Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
loučí
datum / id29.11.2018 / 492244Vytisknout |
autoragáta5
kategorieJen tak pro radost
zobrazeno460x
počet tipů19
v oblíbených2x
do výběru zařadilatkij, a2a2a,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

~~Vycházím z domu a tuším, že začíná doba škrabání skel. Během několika minut mi zalejzá pod nehty přítel mráz. Urputně dýchám pusou. Nosem to nejde, oblíbila si mě rýma. Tak, hotovo. Dvakrát po sobě otočím klíčkem, potřetí motor potichounku naskočí. Sedím v autě a čekám až se udělají malá kolečka, z malých velká.. a vyrážím do práce. O dvě vesnice dál v zatáčce – šlus a všechno je ve tmě. Pomaloučku setrvačně přejíždím zatáčku, ještě kousek.., ještě metr a zastavuju u krajnice. Sakrblé. Kam se dává trojúhelník ve vesnici? Tak třeba sem. Umisťuju ho kousek před zatáčku a už vytáčím syna. Za chvíli přijede a odtáhne s kamarádem auto do servisu, já stopuju do práce projíždějící auto.





V práci si udělám kafíčko, zapnu rádio a otevřu počítač. Za půl hodiny hlásí nehody. U Malého Března narazilo auto do odstaveného auta, dejte si pozor. Že by to bylo moje auto? Volám 158. JE!





Nějakej František Vykročil pospíchal do práce. Zrušil mýho miláčka a i toho svýho. Vykročil do mrazivýho dne opravdu grandiózně. Zranění žádné, chválabohu.



Ráno hodím na záda ruksak a tradá na autobus.

loučí

Do zmrazek kreslím kolečka
všem namaluju rohy        chytnu za cípek a drc
ulicí letí smajlíci – ve vychechtaných hloučcích sedaj na okna
olizují parapety   vyplazují jazyk…  
myslím na všechny trable který potkávaj člověka
kolik si na ten svůj hrb naloží a kolik vlastně unese
mám náklad šutrů
barevných valounů různých tvarů a bílýho králíčka
co mi kouká z batohu  mává na pocestný
má opravdu hebkej kožich a je i kapku obézní   aby ne
v tomhle mrazu je každý kilo potřebný
navíc je děsně spokojenej protože si hoví na všech těch kapesníkách
který teď tahám kvůli ucpanýmu nosu
 mám taky sudičku s duší na talíři a vždycky večer si ji spolu prohlížíme
jak se po těch krajích mrská v krupicový kaši 
a rozehřívá máslo teplou dlaní

někdy ten náklad složím v ložnici u postele
poskládám všechny ty šutry vedle sebe a hladím jejich popraskaný těla
uklidňuju je uspávacím hlasem
který si vždycky schovávám pro davida
aby nezapomněl na žádnou z těch modrých čar nad hlavou
co proudí do všech skrýši v nás    a rozsvěcuje lampy postaru loučí
loučí
loučí…
kolik toho vlastně člověk potřebuje?
a on se směje        no přece jen tolik kolik si přeje

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.12.2018 03:40:54dát kritice tipSilene

Nebo ti muži budou odtaženi.

(mám v tobě obří zpoždění, Ag, a ty by sis vyčítala jednu rybí duši... ani se to nedá srovnat!)

04.12.2018 11:52:02dát kritice tipagáta5

jj, týden uběhl a zatím dobrý.. před vánoci to bude asi horší.. bydlím od města 15km...  jinak mám víc peněz (žádná nafta...) čupr

03.12.2018 09:47:48dát kritice tipYan73

Vidím, že už jsi dosáhla nirvány...Ňáký auto Tě nemůže rozhodit.

Líbí, ahoj Y.

01.12.2018 10:40:26dát kritice tipsrozumeni
***
30.11.2018 23:48:31dát kritice tiporan

proč.

30.11.2018 13:49:29dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Opravuji ...odtáhnou...

30.11.2018 13:48:44dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Holky, jak to tak půjde dál, tak muži autoři odsud dotáhnou, neboť už neunesou tu přemíru kvalitních autorek, které zde v posledních měsících udávají tón, vás nevýjimaje.

30.11.2018 12:47:36dát kritice tipagáta5

:) )))))) kví, ty si číslo .. prochválenej koberec.. sakriš,létající by byl lepšejší, když jsem teď bez auta :)))))

30.11.2018 12:44:46dát kritice tipqíčala

Opovaž se! Opovaž se nepsat ... :) 

    jen si prostě musíš zvyknout na prochválenej koberec, dál už se chválit nedá,  - jen opatrně šoupu nohama... :))

30.11.2018 12:22:45dát kritice tipagáta5

vy jste na moji poezii tak hodní :) děkuju

Jirko, já se asi budu muset taky odmlčet, připadám si už jako blázen, pořád se mi objevují v hlavě nové verše a nějak se mi nedaří je odehnat. Budu ode dneška s tímhle nutkáním pořád něco psát bojovat!  Drž mi palce.

a moc děkuju za krásný komentář...

30.11.2018 12:07:31dát kritice tipa2a2a
redaktor poezie

Aktuálně je  tady na Písmáku cyklus veršů od autorky Jolana. Je to nepochybně špičková, inspirativní poezie, když jsem se pod ní vyjadřoval, napsal jsem, že mi tam místy schází hudba slov. Ale skláněl jsem se hodně hluboko. U tebe zase oceňuji, že ta slova ke mně přichází sama a já se nezdráhám obejmout je. Je to poezie, která nemá ambice poučovat, bourat mantinely, jen se dere i skrze všudypřítomné rakovinové buňky, kterým nedovolí metastázovat. A ke všemu na té cestě, která je stejně utrápená jako všechny jiné, nabízí vlídnost.

V posledních několika reakcích pod tvými texty už jsem nejspíše vyčerpal všechnu chválu a tak budu teď více mlčet, nic se nemá přehánět. Ostatně bych se musel opakovat.

29.11.2018 20:59:39dát kritice tipLnice
Moc hezká*
29.11.2018 20:11:00dát kritice tip8hanka

pekne si to...clovek skutočne potrebuje málo, často však na to príde neskoro...

s vekom som v tomto smere trošku zmúdrela, teším sa, že mám kde bývať, čo jesť, ešte stále  mám prácu, aké-také zdravie, deti, ktoré sú už samostatné...chodím kam chcem, teším sa z ročných období, teraz na blížiaci sa advent...je toho toľko...a vraj stačí málo:)

29.11.2018 19:35:23dát kritice tipEvženie Brambůrková

To je pěkné povídání. :-) 

29.11.2018 15:51:15dát kritice tipČudla

/*

29.11.2018 11:08:44dát kritice tipKarpatský knihomoľ

/* vrátane prológu

29.11.2018 10:20:36dát kritice tipLerak12

Pěkná práce.

29.11.2018 09:38:45dát kritice tipagáta5

aleši fakt málo :)) střechu nad hlavou a pár dobrých přátel a práci nebo důchod

29.11.2018 09:35:16dát kritice tipaleš-novák

trojúhelník někdo zčoroval asi...chjo...kolik toho člověk potřebuje...?

29.11.2018 09:30:34dát kritice tipagáta5

kvííí, nestraš! letos už snad budu mít pokoj... auto je asi na odpis, ta koule vzadu sice zachránila něco, ale zase se hnulo se vším, co se dalo...už šetřím a čekám na likvidátora od pojišťovny...tak uvidíme, co mi za ten šrot dají... budu jezdit s lidmama!!! a psát o nich básně... všechno špatný je pro něco dobrý :)

jj, goro, hodně málo stačí člověku ke klidu a pohodě

kočko, vyznělo to dobře :))

děkuju vám za čtení - optimismus prostě musí bejt i kdyby...

29.11.2018 09:19:24dát kritice tipKočkodan
Zcela souhlasím s qícalím velikonocním komentárem.
Tvoje dílko na rozdíl od auta srot není. (Já tuhle poznámku tak blbe nemyslím, jak by mohla eventuálne vyznít.)
29.11.2018 08:54:48dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Teď byl v ČT pořad o ženách z azyláku, mají vitrinku, kam dávají pro ilustraci těch pár věcí, co si nesly s sebou, když prchaly před násilím...autíčko, peněženku, knížku...jak málo skutečně potřebujeme...když je nejhůř.

Ještě, že máme králíčky...to já bych šla s průvodem zvířat:-)

29.11.2018 08:38:52dát kritice tipqíčala

ach

ach ach ach ! :))

Teda, samozřejmě to máš blbý a moc tě lituju a klidně bych ti i chvíli nesla ten baťoh s králíkem ... ale když všechna svá trable napíšeš tkhle pěkně ... koleduješ si, že se v tom zhlédnou a budou se chodit častěji omrkávat:))) jak jim to sluší.

Paráda parádní, aguško - co víc k tomu ... ?



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.