Superhrdinové

   Před mnoha a mnoha lety naše čerstvě zformovaná roverská družina úspěšně kráčela od průšvihu k průseru a od průseru k ještě většímu průseru až úspěšně došla k podmínečnému vyhazovu ze skautského střediska. Většina nad náma zlomila hůl, jediný, kdo se nás tehdy zastal a dal nám šanci byl V. Po šesti letech vedení skautského oddílu, čerstvě ženatý a před státnicema vzal na sebe jho vedení naší družiny a bez předsudků a čehokoliv jsme se začali scházet. Podmínečné vyloučení opadlo, družina se semkla a netrvalo dlouho a stali jsme se ozdobou roverského kmene. Jako jediný ročník se navzdory tomu, že žijeme a pracujeme každý v jiné části země, dodnes občas sejdeme a jsme v kontaktu.

    Pár dní nazpátek jsem v telefonu našel číslo na V a s bušícím srdcem jej začal vytáčet. Do sluchátka se ozval nadšený a radostný pozdrav. Vykoktal jsem ze sebe, že jsem se dozvěděl o tom, jak předchozího dne objevili nádor na mozku jeho nejstarší dceři a že se za ni s několika přáteli modlíme a kněží za ni sloužili intence při mši. Vděčně poděkoval a tichým, klidným a pevným hlasem celou situaci popsal.

   Před pár dny jsem mu volal znovu, abych popřál požehnané Vánoce a zjistil novinky. Dcerka podstoupila 2 operace a díky Bohu bude moct být na svátky doma. Jeho hlas byl tentokrát dost unavený, což vzhledem k tomu, čím si rodina prošla a on jako manžel a otec dalších tří holek musel držet sebe i je všechny, je pochopitelné.

   Snad mi Superman, Ironman, Spiderman, Batman a Chuck Norris prominou, ale pro mě je superhrdinou V.