Nikdo jiný

a taky, líbí se mi to opakování, rozvíjení motivů.. šaty, změna tónu když se řekne "že se mě už nedotkne nikdo jiný", to ohlížení a rozhlížení se v momentech před koncem jedné fáze.. původně mi přišlo že by se mohla škrtnout bílá z kapesníku - že ten odkaz k panenskosti je zbytečný - ale teď mi přijde, že bílá, když se nechá takto vyslovená, možná všechny čtyři texty nějak provazuje.. spojuje jak s nevysloveným počátkem (čistotou), tak s tou svatbou (předělem) i s toužebnou čistotou vztahu (vztahů), která je nerealizovatelná.. a že v tomhle uvědomění se v závěru text obrací k otci - je v tom něco archetypálního - a text říká "možná jsi chtěl" atd. a vidí že nějaké celistvé, "čisté přiblížení", je nemožné.. jednak neví, co vlastně konkrétně otec chtěl, ale taky přiznává neurčité "možná jsi to chtěl jinak".. takže se s otcem smiřuje, nebo spíš, smiřuje se s pocitem vlastního nenaplnění něčeho, co se nedá přesně říct -- možná ani otec neví, co přesně by chtěl, jak má vypadat "tenhle den" - který může být jak svatební tak i zástupný slovo třeba pro "tenhle život".. a pokud to teda otec cítí podobně neurčitě ve smyslu "možná jsem chtěl, aby to bylo nějak jinak" tak jsou si ti dva asi nejblíž.. ale může to být jinak. pro mě je ten závěr o smíření i o propasti - stejně jako špinavej papírovej kapesník už nebude bílej, tak se nemůže nějak "čistě" přiblížit lyrická hrdinka k otci ani on k ní. ale právě v tom jejím přiznání se potom jakási čistota děje, nebo něco alespoň podobného, nepodsouvá žádné závěry --- ten moment kdy se charakterizuje rozdíl (rodin) mi taky přijde jako odkaz k bílé.. která je vlastně od počátku narušená, zase mě to hodí k tomu obrazu "stopy krve", ale tentokrát spíš ve smyslu "rodné/rodinné krve" která znemožňuje člověku i celé rodině být "bílej kapesík", být nějak "univerzálně použitelný".. a stejně tak to můžou být stopy něčeho, co se do člověka a do rodiny vtisklo, stopy vlivů, zvyků, přejatých a naučených věcí, které se slévají s vrozeným, a jedno od druhého nejde odlišit.. --- ono je možné, že se hrozně vzdaluju záměrům textu, jen si tak hraju s představou, že některé věci, (které jsou v básni zdánlivě mimochodem, ale zároveň mají i nějakou širší symboliku), se v básni jakoby podprahově opakují a dostávají do dalších souvislostí.. možná

ten třetí text pro mě trochu klišé, ale jeho opodstatnění může být třeba v tom, že ten vztah je nějak vznešenější, formálnější, a přesto nějak vnitřní (třeba terapeutický) a jazyk tomu odpovídá.. a jakési napětí (nucené vzdálenosti) tam je a působí

celkově jako i v jiných tvých věcech sympatická "strohost navenek" - nic se tu nedramatizuje, obrazy/příběhy neútočí, jen se objevují a funguje mezi nimi různá provázanost, různě dynamickej střih.. je to fakt trochu jako práce s filmem, se zámlkama, s ostřením na detail, s pohybem a změnou pohledu (ke komu se co obrací).. nebo i ty změny v časech -- dívám se na první text, prozaicky mě hodí do minulosti, popisuje, zpřítomňuje, a mně vzniká pocit že se časy v něm nějak prolínají, obraz se vzdaluje a hned zase zpřesňuje do detailů - ukazuje, jak vtíravá může být banalita, třeba "pachuť, co obědval" - a že se to zapamatuje stejně silně, i silněji, než třeba něco závažnějšího - a tím je až fyzicky blízko) -- ještě mi přijde že nenuceně pracuješ s různým pohybem, zpomaluješ třeba děj/obraz drobnou úvahou nebo introspekcí.. takže nezaujatý a subjektivní pohledy se přirozeně doplňují

Zaujala mne právě ta syrovost výpovědi. /T

To je už v rukách tvojich, ako autora. Text si určite nájde svojich čitateľov, nie je napísaný zle, len pre mňa je v tejto polohe cez hranu. Ďakujem za reakciu a postoj.

Díky za postřehy. Jo, pro mě je to syrová výpověď vnitřních pochodů, ale ty texty by i mohly nesouviset navzájem. Možná se to bude ještě upravovat. 

Na mňa trocha rozpačitý dojem, aj napriek asi pre teba silnej výpovedi.

Páčila sa mi úvodná pasáž :

dotýkal se mě krátkými prsty

cítila jsem pachuť toho, co obědval

(asi gulášová polévka)

jehlou mi způsoboval bolest na kůži pod klíční kostí

byl zrzavý a tlusťoučký

a mě sklouzávaly ramínka obnošené podprsenky

/ospravedlňujem sa za svojvoľnú redukciu.../ Táto pasáž mi ako pocitovka úplne stačila k správnemu nasmerovaniu a pochopeniu všetkého ostatného. Po tomto nasledoval nános prílišnej opisnosti,/ od zaryju nechty...nebudú hníst.. / ktorá mi vadila nie kvôli obsahu, ale prišlo mi to až príliš / vopred sa ospravedlnujem za výraz-teatrálne, efektné...nadnesene povedané /

pre mňa určite škoda, nakoľko záver, aj napriek nejakým chybám, bol opäť kultivovaný, civilný, silný...

mašle z tylu 

půlkruh z betonu

průhled na vodní hladinu

křupe štěrk

kdosi rozdává svatební koláčky

rozdíl (rodin) se pozná podle:

- způsobu mluvy

- slovní zásoby

- zvoleného oblečení

možná si chtěl

aby tenhle den

vypadal jinak

Ako celok som to však dnes nezobrala