Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Oslík a krabička

11. 12. 2018
5
8
662
Autor
Ozzozorba

V zoologické zahradě žil oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se pěkně táhla v úsměv. Jmenoval se Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

Odkud ji vzal a kdo mu ji dal, o tom neřekl ani hýk. Krabičku měl schovanou, ale kde to nikdo netušil; ukazoval ji, kdykoliv se sešlo dost oslíků, koníků, myší a dalších zvědavců. Některým se dostalo výsady si na neznámé žluté sáhnout, a když se dav až příliš tlačil, Jumbo vzal krabičku do tlamičky a významně odcházel mimo dosah zvědavých očí a pacek.  O otevření krabičky nemohlo být ani řeči.

Nikomu nechtěl ukázat, co se ukrývá uvnitř, ale všem bylo jasné, že se jedná o něco mimořádného. Oslík neustále opakoval ne ne ne ne! Toto není nic pro vás. Až přijde čas, krabičku prodám a koupím si dřevěný domek se spoustou slámy, ve kterém budu žít. Už se nebudu muset tlačit ve stáji s ostatními oslíky.

I zaměstnancům zoologické zahrady se krabička líbila, ale když se dozvěděli, že ji Jumbo za oves nebo kousek okurky nevymění, že za ni chce peníze, odcházeli se smíchem pryč. Nikomu se nechtělo investovat peníze do tak nejistého podniku. Částka, kterou požadoval oslík, byla přímo astronomická.  

Jeden chlapeček, kterému říkali Marek, si často s oslíkem hrál. Bydlel kousek od zoologické zahrady, a tak kdykoliv ušetřil trochu času, chodil za oslíkem. Někdy jej Jumbo povozil a někdy jej chlapeček hladil po hřbetě. Byli to velcí kamarádi, ale ani chlapci oslík neprozradil, co se ve žluté krabičce ukrývá. 

Uplynulo mnoho východů a západů slunce a Jumbo zestárl a stal se z něj starý osel. Na sklonku života za ním přišel pán a my už víme, že to byl onen malý chlapec. Dlouho se v zoologické zahradě neukázal, protože pracoval daleko v cizině. Přišel se s Jumbem rozloučit. Odjížděl zpět za prací a věděl, že je to jeho poslední chvíle s oslíkem.  

Jumbo vytáhl z kožíšku krabičku a podal ji Markovi. Měl smutné oči, protože věděl, že si domek už nikdy nekoupí a promluvil: „Už ani já nevím co uvnitř je. Je to tak dlouho …“ Marek si zasunul žlutou věc do kapsy, pohladil kamaráda a odešel.

Doma položil oslíkův poklad na stůl a pomalu jej otevíral. Uvnitř bylo něco slámy, několik zvětralých oříšků a trocha hlíny.


8 názorů

Lakrov
08. 01. 2019
Dát tip

Hezká bajka, taková "dávnovýchodní", ale zasazená do novodobých kulis.  Tip.  


Ozzozorba
12. 12. 2018
Dát tip
:))

Gora
12. 12. 2018
Dát tip

Těmi přehmaty se vracím ve vzpomínkách do minulosti:-))

Žádného osla ve své blízkosti /hohužel?/ momentálně nevidím, a tak ti ten úsměv věřím...


Ozzozorba
12. 12. 2018
Dát tip
„ ... dokonce bez gramatických přehmatů“ :))) Chybky jsem opravil, jen oslíkův úsměv jsem si ponechal. Podívej se na živého oslíka, třeba to budeš vnímat stejně.

ysslandia
11. 12. 2018
Dát tip

Oceovňujem vkusnosť a nevtieravosť textu. texavatje ladný, pomerne dobre vyskladaný.Osobne by sa mi žiadalo trocha väčšieho akcentu v závere . celkom fajn napísané.


Gora
11. 12. 2018
Dát tip

 Ozzozorbo, pěkné, dokonce bez gramatických přehmatů, jen  tady bych dala - vyšetřil /ušetřil/ ...a tak kdykoliv našetřil trochu času...

a tady trocha - několik zvětralých oříšků a trochu hlíny.

Jeho hlava se pěkně táhla v úsměv.  - to je takové zvláštní, to táhla...třeba usmívala?

Na sklonku života, za ním přišel pán a my už víme, že to byl onen malý chlapec. Za života nemá být čárka a také před pán bych dala nějaký ...ale to jsou detaily...tahle věta působí krásně vypravěčsky...pointa sice není nijak převratná, ale celkově je to milé dílko.


Lerak12
11. 12. 2018
Dát tip

Hezký a pobavils. Neřekl ani hýk a.p. Taková dílka mi sedí.


K3
11. 12. 2018
Dát tip

To je hezké a dojemné. Touha.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru