Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Michal Kašpárek - Hry bez hranic

Výběr: Gora
24. 11. 2018
9
13
1827
Autor
Fruhling

 

Stále stejný kruh: z hecu si se známými založíte blog, baví vás to, ale nikam se neposouváte. Začnete uvažovat, jak se zprofesionalizovat. Zaniknete. Z hecu si založíte blog s jinými známými. A tak pořád dokola. Samozřejmě i z tohoto pravidla existují výjimky. Například magazín Finmag: česká variace Forbesu pro lidi, které nezajímají články o degustaci javánského rumu, a jediný ekonomicko-life-stylový časopis, v němž i zarytý marxista najde podnětné čtivo. Snad i díky této nezvyklé otevřenosti Finmag jako jeden z mála projektů zvládl přerod z internetového blogu do placeného dvouměsíčníku. Ale proč o tom mluvím? Podstatný podíl na tomto úspěchu má i Michal Kašpárek. 

 

Původně novinář MF Dnes kolem roku 2009 přešel na volnou nohu. Dnes přispívá nejen pro Finmag, ale také pro radio Wave, recenzuje a překládá knihy, stál u zrodu skupiny Žít Brno a angažoval se (ručně) v uprchlické pomoci. To poslední je pro Hry bez hranic určující.

 

Filip je dobře placeným herním programátorem. Umělecké ambice však vyměnil za tvorbu kódu pro f2p/p2w hry na mobily a prohlížeče. Místo uznání si tak užívá něco mnohem důležitějšího: peníze, tinder a hraní Euro Truck Simulatoru v pracovní době. Jenže ani ta nejdelší trasa z Milána do Stockholmu ho nezachrání před prvními příznaky vyhoření. Když mu navíc tinder namísto pičky přihraje polskou řádovou sestru, která se angažuje v pomoci uprchlíkům, Filip se rozhodne něco se svým životem udělat.

 

Morální agitka se ovšem nekoná. Pomoc bližnímu totiž může nabrat různých podob a Filipův životní cíl zůstává po celou dobu víceméně konzistentní: méně práce, více Euro Truck Simulatoru. Namísto srdceryvné road movie s hlubokým lidským příběhem se tak dočkáme spíše třeskuté grotesky z trendy pracovního prostředí a podobně hip sociální pomoci.

 

Michal Kašpárek nezapomíná na nic: veganské kavárny, designové kanceláře, konference i anarchistickou buňku zapálené feministky. Vše je podrobeno ironickému nadhledu člověka, který přečetl až příliš mnoho dobrých knih o flákání, kapitalismu a sociálních fenoménech. Skrze obraz, který visí v kanceláři Filipova šéfa, je otevřeně přiznaná i inspirace enfant terrible francouzské literatury Michellem Houellebecquem. A tady nastává první zádrhel.

 

Kašpárkovi rozhodně nechybí odvaha přinést čerstvá témata. Hry bez hranic však až nezdravě připomínají agregát nejironičtějších tweetů. Vše je příliš uhlazené, vtipné, a ačkoliv nemůžu popřít, že u scény, kdy hlavní hrdina vykřikne, že letecké palivo nemůže roztavit ocelové nosníky, jsem se opravdu nahlas zasmál (víc prozrazovat nebudu), Hrám bez hranic chybí hlubší emoční a poetický vklad Houellebecqovy prvotiny. Navíc oproti skvěle uzavřenému úvodu, mnohé další úseky působí až nadbytečným dojmem – například scéna, kdy hlavní hrdina vykřikne, že letecké palivo nemůže roztavit ocelové nosníky (ano, je to ta stejná).

 

Nejsilněji kniha účinkuje kolem při příjezdu do uprchlického tábora. Ironie poleví a mezi řádky prosvítá překvapivě popisná novinařina, doplněná o spíše výjimečné postřehy. Když hlavní hrdina přirovná mlácení uprchlíků brodících se přes řeku k současné obdobě devadesátkových Her bez hranic, je v tom krom vtipného bonmotu i trefný popis politických posunů posledních 20-ti let.

 

 

Přes to všechno zůstávají Hry bez hranic jednou z nejzajímavějších českých knih poslední doby. Tematizují sice pouhý segment české (evropské?) společnosti, ale na rozdíl od Soukupové nebo Tučkové dřenících každodennost z intelektuálních pozic, je to alespoň segment, v němž se orientuje. Jistě, víc bychom namísto štulce polystyrenovým pádlem pocítili pendrek maďarského strážníka, ale i to přátelské pošťouchnutí stačí jako důkaz, že generace Y dokáže krom „avokádových toustů chlapák“ (124kč) zplodit i něco ke čtení. 

 

autor: Michal Kašpárek / vydáno: 2018 / nakladatelství: Listen


13 názorů

Fruhling
20. 12. 2018
Dát tip

Nazdar, dík za čtení. Píšu to už jen tady a na svůj web, v rámci udržení mentálního zdraví.


Alojs
20. 12. 2018
Dát tip

Kvalitni recenze. Posilas to nekam, nebo je to ciste pro Pismaka?


Fruhling
03. 12. 2018
Dát tip
Vigan, dik za čtení a pochvalu. A myslím, že Kašpárek by taky poděkoval.

reka
29. 11. 2018
Dát tip

Vysoký plat a česká literatura, to nejde moc dobře dohromady.


Fruhling
26. 11. 2018
Dát tip

Dík za čtení.

Samozřejmě by mě těšilo se stát jakože důležitým influencerem. Problém je, že můj život je o psaní recenzí pro časopisy, které posléze zaniknou. A to bych Hostu nepřál. Plus toho až tak moc nečtu. Ale kdybys věděl o nějakém teplém místečku s vysokým platem, tak se i hecnu.


reka
25. 11. 2018
Dát tip

Dobrá recenze, sice mě na knihu nenalákala, ale představila ji dost jasně. Nechceš ty recenze psát pro nějaký literární časopis? Dřív třeba Host sháněl recenzenty.


Fruhling
24. 11. 2018
Dát tip

Zdendo, ty mě snad ten duckduckgo donutíš používat.

Hele, Zmatky chovance Törlesse jsi četl?


Gora
24. 11. 2018
Dát tip

Díky za tip, už kvůli uprchlíkům by mne to zajímalo. Dobře napsané :-)


Fruhling
24. 11. 2018
Dát tip

Dík za čtení,

jako nerad bych, aby to vyznělo, že Kašpárek je namyšlený (Filip možná): jen prostě neříká nic, co bychom si už nepřečetli u Graebera, Žižka nebo na priglu :D

Ale jinak jo, je to tak, jak říkáš - i když já se u u knížky fakt bavil.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru