Do ran

Je černé ráno a sněhem zní
šepot, jenž vychází tichu ven z úst 
a srdce jako zvon se rozezní
do nebe myšlenky zkouší teď růst.

Na oknech vyrůstá lednová tráva
a růže z mrazu a s trny jak z dýk  
doteky vychladlé, včerejší káva
vzdávají čemusi ve smutcích dík.

A hloubka tůně té láme nám vaz  
vstávají ryby též jak v noci hvězdy   
a žíly naplnil k prasknutí čas
tak truchlit za vlaky nad přejezdy.

Pak splynout s holuby do šedi nebe
do ran si nasypat pepř slov a sůl
a vidět, že světlo dává stín tebe
včelami pohledů naplnit úl.