Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Intuice

01. 02. 2019
2
1
374
Povídala mi hvězda, že se jí to nějak nezdá, že pravda a spravedlnost nemají dnes žádnou moc. Proto rozhodla se strávit den na naší Zemi, aby došla pochopení a napravila to, co dobře tu není. Celý den se s lidmi míjela, pozorovala je, ale nic neříkala. Byla svědky několika činů, ale nemohla vystoupit ze svého stínu.
Potkala malého človíčka, myslím byla to holčička. Malinkatá jak hvězda sama, však neméně významná. I pozorovala holčičku, ale jen chviličku. Její oči staly se většími, mohla do nich hledět i celé hodiny. Pohladila holčičku po tváři, aby mohla sledovat její jasnou záři a odešla zpět k nebi, ale v tom holčička už pozorně hledí a vyhlíží hvězdu svou.. jasnou a zářivou.
Hvězda toužila jít opět na Zem, prosila o to svým jemným hlasem, a tak se i stalo. Aby hvězda mohla bytí blíže holčičce, kterou si zamilovala, svou záři pro ni obětovala a stala se její intuicí. Chtěla jí vždy v pravý čas říci, co a jak má udělat, aniž by musela o pomoc volat. Byly stále spolu, na všechno dvě a přesto byly rozumné. Rostly spolu, plakaly, smály se a objevovaly. Holčička už na nic nebyla sama, vždy tu byla jí dobře známá...intuice...hlas, který uvnitř ní leč tiše vždy zní.

1 názor

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru