Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Silvestr inženýra Vašbalouna

07. 01. 2019
8
3
476
Autor
Movsar

Silvestr inženýra Vašbalouna

Inženýr Radim Vašbaloun se chystal do společnosti. Vykoupal se, oholil, do vlasů vetřel olej a z vůní použil svůj nejlepší - francouzský - parfum. Zkontroloval puky na nohavicích zánovního obleku, vybral bílou košili, nasadil stříbrné manžetové knoflíčky a kravatu. Hodinky ukazovaly pátou, čas jít. Zaklapl dveře, zamkl. V zrcadle výtahu ještě naposledy zkontroloval vizáž. Počkal na tramvaj.

Do estrádního podniku Barok dorazil po šesté. U šatnářky nechal kabát a po točitých schodech sestoupal do podzemí. V rohu hrála kapela, stoly i bar už byly téměř obsazeny. Objednal sklenku Hennessy a potom, co se s gustem napil, zapálil vanilkové cigarilo. Netrvalo dlouho a od baru k němu, široká v bocích, rudá v ústech, přistoupila prsatá matronela. Slíbila slastný vstup do Nového roku. Souhlasil.

Pak vystoupali točitými schody nazpátek. A ještě výš, až do jejího pokojíčku. Zapnula gramofon. Své mohutné tělo drobně roztančila. Odložila si a on taky. Ulehli. Měli se k sobě jako první lidé. Tlačila mu prsa do tváře a strkala si prst do úst, střídavě on byl dítětem a ona taky. Když už byli oba slaní potem, obrátila se. Z křišťálové dózy pak vytáhla kovovou věc s drahokamem na jednom z konců a strčila si ji do zadku. Inženýr Vašbaloun přestal dýchat.


Plkota

PhDr. Václav Plkota, stálo na dveřích. Zaklepal. Otevřel čilý stařík s bílou bradou. Na stěně staré knihy a notorická fotografie Freuda v rámečku. Vstoupili do padesátiminutové řeky imaginace. Po slově rodiče Plkota ucítil krev a spustil palbu ostrými: oidipská vazba, popření, vytěsnění. Pil černý čaj, a tak pálil dávkami: přenos, somatizace, deprivace, kastrace. Byl to velký lovec divých fantazií. Pak si zapálil doutník a zahleděl se do modravého dýmu jako do studánky mladík. A viděl trofeje: všechna ta poražená slova a věty, viselo to na hácích jeho učenosti, lesklo se to ve světle jeho jedinečnosti, ještě z toho odkapával nános projekcí a sebeklamů, páchlo to hroznou smrtí, kterou tomu zasadil, zasnil se analytik. Musí načerpat síly a přebít, ve tři ráno ho čeká živé vysílání na ČT2: Plkotání s Václavem.


Silvestr ontologů

Rezervovali stůl v restaurantu v centru města. Sešli se v určenou hodinu. Zasedli, objednali večeři a argentinské víno. Byli tři, protože dva jsou málo a čtyři moc. Ještě než přinesli jídlo, začali rozpravu. "Bytí udržuje svou sebestálost nikoli opakováním své identity, jak to ukazuje metafyzická koncepce, nýbrž udržováním jednoty ontologické diference, jednoty bytí-ve-světě a ekstatické časovosti,"začala jedna z žen. Druhá ji doplnila: "Podmínka, která zaručuje, aby existence zůstávala jednotou, je v udržení jejího sebevztahu." Pak mluvily o disponování možnostmi, v přímé narážce na Heideggera. Muž, narozdíl od žen, před nimiž stály sklenice s vínem, se napil vody a vložil se do řeči: "Tady se ovšem dostáváme na samou hranici, neboť krajní možností existence je smrt." Ženy se pousmály a jedna si bezděky sáhla do vlasů v něžném gestu. Za okny restaurantu hořely tisíce ohňů, lidé poskakovali a tančili a objímali se a mnozí z radosti padali na zem a někteří z nich už nevstávali. Začínal Nový rok.

 


3 názory

Movsar
11. 01. 2019
Dát tip

díky, přátelé. tímhle jsem asi vyděsil čtenáře, ale za vaše pozdravy díky!


Yan73
08. 01. 2019
Dát tip

Líbí, jako vždy. Ahoj Y.


Lerak12
07. 01. 2019
Dát tip

Profil lidského Silvestra. Ten první Vašbaloun poptává rozptýlení těla na těle. Matrona... představuji si. Drahokam v řiti? Hrůza! A je ho škoda. Stačil by jen špunt do vany. U dvojky dobrá psycho-sonda. A poslední. Intelektuální šelest o vnitřní nudě. Předposlední  křepčivá věta do mě příjemně drcla. Pěkné počtení. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru