Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vincek

12. 12. 2018
6
8
290
Autor
Kolobajda

Vincek

 

Tato vzpomínka se váže na můj občasný - vlasně dost častý pobyt na „Lunkach“, což je takový cíp obce Michálkovice, mezi Rychvaldem a Petřvaldem. Tam měla babička malou chalupu a malé hospodářství. Zcela jiný svět než v obecňáku u školy, kde jsme s mámou bydleli.

Takže babička: neřek jsem jí jinak, než babka - budiž jí země lehká. Byla to osoba silně agilní a přepečlivá, překypující rozdáváním „životních moudrostí“ a rad všeho druhu, čímž lezla na nervy nejen mně. Přesto jsem ji měl rád. Neměl jsem sourozence, rád bych staršího bratříčka, ale neměl jsem ani mladšího. Proto mými věrnými kamarády byli pes - vlastně fena směska jménem Rena a kočka mourovatá jménem Kočka.

Babka mluvila nářečím, které bylo směskou michálkovické Ostravštiny a rychvaldské a petřvaldské Waserpolštiny. Asi vás trochu potrápím, ale pokusím se následující řádky presentovat v tomto dialektu.

Na chalupě bylo všystko stare. Plotek, šopa, chlivki i tyn mostek přes přikope. Do chalupy bylo třa vylisť po čtyrech schodach, pro mě - ešče malego byly dosť vysoki. A vlazlo se do verandy, kaj bylo furt žima, no najvjyncej v žimě, ni? A každum chvile (bo dviře byly skoro furt otvarte) tam vlazly kury, a bylo třa ich vygaňať. Šmjatokym. Tuž to by mi šlo. Z verandy do kuchyně byla krutko chodba, tam byla špajzka, jakiši bebechy a ťma. Ale v kuchyni bylo furt těplo, bo babka mjala duma taki pěcek, Vincek se tymu pravi, na vyngle, bo vynglim se to fajně rozfajruje, jak přes ty furtka se tam tego naladuje.

Dycki mě bavilo do tego Vincka přiklodať. A babka pokaždé pravila: „Přikolej, ale něsmiš tam tego naladovať moc, bo potym ruly tak hajcujum, že sum až bjole a to možeš aji ďure přepoliť, a kaj potym byděš ty ruly zgaňať? A kolana tež, bo něsum!“…

No ale za chvile moš v chalupě těplo a možeš navrch na tum blotně dať drajfus, aby se nic něpřipolilo, na drajfus gornek, v tym gorku přigřeješ vode, doš tam coši nakrunganego žela, kjelbasy, lyžke sadla, troche čostku, pjepřu, papryki a vařiš a mišoš. A jak už je to minki, tak ešče přidoš coši kobzoli, v malym gorku rozmišoš munke, potym jum tam vleješ a zase mišoš - no ni? A teraz - až už je to fakt všicko tak akurat minki, na chvile odstaviš, ať se gymbe něspoliš. Potym zeběreš fornefle a možeš do taliřa nalivať. Ale fajne… a vitě jak se to jodlo nazyvo? Bigus!

Ja - a vitě co je to ta fornefla? To je to same, co hofla!“ A co je to hofla? „Tuž hofla - to je šufanek! A bigus? Tuž to je tež jasne - zelňačka.

Od té doby už uplynulo nejméně 55 let, ale zelňačku nedám dopustit. Akorát ještě přidávám Vegetu a libeček. Když ji vařím, tak si vždycky vzpomenu na babku a na bigus. A na ty zlaté, šťastné chvilky na chalupě u babki u přikopy. Bylo to všecko take fajne - babka, bigus, fena Rena, kočka - i ty blbe kury.


8 názorů

Kolobajda
28. 01. 2019
Dát tip

Ahoj! No přeci: ....na vyngle = na uhlí...   - -   všicko tak akurat minki = všechno tak akorát měkké...  NO NI? (ale u nás už se tak dávno nemluví - to si pamatuji z dětství) Hihi.


Lakrov
28. 01. 2019
Dát tip

 V úvodu mě pobaví věty  ...Neměl jsem sourozence, rád bych staršího bratříčka...  a ...kočka mourovatá jménem Kočka...  Toho nářečí se zprvu zaleknu, ale nakonec zjišťuji, že ho (až na pár detailů)  dokážu dešifrovat, takže tuhle povídku, která mě kupodivu neodradí  ani po zjištění, že se jedná o jakýsi komplexní kuchařský recept,  pomyslně řadím do podkategorie "Rébusy".  Tip.

 P.S. Co jsou ...vyngle... a ...minki... ?  


Kolobajda
13. 12. 2018
Dát tip

Díky přátelé! A babka dycki kjejši pravila: Co to tudyk zaš glupněš? Dyť to nimo šajnu ani kochmesa!   ; -)   o))


lastgasp
12. 12. 2018
Dát tip

Pavle vynikající. Dovolím si to zařadit do archivu. Díky. 


Gora
12. 12. 2018
Dát tip

Pavle, asi bys měl pod čáru dát výkladový slovníček:-))

Fajné zazvzpomínání!


Lerak12
12. 12. 2018
Dát tip

Ta babička měla hodně pracovitou pusu. Trochu si ta hovorová směska vyžádala soustředění, ale pěkná vzpomínka, Kolobajdo.


Zpočátku to číst byla fuška, pak jsem ale se do toho dostala v pohodě.

Moc pěkné. :-) /T


Kočkodan
12. 12. 2018
Dát tip
No, u té nářeční části jsem Zuzanu raději trochu přibrzdil. Moje polabská babička mluvila hodně jinak. A vzpomněl jsem si na Stříhali dohola malého chlapečka, kde se podobné výtopné zařízení rovněž vyskytuje.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru