Vánoce, Silvester

 

vánoce

 

nad ránem začalo chumelit

bílé tečky bubnovaly do našeho dlouho nemytého skla

zahrabala jsem se do peřin s povlaky s černými pírky

(od babičky)

 

mezitím si poletoval po kuchyni a obýváku

(jsi jako ptáček na klíček)

 

tvůj táta po čůrání nesplachuje záchod

trochu s odporem si prohlížím jeho světle žlutou moč v míse

na silvestra připravil výborné chlebíčky s bramborovým salátem

(dojídáme je ještě v lednu)

 

můj táta ti k vánocům zapomněl koupit dárek

poslední den v roce psal patetické smsky o mém manželském životě

 

moje máma se opila šampaňským a klela na babišův a zemanův plebs

tvoje máma vytáhla svou nejlepší nahnědlou halenku z 80. let

 

přejedli jsme se lososem, řízkem, smaženým sýrem, cukrovím, vánočkou

přepili jsme se limonádou, pivem, vínem, šampaňským

 

je leden 2019

a venku začalo sněžit

 

 

 

Silvester

 

Ploužili jsme se autem po prázdných silnicích, směr severní Čechy. Z okna spolujezdce jsem si prohlížela nahnědlá pole, smutné domy, povánoční billboardy nabízející slevněné zboží. Nechtělo se mi mluvit, cokoli říkat, namítat, přemýšlet, chtěla jsem se jen dívat.

Pozastavuješ se nad tím, proč nemluvím, pozoruju tvoje světlé, odrostlé vlasy, soustředěný výraz, vrásky mezi očima, tvou modrou mikinu s kapucí, šedou, pletenou čepici.

Jsem unavená. Unavená z přílišných kontaktů, vánočního ševelení, úsměvů, radosti z dárků, běžící televize, stupidních pohádek.

Projíždíme mezi Litvínovem a Mostem, kolem nás, po kolejích, projíždí tramvaj, která vypadá jako ta portugalská, unavené, mlčící tváře za sklem, ticho mezi továrnami, kouř, ze kterého se postupně vytváří mraky, které splývají s oblohou.

V přistaveném supermarketu si kupuju vložky. Bolí mě břicho a záda.

Obkroužíme vybydlené panelové sídliště, zazděná okna a dveře, z plácku před domem nás pozoruje několik párů černých očí shlukujících se kolem ojetých aut. Mladá matka táhne do kopce kočárek s křičícím dítětem. Starý chlap prohlíží vnitřek smradlavých popelnic.

Projíždíme ztichlým lesem, cesta je neudržovaná, stoupáme k zámku Jezeří, je zavřený. Zaparkuješ, přezouváš se do vysokých, hnědých bot, bereš mě na vyhlídku, funím, jak tlustá manželka, skotačíš jako kamzík o kus přede mnou, sbírám listí nabarvené namodro, schovávám si ho do kapsy tvé černé bundy (dorostla jsem do ní). Neotáčej se. Neotáčím se - až nahoře.

 

Pole jsou vyhlodaná. V podzemí černo. Velké, železné vrtáky odpočívají podél vykotlin, občas kolem projede malé, červené autíčko, vagony na kolejích se zastavily. Za námi šumí les, který se postupně sesouvá. Ze zničené krajiny na tebe padá smutek, teď pro změnu, nemluvíš ty.

Klesáme k autu, projíždíme Litvínovem, nakukuju do prostorných dvorků, obtáčíme se podél panelové výstavby v Meziboří, tvůj otec tu v patnácti bydlel, vyprávíš o životě svých rodičů, vyprávím o životě mých rodičů:

- manuálně pracující - matka švadlena, otec automechanik, život v teplém bytě na panelovém sídlišti

versus

- brýlatý intelektuál čtoucí německé noviny, matka prahnoucí po filmové kariéře, neuspořádaný život v činžáku ve Vršovicích

 

míjíme kolhaus, přehradu Fláje, kde taje sníh a my se hádáme, zavřený klášter v Oseku, nelíbí se ti tu, Hrob, v Teplicích bouchají rachejtle a ohňostroj za světla, smějeme se tomu nesmyslu, podél silnic prostitutky ve zlatých, péřových bundách, rychlý nákup v Albertu - došlo pečivo.

 

Ploužíme se předměstím Děčína, myslíme na dědu, který před rokem umřel, pohřeb v kostele, zatlačené slzy někde hluboko, pivovar Nomád, jsi nervózní z parkování, odcházíš, běží za tebou děčínská smažka, je jich tu plno. Hulákáme v ulicích, stoupáme ke Kamenické, k Františce domů, čekají nás barevné jednohubky, z hi-fi věže se ozývá Nick Cave, je tu teplo a tlustý, zrzavý kocour.

 

Čekáme do půlnoci. Páry se k sobě choulí, mám s tebou trpělivost, zaplavuje mě něha, jsi opilý z piva a zmenšují se ti modré oči v barvě mikiny, říkáš mám tě rád a jsi fakt upřímný a já se směju a jdu si brzy lehnout na matrace, které se rozjíždí, spacák hřeje a venku světélkuje unavené město, bouchají rachejtle a babička na kopci ve vile Gizela, myslí na dědu, co před rokem umřel.

---