Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Nápad

01. 12. 2018
31
60
3091
Autor
Gora

NÁPAD

 

 U Matesa bylo skoro prázdno. Žádný div, těsně před Vánoci.  Několik štamgastů, kteří neměli rodinu anebo potřebu shánět dárky, cucalo z půllitrů Svijany a mastilo karty.

„To je dost, že deš, vole,“ přivítal Tomáš Reného. „Kde si tak dlouho?“

„Čekal sem, až ségra pude pryč, abych moh prohledat její pokojík. Ale mám všechno, čtvrtky i silnou fixu. Až na to přijde, zabije mě.“

„Co si dáte, mládenci?“

Rozpačitě na sebe koukli tmavýma očima. Servírka se jim líbila, oběma. Chodili sem i kvůli ní.

 „Dddvakrát čaj s rumem, prosím,“ vytlačil ze sebe Tomáš.

Když odešla, zaštrachal René po kapsách zimní bundy, zavěšené přes opěradlo židle. Vydechnul úlevou. Položil před sebe mobil, pár větších mincí a řekl: „Na to snad eště máme.“

„To sme to dopracovali, viď,“ zeptal se s otázkou v hlase Tomáš. Myslel to vlastně doslova. A zase to bylo na tapetě. O ničem jiném poslední dobou už ani nehovořili.

 U firmy Hrubeš – Barvy - laky sehnali brigádu, samozřejmě nelegálně. Zaměstnat je nechtěl nikdo. Do telefonu bylo práce dost. Když přišli osobně, tak to místo bylo obsazené. Paní Hrubešová vedla obchod a její manžel partu malířů a natěračů. Přes léto dostal velkou zakázku, vymalovat novostavby satelitu u Lipna. Nabral brigádníky, jen na půl roku a načerno. Oba nedoučení truhláři byli vedeni na pracáku a právě tam, na nástěnce, visela Hrubešova nabídka. Pracovní smlouvy se od něj nedočkali. Kdyby jen to!

Naučili se pracovat s válečkem, štukovat, natírat. Uklízet po firmě Barvy – laky. Toho si užili snad nejvíc.  Čtyři měsíce Hrubeš platil. Poslední dva už ne. Věřili do poslední chvíle, že to vyrovná, až dostane prachy od Holanďanů, o kterých mluvil už dříve. Jak se ukázalo, byli hodně naivní.

„Voléé, viš co, nemam ani na vánoční dárky. Kvůli tomu hajzlovi. Podívej, co mi včera napsal,“ schoval do kapsy drobné a strčil kamarádovi telefon pod nos:

Nic ti nedlužím. Přestaň otravovat, nebo si to odskáčeš. Hrubeš.

„Holanďany určitě dávno vyinkasoval, a poslední dvě vejplaty už nám nedal. Puč mi ten mobil,“ začal Tomáš vyťukávat odpověď.

Socijálku to bude zajimat, i živnosťak, to si pyš.

„Mama se ptá, kdy dám na jídlo. Nejmenší ségře Angelice sem slíbil, že jí Jéžišek přinese bárbinu. Já se z toho poseru,“ kroutil hlavou, jako by tím mohl něco zvrátit. Pípla esemeska.

Běž si ztěžovat třeba na hlavní nádraží magore, v životě sem tě neviděl.

Přečetl to nahlas.

„Zabiju ho! Dřeli sme pro něho, bílili, natírali, lakovali.  Soboty, neděle. Dyk, koukni, nechal sem tam ruce!“ vyložil na stůl mozolnaté dlaně.

„Já je mam doteďka to samý. Hele, vybal ty věci.“

V rozpacích seděli nad první bílou čtvrtkou á čtyři. Měli jich celý štos. Tom vytáhl černou fixku a s vyplazenou špičkou jazyka začal psát.

Servírka přišla pro prázdné hrnky od grogu. Věděla, o co jde, poslední dobou tam probírali pořád to samé.

„Tady máš hrubku, mladej, oprav si to,“ ukázala na písmeno Y.

„Ddík,“ zakoktal se Tom jako vždy, když mluvil s nějakou pěknou dívkou. Nevěděl, kam s očima.

Zastrčila za ucho dlouhý pramen vlasů  a usmála se.

„Já vám, kluci, pomůžu, stejně tu nejsou skoro žádní zákazníci. Jo, sem Jana. Na základce ste byli dva járy pode mnou.“ Sedla si na prázdnou židli k jejich stolu. „Tak - co tam napíšeme?“

 

Druhý den ráno šla Jana do práce kolem obchodu HRUBEŠ – BARVY, LAKY.

Na všech nárožích byly vylepené cedule, u kterých se kolemjdoucí zastavovali a četli:

 

HRUBEŠ  BARVY - LAKY   JE  VYDŘIDUCH  A  OTROKÁŘ!!!

NEZAPLATIL  NÁM  ZA  POCTIVOU PRÁCI.

T. Ž.  a  R. B.

 

V deset se kluci sešli U Matesa.

Dali si čaj bez rumu. Seděli se svěšenými hlavami. Teď v zimě neseženou ani tu brigádu.

Tomášovi zapípal mobil - rozklikl si SMS zprávu: 

Když HNED sundáte VŠECHNY ty cedule, můžete zajít k manželce do krámu, nějak se dohodneme. Hrubeš

 

 

René si s Tomem plácnul tak, že se tlesknutí rozlehlo prázdným lokálem. JÓ!

„Slečno Jano, pojďte se kouknout, co nám "pan podnikatel" napsal,“ přivolal Tomáš servírku.  Snad poprvé v životě se vůbec nezakoktal!

„Pro dnešek máte čaj gratis. Měli jste, kluci, dobrej nápad,“ usmívala se na ně jako v nejkrásnějších snech. „Běžte, než si to Hrubeš rozmyslí.“

 

Ve výlohách blikala výzdoba a na náměstí vánoční strom. Třpytivé řetězy poutaly město od lampy k lampě.

Kluci vyšli z Hrubešova obchodu.

„Neviš, vole, kde prodávaj ty bárbíny?“

René máchl neurčitě rukou. „To najdem, poď.“


60 názorů

Gora
06. 01. 2019
Dát tip

Díky, Lakrove, ráda jsem překvapila:-)


Lakrov
04. 01. 2019
Dát tip

 Není to nic objevného, tenhle vánoční příběh s podtextem společenské kritiky,  ale čte se to docela dobře.  Závěrečný "hepyend" mě vzhledem k současným poměrům trochu překvapuje,  ale je to vánoční příběh, tak proč si nedopřát truchu idealismu.  Tip.

 P.S. Co mě překvapuje po dočtení je i jméno autora :-)  


michal3
27. 12. 2018
Dát tip

Pěkné trošku najivní ale proč ne. Někdosiplete I a X a nekdo čaj s rumem a grog ale to je taky jenom detail. Jinak ještě jednou pěkné.


Musaši
11. 12. 2018
Dát tip

Dnes už se všechno tak nějak stabilizovalo a ty doopravdy drsné knajpy a putyky už vymizely . Nejdrsnější byla situace v devadesátých letech , když začal v pohostinství podnikat kdekdo a různé černé podnikly byly zavírány jako na běžícím pásu . ... Ještě před pár lety bylo taky třeba naše městečko plné heren , dnes už v něm nenajdeš legální ani jednu . Všechno se zas přesunulo do šedé a černé zóny jako za komunismu .


Gora
08. 12. 2018
Dát tip

No, v nějaké hospodě jsem už v životě taky byla:-)), ale jsem spíše kavárenský typ:-))

Stačí, že se tam spoustu let pohybovala "osoba blízká" a taky lidi, kteří pak u nás občas vypomáhali ...máme velké hospodářství...m.j.


Musaši
08. 12. 2018
Dát tip

Já občas píšu o drsnějším prostředí , ve kterém se sám pohybuji . Tebe si ale moc neumím představit v pochybných hospůdkách . Svoje hrdiny můžeš potkávat na ulici , ale už jsi třeba někdy byla celý večer v takových restauracích , jaké popisuješ ?


Gora
08. 12. 2018
Dát tip

supíku, díky...jsem ráda, že se ti líbilo :-)


supizmus
08. 12. 2018
Dát tip

Moc milý příběh :-)


Gora
06. 12. 2018
Dát tip

Děkuju, jsem ráda za komentář, tvůj pohled mi scházel. Dík.


Musaši
06. 12. 2018
Dát tip

Když jsem jel v neděli v noci vlakem , byl jsem ve vagónu sám se třemi muži a jednou ženou podobného ražení , jako jsou ti , které popisuješ , jen byli přiopilí a používali poněkud drsnější výrazy . Že kvete černá ekonomika mě vůbec nepřekvapilo , spíš mě trochu vyděsilo , že existuje i černé pronajímání "bytů" . Jeden z opilých už prý bydlí rok na černo ve sklepě a to dokonce s manželkou a dítětem v podmínkách jako za Dostojevského . (...) Přál byc si , aby všechny příběhy dopadly tak dobře jako ten tvůj dnešní .  Tip .


Gora
03. 12. 2018
Dát tip

Dášo, díky...Romové mají mezi sebou pevné rodinné vazby.Dobrou :-)


Dagmaram
03. 12. 2018
Dát tip
Hezké. Supr napsané. Nejvíc se mi líbilo, že myslel s barbinou na ségru:-) Člověk může být obhroublý, ale mít srdce na pravém místě :-)

Gora
03. 12. 2018
Dát tip

Díky, Yane!


Gora
03. 12. 2018
Dát tip

Dodolo, asi mám:-)) a děkuju.


Yan73
03. 12. 2018
Dát tip

Líbí, ahoj Y.


Dodola
02. 12. 2018
Dát tip

Takže opět příběh ze života? Máš na ty lidičky a jejich osudy snad nějak nastavené antény :) 


Gora
02. 12. 2018
Dát tip

Movsare, dík:-)


Movsar
02. 12. 2018
Dát tip

oceňuju spád vyprávění! pěkné. t


Štírka
02. 12. 2018
Dát tip

To chapu, ale myslim, ze to neni jejich styl...Ale ber to ode me jen jako pocitovku..,


Gora
02. 12. 2018
Dát tip

To má znít ironicky, tak snad:-) -díky!


Štírka
02. 12. 2018
Dát tip

Vzhledem k jejich zpusobu reci bych jeste vyhodila pan podnikatel... 


Štírka
02. 12. 2018
Dát tip

Jj ok


Gora
02. 12. 2018
Dát tip

Inko, díky...PAN půjde do háje...dík:-))


Štírka
02. 12. 2018
Dát tip

Iri, pochybuji, ze by servirka v danem kontextu mohla rici “pan” Hrubes... nici uctu si nezaslouzil... Pribeh je jako vzdy zive napsan ... 


Gora
02. 12. 2018
Dát tip

Diano, děkuju ti:-)


Gora
02. 12. 2018
Dát tip

Jardo, vždycky přijdou samy:-), tentokrát doslova k nám domů:-) děkuju.


Diana
02. 12. 2018
Dát tip

Zase moc hezké :-)*


Oldjerry
02. 12. 2018
Dát tip

Dobrý, Irenko, kam na ty náměty chodíš? mne už poslední dobou napadají jen epitafy a ještě mizerné (:-D **


Gora
02. 12. 2018
Dát tip

Přemku, dopadlo to dobře...díky!


Gora
02. 12. 2018
Dát tip

Karle, děkuju :-)


lastgasp
01. 12. 2018
Dát tip

MIluji pohádkové konce. Zvláště před Vánocemi. Doufám, že ji ten vydřiduch zaplatil. Svižný lidový slang v přímé řeči, žádné laskominky!


K3
01. 12. 2018
Dát tip

Přečetl jsem si ještě jednou. Je to vtipné a hlavně lidské, tip si to zaslouží.


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Evži, ano, a děkuju!


Předvánoční s dobrým koncem. To je dobře. :-) /T


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Kolobajďásku, vďaka:-)


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Karle, díky, že jsi napsal svůj pocit z povídky...


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Kočkodane, osmému slůvku se usmívám - a jinak jsi dokázal na krátkém komentáři vykouzlit morální ponaučení. Díky.


Kolobajda
01. 12. 2018
Dát tip

...pekne si to, Irčo, ajaj, pekne!!!  /**


K3
01. 12. 2018
Dát tip

Mně tam trochu vadí ten doslovný žargon. Ale jinak dobře popsaný problém většiny napůl povalečů.


Kočkodan
01. 12. 2018
Dát tip
Osmé slůvko od konce nemám dvacet let rád. Ale to je můj problém. (mrk) Jsem naopak rád, že to tak skončilo. Každý by měl dostat za svou práci zaplaceno. Ale i naopak – například za nějakou špatnost něčím zaplatit.

Gora
01. 12. 2018
Dát tip

gabi, to mne těší, díky:-)


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

KK: sestra jen /marně/ hledala čtvrtky, co měla do výtvarného kroužku :-), díky!


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Evi, děkuju, ano, žádný strom neroste až do nebe:-)


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

bixley, ten jeden z nich k nám občas jde pomáhat, a vyprávěl mi :-) - dík moc


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Kájo, děkuju, tak sám víš, jak to chodívá, natož pak taková mláďata:-)


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Indiánko, i tihle "borci" musejí mít naději na spravedlnost. Díky.


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Čudlí, dík!


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Jani, taky ti děkuju:-)


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Jardo, jsem ráda, že se líbí:-)


Gora
01. 12. 2018
Dát tip

Jiři, děkuji moc:-))


pekne si to*


Snáď sa o tom Reného ségra nedozvedela.


zvedavec
01. 12. 2018
Dát tip

Pekne a pútavo napísaný príbeh, páčil sa mi...som rada, že skončil, ako skončil. Hrubeš si to zaslúžil.


bixley
01. 12. 2018
Dát tip

Hezký předvánoční příběh. Člověk se zkrátka nesmí dát. :-)

Jako vždy napsané velice poutavě a věrohodně, vidím ty dva živě před sebou. T.


Lerak12
01. 12. 2018
Dát tip

A zazvonil zvonec - s prachama není konec. Případné Adventní téma se šťastným rozulením. V prvé chvíli jsem se obával, že ten Hrubeš (vypovídající jméno) je do obchodu vyláká a tam někde bude mít kumpany, kteří jim namelou. Uf, dopadlo to jinak.

Z vlastní zkušenosti sám tyto darebnosti zaměstnavatelů mohu potvrdit. Několik desítek tisíc mě nenávratně dluží. A to jsem byl zaměstnaný legálně. Oni už se vyznají! Spokojeně si po ránu vrním. Moc pěkné počtení !! 


Indianska
01. 12. 2018
Dát tip

Myslím, že v reálu by buď borci dostali po držce, nebo by na ně Hrubeš zavolal poldy kvůli pomluvě nebo něco takovýho. Ale chápu, že s blížícími Vánoci máme tendence dělat pohádkový závěry :)


Čudla
01. 12. 2018
Dát tip

Pěkné. /*


vesuvanka
01. 12. 2018
Dát tip

Pěkně a poutavě napsané, jako všechny Tvé příběhy. Mám radost, že to dobře dopadlo :-))) TIP


revírník
01. 12. 2018
Dát tip

Dobře to dopadlo, kluci měli vánoční nadílku.


srozumeni
01. 12. 2018
Dát tip
Jé, to je příběh jak od Ježíška... Nebo vlastně je...*****

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru