Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
Kulinářská soutěž
datum / id15.12.2018 / 492602Vytisknout |
autorGora
kategorieMiniatury prozaické
témaKaždodenní
zobrazeno601x
počet tipů33
v oblíbených0x
do výběru zařadilK3,
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Kulinářská soutěž

Kulinářská soutěž

Žena se pachtila s kličkou. Balkonové dveře nešly otevřít. Přimrzly.
Konečně! Vzduch, který sevřel průdušky, byl o mnoho ostřejší než ten ulepený nocí uvnitř domku. 
Na chvíli se zasnila. Pohledem strnula kdesi u jabloní.


Koho bych tam tak ráda viděla? Děti, než vyrostou a odejdou i s partnery žít kamsi do Irska? Manžela, jak ořezává ruční pilkou větvičky, než v nich začne proudit jarní míza? Pouhé tři roky, a větve spletou stromu korunu do rozcuchu.


Chlad Anežku roztřásl. Vrátila se do reality. Vyvětráno. Zabouchla dveře.
„Dobré ránko, Hugís. To mi ani nepovíš, jak ses vyspal? Určitě dobře, jako já. Pojď, posadíme se ke stolu… Ale nejdřív rozcvička!“ Připadalo jí, že vzpurně pohodil vlnkou ve vlasech.
Rozkročila se. „Vydechnout, a ruce vzhůru s nádechem, a ještě, a zase…“ protahovala celé tělo, krkem kroutila tak razantně, až jí naondulované bílé kadeře vlály kolem hlavy jako svatozář. Po očku sledovala Huga. Zamračila se a přistoupila k němu. 
„Takhle ti klouby ještě víc zatuhnou, když to budeš flinkat!“ Rozpohybovala Hugova ramena. Zalekla se své síly. Jen aby ho to nebolelo. Naštěstí neprotestoval.
Po chvíli nervózně koukla na starožitné pendlovky.
Postavila na čaj a dala mu pod bradu bryndák.
„Jen jez, ať se posilníš. Dnes přijedou filmaři z televize. Přece víš, že jsem se přihlásila do toho pořadu Prostřeno. No, možná jsi byl v té době v Paříži. Anebo jsi už zapomněl?“ 
Mlčel. Tvářil se nezúčastněně.
„Bude tady zmatek. Natáčení přečkáš v ložnici. A taky „šmejdění“, lidi jsou až moc zvědaví a lezou i do skříní! Musíš to strpět, i pro tvoje dobro! Chceš přece na výlet do Mnichova nebo Londýna, že ano,“ sundávala Hugísovi bryndák.
Cestou do ložnice bedlivě zkoumala jeho tvář, co na to říká. Nehnul ani brvou. Pod záda dostal polštářek a nohy přikryla dekou. Pohladila ho po hlavě a usmála se.
„Drž mi palečky!“ Pak naznačila prstem na rtech - pssst… 
Cedulka: Prosím, nerušit, zde bydlí Hugo, se zavěšena na klice mírně pohupovala.
Pár zeleninových soust zapila čajem a už někdo zvonil. Byl to štáb z televizního pořadu. Hned před domkem udělali několik záběrů pro medailonek o ní, první soutěžící. Přesunuli se dovnitř.
Dnešní hostitelka Anežka ještě na poslední chvíli spěchala do Květinky s kameramanem za zády. Domů přinesla předem objednanou dekoraci. Pak už éterická, ale rozhodná dáma zaujala své místo v kuchyni a otáčela se kolem plotny. Připravovala veganské menu – a netajila se obavami, co tomu řeknou strávníci. Brzy přestala vnímat světla lamp a obrovskou kameru na rameni astenického kameramana. Ještě svátečně upravit stůl. Na bílém ubruse zasvítily malované babičkovské talíře. Všechno bylo připraveno. Pondělní Prostřeno mohlo začít. Hosté – jeden po druhém – přicházeli.
Byli mladší než Anežka. Vegan jako ona bohužel žádný. Nikdo z nich nepodepsal jakési veganské organizaci slib, že nebude konzumovat – až do konce života – vejce. Zcela běžně se omlouvala zelenině na svých záhonech, že jí musí vytrhnout a použít k jídlu. Dokonce i citrón do čaje mačkala co nejšetrněji s tichou omluvou za „způsobenou bolest.“ Netradiční přístup ke stravování prezentovala i jako určitý druh osvěty z televizní obrazovky.
To všechno se stalo součástí konverzace u stolu. Pět neznámých se navzájem oťukávalo. Zaujal je i starožitný kafemlejnek na polici, nejvíc však tajemný Hugo v zamčeném pokoji.
„Paní Anežko, co ten váš pejsek? Že je tam tak tiše, ještě ani neštěknul,“ zeptala se nejmladší soutěžící Kamila. Všichni si s ostatními potykali, ale k Anežce si to nedovolili – pro výrazný věkový rozdíl.
Anežka odpověděla s neměnným jemným úsměvem:
„To záleží jen na něm, jestli vás bude chtít poznat. Je stydlivý. Dojdu se ho zeptat.“
Za chvilku byla zpátky.
„Hugo vás pozdravuje, ale raději zůstane v anonymitě.“
Proč vysvětlovat něco, čemu ti čtyři mladí stejně nemohou porozumět. Už takhle jsou si s ostatními soutěžícími na hony vzdáleni věkem i životními prožitky.

Cestu svrchovaného porozumění pro druhé poznamenaly krátery bolestí.  Zůstala po nich zajizvení. Jinak nic, nic. Vše bylo vydáno. Jen ta bolest je všudypřítomná, nekončící.


Kamera natáčela po celý večer překvapené pohledy účinkujících s velkým gustem. Kdo by to byl řekl, Anežka vypadá tak obyčejně, ale její názory - třeba na „citový“ život ovoce a zeleniny - všechny šokovaly.
Svíčková bez masa a další veganské chody nebyly přivítány právě nejvřeleji.
Tomu odpovídalo i závěrečné hodnocení. Anežka ještě nic netušila.

Pozdě večer vše utichlo. Odešli účinkující i členové štábu.
Přenesla Huga do kuchyně. Celý den nejspíš prospal. Teď přihlížel, jak vylévá zbytky omáčky.
„Víš, jestli to vyhraju, pošlu tě zase do světa. V Paříži se ti přece líbilo, a ještě je tolik krásných míst, která bys měl poznat. Ta agentura, se kterou cestuješ, je naprosto skvělá. Pošlou i pohled jako důkaz, že jsi tam skutečně byl, a v pořádku tě dopraví domů. Nesmíme zapomenout zdůraznit, že jsi vegetarián, aby tě při společném obědě s ostatními účastníky zájezdu nenacpali masem!“
Kuchyně zase zářila čistotou. Anežka přeleštila sklo na rámečku fotografie. Byl na ní Hugo a za ním Eiffelovka.
„Je čas jít spát.“
Anežka vzala hadrovou loutku způsobem, jakým se nosí miminka, a položila do levé poloviny manželské postele. Rtíky na obličeji z gumy se mírně usmívaly.
„Dobrou noc, Hugísku. V pátek se dozvíme, kdo vyhrál.“

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.01.2019 17:51:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Lakrove, díky, byl to jen momentální nápad, nepříliš rozvedený:-)

23.01.2019 16:48:47dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Je to takové tajemné, to připouštím, ale zároveň si myslím,  že se té "zamlčené postavy" dalo využít líp a se silnějším účinkem na čtenáře. Jak, to mě ale nenapadá.  

17.12.2018 23:31:32dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Dodolo, no, mám právě ten pocit, že různých extrémů přibývá...nic proti veganům...

17.12.2018 23:29:07dát kritice tipDodola

Možná už to tu někdo řekl, vegani nejedí vůbec nic živočišného - mléko, vejce, dokonce ani med - protože je kradený včelám, což je vlastně fakt. Neteř je veganka, maso nemusím, ale tohle bych asi nedala... I když s veganským občerstvením se člověk začíná setkávat stále častěji na akcích pořádaných mladými - fandím jim. Nebyl to špatný nápad, připravit v Prostřenu hostům takový šok, to by mohlo být častější :-) I když tohle byl už trošku extrém...

17.12.2018 23:02:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Inko, je to skutečnost...co -  že chtěl být, on přece chce...a už si tyká se současnou hlavou:-))

17.12.2018 22:35:29dát kritice tipŠtírka

Na odkaz klikla: šok je dokonalý... Takže tento  podnikavý člověk chtěl být v čele státu...  Jdu to rozdýchat....  A to není žádná fotomontáž, to je jako fakt ?...?...!...?  (já fakt nevím... a věřit jentak se nechce...)

17.12.2018 14:35:45dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Movsárku, díky:-)))

17.12.2018 14:35:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Inko, díky moc, mám v diskusi taky odkaz na tu vypečenou cestovku:-))- Okamůra...

jsem ráda, že se ti líbí právě tak, jak jsem ji napsala, ale určitě by bylo možné napsat jen o tom faktu, že paní žije s hračkou - panenkou...možností je víc

17.12.2018 11:15:21dát kritice tipMovsar

líbí se mi. úspornost vět a spád vyprávění, povedené!

17.12.2018 10:55:50dát kritice tipŠtírka

Je to krásné a záchranné, nebo strašné, když si někdo vytvoří takovýto "svůj svět".... Touha po společnosti a smyslu života vetknutá do plyšáčka... Kdysi jsem četla o oné "cestovce" co vozí po světě plyšáky a fotí je na místech, kam je za drahý peníz letecky dopravila... A tenkrát jsem si řekla, že už se dá vydělávat na všem.... Vlastně je to totéž : sedět u Pc a být součástí jakési úžasné hry na pokračování, být stále na síti... a mezitím utíká "náš čas"... anebo pečovat o plyšáka... Prostě útěk před realitou, která je opravdově tvrdá a nic nedá sama od sebe.... No nic. Napsáno je to výborně... a právě to zasazení do Prostřeno (které je jinak docela děsnej pořad, jak vím z doslechu, protože TV nesleduji...) a vše kolem = napětí až do poslední chvíle.... než prozradíš vše... to jsi vystihla... žádné zjednodušení by z toho neudělalo zajímavý příběh... T*

16.12.2018 22:54:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aha, mladý a neklidný humorista...těch není nikdy dost.

16.12.2018 22:45:17dát kritice tipAlojs

Psal jsem tady jako nactilety... byl jsem ucho. Vyzralost bych do toho netahal :)

16.12.2018 22:41:22dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

 

Návraty bývají fajn.

Jsem vlastně nováček:-) Díky, snad tvé vyzrálé písmácké buňky aspoň něčím uspokojím:-)

16.12.2018 22:37:28dát kritice tipAlojs

Za me je to ciste pocit. A ten je objektivne prustrelny :) kouknu na tve dalsi povidky. Pamatuji si Pismak 10-15 let zpatky, 7 let jsem tu nebyl vubec. Grafika zustala stejna a lide se komplet obmenili. Az na par vyjimek. Zkusim se zaktualizovat a zacnu tebou. Postupne. Dobrou noc

16.12.2018 22:06:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za čtení a názor...je možné, že by to samotné stačilo.

16.12.2018 21:54:25dát kritice tipAlojs

Jednoducha premisa plysaka by sama o sobe vystacila na dobrou povidku. A klidne by k tomu stacil popis kazdodennich vsednosti. Pripomina mi to jednu mou hodne starou povidku-slohovku. Skoda toho pozadi v podobe Prostrena. Zbytecne se tim rozmelnuje to zasadni. Ovoce, zelenina, hodnoceni, smejdeni... za me by se to mohlo v klidu vystrihnout. Vse ostatni slape na jednicku. Popisnost jsem nevnimal.  Tip

16.12.2018 18:45:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jitko, díky ti, a ten odkaz je senzační!!

16.12.2018 18:04:42dát kritice tipatkij
redaktor poezie

https://youtu.be/ZMgcwTZfaMA

 

Osobitě jsi spojila témata. Odkaz jsem neodolala dodat:)

Píše Ti To!

16.12.2018 08:46:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luboši, Karel Hála byl opravdu typickým představitelem účesu zvaného rozcuch:-)

Děkuju.

16.12.2018 01:43:27dát kritice tipKočkodan
Dobrá práce, Gorísku.
Pokud bych měl vypíchnout jedno slovo, tak by to byl ten rozcuh. Hned jsem si vzpomněl na jeho asi nejznámějšího českého nosiče Karla Hálu. (mrk)
15.12.2018 23:27:19dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Dášo, i za tu tečku, když ji tak nemáš v oblibě:-))

Díky za milý komentář.

15.12.2018 23:09:13dát kritice tipDagmaram
Zajímavý příběh. Hezky zpracovaná lidská osamělost. Napínavé a přesto se tam našlo místo pro poklidné lidství. Jistá dávka popisnosti může příběh i podpořit a vytvořit atmosféru. Bezva rozuzlení, ke kterému se čtenář po krůčcích přibližuje. Tečka. :-)
15.12.2018 20:41:08dát kritice tipbixley
redaktor prózy

To  máš pravdu. Já taky mluvím za svého psíka. :-) 

15.12.2018 20:06:29dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, potřebovala bych, aby mne někdo klepnul přes prsty, když zas začnu něco popisovat:-))- u sebe to tak nevnímám...

15.12.2018 20:04:26dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Ale máš často trefné poznámky k textům jiných autorů, tak je použij i na sebe. :-)

15.12.2018 20:03:14dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, usmívám se:-)) a moc děkuju:-)

15.12.2018 19:57:32dát kritice tipEvženie Brambůrková

Krásně napsaný lidský příběh. Jím skoro všechno a moji plyšáci sedí doma. Možná jeden vybraný smí se mnou na dovolenou. :-) /T

15.12.2018 19:54:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

bixley, děkuju, jsem moc ráda, že se ti zamlouvá...a kousek Anežky je myslím v každém z nás...

15.12.2018 19:51:16dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Já jsem tu panenku trošku tušila, protože v poslední době existují cestovky, které seniorům vozí plyšáky na zájezdy a fotí je s pamětihodnostmi. I když jsem tak moc koncem překvapená nebyla, Anežčin osud na mě silně zapůsobil. U ní se to ještě umocnilo citovým vztahem k ovoci a zelenině. Je v tom skrytá informace: lásku a porozumění potřebujeme v každém věku a za různých okolností, a nemůžeme-li ji mít od příbuzných a přátel, musíme si ji najít jinde, třeba ve zvířeti, plyšákovi, koneckonců i v zelenině. Napsáno brilanzně. Tip.

15.12.2018 16:43:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, děkuju ti...odpozorováno z pořadu Prostřeno:-), taky jsem byla dost překvapena...

15.12.2018 16:42:15dát kritice tipvesuvanka

Pěkně napsané, byla jsem napjatá, jak to dopadne, a závěr mě překvapil. Zprvu jsem si myslela, že Hugo je Anežčin nemocný manžel, později že je to pejsek, ale panenka - to  by mě vůbec nenapadlo. TIP

15.12.2018 16:13:17dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, díky, takže veganka...opravím:-)

15.12.2018 16:12:33dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky za čtení, Čudlí:-)

15.12.2018 16:11:26dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hani, děkuju :-)), je to tak...

15.12.2018 15:19:16dát kritice tipK3
redaktor prózy

Pro vysvětlení: vegan - nejí maso ani vejce

                         vegetarián -  nejí maso, vejce ano

                         makrobiotik - jí maso i vejce, ale omezeně a ne ml. výrobky:).

15.12.2018 14:33:10dát kritice tipČudla

Hezké počtení. /*

15.12.2018 14:29:40dát kritice tip8hanka

ďalší veľmi citlivý príbeh o samote...o týždeň sú tu Vianoce, z každej strany sa na nás hrnú reklamy, filmy o rodinných stretnutiach, no koľko je ľudí, ktorí trávia dni sami, Vianoce nevynímajúc... ako to asi vnímajú oni...Anežka má aspoň Hugíska...

*****

 

15.12.2018 14:21:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, děkuju:-))

15.12.2018 14:20:38dát kritice tipDiana

Hezky se četlo, vtipné rozuzlení :-)*

15.12.2018 14:20:02dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vďaka, gabi!!

15.12.2018 14:17:06dát kritice tipgabi tá istá

obzvlášť vydarené, v nevedomosti a očakávaní až dokonca, predpokladal so, že je to Anežkin postihnutý dospelý syn a ono toto *

15.12.2018 13:59:29dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kájo, děkuju...přišlo mi to málo, a tak jsem ještě dopracovala...

15.12.2018 13:50:56dát kritice tipLerak12

Dříve taky dobrý. Ale teď je to takové... celozrnější. Nezklameš!

15.12.2018 13:23:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jóóó, to se ti řekne...ty píšeš čtyřicet let a jí tři roky a dva měsíce:-)))

15.12.2018 13:21:03dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Bojuješ s popisností? Tak s ní nebojuj a zbav se jí. :-)

15.12.2018 13:20:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

yss, zjišťuji, že máš smysl pro legraci - tohle mne rozesmálo:

Bola som v očakávaní, že to skončí nejakou masovou vraždou, otravou

no, neskončilo...

díky ti, na ty pohnutky se ještě podívám...

15.12.2018 13:16:56dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Karle, děkuju! To jsem vážně nečekala:-)

S těmi pojmy máš zřejmě pravdu. Ještě si zjistím, zda je to, co jedla Anežka, veganství, a poupravím.

Všimla jsem si /i jako pravidelná divačka onoho pořadu/, že mnozí lidé této doby jsou velmi citliví - až přecitlivělí, hyperkorektní, bojovníci za svoji pravdu - a ve finále se ukáže, že jsou osamělí...rozbolavělí...dost možná nemocní v rámci definice SZO, co je psychické zdraví...

Anežka by se dřív mohla nazvat podivínkou, samorostem, dnes je to veganka a žena podvolující se módním trendům - totiž ono cestování plyšáků je ve světě populární, je dost lidí, kteří jsou ochotni dopřát milované hračce luxus, který sami nikdy nezažili:-)

15.12.2018 13:04:55dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Kolobajďásku, díky...já myslím, že tu péči máš podobnou Hugísově:-)))

15.12.2018 13:03:39dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, ano, já píšu dost popisně, ale bojuji s tím:-)

a rozcuch je slangový název pro druh účesu...má to být /možná nešikovné/ přirovnání k "zanedbanému střihu koruny stromu"...hodně jsem o tom při psaní přemýšlela a nechám tak...když se větvičky spletou dohromady, mně to připomíná právě ten rozcuch:-)

děkuju ti!!

15.12.2018 12:36:56dát kritice tipysslandia

Bola som v očakávaní, že to skončí nejakou masovou vraždou, otravou- ale aj tak dobre. veľmi pekný námet, veľmi distingvovaný premyslený postup práce.

 Nie je čo vytknúť veľmi precízna práca / možno trocha ma vyrušovalo až na mňa pridlhé vysvetľovanie " ppohnútok /nikdi z nich.-po zpúsebenou bolest /, ale celkovo výborné.

15.12.2018 11:44:18dát kritice tipK3
redaktor prózy

Zase jeden z tvých krásných příběhů, který převyšuje ostatní. Dobře vystavěné. Citové, tajuplné, poetické. S televizí moc dobrý nápad. Jedna maličkost: vegan, vegetarián, makrobiotik. Možná by bylo lepší sjednotit, nebo je to záměr?

15.12.2018 11:25:09dát kritice tipKolobajda

Někdy bych chtěl být Hugískem. Zvlášť teď - před vánocemi. Pěkné...  /**

15.12.2018 11:12:13dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

S tou loutkou jsi to vymyslela dobře. Anežka je podle mého takový ženský ekvivalent Mr. Beana s jeho medvídkem. 

K samotnému příběhu - přijde mi trochu popisný. A slovo "rozcuch" myslíš vážně?

15.12.2018 09:45:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, jsem moc ráda, že tě příběh chytil:-))

15.12.2018 09:44:50dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jiři, děkuju:-)) Má to mít malinko adventní náladu...

Jako vždy ze života...

15.12.2018 09:17:26dát kritice tiprevírník

Jejda, no tys mně dala! Napětí až do konce. Bláznivá Anežka. Tobě tip.

15.12.2018 09:13:16dát kritice tipsrozumeni
A je zajímavé to pak číst znova, už s jasnou představou té panenky a je to ještě zajímavější. Zvláštně vyplněná samota.
15.12.2018 09:10:48dát kritice tipsrozumeni
Jé, to je krásné, až se mi zatajil dech. Nejdřív jsem si myslela, že Hugo je nějaký dementní stařík, pak jsem uvěřila tomu pejskovi, ale hadrová panenka mě ani ve snu nenapadla. Opravdu napínavé až do konce. je to vymyšlené nebo pravdivé?...*****


Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.