Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Jak jsem udělal v paneláku les

13. 02. 2019
6
9
481

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. Já mám svoje dva vnuci moc rád. Oni mají rádi mě. Všichni tři dohromady máme moc rádi les. Když ke mně vnuci přijedou na víkend nebo na prázdniny, hned se sebereme a jdeme do něj. Tam sbíráme chutné lesní plody, posloucháme ptačí zpěv, poznáváme bylinky, vyrábíme meče z klacků a lodičky z kůry, vrháme šiškami a jsme šťastní. Jednoho dne měli vnuci opět přijet. Moc se těšili a těšil jsem se i já, ale pak mi místo návštěvy zavolal syn a řekl: Tati, s tou sobotou a nedělí tentokrát nepočítej, vnuci jsou marod. Ahoj!

A zavěsil.

Moc jsem se rozesmutnil a zaúpěl žalem tak hlasitě, až se v celých Pickovicích rozštěkali psi. Smutný jsem nebyl kvůli sobě, ale kvůli vnukům, že se nepodívají do přírody, což je moc hrozné. Chvilku jsem přemýšlel, a pak mě to napadlo. Vykřikl jsem: Když nemůžou vnuci do lesa, musí les za nimi do Prahy!

Zašel jsem za Láďou a prozradil mu svůj plán. Láďa souhlasil. Každý jsme si vzal nůši, do obou rukou kbelíky, všechno to naplnili potřebným materiálem, a vyrazili ku Praze. Cesta byla poměrně divoká. Pan průvodčí ve vlaku moc nadával, šťouchal do nás, nervózně cvakal kleštičkami na lístky, a říkal: Dědci blázniví, co to s sebou všechno táhnete? Máte rozum? Opovažte se mi tady nasvinit!

My jsme ale mlčeli. Mlčet umíme velmi dobře. Ono se to často hodí k mnoha věcem. Třeba k tomu, když se vás někdo zeptá, jestli jste za války nejedli zlé Němce, a vy jste velmi slušní a tak nedokážete lhát.

Z hlavního nádraží jsme se vydali do Letňan, kde syn bydlí v ultramoderním panelákovitém domě se splachovacím záchodem. Byl pátek, takže můj potomek i jeho žena manželka byli v práci, doma měli zůstat pouze vnuci. A taky že ano.

Když jsem odemkl šperhákem, protože mi syn nechce dát od svého bytu klíč, a vnuci mě spatřili, hned začali kašlavě jásat. Na krcích měli šátky a na nezdravě bledých tělech pruhovaná pyžama. Volali: Dědečku, jéééé, to je dobře, že jsi tady!

Řekl jsem: Viďte. Mám pro vás překvapení, ale musíte asi tak hodinu počkat u sebe v pokojíčku v postelích, než to všechno tady se strejdou Láďou připravíme.

Vnuci radostně souhlasili, a šli si lehnout. S Láďou jsme se hned pustili do práce. Nejdřív jsme z obývacího pokoje odnosili na balkon křesla, gauč, stoleček a podobné věci. Pak jsme na koberec začali vrstvit přinesenou lesní hrabanku. Lesní hrabanka, když není plesnivá, moc krásně voní. Do hrabanky jsme vysadili kapradí, borůvčí, ostružiník, svízel přítulu, smrčky, jedličky, habry, houby a taky pár pařezů, protože les bez pařezů je jako mladá žena 50 let stará bez natáček na hlavě. Stromečky jsme si přinesli už vzrostlé, aby se vůbec nemuselo čekat, než vyrostou. Všechno jsme důkladně zalili. Stěny obývacího pokoje jsme obalili mechem, aby se zbytkem pěkně ladily, a pak jsme vypustili přinesenou zvěř. Sojku Jitku, srnečka Toníka, ježka Řehoře a čtyřicet plchů, kteří jsou si velice podobní, takže se všichni jmenují Radim. Nakonec jsme nainstalovali krmelec a posed a došli pro vnuci.

Nedovedete si představit, jakou měli marodi radost. Vesele výskali a skotačili, hráli si se zvířátky, jedli borůvky a ostružiny, poznávali bylinky a byli dokonale šťastní.

Ve tři hodiny odpoledne se z práce vrátil syn s ženou manželkou. Když uviděli obývací pokoj, nejdřív dlouho mlčeli. Pak přišel soused zezdola a řekl: Nepřetéká vám vana? Mám úplně mokrý strop. Pak nahlédl do obývacího pokoje a bez jediného slova zase odešel. Synova žena manželka začala na syna hrozně moc křičet a nadávat. Syn mlčel. On umí mlčet po mně.

Jakmile bylo křičení u konce, syn řekl: Táto, kam jste dali rozum a nábytek?

Ukázal jsem na balkon a řekl: Neboj se, je támhle.

Syn řekl: Všiml sis, že prší? To sofa stálo jako tři tvoje důchody dohromady.

Já řekl: Když jsme to tam dávali, tak vůbec nepršelo. Jen mírně mrholilo.

Pak jsme si všimli, že mezi smrčky chodí ten soused, co předtím mlčky odešel. V ruce měl houbařský košík a spokojeně sbíral křemenáče.

Syn řekl: Tak ti pěkně děkuju, tati.

Já řekl: Není zač. My už s Láďou budeme muset zase jet, nezlob se. A měl bys mi konečně dát ten klíč, abych nemusel pořád otevírat šperhákem. Vždyť je to ostuda. Pro zvěř si přijedu za týden, krmení máte v peřiňáku. A Toníkovy bobky můžete dávat do květináčů, je to vynikající hnojivo. Ahoj!

Rozloučil jsem se i s vnuky, kteří teď vypadali mnohem zdravější, než před tím, a vydal se s Láďou zpět do Pickovic. Měl jsem velkou radost, jak se mi to všechno podařilo. A co vy? Neuděláte si doma taky takový pěkný bytový les?

Ahoj!


9 názorů

Lakrov
10. 04. 2019
Dát tip

To s těma Němcema vyvolá úsměv :-) stejně jako les bez pařezů.  JInak je to celé taková milá -- na tebe, Myslivče, až nečekaně -- představa.  Tip.  


Fruhling
08. 03. 2019
Dát tip
Vynikajici

Kočkodan
01. 03. 2019
Dát tip
Tys udelal v paneláku spís paseku nez les. Ale moc hezké poctení. Vypíchnul bych napríklad souseda houbare.


Kytiii
16. 02. 2019
Dát tip
Dokonalé... t.

Dagmaram
15. 02. 2019
Dát tip
Milé:-)

Gora
14. 02. 2019
Dát tip

Ten nápad s nošením "dříví z lesa" považuji za mimořádně šťastný, tedy -literárně:-)


Kolobajda
14. 02. 2019
Dát tip

Tak si to představuji - třeba v mém obýváku... Až na ty stěny obalené mechem. To bych nechtěl. Ale "čtyřicet plchů, kteří jsou si velice podobní, takže se všichni jmenují Radim (o,o))"  Opět svým způsobem těžko překonatelná ztřeštěnotina...  : -))   /**


Gora
13. 02. 2019
Dát tip

Výborné:-))


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru