Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa začátku prosince
Autor
Edlin
Aureola strávila na psychiatrickém oddělení (ano, ačkoliv i jí samotné se to nelíbilo, prostě byla na psychiatrii) dva a půl měsíce. Doktoři jí předepsali antipsychotika, pomalu si uvědomovala, co se vlastně všechno stalo, že došla až sem, jak se dostala na oddělení, co tomu všechno předcházelo.
Pak ji propustili do ambulantní péče její psychiatričky, vrátila se domů k mamce. Do domu, kde vyrůstala a strávila tam prvních 19 let svého života nežli se odstěhovala do většího města blíž k vysoké škole.
Včera jsem ji viděl na náměstí u velkého rozsvíceného vánočního stromu s dopisem Jéžíškovi. Já vím, že jí je 29, ona to ví taky, ale potřebovala to všechno někomu napsat. My si nepíšeme, tak napsala Jéžíškovi.
Milý Jéžíšku,
tenhle rok byl pro mě a mou rodinu vážně těžký, prosím, moc Tě prosím, ať je ten další rok lepší, snazší, hezčí. Prosím. Když se ráno na sebe podívám do zrcadla, vyděsím se, jsem už unavená z těch všech neštěstí a smůly, kterými častuje život naši rodinu. Otec zemřel před rokem, mamka je moc nemocná a ... všichni víme, jak bydlí, že jí dům skoro padá na hlavu a že já teď musím bydlet s ní, protože jsem přišla o práci. Připadám si vážně k ničemu. (Ten sraz úspěšných spolužáků z gymnázia k mému pocitu beznaděje také trochu přispěl, ne že bych jim úspěch nepřála, ale člověk si pořád říká, co by mohlo být, kdybych...)
Já i sestra máme stejnou nemoc, bipolární afektivní poruchu, víš o ní něco? Je to na nic, tím si můžeš být jistý, hlavně moje deprese nejsou něco, co bych komukoliv přála. Sestra má navíc ještě dítě a je na něj sama.
Náš bratranec se nedávno zabil při autonehodě. Nebylo mu ani 24 let. Byl to tety jediný vymodlený syn. Jak jsi jim tohle mohl udělat a ještě před Vánoci? Letos je strejda s tetou nebudou slavit a já se jim ani nedivím. Teta celý život pracuje na podřadných těžkých a špatně placených místech, žije jen pro syna a přítele a teď už má jen toho přítele! Víš, co to je za zkurvenej život?
Milý Jéžíšku, měj s námi, prosím, alespoň trochu slitování. Dopřej nám všem klid. Mně i sestře fajn práci, mamce míň bolesti a víc pohyblivosti - čím dál tím hůř se hýbe, víme, že se to nedá vyléčit, ale nemuselo by se jí to zhoršovat tak rychle. Myslím, že na jednu rodinu jsme toho všeho měli už dost. Vím, že život je nespravedlivý, ale taky by mohl být nespravedlivý někde jinde, ne jen u nás.
Tvá Aureola Elisová