Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Na stopě sněžného muže

12. 02. 2019
4
10
472
Velice sněžilo, mrzlo a všude bylo mnoho sněhu. Já seděl doma a vyřezával ze dřevěného špalíčku špunt do necek. Dával jsem si moc záležet, aby ten špunt byl opravdu pěkný. Jeho spodek byl obyčejně špuntovitý, hořejšek ale okrasný. Vyřezával jsem ho do podoby zlého souseda Kulhavce. U vyřezávání jsem se moc smál, protože jsem si představoval, že až špuntem necky zašpuntuji a zaplním vodou, tak to bude jako když se Kulhavec topí, protože ho za mužství pod hladinou drží náš pickovický vodník Alfonz.
Náhle bouchly dveře, a do světnice přiběhl Láďa. Byl jsem zabraný do práce, moc jsem se lekl a jak jsem se lekl, tak jsem Kulhavcovi uřízl nos. Hodil jsem znehodnocený špunt do uhláku a řekl: Láďo, ty můj nejlepší kamaráde, proč tak kvapně?
Láďa řekl: Luboši, ty můj nejlepší kamaráde, nechej toho vyřezávání a pojď se mnou rychle sádrovat.
Řekl jsem: Sádrovat?
Láďa řekl: Ano, sádrovat. A pospěš, něž nás někdo předběhne.
Popadl jsem pytel sádry, gumovou misku, vařečku, skleněný džbánek s vodou, vše vložil do nůše, kterou vlastnoručně upletl můj děda Václav, a s tímto vším se nechal Láďou vést nahoru k zasněženému lesu. Tam pod starou uschlou sosnou ukázal můj nejlepší kamarád na závěj. Nasadil jsem si své nejsilnější brýle a zamžoural. Představte si, že to něco byla obrovská šlápota.
Láďa řekl: Luboši, to je šlápota od sněžného muže jménem Jety. Už moje prababička mi o něm vypravovala. Prý během léta spí letním spánkem a probouzí se teprve, když pořádně nachumelí. Pak vyleze z brlohu, chodí sem tam a dělá při tom takovéhle obrovské šlápoty.
Řekl jsem: Aha. A ty chceš, abych tu šlápotu odlil sádrou, viď.
Láďa řekl: Ano, protože pak budeme mít důkaz místo slibů, že u nás žije Jety. Pickovice to proslaví, přijede televize a třeba konečně někdo vydá mapu ČR, na které budou namalované. To by bylo krásné, viď?
Já řekl: Jo.
Pak jsme se pustili do přípravy sádry. Nebylo to úplně snadné, protože jak mrzlo až třeštilo, tak voda ve džbánu zmrzla, takže jsme ji museli znovu rozpustit. Třeli jsme džbán palčáky, dýchali na něj, přikládali si ho k nahatému pupíku, až led povolil a změnil se opět ve vodu tekutého typu. S vodou už bylo vše ostatní hračka. Sádra byla za chvíli namíchaná, nalitá do šlápoty sněžného muže, a než jsme snědli naše svačiny (2x rohlík s marmeládou), stačila krásně zatvrdnout. Vyloupli jsme ji ze závěje, naložili si ji na záda a odnesli ji rovnou do hospody, aby všichni viděli, co ještě nikdy neviděli.
Ze šlápoty sněžného muže byli všichni moc diví. Každý si na ni chtěl sáhnout, nejvíc pan Vojtíšek, který nevěřil, že je opravdová a vykřikoval, že je to nějaký podvrh. Když si ale šlápotu osahal, prohlásil: Opravdu je to pravá sádra, žádný podvrh, omlouvám se, že jsem vás podezíral z podvodu, Láďo a Luboši.
Paní Růžičková, které je 106 let, se na šlápotu mračila. Když se domračila, řekla: Mně se nějak nechce líbit, že se nám tady kolem domů potlouká sněžný muž a dělá takovéhle šlápoty. Podívejte se na to, vždyť ta šlápota je dlouhá jako písnička, měří přes pět střevíců a tři pídě. Sněžný muž musí mít nohy jako lodě, a když chodí, tak všechno rozšlape a rozmačká. Co kdyby se mi prošel třeba po zahrádce a rozdupal ředkvičky chutné chuti, které pěstuji, a je to moje jediná kratochvíle, když nepočítám džudo nebo závodní rychlošití?
Láďa sněžného muže bránil: Paní Růžičková, nebojte se, sněžný muž chodí a šlape jen v zimě, když je všude sníh. V létě spí a je neškodný.
Kája Strnádek řekl: Sněžný muž musí být obrovský. A co je obrovské, to má i velký žaludek a hodně jí. Co když dostane nápad, že sní nás? Co když se v noci vypraví do vsi a všechny tady sežere a nechá na potvoru jenom zlého souseda Kulhavce?
Kulhavec, který v rohu hospody srkal zvětralé pivo, slyšel svoje jméno a hned si taky přisadil: Ten sněžný muž by se měl zastřelit dřív, než někomu něco provede. A zastřelit by ho měl tady Kemrň, když je ten myslivec.
Já jsem řekl: Já nic střílet nebudu. Sněžný muž je přeci něco jako hejkal, drak, vodník nebo Sněhurka a sedm trpaslíků. Pohádková bytost. Pohádkové bytosti se nestřílí. Co by tomu řekli malí vnuci?
Kája Strnádek mi položil ruku na rameno a řekl: Luboši, Kulhavec je sice zlý a škodolibý truhlík, ale má pravdu. Měl by ses vypravit do lesů a uspořádat na sněžného muže hon. A nebuď smutný. Pak si ho s Láďou budete moct vycpat pilinami.
To už bylo na Láďu moc. Velmi se rozčílil a začal vykřikovat různá sprostá slova, například trus, drn, balík nebo samice od býka. Pak začal vykřikovat i Kulhavec ,a postupně se přidali všichni přítomní. A jen u slov nezůstalo. Strhla se velmi velká strkanice, jeden druhého dloubal prstem mezi žebra, obracel mu kapsy naruby, cvrnkal prstem do ucha a najednou bum. Sádrová šlápota sněžného muže spadla ze stolu na podlahu a rozbila se na sto kusů.
Láďa zaúpěl, vrhl se k těm sto kusům na zem, probíral se jimi a naříkal. Já jsem řekl: Vy jste to teda vymňoukli.
Všichni začali klopit oči k podlaze a styděli se, dokonce i Kulhavec se styděl. Pomohl jsem Láďovi sesbírat kusy šlápoty a šli jsme ke mně domů. Láďa celou cestu mlčel. Teprve až když jsme došli ke stoleté památeční lípě za potokem, tak promluvil. Řekl: Luboši, já bych Ti chtěl něco říct.
Já jsem řekl: Láďo, povídej.
Láďa řekl: Luboši, víš, tu šlápotu jsem tam ve sněhu u lesa vyrobil já. Myslel jsem, že nás to všechny proslaví, a že budeme šťastní, protože se o nás začne zajímat celý svět.
Já jsem řekl: Láďo, vždyť já přeci vím. Viděl jsem, jak je tam od tebe nahoře všude našlapáno, když jsi na té šlápotě pracoval. A taky jsem tě oknem viděl, ještě před kuropěním, jít k lesu s baterkou.
Láďa řekl: Ale proč jsi něco neřekl?
A já jsem se jenom usmál, Láďu objal, a šli jsme si udělat čaj s rumem, protože to je ta nejlepší věc na světě hned po velmi velkém přátelství dvou lidí, kteří už sice nejsou nejmladší, ale jinak je jim hej.
Ahoj!

10 názorů

Lakrov
28. 03. 2019
Dát tip

Z počátku tě, autore, nepoznávám, ale po první půlstránce už je to tvá obvyklá  klasika :-)  


Fruhling
08. 03. 2019
Dát tip
Tohle je ještě vynikacnejsi. Stále mě ale šíří jak málo by stačilo, aby v tom bylo i něco navíc.

Kočkodan
01. 03. 2019
Dát tip
Nemělo to být závodní rychloblití? ;-) (jen pokus o humor)

Kytiii
16. 02. 2019
Dát tip
Láďo, ty můj nejlepší kamaráde! Já umřu... t.

Dagmaram
14. 02. 2019
Dát tip
Závodní rychlošití, kam ty na to chodíš, super:-)

Kolobajda
14. 02. 2019
Dát tip

Díky za misteriózní dílko!


Gora
13. 02. 2019
Dát tip

Hezký díl, Luboši... úsměvné jako vždy celé, vypichuji:

Co kdyby se mi prošel třeba po zahrádce a rozdupal ředkvičky chutné chuti, které pěstuji, a je to moje jediná kratochvíle, když nepočítám džudo nebo závodní rychlošití?


Gora
12. 02. 2019
Dát tip

Díky, večer si počtu:-)


Ano. Upravil jsem to klikáním myší a tlačítka s nápisem delete. Je to takhle lepší? Ahoj!


Gora
12. 02. 2019
Dát tip

Máš veliké mezery, takhle se povídka těžko čte, bylo by fajn poopravit.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru