Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
Lacle
datum / id15.12.2018 / 492604Vytisknout |
autorVigan
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno843x
počet tipů16
v oblíbených3x
do výběru zařadilGora,
Lacle

Před smrkovým lesem seděl v trávě muž. Michal. Špinavými škrpály před sebou drolil jílovitou zem. Tvář měl porostlou šedivými vousy, v ruce držel minerálku a lokal čerstvý vzduch a tu minerálku. Prsty se dotýkal drobných fialek, jež hustě posévaly mírnou mez za ním. Michal se zadíval před sebe. Spatřil barevný včelín. Kolem kroužily dělnice, trubci se vyvalovali s pocestným na mezi a dívali se na tu jarní krásu. Muž pocítil nenadálé štěstí a v uších krom jemných chloupků lochtal jej svěží vánek a chuť medu drala se mu na patro v ústech. Jazykem převálel slinu, prázdnou láhev hodil za sebe a zvedl se. Vešel hlouběji do lesa.

 

Antonín měl na svetru jeleny. Myslivec. V malém obchodě stojí bezradně. Prázdné flašky položí na stůl, břichem se dotýká mrazicího pultu s prosklením. Ukazuje na anglickou slaninu a nivu.

„Ukrojte kousek,“ řekne stroze, u pokladny zaplatí. Pokladní se ho zeptá, co se mu to potuluje po revíru za chlapa.

„Nevím.“

Kasa zarachotí, tlustá vedoucí malého obchůdku s nepříjemnou příruční prodavačkou zakroutí hlavou. Prodavačka vzhlédne od kyšky a tvarohu. „Nevíte?“

„Nevím. Nic nedělá, pomáhá v pískovni, spí v krmelcích. Nic nedělá.“ Myslivec shrnuje ze skleněné misky vrácené drobné, narazí do čela klobouk a vyrazí do pondělního rána. V dědině je klid. Zrní rozhlas. Uličkami se rozezní dechovka. Myslivec sedne na kolo a ujíždí zpátky do hájenky. Od pedálů mu odletuje lesní hlína.

 

Michal stál před bažantnicí. Obepínal ji sosnový háj, akácie lemovaly hráz vodní plochy po vytěženém písku. Rašeliniště bublalo hned vedle, zásobárna ohromného počtu žab. Žena nesla velké vědro přes dvorek. Michal pozoroval její rezavé dlouhé vlasy, roztomile rozpuštěné po kšandách. Viděl z ní jen velké červené lacle a ty vlasy. Lacle se skláněly a zase narovnávaly. Michal si promnul oči. Slzely. K plotu přiběhl kozel. Smrděl a padaly z něj bobky velikosti lískového ořechu. Michal přemýšlel, jak dlouho se nemyl. Sáhnul do kapsy a vytáhnul kousek starého rohlíku. Hodil jej přes plot. Kozel pečivo očichal, ale nevzal ho do huby. Odfrkl a pozoroval Michala. „Mrcho vybíravá,“ řekl Michal a otočil se za pištivým zvukem. Borovice se rozestoupily a propustily známý zvuk blíže. Myslivec. Měl na svetru jeleny. Michal před nimi prchl do lesa. Utíkal dlouho. Zastavil se až na rozcestí, předklonil se a popadal dech. Dlaně opíral o kolena. Rozkašlal se. Pak padl do trávy, ještě mokré od ranní rosy. Nad ním se rozkřikl zpěv ptáků. Slyšel střelbu, ale už nedokázal vstát. Těžce oddychoval. Propadal se, propadal se někam až… střelba neustávala. Rozpažil. Ležel na zemi v hodnosti padlého anděla. V prstech držel červené lacle a snažil se jimi třást. Vláha na listech se pomalu odpařovala. Začínalo se oteplovat.

 

Včelín. Michal miluje tohle bzučení. Je rád, že pučí jaro, a včely, nadmíru probuzené, hledají první květy. Sedí na pařezu a ukusuje chleba s máslem. Jan z pískovny dostal průjem, tak ho Michalovi věnoval, předtím však stačil vytahat z velkého krajíce vysočinu. Michal se usmívá. Podívá se za sebe, slyší šramot. Tři kluci. Asi tak čtrnáct, patnáct roků. Takoví ti kluci, co se nudí a chodí do lesa kopat do stromů, stříkat sprejem po krmelcích a tak. Kluci vidí včelín a Michala na pařezu.

„Hele, to je ten bezdomovec, dívej ho, debila, má chleba!“

„Kdes ho ukradl, kreténe?“

Michal nepromluví. Nechce se hádat, a stejně, i když jsou to jen kluci, jsou v přesile. Sbalí chleba a dá si ho do kapsy. Chystá se odejít.

„Kam jdeš? Něco jsem se tě ptal, ne?“ zařve kluk na Michala a stoupne si před něj. Drze se mu dívá do obličeje.

„Dostal jsem ho,“ odpoví Michal.

„Kecáš! V lese chleba neroste, ty hovado ožralý!“ Kluk do Michala strčí. Ten zavrávorá a upadne na pařez. Zůstane ležet a nehýbe se.

Kluci se nad ním skloní. Jeden do něj dloubne špičkou boty. „Ježiš, to je debil.“

„Nechej ho, to hraje,“ řekne druhý kluk.

Hoch k němu klekne a dívá se mu na zarostlou tvář. Přiloží ucho k srdci. Nic neslyší, pokrčí rameny. Vtom ucítí na krku studený kov. Ostří. Michal klukovi hledí zpříma do očí, ten paralyzován strachem ani nedýchá..Michal se na kluka překulí. Zbylí dva zkoprní. Michal si stoupne a zvedne s sebou i vyděšeného kluka.

„Otevřete ten včelín, nebo vám ho zapíchnu jak vepříka!“ zařve Michal. Kluci stojí jak zařezaní. Na krku drženého kamaráda se objeví kapka krve. Kluk se rozbulí.

„Dělejte, kurva, vidíte, že si nedělám prdel!“ zařve znovu Michal. Kluci otevřou včelín.

„Padejte dovnitř!“ zasyčí Michal a posunkem ukazuje, aby kluci vlezli do včelína.

„Ale…“ oponují oba. Michal řízne kluka hlouběji. Krev mu stéká mezi prsty. „Dělejte, kurva, neserte mě!“

Vlezou do včelína. Michal žduchne za nimi i třetího s poraněným krkem a zapře o kliku kůl, aby se nedostali brzy ven. Roj se rozzuří. Michal položí na pařez břitvu a nedojedenou svačinu. Mizí v lese. Rozvalí se v nejbližším krmelci, ruku od krve utře do sena, a pak si je obě založí pod hlavu. Usne. Za několik hodin jej budí myslivec. Má na svetru jeleny. Podává Michalovi čistou břitvu.

„Jdi se k nám umýt a oholit. Zajdi za rodiči na hřbitov, nečum mi furt na Janu přes plot, dej se do pořádku a přestaň trucovat, já za tvoje průsery nemůžu! Ty pitomce jsem pustil, než stačili rozkopat zevnitř celý včelín. Starý Navrátil se pomine. Dostali pár žihadel, dobře jim tak. Doufám, že z toho nic nebude, už jednou mu včelín rozklížili. Ti samí. Blbečci rozmazlení. Tohle nepochopím. A jdi už. Já přijdu večer. Ať ti Jana dá nějaký hadry. Dej se do pořádku, vypadáš jak bezdomovec,“ myslivec si pohazuje brokovnici na rameni a pozoruje Michala.

„Brácho,“ zašeptá Michal.

„Zmiz!“ řekne myslivec a jde za svými jeleny. „Že přijdu večer.“

 

Michal se díval z okna přes dvorek. Kozel přecházel tam a sem a zlobil se s krátkosrstým jezevčíkem Pedym, který se mu pletl pod kopýtka.

„Jaký chceš ty montérky? Vyber si.“ Jana hodí na židli náruč starších montérek. Michal se jimi prohrabe a vytáhne jedny modré, s laclem.

„A teď si je zkus, jestli ti budou, kdyžtak to zkrátíme, nejsi tak vysoký, jako Tonda,“ usměje se Jana a dívá se, jak Michal bloumá očima po hájence, rozpačitý z toho, že je konečně doma. Doma. Začne pomalu svlékat a Jana neodchází. Zůstala s ním jako tenkrát. Čekali na Tondu a seděli naproti sobě. Čekali, kdo přijde s trestem za břitvu.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

20.01.2019 17:53:38dát kritice tipVigan

Nekdy je to lepší, aspoň si myslíš vždy to lepší..já to mám také tak..a ještě se u toho usmívám..hehe.

20.01.2019 17:04:13dát kritice tipZdenda

No jo, to mas pravdu s tou prodavackou. Ja jsem obcas desne naivni.

20.01.2019 16:57:15dát kritice tipVigan

Zdendo. díky. .Blbosti jsem opravila. Střídání časů..já nevím, je to starší povídka, nějaký oučel to mělo..nebudu to už přepisovat...

Tak prodavačka není zdejší a než se zorientuje..ale ony prodavačky někdy dělají, že neví, aby pak zjistily úplně všechno. Děkuju za čtení.

Lakrov, bixley, vám také díky..

10.01.2019 21:23:59dát kritice tipZdenda

Nevím, no. Mně to nějak nepřesvědčilo - už ten první odstavec mi přijde zvláštní. Dozvídáme se, že je to Michal, ale dál se mluví o muži. Pihy na louce mi nesedí. Drahý parfém mi do zbytku textu taky nezapadá. To lokání je sice hezký, ale ke zbytku textu možná až moc rozverný. A že vyšel hlouběji do lesa, mě vysloveně rozrušilo, i když na tom asi není nic špatného, jsem zkrátka zvyklý spíš vycházet z lesa než do něho.

Střídání časů jsem taky moc nepochopil, i když to bude dost možná chyba čistě na mojí straně.

My dva a čas - sorry, ale co to jako je?

Pak moc nechápu tu bitku - nejdřív ucítí na krku nůž, pak dostane kravatu a ke krku místo břitvy nůž... nějak jsem se v tom nezorientoval.

No a pak další břitva... Lidi v týhle povídce jsou posedlý břitvama. Což je divný, protože skutečný lidi si kupujou takový ty laciný jednorázový holítka z Lidlu.

Jo a ta myslivcova sáhodlouhá promluva...

A jaktože prodavačka neví, že je to jeho brácha? Prodavačky ví přece úplně všechno. 

08.01.2019 15:47:10dát kritice tipLakrov
redaktor prózy

Je to dobré, hodně dobré, říkám si po dočtení, ale zároveň k tomu  (už od začátku) mám určité výhrady:  Úvodní odstavec, popisující Michala se mi líbí. Vyznívá z něj jakási volnost  a spojení s přírodou. V následující pasáži vykreslující postavu Antonína  mi vadí nejednotné užití mluvnického času minulý (zpočátku) a přechod  do trvale přítomného. V tu chvíli si říkám, že tahle "různočasost" je  prostředek, jímž jsou ty dvě postavy odlišeny ("povaleč" Michal a "akční"  Antonín), jenže později se ten trvale nasazený přítomný čas objeví i u Michala.

 Pak už je mi jasné, čeho má být tím přít. časem dosaženo, ale stejně mě  to místy tahá za oči (prostě jsem se na to zaměřil, což je asi moje chyba).  Taky mi dochází (to už chvilku před tím), že tady tahle povídka už někdy  byla a tak jen doufám, že můj dnešní "posudek"  je aspoň trochu  konzistentní s tím minulým -- tak už přestanu rýpat a jen dám  tip.  

08.01.2019 12:24:22dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Mně bohužel tento druh povídek trochu drásá, nicméně musím ocenit literární hodnotu a zpracování tématu. Má toopravdovou výpovědní hloubku. T.

30.12.2018 10:02:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi PM

30.12.2018 10:02:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Já dík...

30.12.2018 10:00:43dát kritice tipVigan

Ale jo, díky, Goro..

29.12.2018 21:49:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vigan, zasoutěžíš si v PM??

22.12.2018 13:32:12dát kritice tipVigan

¨Silene rozverná..děkuji ti..:-)

22.12.2018 12:22:24dát kritice tipSilene

Všichni to znali, já zas prd, tak jsem si to přečetla a už to taky znám, sláva!

A že to bylo počteníčko.

19.12.2018 16:36:46dát kritice tipVigan

Já děkuju--

19.12.2018 14:15:15dát kritice tiplastgasp

Krásná povídka s úžasným rozpětím. Pro mě velmi poučné, díky.

18.12.2018 09:36:43dát kritice tipVigan

Děkuju..

17.12.2018 22:48:01dát kritice tipK3

Pamatuju ji. Moc pěkná povídka.

17.12.2018 08:05:44dát kritice tipagáta5

krásné.. úplnějsem to viděla, všechno...

17.12.2018 06:21:36dát kritice tipZuzulinka

moc hezké, až mi to vehnalo slzy do očí...to bude těmi svátky, člověk z nich měkne jako cukroví....

16.12.2018 08:52:14dát kritice tipMůra73
redaktor poezie

Pamatuji si ji. Krásná.

15.12.2018 22:00:58dát kritice tipsrozumeni
*****
15.12.2018 20:03:30dát kritice tipEvženie Brambůrková

Zase jsi mne nezklamala. Napsané prostě krásně a pěkný příběh.

:-) /T

15.12.2018 19:38:14dát kritice tipVigan

Děkuju..:-) a tobě Goro i za výběr..:-)

15.12.2018 14:22:45dát kritice tipgabi tá istá

...*

15.12.2018 10:39:35dát kritice tiprevírník

Vigi, ty se mi jen zdáš. Takový parádní čtení!

15.12.2018 10:33:38dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Stejně silný pocit s otazníkem na konci, jako když jsem ji četla poprvé. Parádní příběh, Vigan.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.