Tři dědečci králové

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. Včera byli Tři králové. To je moc pěkný svátek, který asi už moc neznáte a neslavíte ho. Tím svátkem se připomíná historická událost, ke které došlo strašně moc dávno, asi tak přibližně zhruba před 10000 lety, když se narodil Ježíšek jménem malé Jezulátko. Pár dní po jeho narození, přesně 6. ledna, k němu přišli tři hodní dědečci králové s písmeny K, M a B na čepicích a dali mu krabičky s nádhernými dary. Už se neví, co přesně to bylo za dary, to se dávno zapomnělo. Já si myslím, že nějaký vyřezávaný panďulák z lipového dřeva, poctivé hadrové plínky na pozadí a dudlík vyrobený z rybího měchýřku, protože tenkrát ještě gumu neznali. Byla to velmi velká sláva, protože poprvé a naposledy dostal dárky muž Ježíšek a ne obráceně, jak je zcela běžné, a všichni jsme na to zvyklí.

Dřív se tato velká historická událost slavila tak, že se malí vnuci ve skupinkách po třech vydávali žadonit o koledu, zpívali oslavnou píseň My tři králové jdeme k vám, a nad dveře malovali K+M+B.

V Pickovicích bohužel momentálně žádní malí vnuci nejsou, protože máme moc vysoký věkový průměr. To ale vůbec nevadí, tři krále děláme totiž my s Láďou s pomocí Kulhavce, který vzácně spolupracuje. Já jsem král K, protože se jmenuji Kemrň. Láďa je král M, protože je to Můj nejlepší kamarád. No a Kulhavec je B, protože jednak není moc chytrý a jednak už jiné písmeno není. On by chtěl samozřejmě být taky král K, ale každý musí uznat, že to by prostě nešlo.

Všichni tři si vezmeme pěkný starý kabát po nebožce, na hlavu posadíme papírovou královskou korunu s patřičným písmenem a nakonec pomalujeme Kulhavcovi obličej krémem na boty, protože král B musí být afroameričan. Kulhavec moc nadává a vzteká se, ale my ho s Láďou vždy přemůžeme. Láďa ho zaklekne, já maluji. Kulhavec po dokončení změny barvy pleti chvíli sakruje, ale pak se uklidní a poděkuje, protože ví, že sám by se k tomuto činu nikdy neodhodlal. Po tomto zákroku popadneme košík a křídu a jdeme koledovat.

Obcházíme domy, zpíváme My tři starší muži králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám, a vůbec nám nevadí, že nevíme, co slovo vinšujem znamená. Abychom vypadali jako vnuci, tak zpíváme tenkými hlásky a před každými dveřmi si navíc vždy klekneme, abychom byli malí. Kája Strnádek nám vždy dá kus tvrdé vánočky, ale to se namočí do kafe, které nám nabídne jeho hodná žena manželka Maruška. Paní Růžičková mladá 106 let nám dá cukroví, které jí zbylo od Vánoc a je mírně zatuchlé, což nevadí, protože když je hlad a do důchodu daleko, tak se sní všechno. Pan hospodský Jouza se ženou manželkou Karolínou nám dají nějaké bonbony s rumovou příchutí. Nejkrásnější věci nám ovšem výměnou za koledu dává svalnatý ochránce přírody Matěj. Při našem zpěvu mu oči zvlhnou dojetím, tiše naslouchá a nakonec si písničku My tři králové začne potichu broukat s námi. Zpívat ne, to by byla slovo a on toho mnoho nenamluví, neboť mluvením se ruší ptactvo a zvěř. Poté mně a Láďovi věnuje nějaké maličké zvířátko na starání a pozdější vypuštění do přírody, Kulhavcovi svěří ale jen hrstku mechu. Kulhavec se totiž o nic starat neumí, pouze sám o sebe, protože je hrozný sobec. Abyste věděli, tak my ho takhle s sebou bereme schválně. Chceme aby viděl, jaké to je být nesobecký, protože doufáme, že se změní, ale nic moc to s ním nedělá. Pouze moc nadává, protože čeká, že si vykoledujeme nějakou kořalku nebo peníze, ale takové věci se přeci malým falešným vnukům koledou nedávají.

Když máme obejité všechny chalupy, tak s Láďou ještě jednou přemůžeme Kulhavce, špachtlí mu z obličeje setřeme všechen černý krém a dáme ho zpět do krabičky. On by si to totiž Kulhavec doma prostě jen tak umyl mýdlem a to by bylo plýtvání. Pak se podělíme o koledu, jdeme domů a jsme moc šťastní, jak jsme celé vesnici udělali radost.

Ahoj!