Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 431 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Erlitztal in natura
datum / id28.10.2018 / 491536Vytisknout |
autorProsecký
kategoriePovídky
upřesnění kategorieDěkuji Kolobajdovi, neboť insp
zobrazeno460x
počet tipů5
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Souvislý les se táhne od hřebenu až dolů k silnici 311. Dál až K Orlici se střídaj zdivočelé pastviny s remízky plnými olší, osik a bučin, Na polské straně sahá les až  řece a trčí z něho jediná budova, která zbyla: Kostel. Těžko uvěřit. že ve Friedrichswaldu/Bedřichovce kdysi byla usedlost vedle usedlosti a pole se táhla až vysoko k hřebeni. 480 obyvatel.    

Erlitztal in natura

Obě moje děti utekly hned po střední škole do Německa. Nejstarší dcera do Hamburgu na archeologii, prostřední syn do továrny na náklaďáky Benz v Deutzu až u francouzských hranic. Jsou z nich spokojení spolkoví Němci (i když pas už měli, než tam šli) a na nás, co jsme v Sudetech zbyli, se dívají s hlubokým despektem.

Dcera byla na jaře na Hawaji a zkraje podzimu přijeli „domů“. Uklízet jsme nemuseli. Pořádek má manželka pořád. Naše české známé z druhé strany hor od Rychnova nad Kněžnou vždycky znovu a znovu překvapuje, jak má Gréta, seřazenou mouku podle stáří, že všechny boty jsou vyčištěné a nakrémované v botníku a síta na šrot seřazená na stodolních vratech podle velikosti.

Dceřin Markus je takový ten typický distinguovaný „západní“ Němec, který by v životě neřekl sprosté slovo. Když se mu něco nelíbí, řekne, že je to nezvyklé.

Nezvyklé bylo, že jíst se u nás musí přesně úderem dvanácté. Navíc se jako katolíci před jídlem modlíme. On je vlažný evangelík, ale vydržel to. Při nálévání polévky řekl, že nemusí mít tolik játrových knedlíčků (až později jsme se dozvěděli, že játra nesnáší). Gréta ho hned zpražila:

„Polívku zamíchám a nalejvám všem stejně. Jak by k tomu druhý přišli, kdybych jednomu dala hustší a jinýmu řidší?“

Ani brambory si nemohl přidat. Byly odpočítané na hlavu. Škoda. Evidentně by se rád najedl více. Dcera byla vždycky lepší ve filozofii než v kuchyni.  

Druhý den jsme jeli na pouť do Vambeřic, zpátky se stavili na zámku v Náchodě a odpoledne s dali kávu v Schierlichu. Na Masarykovu chatu nechodíme, tam jsou samí Češi.

Kávu jsem si dal jenom já jako řidič. Ostatní včetně Markuse využili toho, že se tam právě konala ochutnávka místních piv. Třeba Hannsdorf, nebo to nové, Prorok, z pivovaru v Bärnwaldu.

„To je u vás všechno pivo jen jednoho, plzeňského typu?“ zajímal se Markus u číšníka. Ten sice neměl problém s habmurským dialektem, ale přece jen byl ze staré školy:

„My ty vaše kořeněné patoky se šťávou nepijeme,“ utřel zetě.

„Dej si bacha, nebo pudem ven,“ pronesl jsem v hrdelní orlickohorštině, které jsme rozuměli my. Číšník na usmířenou utřel roh stolu sněhobílou utěrkou (znal Grétu, věděl, že by ho za ušmudlanou byla schopná zesměšnit před celou hospodou).

„A hudba nebude?“ využil jsem situace „náš zákazník náš pán“ zrovna ve chvíli, kdy na druhém konci knajpy spustila citera.

Postarší už muzikant vypadal jako Hockewanzl, a tak jsem mu to nechal jako přezdíuku.

„Trink, trin, Brüderlein, trink,“ byla první. Asi ho platily ty pivovary.

Dál už jsme slyšeli obvyklé

„Tief eim Tole,“ „Marmor, Stein und Eisen bricht“ nebo „Junge, komm bald wieder!“

Markuse to očividně nebavilo, protože začal studovat jídelní lístek. Překvapilo ho, že je dvojjazyčný.

„Vždyť sme v Čechách,“ podivila se Gréta jeho neznalosti, „hned za Deštným jsou čistě český vesnice.“

Nemohl to vědět, přijeli po dálnici od Berlína přes Breslau a Glatz a hranici překročili v Kunštátě hned vedle Bedřichovky.

Markus po nás chtěl, ať mu něco přečteme česky a pak se to legračně snažil napodobit. Brzy ho přestalo bavit i to. Převapilo, že Schierlich má wifi a připojil se.

„Vloni jsme byli v Thajsku,“ vyprávěl. Gréta se podívala na dceru. O té cestě nám nic neřekli. Nebylo to náhodou v době, kdy jsme přestavovali stodolu? Celá vesnice nám pomáhala a že je v Bedřichovce na čtyřicet sedláků! Jen vlastní dcera ne.      

Neměli jsme ale času se pohádat ještě na Schierlichu:

„Promiňte, ale český Klub majitelů embéček tisícovek tu má rezervaci.“

„Ovšem, ovšem, už jdeme,“ zvedla se důstojně Gréta a jenom ke mně poznamenala:

„Zatracené Kvasiny! Myslej si o sobě, že sou kdovíco. Maj třináct platů a přitom jediný, co uměj, je točit šroubovákem u pásu.“

Další den se měly sbírat brambory. Máme sice kombajn a dva traktory, ale někdo musí hlídat, jak se plní vozy, sbírat na poli, co zbyde, posouvat palety ve skladu.

Počítali jsme, že se zapojí i dcera s Markusem.

„Ráno v pět?“ vyjádřil Markus skutečně expresívně svoje znechucení,

„No, jo. Je to, chlapče, naše vobživa,“ povýšeně ho informovala Gréta.

„Asi tam nepůjdu. Kolik peněz znamená moje práce?“

„Tak asi dvě stě Euro.“

Markus vytáhl mobil, něco naklepal na displeji a sedl si ke stolu:

„Převedl jsem ti, máti, čtyři sta.“

A tím Grétu definitivně urazil. Mě ani ne. Markus je vedoucím controllingu nějaké firmy, co dováží do Hamburgu koření a exotické rostliny. Nepamatuju si ani její název. Byli jsme tam ostatně jenom párkrát na muzikálech v přístavu i v té nové filharmonii, co ji stavěli tak dlouho.

Musíme mu připadat jako z pravěku. A s tím ani moje růžolící kulatá Gréta v naškrobené sukni a s nebesky modrýma očima nic neudělá.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

28.11.2018 08:35:23dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

V tom případě ses na to měl víc zaměřit a nerozptylovat čtenáře jinými věcmi.

27.11.2018 21:01:22dát kritice tipProsecký

A ve mně "Valašsko in natura" vzbudilo vzpomínky na rané dětství: Říkal jsem si, proč nemohu já napsat něco podobného z mého prostředí (Údolí vrchní Divoké Orlice)? I tam by přece mohl být skanzen! Nemohl. Tři čtvrtin domů pohltil les. 90% lidí je pryč. O tom jsem psal já.

27.11.2018 16:02:56dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ano, máš pravdu, Valašsko in natura bylo podobné, avšak byl tam ten vtipný nebo spíš zábavný popis žranice, proto jsem ho v soutěži šoupl na druhé místo. Když se někomu podaří udělat zábavu nebo být dokonce vtipný, zasluhuje si to ocenění. To jsou totiž těžké disciplíny.

27.11.2018 11:28:38dát kritice tipProsecký

Kvaji, máš pravdu co do formy. Ale copak povídka Valašsko in natura je postavená na expozici, kolizi a pointě? Ne. Je to jen kávové vyprávění o návštěvě skanzenu. Zachoval jsem formu, na jakoun jsem psal "ohlas" (v Čelakovského duchu). 

25.11.2018 09:10:40dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Tohle mi tak nějak došlo. A chápu i tvou lítost. Avšak i tento text brzy zanikne. Nebo myslíš, že si ho lidé budou připomínat? Pokud jsi chtěl, aby ten svět nezanikl aspoň na papíře, měl jsi ho pojmout jako historickou stať, nebo jako pořádnou povídku s expozicí, zápletkou a pointou, a v které hlavně o něco půjde.

25.11.2018 08:23:00dát kritice tipProsecký

Děuji vám za návštěvu. Psal jsem to proto, kvaji, protože tento svět zanikl a nic po něm nezbude. Ani vzpomínka. A to je mi líto.

23.11.2018 14:46:53dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ve mně to nezanechalo žádný dojem. jediné, co jsem si řekl - proč jsi to psal?

23.11.2018 13:45:46dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

To, jak mají dva sousedící národy rozdílný pohled na svět, je zajímavé téma.  Způsob, jakým je to popsáno v téhle povídce je takové prosté vyprávění,  které neorazí, nepotěší, nerozesměje.  

22.11.2018 11:22:07dát kritice tipKytiii

No ty kráso... hustě! Mě to urazilo za vypravěče :-)

* jak Brno!

19.11.2018 17:23:16dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Taky jsem to vnímala jako reakci na Valašsko. Myslím, že rozdíly v české a německé mentalitě tak velké nejsou, jde spíš o to, čím se kdo profesně zabývá plus rozdíly generační.

06.11.2018 10:57:29dát kritice tipagáta5

... hehe.. jsi mě rozesmál s tím tvým kufrem :)) mám to podobně :))

06.11.2018 10:24:34dát kritice tipProsecký

Moje manželka je také sběratelka předmětů a nejraději by do psotoru o 12 m kubických nacpala 25 kubických metrů předmětů počínaje porcelánem po babičce, sbírkou hodienk a brýlí po pradědečkovi a sbírkou prošlých kalendářů s motivem koní od měnové reformy.

Když jedem na dovolenou, tak moje zavzadlo váží 8,2 kg i s notebookem a dvěma páry jejiích bot, kteér mi tak "potajnu" strčí. její zavazadlo má 30 kg, takže ještěže se   zavazadla za pár můžou sčítat.

06.11.2018 09:40:24dát kritice tipagáta5

veteš by tě dostala.. jsem sběratel maniak :)  .. i když psychicky bych to asi taky dokázala :))... ale "zrobím" si pořádek možná jednou

06.11.2018 08:08:13dát kritice tipProsecký

Umřeme všichni. Jak bych umřel u tebe, agáto5, nevím: Zabila bys mě? Umřel bych hlady? Špínou? Psychicky bys mě utýrala?

05.11.2018 06:22:15dát kritice tipagáta5

u mě bys umřel :)

02.11.2018 16:52:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Myslela jsem si, že Kolobajda inspiroval Valašskem...a pořádkumilovnost tě šlechtí...jen mi připadá /ta úplně pintlich/ k nesnesení...

02.11.2018 16:33:59dát kritice tipProsecký

Gora: Původně to vzniklo jako reakce na Kolobajdovo "Valašsko in natura". Já bych návštěvu také rád přivedl do takového skanzenu, ale takový neexistuje. A teď si vezmi, že tady musím žít.

K3: Pak víš, že je to fikce. Žádná německá rodina ani v Bedřichovce, ani na šerlichu, natož v Deštném už není.

agáta5: Pro tebe je to nemoc a pro mě je utrpení ten nepořádek kolem. Moje manželka říká. Zrobím pořádek (je to Slezanka). Já jí odpovím:

"To já nemusím. Já ho mám pořád." 

 

 

02.11.2018 16:30:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi PM

02.11.2018 16:30:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky.

 

02.11.2018 16:24:10dát kritice tipProsecký

Musím se přiznat, že jsem neměl sílu se sem podívat. proto se ozývám až teď. S nominací samozřejmě souhlasím.

02.11.2018 13:53:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ahoj, tak jak ses rozmyslel s nominací do soutěže?? Jmenuje teď próza měsíce. K nahlédnutí na přední straně Písmáka...děkuju za příp. odpověď...

29.10.2018 16:18:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Prosecký, mohla bych tuto povídku nominovat do soutěže Próza měsíce? Děkuju za odpověď...zde.

29.10.2018 09:49:26dát kritice tipKolobajda

Potěšení je na mé straně. Být inspirací pro napsání povídky někým, tedy mně zatím neprobádaným autorem (ale napravím to!) - ve mně vzbuzuje hrdost. A povídka se ti povedla!  /**

Ostatní ti sděluji v odpovědi na tvůj písmácký dopis.

29.10.2018 06:19:59dát kritice tipagáta5

jj, moje kamarádka, které říkám "Mank", má i kolíčky podle barvy na šňůře... je to nemoc, takhle mít pořádek pořád :) ale na druhou stranu, já jsem bordelář-sběrač, takže lepší mank než sběrač :)

máš to zajímavé, konec mě pobavil.. 400 eur je dobrý, to by mohli být dva dělníci na brambory v pohodě :)

28.10.2018 17:31:55dát kritice tipK3
redaktor prózy

Byli jsme tam na dovolené, asi před patnácti lety. Přímo na chatě Bedřichovka, takže jsme to tam celé prošli. Na naší i na Polské straně.

28.10.2018 17:16:41dát kritice tipKočkodan
Mne tvoje dílko také ani neurazilo. ;-)
28.10.2018 10:44:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Zajímavé čtení...mne zaujalo vykreslení rozdílů v mentalitě obou národů...tu německou bych asi in natura nesnesla, ač ji obdivuji...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.