Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jiřina lidi nejí

11. 12. 2018
16
21
931
Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. Zakoupený vánoční dárek jistě potěší, ale rozhodně neudělá takovou radost jako takový, který sami vyrobíme. Já osobně dárky vyrábím moc rád, protože je to velmi velká zábava a taky to šetří peníze. Synovi jsem například vyrobil do panelákovitého domu udírnu na balkon ze starého sudu, krásný nástěnný portrét celé jeho rodiny z přírodnin (hlavně z šišek) nebo krmelec pro sýkorky na okno do kuchyně. Vyrobit něco pro syna je snadné, mnohem víc starostí mám s dárky pro Láďu. Ten je mnohem náročnější, a často si sám říká, co by chtěl vyrobit. Já mu vždy rád vyhovím, ale ty jeho nápady nekončívají dobře.
Tak třeba loni. Láďa za mnou přišel na začátku adventu a řekl: Ahoj Luboši, ty můj nejlepší kamaráde, jestli pak víš, co se blíží?
Já jsem řekl: Láďo, ty můj taky nejlepší kamaráde, vím. Blíží se Vánoce.
Láďa řekl: Ano. A jak se ty Vánoce blíží, tak mám takový pocit, že už asi vím, co by mi Ježíšek mohl donést, abych měl velmi velkou radost, šťastně poskakoval a hlasitě jukal.
Já jsem řekl: Aha?
A Láďa řekl: Moc bych si přál ponožky, které se navzájem nemůžou ztratit a jsou stále spolu, takže je člověk nemusí neustále hledat a má hezká rána bez vztekání.
Dlouho jsem přemýšlel, jak Láďovi jeho přání splnit, ale nakonec jsem to vymyslel. Vzal jsem pár poctivých vojenských ponožek a své staré vyřazené šle. Šle jsem rozstříhal a jednou kšandou k sobě ponožky spojil. Pak jsem ponožky vyzkoušel a chodil s nimi po světnici. Krásně to pružilo, kšanda se natahovala, přizpůsobovala mým krokům, vůbec nepřekážela, a když jsem pak ponožky sundal a zkusmo odhodil přes rameno do hromady prádla, našel jsem je později pěkně spolu. Fungovalo to výborně.
Když Láďa později toho roku ponožky vybalil, úpěl štěstím a děkoval Ježíškovi: Ježíšku, ty jsi opravdu všuměl. Přesně něco takového si přeji celý život. A hned si ponožky navlékl a chodil v nich sem a tam, kšanda pružila, vše bylo skvělé, jen já byl trochu smutný, protože jsem od Ládi pod stromeček dostal asi už podvacáté za sebou Krakonoše zhotoveného z kůry, samorostů a mechu. Už nevím, kam ty Krakonoše dávat.
Láďova radost z čarovných ponožek ovšem můj smutek přehlušila. I já jsem začal mít radost a vydržel jsem ji mít až do 15. dubna 2018.
Toho dne jsme si s Láďou vyšli na houby. Já měl na sobě mysliveckou uniformu, Láďa zelenou teplákovou soupravu, aby nerušil zvěř, a k ní si samozřejmě musel vzít své ponožky s kšandou. Chodili jsme křížem krážem lesem, povídali si, kšanda pružila, až jsme došli na paseku u Umrlčí ruky. My tam obvykle nechodíme, protože se tam trochu bojíme, ale zavedly nás tam suchohřiby, které tím směrem byly čím dál větší. Na pasece u Umrlčí ruky je skála, v té skále je jeskyně, v jeskyně je Brloh a v brlohu bydlí medvědice Jiřina o hmotnosti 600 Kg.
Já i Láďa jsme se toho rána vydatně polili pitralonem, abychom mužně voněli. To byla ale chyba. Vůně pitralonu zavanula asi až do Jiřinina Brlohu a medvědici probrala.
Láďa vykřikl: Luboši, podívej se, Jiřina! Kolébá se směrem k nám a dělá to hroznou rychlostí!
Já vykřikl: Láďo, utíkej!
Dali jsme se na úprk. Mně se běželo dobře, ale chudák Láďa. Kšanda se hodila jen pro normální chůzi, ale když se utíkalo, a nohy od sebe byly dál než obvykle, tak překážela a omezovala pohyb. Láďa volal: Blbý Ježíšek, blbý Ježíšek! Prchal sice velmi statečně a ze všech sil, ale pak se mu do cesty postavil bukový pařízek. Láďa ho přeskočil, ale kšanda uvázla, omotala se kolem dřeva, a Láďa byl v pasti.
Než bys řekl Kulhavec, Jiřina byla u Ládi. Zlobně bručela a cenila všechny své zuby včetně stoliček. Zabušila si na hruď pěstmi jako džungelní vlasatý muž Tarzvan, drápem Láďovi rozpárala tepláky, sežrala klobouk, levou botu, všechny houby, rozšlapala košík a vrazila pár pohlavků. Jiřina je sice zuřivá, ale jinak docela hodná. Když někoho sežere, tak pouze omylem a takového chudáka zase vždy pietně vyplivne.
Zmuchlovaný Láďa se pak týden velmi moc mračil ublíženým způsobem. I když jsem mu upletl nový košík, tepláky zašil a věnoval jeden ze svých nejlepších klobouků, neustále byl podrážděný a každou chvíli řekl: Luboši, jestli náhodou někde potkáš Ježíška, tak mu řekni, že je to vrták.
Mám výčitky. Tento vynález se mi opravdu nepovedl. Láďa už čarovné ponožky nenosí, na půdě je pověsil na hřebík a suší v nich divoký kmín a heřmánek. Až letos dostanu dalšího Krakonoše, určitě bude mnohem menší než ti ostatní. Ale to nevadí, malý Krakonoš je alespoň skladný.
A co vy? Taky jste už někdy někomu darovali nevhodný dárek?

21 názorů

Lakrov
21. 01. 2019
Dát tip

Úvodní výzva upřednostňující dárky vlastní výroby je roztomilá parodie  na školní časy a (tehdejší) výchovné směry. Dál už je to pak zas ta klasická  "italská" komedie převedená do českého prostředí. A zavěrečný dotaz z toho  dělá jakýsi absurtní fejeton, sloužící k odlehčení předvánočního napětí.


bixley
08. 01. 2019
Dát tip

Inu, cochtěl, to dostal. Nic se ale nesmí přehánět. :-)

Hezky napsané, vždycky mě pobavíš. T.


lastgasp
04. 01. 2019
Dát tip

Humorný styl kterému fandím, sám takhle nejraději píši. Při čtení by se člověk měl smát, nebo alespoň usmívat. Je to bezva.

Mezery zkus vydeletovat a uprav přímou řeč, bude to prima.


Gora
30. 12. 2018
Dát tip

avi


Gora
30. 12. 2018
Dát tip

Díky a zdar:-)



Gora
29. 12. 2018
Dát tip

Luboši, dal bys souhlas do soutěže PM s touto povídkou?


Dagmaram
12. 12. 2018
Dát tip
Blbý Ježíšek, blbý Ježíšek... Super, bavila jsem se:-)

agáta5
12. 12. 2018
Dát tip

.. kdyby se zastavil a do tý gumy natáhl kamínek.. tak by tu Jiřinu trefil do kožichu a ona by utekla.. ale je to mamlas, že ho to nenapadlo si ze kšand udělat prak. no!


Silene
12. 12. 2018
Dát tip

Uchechtaná odcházím a navrhuji při příští hodince ručních prací propojit ponožky šlauchem vedeným nohavicemi, možná, že by to šlo i s multifunkcí sběrného pytlíku na uniknuvší moč. 

Předem strachji se o Láďův život pod vlivem této inovace :)).

............................

Nedávám nikomu nic, jedině tak se dokáži správně trefit do vkusu. Ostatně, my jen odpočítáváme k Slunovratu, a pak tradá zpátky do léta, naše vesnice má přiškrcený rozpočet.


Diana
12. 12. 2018
Dát tip

:-)) Pobavilo *


Lerak12
11. 12. 2018
Dát tip

S mezerama nic nenaděláš. Je to jako mezi zubama. Dělají se mi taky.


představa ponožek propojených kšandou je lákavá...možná by při zaseknutí kšandy o pařez mohlo dojít i ke katapultování Ládi proti směru běhu a zneškodnění medvědice neočekávanou střelou...:o)


Gora
11. 12. 2018
Dát tip

Bezvadný příběh, Luboši.Stupňuješ děj z původní "blbinky" až ad absurdum, je to tvůj specifický způsob psaní a nepřeju si nic jiného, než aby ti kamarádství s Láďou vydrželo co nejdéle a my měli povyražení z vašich eskapád:-)


Kočkodan
11. 12. 2018
Dát tip
Kdyby si Ladislav místo útěku zul boty, tak by odér několik měsíců nepraných při sobě držících ponožek Jiřinu možná přivedl do bezvědomí. (Já jsem mimochodem také Luboš. )

ysslandia
11. 12. 2018
Dát tip

Tak celá tvoja tvorba sa tak nesie v tradičnom "selskom " duchu.  Príhody sú reálne, s istým vidieckym šarmom a srandou, písaný tým istým postupom. Možno by niekedy aj dynamike pomohli dialogy. pre mna osobne by bolo zaujímavé zistiť, ako sa s nimi popasuješ


Už se mi to asi podařilo zlepšit. Ahoj!


Děkuji moc! S těmi mezerami mám problém. Vložil jsem to z wordu, zde v tom psacím programu to vypadá normálně, ale když zmáčku myší uložit, tak to pak vypadá takhle divně. Ahoj!


Kolobajda
11. 12. 2018
Dát tip

Je to jako vždy bezva, ale co ty mezery mezi odstavci? Mně to ruší. A pak - jsem taky houbař, ale suchohřiby rostou až na podzim. Tedy proč právě 15. dubna?  Jinak - ANO!   : -))  /**


Lerak12
11. 12. 2018
Dát tip

Ten Láďa jestli od Jiřiny nechytl Brtníkovou vzteklinu - to je pěkný prevít. Pobavils mě. Humor, a co je víc?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru