Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

Dušičkový
datum / id02.11.2018 / 491659Vytisknout |
autorVigan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno882x
počet tipů13
v oblíbených0x
Prolog

na chvíli

Dušičkový

Mlha se válela přes ticho svátečního odpoledne na vesnickém hřbitůvku, jemně narušované špitáním a šustivou chůzí po zámecké dlažbě. Nedělní návštěvníci se svíčkami, kalíšky a jinými cizokrajnými svítidly, dovezenými zejména ze země na sever od našich hranic, se zdravili mlčky a tiše pokyvovali hlavami, plnými vzpomínek na zemřelé, stáli u hrobů a polohlasně přeříkávali modlitby a napomínali malé děti, že nemají sakra křičet na takovém místě. V monolitu nečekaně teplého podzimu, slunečná, však slábnoucí nit, dnes skutečně přetržená skučivým větrem a zimou zalézající za nehty, přinutila pozůstalé strkat ruce do kapes a vytáhnout je ven jen na nezbytné pozdravení s přítelem.

                Pan a paní Durnovi, starší manželé, jejichž láska a věrnost, a téměř až svaté soužití bylo dáváno za vzor i v místním zpravodaji, který každý měsíc informoval o veškerém důležitém dění v obci, drželi se za ruce, a tak se aspoň trošku zahřívali navzájem. Pán podpíral svoji ženu také proto, že ji často pronásledovaly migrény s točením na pravou stranu, a ona sama, vědoma si své poněkud emeritní, ale distingované elegance, chtěla, pokud si oblékla stařičký kožíšek, býti noblesní bez potupné hůlčičky. Manžel ji podepíral s nezměřitelnou péčí, věděl, že případné upadnutí by způsobilo jeho ženě velké utrpení. Věděl také, že jeho žena je hluchá a svádí to na ono vertigo, však láskyplně objímal její rámě a těžce posunoval nohy v hnědých baťovkách, koupených jistě v minulém století, svíral pevně studenou ruku své milované.

                Oba zdravili známé: „Dobrý večer, vitajte a ahoj, starý kamaráde,“ poslední oslovení používal pan Durna pro své věrné spolusoukmenovce, štamgasty, s nimiž mastil mariášek v místní putyce s ještě zapomenutým douškem léta, odkvetlými muškáty na oprýskaných parapetech a názvem U otráveného vlka, a to každý čtvrtek. Paní se při tom tvářila ustaraně, omlouvala mužovy čtvrtky se třemi borovičkami a jedním až dvěma pivisky. Vzdychajíce však každý večer oprašovala při doprovázení k vratům muži kalhoty a kabát, ať jí jen, proboha, neudělá ostudu a nepřijde domů, jak zákon káže. Muž vždy přišel spořádaně a cinkal deseti a dvacetníky v kapse kalhot. Smál se a smrděl čoudem.

                U starých kamarádů paní Durnová pustila manželovu ruku a vydala se za svými družkami z vesnice, z nichž jednu si vybrala jako oporu a jedno velké ucho, a s ostatními pak procházela mezi hroby a kritizovala výzdobu, chválila ve vlastních zahrádkách pěstované chryzantémy s velkými hlavami a pevnými stvoly. Několik z nich už bylo přikryto včerejšími novinami proti ranním mrazíkům. Ženy kroutily hlavami nad inovací a moderními skalkami, ikebánou či co, avšak nakonec unisono pronesly, jak je to všechno drahé, ale pěkné. Po celkovém auditu, o kterém se bude vyprávět až do hodů, paní Durnová docapkala ke svému číslu poslednímu a rozhlížela se okolo, kde ten zatracený chlap jenom je.

                Pan Durna viděl svoji paní, jak celá v rozpacích a přísně soustředěná na nařízený smutek a s podlamujícími se koleny jej hledá. Přiskočil k ní a rychle zachytil. Omlouval se.

                „Mařenko, já nemám sirky, já je nosím jenom ve čtvrtek do hospody, a teď je neděle! Ukaž, já to odpálím tady od súsedů,“ nakročil k vedlejšímu hrobu, sehnul se a přenesl oranžový plamen na červenou svíčku. Podíval se za sebe. Tma. Žádné světlo, žádný si nevzpomněl.

                „Mařenko, nemáš ještě jeden kalíšek? Tady Tondovi nic nesvítí, on mě vždycky obehrál a šidil jak cigán, darmo mluvit, ale přece jenom, máš ještě jednu svíčku, Mařenko?“ Paní sáhla do kabelky a vytáhla poslední kalíšek.

                „Mám, vždycky beru jeden navíc.“ Pan Durna ho položil na soupeře v kartách, jehož už pátým rokem kryla černá zem, a rychle spolu s ženou odříkali otčenáš.

                „Vždycky beru jeden navíc, Juro,“ řekla tiše paní Durnová. Venkovský hřbitov, osvícený pár sty světýlek a intenzivními vzpomínkami právě v tento den, nasycen nostalgií i čerstvými slzami z nedávných tragédií, se ponořil do šeptaných modliteb za spásu duší a lidského vzpomínání. Paní Durnová se přitiskla k ramenu muže a pronesla: „Já tě do té hospody pustím častěji, i v neděli, chlap, a nenosí sirky, to je ostuda!“ Pán se usmál a pevněji stiskl její studenou ruku: „To je ale zima, sakra,“ a pomalounku za sebou zavřel kovovou bránu.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

07.05.2019 09:46:19dát kritice tipVigan

Tož uvidím..jak mně to fšecko vynde...dík za pozvání..aj bych ráda viděla, jak sa vrtíš za pípú..:-)

07.05.2019 07:30:29dát kritice tiprebecca13

Hej ty dívča, pojedu asik na jih do Moravské na Gurmána, prej budu točit u výčepu, tož dojeď :)

05.05.2019 10:04:24dát kritice tipVigan

tys děvčica šikovná..ale tož mrzí mě, že máš tolik trápení..přeji zlepšení..

01.05.2019 23:20:11dát kritice tiprebecca13

Normálně by nebylo, ale s antibiotikama, nakřapanym hlasem a kolenem v obinadle to bylo na hranici mých letošních možností....

01.05.2019 18:47:25dát kritice tipVigan

Těžký co...takhle zpívat..

30.04.2019 22:33:24dát kritice tiprebecca13

zítra jsem myslela 27.4. 

Zpívala jsem na pohřbu poprvý. 

30.04.2019 13:37:57dát kritice tipVigan

zítra?

26.04.2019 12:37:32dát kritice tiprebecca13

:) přemejšlim, jestli na tebe taky mám myslet zítra ..

15.04.2019 12:45:11dát kritice tipVigan

rebecco, od tebe mě to zvláště moc potěšuje..děkuju děkuju..:-)

12.04.2019 18:18:04dát kritice tiprebecca13

Manžel ji podepíral s nezměřitelnou péčí, věděl, že případné upadnutí by způsobilo jeho ženě velké utrpení. Věděl také, že jeho žena je hluchá a svádí to na ono vertigo, však láskyplně objímal její rámě a těžce posunoval nohy v hnědých baťovkách, koupených jistě v minulém století, svíral pevně studenou ruku své milované.

tak to mi vehnalo slzyslzy do očí  a taky ty sirky..

26.12.2018 12:59:50dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Podle mého by tomuto příběhu slušel jednodušší sloh, prostší věty. Také mi v něm vadí jakýsi shovívavý nadhled. Co je to za patvar - spolusoukmenovci? Soukmenovci by stačilo.

13.12.2018 08:00:18dát kritice tipVigan

Oskare, díky za čtení..

12.12.2018 08:57:09dát kritice tipOskar Koblížek

No vida. Pan Durna dostal pěkný dušičkový dárek. Hospodu v neděli a to snad jen kvůli zapomenutým sirkám. Milá a chápavá žena. Ono se to občas vyplatí, nebýt „vždy připraven“. :-))

11.12.2018 19:15:15dát kritice tipVigan

děkuju, bixley..:-)

08.12.2018 08:41:01dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Člověk by měl oeňovat hezké mezilidské vztahy všude, nejen v povídce. Hezky citlivě napsné. T.

04.12.2018 23:22:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi PM - díky, Vigan

03.12.2018 09:29:25dát kritice tipVigan

Lakrov, díky za čtení.

03.12.2018 09:28:58dát kritice tipVigan

K3, ale jo, co by né..díky..:-)

03.12.2018 09:26:51dát kritice tipVigan

Markel, něktěří chcú byt aj horší..:-) děkuju za čtení..

27.11.2018 15:42:03dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Z počátku čtení váhám, zda pokračovat. Určitě za to může úvodní věta  ...Mlha se válela přes ticho svátečního odpoledne na vesnickém hřbitůvku, jemně narušované špitáním ... ## v níž tuším jakousi nesrovnalost.  I dál -- celé první dva odstavce -- je to těžké ke čtení. Od pozdravů známých  se to však přehoupne do té lepší, srozumitelnější polovony, takže dojem  po dočtení je nakonec kladný.  

27.11.2018 08:18:40dát kritice tipK3

Tvou povídku bych nominoval do soutěže, jestli souhlasíš, autorko.

24.11.2018 11:59:23dát kritice tipMarkel

moc pěkné počteníčko, pro mne, já mám raději idilické než ty skutečné, možná, po takovém přečtení, chce být každý trochu lepší, díky *

08.11.2018 08:59:12dát kritice tipVigan

Květoňku, děkuju a posílám žinantní pusu..:-)

Agát, děkuji ti moc..

Dagmaram..také díky, pokračování nebude, nepíšu na pokračování..jen takové drobné žánrové obrázky..

K3, tobě také moc děkuju..jojo, souvětí dlouhé, to je moje..:-) Žádnýho vožralu nemiluju jako..ale i ten může mít své kouzlo, co by ne..:-)

06.11.2018 15:16:51dát kritice tipK3

To mile pábitelské, jak zmínila Gora, tam vidím také.

Ještě k těm lidem. Na venici je to skryté pod rouškou drsnosti. A pak, když se strhne, se člověk nestačí divit co se to v té, třeba půltisícové rodině děje. Patří to k nám, lidem. Ale je to opravdovější na té vesnici a proto se nám to zdá hezčí a ono to je. Dokážeš si zamilovat třeba starého vožralu se kterým se jenom hádáš..

06.11.2018 14:57:27dát kritice tipK3

Myslím že procento kladných a záporných je stejné na vsi, jako ve městě.

Tady jde ale o dva kladné. Ostatní jsou spíš taková "přidružená výroba," s otazníkem. Podané je to moc hezky, zanechá to v člověku stopu. Asi by šla doladit ta dlouhá souvětí. Není jednoduché je napsat precizně. Ale i tak, příjemné čtení. T.

06.11.2018 06:15:28dát kritice tipagáta5

jj, dušičky... pěkně jsi to

05.11.2018 22:00:44dát kritice tipDagmaram
Je to hezky čtivě napsané. Má to spád a přitom to něčím hřeje u srdce. A sem tam špetka humoru. Bude pokračování? Tip
05.11.2018 16:38:28dát kritice tipKvětoň Zahájský

Povídka jak obrázek.

05.11.2018 10:09:31dát kritice tipVigan

Děkuji všem za čtení a příjemná slova.

Prosecký, děkuji, že ses zastavil..tož jeden "pazgřoň" tam je, Tonda, který nehrál karty úplně dle pravidel..ale je pravdou, že si vztahy na dědině idealizuji a idylicky o nich i píši..co se dá dělat, inší nebudu..:-)

05.11.2018 08:03:20dát kritice tipsrozumeni
Krásné...***
02.11.2018 19:57:41dát kritice tipEvženie Brambůrková

To je tak milé a příjemné vyprávění. :-) /T

02.11.2018 16:46:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aha, nedoplnila jsem do věty jedno slovo, a tak -

Možná tam, na virtuální vsi, ještě jsou jenom kladní.../Vigan je laskavá autorka a postavy z "její" vesnice často mile pábitelské/...

jinak nevím, žila jsem v Chebu,Mnichově u M.L., Větřní a Č.K. - že jsou lidé i nedobří, to mi dochází teprve s přibývajícím věkem...

02.11.2018 16:20:16dát kritice tipProsecký

To si právě nemyslím. Žil jsem už ve všech velikostních kategioriích obcí od obce se třemi sty obyvateli (Pěčín) až po tři miliony (Berlín) a dovoluji si tvrdit, že menší neznamená kladnější.

02.11.2018 14:30:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Možná tam, na vsi, ještě jsou jenom kladní...

Hezky napsáno, Vigan:-)

02.11.2018 12:05:23dát kritice tipProsecký

Všichni jsou kladní. Co jsme si to jsme si. Kéž by tomu tak bylo i ve skutečnosti.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.