Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Konečně

22. 01. 2019
3
3
553
Autor
MAJKL65

A slunce odlévá stíny 
jak tavič s mastnými vlasy a očima, které nabírá si do důlků
z hladiny roztavené oceli jen co odpíchne svět
a jiskry slov pojí se do vět a chladnou nám v ústech 
neboť střádáme na ticho 
a my
ležíme jak pompejští naplněni sádrou nehybnosti
pak v hnízdech bytů sháníme se v skříních po křídlech 
která nám sebrali jako úplně první věc
protože vzduch je čistý a jiskří hvězdami 
jako od kopyt koní běžících věčností 
teď ponořím tvář pod hladinu v dlaních 
a rozbiji zrcadlo čelem na střepy kapek
abych zůstal vodě nepoznán 
pak přijmu tvůj dotek
vrátím ti políbení i pohled do očí 
jako bych snad v zahradách makabejských 
chtěl utrhnout ti Měsíc z větve nebe tuto noc 
když nabízíš mi k zorání pole svého klína 
úsměvem madony ze starého plátna i děvky se rty nalíčenými krví rtěnky
protože v ženě je obojího stejně 
aby si přišel na své svatý i ďábel, kterými jsem 
však kruh kávy zůstává nezměněn a je stejný jako včera
když zkouším, zda zasloužím si bolesti 
a piji, aniž bych čekal, až zlhostejní k mým ústům 
vlažná jako ty 
když s trpělivostí vlastní ženě 
přihlížíš, jak mění se má roční období 
a vzdaluji se létu mezi podzimem a zimou 
aniž bys těžší byla o šeď mou 
a lehčí o iluzi 
neboť první paprsek slunce zabil můj stín stejně jako včera
a já s probodeným srdcem po zbytek dne budu
kdesi v mlčeních a jiných polích 
ztrácet krev slov 
abych konečně neptal se na cestu 

 


3 názory

atkij
22. 01. 2019
Dát tip
Použít třetinu a zůstanou pěkné obrazy. slunce odlévá stíny do důlků jen co odpíchne svět a jiskry slov chladnou v ústech neboť střádáme na ticho a ležíme jak pompejští naplněni sádrou nehybnosti v hnízdech bytů sháníme se po křídlech protože vzduch je čistý přijmu tvůj dotek když nabízíš pole klína v ženě je obojího stejně aby si přišel na své svatý i ďábel však kruh kávy zůstává nezměněn a je stejný jako včera zkouším a piji, aniž bych čekal, až zlhostejní vlažná jako ty když přihlížíš, jak mění se má roční období lehčí o iluzi abych se konečně neptal na cestu Nechala jsem některé zajímavé momenty a svým způsobem ožívá i báseň...

trojort
22. 01. 2019
Dát tip

...mám stejný pocit jako ysla...jinak je to moc dobré...


ysslandia
22. 01. 2019
Dát tip

V tomto prípade by podľa mňa textu prospela vizuálna korekcia- ktorá by dávala priestor myšlienkám a slovám. Začala som to čítať s celkom dobrým pocitom- po ležíme naplnení sádrou. Potom sa to začalo strácať a vytrácať. Vnímala som akúsi jednoliatosť textu, ktorá bola pomerne nevýrazná, aj možno vďaka istému krúženiu v jednej rovine tých silnejších slov..Z môjho pohľadu by textu prospelo vyškrtanie zbytočného plevelu a precíznejšia výstavba, práca so slovom.. Niekedy mi to prišlo výrazovo extrémne

naplněni sádrou nehybnosti

sháníme se v skříních po křídlech / prečo nie iba shánime se po kŕídlech 

v tejto polohe je pre mňa dosť ubitý a jednoliaty. /, čo je možno aj škoda, lebo sú tam momenty a obrazy, ktoré vedia osloviť-

když s trpělivostí vlastní ženě přihlížíš, jak mění se má roční období a vzdaluji se létu mezi podzimem a zimou aniž bys těžší byla o šeď mou 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru