Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Nemáte účet? Založte si!
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+3 neviditelných
Hlavou proti zdi
datum / id24.01.2019 / 493511Vytisknout |
autorAvigajil
kategoriePovídky
témaPsychologické
zobrazeno435x
počet tipů6
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Omlouvám se obětem, chtělo to ven.

Hlavou proti zdi

Jednoho parného dne v červenci roku 1983 v jedné z částí Brooklynu, kam se takzvaní slušní lidé bojí byť jen vkročit, se narodila Serena Hope Robbinsová. Její otec byl zastřelen ještě než se narodila a matka byla bývalá prostitutka, která se po narození dcery ze všech sil snažila začít nový život a zajistit Sereně aspoň trochu hezké dětství, avšak stíny z minulosti ji neustále doháněly.

 

Serena byla po všech stránkách průměrné dítě z chudé rodiny. První krok udělala v 9 měsících, první slovo, ma-ma, řekla ve 13 měsících, ve třech letech měla všechny mléčné zuby a v sedmi šla poprvé do školy, kde nijak nevynikala. První pokus o sebevraždu proběhl v šestnácti oběšením, o panenství přišla v sedmnácti s o deset let starším právníkem a na vejšku ji nevzali, což nikoho nepřekvapilo.

 

Jako dítě věřila, že je výjimečná. Milovala příběhy o úspěšných a slavných lidech z chudých rodin a byla přesvědčená, že i ji jednou někdo objeví a její život se úplně změní. Chtěla být spisovatelkou, pak novinářkou, taky profesionální lyžařkou, v období rozmachu technologií zase šéfkou nějakého start-upu, vědkyní, inovátorkou. Nikdy nepřestala snít o tom, že jednou změní svět, ať už napsáním románu hodného Nobelovky, nebo vývojem léku na AIDS.

 

Byla velmi uzavřená, citlivá a přemýšlivá, pořád se něčemu snažila přijít na kloub. Především ale potřebovala žít v extrémech. Měla urputnou potřebu vědět nejvíc, vidět nejdál, vzlétnout nejvýš, chtěla všechno obsáhnout a nic neminout. Občas ji napadlo, že tolik pocitů, vjemů a myšlenek, kolik má ona, nemůže jeden člověk unést a fascinovalo ji vědomí, že každý ze sedmi miliard lidí na téhle planetě má svůj vlastní svět, plný úplně jiných myšlenek a pocitů. Uvědomují si vůbec lidé, kolik vesmírů a realit existuje? A jak se vyrovnávají s jejich pomíjivostí a nepotřebností? Věděla, jak naivní problémy to jsou, ale podobné otázky ji trápily i mnohem později, když už dávno nebyla pubertální pseudointelektuálkou v existenciální krizi.

 

Ve dvaceti začala bydlet s Jayem, studentem marketingu, který měl zároveň dobře placenou práci v korporátu, zatímco Serena dělala servírku. Byli spolu celých deset let a málem se i vzali, ale láska to nikdy nebyla, spíš na sebe tak nějak zbyli. Nežili si špatně, ale Serena pořád milovala toho právníka a i Jayovo srdce bylo někde jinde, navíc se oba pravidelně podváděli a věděli o tom, ale neměli potřebu nic řešit.

 

S třicítkou na krku se Serena začala obávat, že třeba nakonec nikdy úspěšná nebude, ve čtyřiceti si tím už byla jistá. To zrovna byla prodavačkou v supermarketu, kde trpěla náročného a agresivního šéfa a minimální mzdu, ale nic jinýho jí nezbývalo. Byla lehce závislá na neurolu, o víkendech se opíjela do němoty a pokaždý sbalila nějakýho blbce, který jí lhal o tom, jak se zamiloval, aby s ní skončil v postěli. A ona dělala, že mu to věří, aby nebyla aspoň ten večer sama. Měla jen pár kamarádek a několik vzdálenějších příbuzných, ale nikoho, komu by na ni opravdu záleželo. A taky nebyl nikdo, na kom by opravdu záleželo ji, snad až na Lucase, toho právníka, který ale už byl dávno šťastně ženatý a už deset let se neviděli.

 

?Občas ji přepadala nostalgie, kdy vzpomínala na všechny své pokusy nějak uspět, dát najevo celému světu, že žije. Četla po sobě začátky knih, které se měly stát bestsellery, prohlížela si certifikáty z kurzů, jejichž absolvováním získávala naděje, že se stane expertkou na všemožná témata. Četla si staré deníky, ve kterých popisovala, jak touží mít vlastní pořad v televizi nebo založit takovou a takovou firmu, se kterou prorazí. Chtěla, aby svět znal její jméno a hlavně aby konečně někdo ocenil, jak strašně moc se snaží a kolik toho prožívá.

 

V padesáti umřela na infarkt, což nebylo nečekané vzhledem k tomu, že hodně kouřila, pila, zkoušela různé drogy, byla v permanentním stresu a navíc to měli v rodině. Úspěchu se nikdy nedočkala, stejně jako lásky od muže, kterého milovala. Umírala s nadějí, že i po smrti se může nějak uznání dočkat. Nic jiného, než tu naději, ostatně nikdy neměla.

 

 

Sdílejte dílo:



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

15.06.2019 09:24:47dát kritice tiphelgard

Milá Avigajil, (už ten nick tě staví vedle Sereny) nevím kolik jsi toho v životě napsala, kolik ti je roků a zda nejsi někde servírkou se spoustou snů, ale jedno je dané. Skládáš písmena a slova způsobem, který dovoluje proniknout do textu a po každé přečtené větě uvidět scénu, již popisuješ. Za tvými větami zůstává stejný ocas talentu, jako za kometou ocas plynů a je vidtielný na podobnou vzdálenost. Pokud budeš psát pravidelně, budeme se na ten tvůj ocas talentu těšit jako na Halleyovu kometu, ale snaž se publikovat častěji než za 75 let. Tady na písmáku řada autorů ztrácí čas a publikuje nesmysly, povyšované ať už sebou samými na díla, nebo podporováni stejně neschopnou bandou plácalů v jejich nadání zvenčí, takže je to tu samý škvár, ale jednou za čas se tu objeví nějaká ta "Hope" a taková pak dává čtenářům naději, že se to nestane pravidlem....Ta povídka má jen jedinou vadu a tou je rozsah. Pozor, abys to nebrala jako kritiku díla. Samozřejmě, ze zdravotních důvodů jsi zvolila rozsah zcela správně, protože číst 200 stránkový román o zbytečném životě, byť napsaný brilantně, čtivě a velmi realisticky, (o to hůře) by pak čtenáře nutilo se s takovou realitou promarněného bytí vyrovnávat a na konci knihy by řada lidí promáčela své vyšívání. Nicméně, co z toho je pro tebe důležité? Piš, skutečně piš a publikuj, protože máš talent, umíš tvořit konstrukce vět tak, aby se dospěle vnímaly i četly a zbývá jen najít rozsáhlejší téma. Za mne nádherný kousek a těším se na další. Petr

26.01.2019 23:10:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Souhlasím s Karlem, že tento text by potřeboval ještě hodně upravovat, aby to byla skutečně povídka. Rychle vyjmenovaný sled událostí v něčím životě pro mne zůstává jen tím popisem bez hlubšího smyslu...zhrzených lidí jsou spousty :-), pohledu chybí nějaká hloubka

.....

překlípky, např: jak se zamiloval, aby s ní skončil v postěli. - posteli

26.01.2019 22:34:07dát kritice tipK3
redaktor prózy

Napsat dobrou povídku je práce jako každá jiná a navíc dřina. Nic tu není zadarmo. Číst po sobě musíš do nekonečna, nejenom opravit pravopis, ale vkládat různé slovní obraty, hlídat aby se neopakovala slova, živou řeč... Je to běh na dlouhé tratě. Chce to vytrvalost.

26.01.2019 22:25:26dát kritice tipK3
redaktor prózy

Vidím, že to je tvoje první povídka zde a nerad bych tě odradil. Díval jsem se na text znovu, je to dobrý námět, ale stálo by za to ho rozepsat, takhle to je vlastně psané jako stručný obsah povídky, doufám, že mi rozumíš. Tam mi to příjde.

26.01.2019 22:21:41dát kritice tipAvigajil
Já jsem čekala mnohem horší ohlasy, popravdě jsem se té "povídce" moc nevěnovala, napsala jsem ji rychle a ani po sobě nečetla, nějak jsem toho nebyla schopná. :) Díky.
26.01.2019 22:16:54dát kritice tipK3
redaktor prózy

Je to určitě zajímavé téma, ale chybí tomu vlastní literární forma, takhle to působí, jako opsaný článek z novin, tam je podobných námětů kupa. Nic ve zlém.

25.01.2019 11:54:38dát kritice tipZdenda

Jako číst se to dá... chápu, že je to takové krutě fascinující sepsat něčí život na pár řádků... ta nicotnost a tak... marnost... ale ja jsem si z toho bohuzel nic neodnesl.

25.01.2019 06:23:28dát kritice tipysslandia

Celkom slušne napísaný prábeh o zhodnotení života, s dynamickým vykresleníma slušnými náhľadmi o subjekte. Dej odsýpa. nenudí, má veľmi prirodzený nábeh. Malú kostrbatosť som vnímala niekde v úvode, 

Její otec byl zastřelen ještě než se narodila a matka byla bývalá prostitutka, která se po narození dcery ze všech sil snažila začít nový život a zajistit Sereně aspoň trochu hezké dětství, avšak stíny z minulosti ji neustále doháněly.

 

 

matka, bývala prostitútka, sa po narodení--- / takže možno do budúcna, vyvarovať sa tých komplikovanejších polôch a ísť viac prirodzenou cestou. Takisto ešte spomeniem právnika-zaradenie mena Lucas na konci príbehu, mi neprišlo nijako viac funkčné, skôr to bolo na takú malú "dezorientáciu "- ostala by som pri všeobecnom pomenovaní.

S textom pracuješ pomerne citlivo. Cieľavedome odkrývaš charakter postavy, a to naozaj pomocou veľmi prirodzených slovných stavieb. Príbeh s pointou, s dejom, vcelku slušná práca

25.01.2019 02:32:08dát kritice tipLerak12

Dobrý příběh. Každý má své životní plány a předsevzetí. Každý v pokročilém věku hodnotí. Je to docelá obsáhlé téma, které o kterém by se dalo hodně napsat. Zde je jeden velmi zdařilý pohled.

24.01.2019 20:43:26dát kritice tipAvigajil
Dorazilka: Díky moc. :-) Získání se vztahuje k certifikátu, ne kurzu, ale upravím to.
24.01.2019 20:39:50dát kritice tipDorazilka

Moc pěkné a moc smutné. Jen bych změnila ve větě ,,z kurzů, jejichž získáním získávala naděje". Podle mě tam více sedí například abolvováním. :)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.