Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Před zrcadlem

16. 01. 2019
3
3
379
Autor
MAJKL65

Den je jako jiný, kterým kamsi jdeme
svítí šedé slunce a světlo je bledé
vrány na obloze křičí svoje tekel  
pod nohama leží do ulic padlé nebe.

Zdvíhá tělo moje z písku zase kotvu
vytahuji plachty na ráhnoví paží
před zrcadlem tvář si nasazuji znovu
a přemítám kolik duše moje váží.

Snad je jako oblak nebo mlha spreje
nebo jako slovo vzbuzeného ticha
kterým se nad rakví k růži cosi přeje
nebo kterým žena nad milencem vzdychá.

A tak píšu kruhy do bílého sněhu 
jak se hledám mezi všemi svými stíny
které patří světlům ze druhého břehu
a my splácaní jsme z prachu jen a hlíny.     


3 názory

Dagmaram
17. 01. 2019
Dát tip

nemám moc ráda slova, která používáš - slunce, nebe, písek...

ale pracuješ s nimi poměrně pěkně ;-)


zvedavec
16. 01. 2019
Dát tip

páči sa mi


agáta5
16. 01. 2019
Dát tip

závěrečné verše se mi líbí... z prachu jen a hlíny... hm.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru