něm největší podíl vlastních peněz, ale ne absolutní.

23.10.2018 11:06:24dát kritice tipMusaši

Ale všimni si ,že já jsem nikde neodsoudil dotace jako takové . Naopak jsem napsal ,že vždy byly a budou potřebné . Mně jen vadí ,že dnes , z mého pohledu jakýsi uzavřený klub prakticky rozhoduje o tom ,co se bude tisknout ve státem dotovaných časopisech Tvar a Psí víno.

Také Nezvala jsem vždy označoval za básníka kontroverzního , tedy za kohosi , v kom se spojily zápory i klady . V hodnocení jeho díla se s tebou částečně shoduji. Ale on vždy ,už od dob první republiky psal básně jak kvalitní tak velmi nekvalitní - jakousi poetistickou vatu. Šalda mnohé jeho surrealistické básně hodnotil jako pouhé přípravné texty k básním , které skutečnými básněmi ani nejsou. Nezval byl kontroverzní i ve vztahu ke svým kolegům - literátům . Pomohl třeba Seifertovi ,útočil na ortodoxního komunistu Ivana Skálu , ale zaútočil taky třeba na Halase kvůli tomu ,že se dával inspirovat expresionismem a jmenovitě Traklem. A je taky nesporným faktem to ,že v padesátých letech ,kdy mnozí nepohodlní rubali uran v uranových dolech ,Nezval se vozil ve služebním autě s řidičem a nechával se portrétovat Maxem Švabinským .

23.10.2018 10:54:17dát kritice tipaleš-novák

mecenáš dává peníze ze svého, dotace jsou z cizího...malý, ale zásadní rozdíl.

23.10.2018 10:42:44dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Dnes by měla být situace podobná jako do roku 1948.

Pokud jde o reedice Nezvalových děl, zkus si odmyslet, že to byl bolševický parchant a stal prominentním autorem toho režimu, a že v závěru života psal skoro dementní sračky, zůstane ti básník obrovské imaginace, snad nejlepší, kterého tato země měla. Například jeho "Edison" je úžasný. Ovšem i takový "Zpěv míru" je skvěle koncipovaná a napsaná báseň, má ale podstatnou vadu na kráse - adoruje stalinismus. Nezval byl kromě toho, co se týká poezie, velice erudovaný, takže jeho teoretické práce jsou stále hodnotné. Například takové "Moderní básnické směry" jsou dostatečně odborné a zároveň populárně pojaté pro většinového čtenáře, že určitě stojí za to, aby se s nimi seznamovaly další generace (jen by nejspíš bylo potřeba doplnit je o nejnovější básnické směry; otázka je, kdo by se toho ujal).

Problém dotací se nedá posoudit jen tak šmahem. Kdysi jsem se zabýval novinářem Karlem Haukem, vydavatelem deníku Obzor v Přerově, který spolu s Jiřím Wolkerem, Bartošem Vlčkem a Lvem Blatným založili v Přerově literární měsíčník "Host". Myslím, že dnes stále vychází v Brně pod názvem "Host do domu". Psal jsem o tom i tady. No a tento Hauke byl mecenášem mnohých umělců (tedy je dotoval). Konečně i Host byl dotovanou platformou, v které se mohli prezentovat prakticky všichni později slavní autoři, včetně toho Nezvala či Seiferta. Hauke podporoval i třeba Mahena, Mikuláška, Kainara.

Nevím, o co se opírá Zdendův názor, že dotace jsou vždycky špatné. Mecenáši umění byli odedávna a vždy měla jejich činnost smysl. Jistě, že kolikrát vsadili na špatné koně, ale naopak díky mecenášům se veřejnost mohla seznámit s hodnotnými díly. Konečně je svobodnou volbou každého, do čeho chce vrážet prachy. Špatné bylo za bolševiků, že některé autory, kteří šli režimu na ruku, podporovali, ale jiné, kteří se režimu protivili, potlačovali a znemožňovali jim vydávat. Pokud je ponecháno na svobodné vůli mecenášů, koho budou podporovat, a pokud má každý autor možnost si svého mecenáše najít, nevidím v tom žádný problém. 

23.10.2018 09:13:44dát kritice tipMusaši

Ještě dodávám jen tak pro zajímavost :

myslím ,že v největších nákladech dnes vycházejí humoristické romány Patrika Hartla . Např . Okamžiky štěstí  - 170 000 , Nejlepší víkend - 200 000 .

Zrovna včera jsem si procházel knihkupectví v jednom krajském městě.Pokud tam vůbec byl nějaký koutek pro poezii ,dominovali tam Žáček a František Novotný .Ty básníky já tedy zrovna nemusím ,ale - to je realita . A dokonce skoro všude byla nová vydání Nezvalových děl.

Do roku 48 fungoval kapitalismus ,takže vycházelo to , co se dalo prodat a to co byl ochoten někdo dotovat . Ale byl konec války ,takže vycházely sbírky napsané za války a taky sbírky oslavující vítězství nad Němci . Rozhodně bych neobviňoval třeba Holana nebo Hrubína ,že byli při psaní těchto oslavných básní nějací neupřímní.

Dotace jsou kontroverzní záležitost pouze v tom smyslu ,že nějaká literární frakce ovládne nejdůležitější nakladatelství a časopisy a tiskne jen to ,co sama uzná za vhodné.

18.10.2018 15:39:03dát kritice tipZdenda
Dotace jsou samozřejmě vždycky špatně.
18.10.2018 11:30:44dát kritice tipijcro

Já bohužel básničky nepíšu, mám tu nastrčené jen první kapitoly z připravovaných nebo vydaných knížek :) a ty úryvky jsou trošku... ehm... rozsáhlejší

:)

18.10.2018 11:27:25dát kritice tipAššurballit

viem si to predstavit:-) 

 

za komunizmu vsetko podporoval stat. to nie je berna minca toho co sa presadilo a co nie. skor ma zaujimalo obdobie do roku 1948 alebo lepsie 1939. realne tam nemam prehlad ako fungovala kultura /ci na zaklade grantov ci inej podpry alebo cisto to bolo o trhu a mecenasoch/

 

neviem ci znal kazdy ale garantujem ti ze ked sa spytas na basnika tak u nas ti povie drvva vacsina  ludi uplne s prehladom a z fleku peteraj filan hevier. v cesku su iste tiez taky. medzi mladymi  mozno trebars tesnohlidka:-)

a nezabudajme na hip hoperov.:-)

 

18.10.2018 10:52:25dát kritice tipMusaši

ijcro ,

já tě neznám a jestli chceš ,tak se na tvé básničky podívám . Nebudeš se ale bát  ?  Říká se tady o mně , že jsem velmi zlý a navíc jsem přecejen samuraj .

18.10.2018 10:45:43dát kritice tipMusaši

S těmi textaři máš naprostou pravdu . - Ano - textaři jsou vlastně jediní básníci dneška ,kteří zůstavají ve hře a já mám některé moc rád a držím jim palce.

V padesátých letech ,kdy Nezval chrlil díla velmi různorodé kvality , se platilo od stránky a tak národní umělec schválně volil větší typy písma a větší odstupy mezi řádky . Nezval byl v té době jakožto velký komunista prominentní osobou a proto byl vydáván hojně . Ale stejně dobře byli placeni i jiní básníci ,pokud ovšem ale prošli výběrem. Nezval byl osobou velmi kontroverzní jak ,co tvorby týče , tak ,co se týče morálky. V jeho doobě se ovšem mezi "široké masy " dostával nejen sorelácký(socialisticky realistický) balast ale i velmi kvalitní díla. Rozhodně se nedá říct ,že by takový Seifert nebo Hrubín psali špatně . To vůbec ne. Oni byli lidovými básníky v tom dobrém slova smyslu. Dokonce třeba Hrubínova básnická skladba Romance pro křídlovku byla zfilmována kontroverzním režisérem Otakarem Vávrou a já ten film přímo miluju . Dovedeš si představit ,že by dnes bylo nějaké básnické dílo zfilmováno ? V Nezvalově případě to zase byla Valerie a týden divů .   Za minulého režimu znal nějakého toho soudobého básníka každý . Zkus se dnes zeptat člověka na ulici ,jestli zná nějakého soudobého básníka.

18.10.2018 10:37:07dát kritice tipijcro

No vidíte, a mě je polopatismus v textech vyčítán, že prý i čarodějnice sedí na lopatě líp než můj sdělený názor :)

Tak je asi nedostatečný...?

PS.

Ale já na básničky moc nejsem, nikdy jsem si žádnou nebyl schopen zapamatovat doslova a už ve škole docházelo k nechtěným vedlejším efektům při přednesu :)

 

18.10.2018 10:29:38dát kritice tipAššurballit

tak myslim ze za komunistov vychadzali oficialne vyhradne len diela ktore dostali dotaciu. :-)

 

ani poezia nie je uplne zavisla na dotaciach. je vela nadseneckych pocinov ktore nie su vzdy len brakom. a na druhej strane spektra su basnici /casto textari/ ktori vychadzaju v relativne velkych vydavatelstvach a su oblubeni  a predavani. v ceskom kontexte mi napada krchovsky a iste bude trochu viacej tych ktorych zivi spisovatelstvo

 

neviem ci nezval zbohatol len na poezii. neviem ci vtedy bolo umenie dotovane statom. to by stalo za to zistit. ale mozno o tom vies viac:-)

18.10.2018 09:58:05dát kritice tipMusaši

Ano , to je možné . Myslím si ale , že zrovna takto vydávaní autoři nebudou příliš populární .

Já ale neodsuzuji dotace na kulturu . To vůbec ne . Část děl by bez dotací nevznikla ani v minulosti a vždycky budou díla sice kvalitní , ale určená jen pro malou skupinku lidí . Mně vadí to ,že poezie už je dnes závislá na dotacích zcela ,zatímco například Vítězslav Nezval ještě mohl na poezii zbohatnout .

18.10.2018 09:50:56dát kritice tipAššurballit

musasi: technicka: aj velka cast prozy je vydavana vdaka grantom

18.10.2018 09:00:42dát kritice tipMusaši

atkij ,

pro mne je M.Š . zajímavý básník . Žel jsem si s ním vyměňoval půl roku maily a znám ho dost dobře i jako člověka . Jeho názory a jeho skutečný pohled na svět mě docela vyděsily a když tedy znám jeho a další kritiky z mailů dost dobře , mám velký problém brát vůbec vážně jejich literární teze .

18.10.2018 08:54:59dát kritice tipMusaši

Už jsme o tom kdysi debatovali . - Mezi prózou a poezií se rozevřela propast . Próza si na sebe musí vydělat a proto musí lidi nadále oslovovat . Sbírky básníků prominentních jsou dotovány , vycházejí tedy za peníze daňových poplatníků nebo mecenášů a tak si ti prominentní básníci dnes mohou tisknout  to , co se jim samotným a maličké hrstce jejich příznivců líbí .

Byly doby ,kdy intelektuální elita národa poezii potřebovala ,aby tato šířila nějaké velké ideje . Tyto doby jsou jednak dávno minulé (národní obrození ) ,jednak velmi nedávné (socialismus) . Dnes pro intelektuální elitu národa poezie vůbec neexistuje (a je vůbec nějaká intelektuální elita národa i v dnešní době ?) a soudobí "angažovaní básníci" ze skupiny Fantazía jsou angažovaní čistě z vlastního přesvědčení . Že by to ovšem mělo dopad a vliv srovnatelný třeba s levicovou poezií za první republiky ,to si vůbec nemyslím .

17.10.2018 22:39:55dát kritice tipatkij
redaktor poezie

 ... V. Hrabě byl nejen básník, beatník, muzikant, prostě celkově výrazná osobnost určité doby. Věřím, že mnoho čtenářů si k němu našlo cestu i přes jeho zhudebněné texty, písně. Kdo kdy drnkal na kytaru, vždycky znal Variaci na renezační téma. Navíc on sám se vydání za svého života ani nedožil. To nepíšu nic neznámého... 

17.10.2018 22:25:42dát kritice tipatkij
redaktor poezie

Různé druhy pohledu. Taky věřím na něco takového jako je přenos energie, určitá neviditelná interakce mezi autorem a čtenářem. A tento proces může fungovat nejen v poezii, ale i v jiných druzích umění. 

Od zmiňovaného V. H. mám vlastním vcelku nový dotisk Blues pro bláznivou holku, 16. z roku 2017, 1000 dotisků vázaných (celkem 32 000). Jistěže je to nesrovnatělné se současným stavem. Ale taky nelze srovnávat nesrovnatelné. Dobu před internetem a internetovou, multimediální s přístupem k takovému množství informací a čehokoli včetně poezie.

Těžko usuzovat, jestli čtenářů ubývá. Domnívám se, že jich může zůstávat procentuálně stejně, ale nabídka ja tak obrovská!!!  Sama musím fakt hodně selektovat, co si koupím a co ne. I přes útlost sbírek. Nelze mít všechny, takže vyhrávají autoři, kteří si mě při listování přítahnout za nos. A nebo kupuju najisto, když se chci potěšit. Ale je takových možností číst (poslouchat, sledovat "naživo" - např. youtube) v tom internetovém světě. Poezii řekla bych mnohem snadnější než prózu. Román bych třeba ve čtečce "nedala". To si půjdu radši každou chvíli do knihovny.

Jinak Musaši, Milan Šedivý - skvělá volba, výběr z jeho poezie mám už dlouho stažený v mobilu, ráda se k němu vracím. 

17.10.2018 18:19:10dát kritice tipK3
redaktor prózy

Asi tomu taky trochu pomohla hudba, např. Mišík, a tehdejší hlad po dobrých textech:).

17.10.2018 17:29:00dát kritice tipAššurballit

k cemu psat? napriklad mi je to blizke bavi ma to a  niekomu staci aj par autorov. koniec koncov ked tomu nerozumies ty neznamena ze nebudu ani ostatni. je logicke ze odbornik ktory precital ix knih moze byt narocnejsi ako zacinajuci citatel. 

17.10.2018 17:07:44dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To je samozřejmě pravda.

17.10.2018 17:06:53dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

O tom jsem se zmínil v minulém textu a bohužel to tak někdy působí. Ty mizivé náklady sbírek básní, které ještě nejsou rozebrané, hovoří dost průkazně.

Řekl bych, že podobný trend pomalu proniká i do prozy. Na jednom webu byla povídková soutěž, hojně obsazená, v níž se dostalo do finále deset povídek. Z nich pak čtenáři sestavili žebříček 1-10, a ze stejných povídek sestavili žebříček i odborníci. Příznačné bylo, že povídka, která u odborníků vyhrála, skončila u čtenářů na 10. místě. Navíc ti odporníci vysvětlovali, co na jednotlivých povídkách ocenili. Když jsem si ty jejich řeči přeložil do běžné češtiny, vyšlo mi, že u povídky, které u nich vyhrála, ocenili hlavně její nesrozumitelnost.

Dobrá, když uznám, že je u básní dávno překonané ptát se, o čem jsou, nebo co tím básník chtěl říci, povídka je stále o příběhu. Nemusí jít zrovna o polopatismus amerických filmů (ty však sledují cíl, aby se zaplatily a vydělalo se na nich - proti tomu stojí filmy "pro náročného diváka", kvůli kterým se producent nadosmrti zadluží), určitou míru sdělnosti by měla jak próza, tak poezie obsahovat. K čemu psát, když to téměř nikdo nechápe a tudíž ani nečte? Můj názor.

17.10.2018 15:56:31dát kritice tipMusaši

V posledních týdnech jsem se většinou na server Píísmák nemohl napojit a tak jsem četl třeba starší články v časopise Tvar ,které jsou dostupné . Velmi mě zaujal rozhovor s básníkem Milanem Šedivým ,který komentoval mimo jiné čtenost současných básníků. Sbírky současných básníků vycházejí většinou v nákladu asi 200 kusů ,ale ani tento náklad nebývá rozebrán . Prý jen Petr Hruška dokáže celý náklad vyprodat a jedině básnické sbírky Krchovského mívají dotisk .Ze své zkušenosti mohu potvrdit ,že prakticky všechny sbírky ,které jsem si kdy objednal a to i ty starší ,jsem sehnal bez problémů až na jedinou - Kateřina Rudčenková - Ludwig .

Současní autoři už s "normálním čtenářem " tak nějak nepočítají a píšou jen a pouze pro sebe navzájem a pro pár spřízněných teoretiků . Dle jejich názoru ten ,kdo jim nerozumí se musí připovzdělat ,nebot´oni přece nebudou na jeho nevzdělanost brát ohled .

Tip za zajímavé podněty k diskusi . 

17.10.2018 13:25:10dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

To je tedy dobré.

17.10.2018 13:24:47dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Nikoli Hrabal, ale Hrabě.

17.10.2018 12:59:30dát kritice tipDanny
synchronicita: zrovna jsem byl na obědě s kolegou a povídal mi, že mu v databázi nefunguje písmeno "č" :)
17.10.2018 12:49:04dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Aleši, nepopletl jsem si to. Řeč byla o vydávání poezie obecně a Hrabal, aniž jsem specifikoval titul, sloužil jako příklad. Šlo o můj komentář pod jiným textem.

17.10.2018 10:15:48dát kritice tipaleš-novák

a2a2a: jedna kniha je Blues v modré a bílé (1977) a druhá Blues pro bláznivou holku (1990)

17.10.2018 10:15:18dát kritice tipAššurballit

nielen vdaka internetu. aj v samotnych knihkupectvach mas ovela vacsiu konkurenciu. 

17.10.2018 09:22:20dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Aha, takže to vyšlo hned po sametové revoluci. V tom případě ale chápu, že lidi rozebrali i takový náklad, protože si jeho básně konečně mohli v klidu přečíst, když předtím se k nim dostávali pouze sporadicky. Přečetl jsem si, než jsem tohle napsal, něco o okolnostech kolem vydání "Blues v modré a bílé", a když to tak vezmu, byl to v zásadě malý zázrak, že to bolševici pustili vůbec ven.

Stejná nutkavost pro čtení poezie tehdy a nyní? Přemýšlím o tom..., nutkavost nejspíš ano. Dál to nebudu rozebírat, neboť nemám dost podkladů, abych mohl analyzovat a pak vyhodnotit, jak je to se vztahem veřejnosti k poezii a jak se tento vztah vyvíjí. Když je nutkavost ale stejná, pak větší zájem o poezii v minulosti je výrazem pokrytectví a jistého druhu snobismu..., což je samozřejmě pravda.

Děkuji.

17.10.2018 08:57:28dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Také jen pro upřesnění:  Václav  Hrabě, Blues pro bláznivou holku, rok vydání 1990, nakladatelství  Československý spisovatel, počet výtisků 32 000. Cena  30 Kč. Jinak za tvou úvahu jako námět pro přemýšlení dík.  Snad bych jen dodal, že totalitní režim poskytoval pro potřebu číst poezii  stejnou nutkavost jako současná doba, byť akcent se mohou lišit.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.