Cesta álejí

Vlak dojel přesně podle jízdního řádu. Frantík nebyl žádný pivař, snad vypil jenom to jedno po výstupu z vlaku v Roudné, a k tomu přidal trochu vůně tabáku. Na obzoru se objevila věž janovského kostela, a pak už následovala cesta álejí do Miskovic. Álejí pěkně prošlapanou, například už proto, že miskovičtí si postavili kostel v sousední vsi – tedy v Janově, zatímco přímo v Miskovicích u rybníka bývala pouze synagoga pro svého času početnou židovskou komunitu. Odpoledne se sklání – stromy vrhají delší stíny. Mírné nazlátlé světlo má něhu lehce rozpačitého úsměvu. Kdesi v dálce v polích se blýskla kosa, zazněl nápěv skřivana. První chalupy – ale musí se projít přes celou vesnici. V mírné zatáčce se ulicovka trochu rozšíří – možná pro to, aby bylo dost místa pro vzrostou lípu s neodmyslitelnou lavicí – a hned vedle už je vstup do statku – brána uprostřed – napravo obytné křídlo s okny - vlevo stáj bez oknem. Pozdrav s Jeníkem, možná je tady už i Václav – případně další. Světlo ještě více zezlátlo – a i přes pozdní odpoledne to ještě pořádně žhnulo.