no teda, dík

***, prostřední líbí, moc, taková neomšelá

Dodolo, dík, už jsem i trochu pochopil proč.

Jako miniatury ano, možná senrjú

díky Musaši

V japonsku byla běžná haiku vždy prožitková .Vycházela z principu "avare" ,což značí jakési okouzlení realitou . Měl v nich být obsažen také princip ""sabi" ,což souvisí s budhistický soucitem a vyjadřuje jakousi krásu pomíjejícnosti . České myšlení je ovšem někde úplně jinde a kdyby se i podařilo některým autorům tyto principy do haiku vložit ,naši čtenáři podle mých několikaletých zkušeností s jejich reakcemi tady i jinde vůbec nebudou stát. Pokud ale nechceš psát prožitková haiku a nechceš chápat život "haikově" (například chodit po lese a místo hub hledat haiku) ,pak můžeš vymýšlet senrjů jako já . To je spíš záležitost hlavy než záležitost emocí jako prožitková haiku .,

jen technicky,

mě i mé mikroúvahy, které nosím v hlavě - překvapují,

např trojka mě osobně opravdu překvapila

k tomu: "nemúžeš mít v hlavě nejprve jakési obecně všeplatné sdělení"

... jak to udělat? Ve svém pokročilém věku a s životními zkušenostmi už nejsem tábula rasa.

Napadá mě leda výmaz alkoholem, později senilitou.

PS

dík za kvalitní komentáře, budu dál hledat naznačeným směrem

První text dokazuje ,že u tebe jde spíše o jakési obecné mikroúvahy. Nemůžeš mít v hlavě nejprve jakési obecné všeplatné sdělení a to pak přepsat do sedmnácti slabik. Haiku - at´ tak nebo tak  - musí přinášet nějaké překvapení . Bud´ byl překvapen a zaujat sám autor tím ,co prožil a chce se podělit o svůj vlastní zážitek a nebo musí autor překvapit ,nejlépe vesele šokovat , své čtenáře . O to se zase snažím já ve svých senrjú.

Atkij, 

aspoň třetí se blíží, dík, na zelenáče přece něco

budu pilovat, do pojednání o Haiku se podívám, dík za informaci a čas

kohout na střeše

žere krovy, šindely

barák v pr..eli