Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Dopis 2

16. 02. 2019
10
12
1165
Autor
revírník

Můj starý kamaráde!

Když se někdy jen tak, sám pro sebe zaobírám minulostí, n­e vlastní, ale minulostí nesrovnatelně starší, vždycky narazím na něco, co mi znovu připomene, že od dávných lidí se v ničem nelišíme. Hodně se za ty věky změnilo, život je nekonečně jiný, ale lidská duše je stále táž, provždy druhému člověku v základních rysech srozumitelná. Není možné neporozumět člověku, promlouvajícímu k nám i z nejhlubšího dávna, nepoznávat jeho pocity, které kdysi vložil do svého díla, jež na Zemi zanechal a my je čas od času objevíme. A přece máme sklon shlížet na předvěké lidi spatra. Mrzí mě, že i u Tebe to tak někdy cítím. Jestli nějakou duši přiznáváš zvířeti a, v­e shodě se mnou, d­okonce lesu, proč nejsi schopen přiznat stejnou duši jako je Tvá tomu člověku? Jistěže nemohl znát tolik, k čemu jsme se v průběhu tisíciletí dopídili my, ale je to nějaký důvod? Má snad výroba nástroje z pazourku či tavení železa v primitivní hliněné peci, k němuž tak významně napomáhají šamanská kouzla, doprovázená rituálními tanci kmene, menší hodnotu pro život současníků, než stavba katedrály nebo železobetonového mostu? Než dosažení kosmické rychlosti k překonání zemské tíže? Všecko to pramení z potřeb těla a­ z touhy a­ všecko dlouho krystalizuje v něčí duši, než se dá uskutečnit. Vývoj pokročil, ale ta vášnivá potřeba uplatnit se v životě, zdokonalovat ho, zlepšovat, vítězit nad překážkami, ta posedlost být k užitku, tvořit hodnoty, ta tady je odnepaměti, nemění se. Anebo myslíš, že renezanční Michelangelo, pracující až do úpadu dnem a nocí na svém nesmrtelném díle, je jiným, hodnotnějším člověkem než lovec, jenž dávno před vznikem jakéhokoli uměleckého směru, puzen nutností, z přetlaku v duši hledá vyjádření své současnosti, a v tvůrčím osamění, za svízelných podmínek, tesá a maluje ve světle blikajícího a čadícího ohně na strop jeskyně svůj svět, svou přítomnost, důvěrně známé děje, předměty a tvory, na nichž závisí život jeho kmene? To si opravdu myslíš? Já ne. Já, když dnes ty zobrazené tvory vidím, obdivuji je ne snad že jsou přesně takoví, jací byli, ale já vidím v duchu toho člověka v surové kožešině a jsem šťastný, že je zobrazil tak jak je on viděl, vžívám se do něho, cítím, jak na něho jejich zjev působil, jak se jim svým uměním dostával pod kůži, aby porozuměl jejich životu. Měl právo zobrazovat si je posvém, byl to umělec. A jeho soukmenovci jej přijímali a rozuměli mu, tak jako já mu dnes rozumím a jsem šťastný, když skrz dílo nahlédnu dovnitř lidské duše, jejíž tělesná schránka je dávno obrácena v prach, ale jejímž prostřednictvím mi zanechala otisk své skromné věčnosti.

Není úžasné, že tolik se na Zemi změnilo a­ v nás že se nezměnilo nic? Že díky stopám lidského umění, jež máme štěstí dodnes objevovat, smíme hledět do duše dávného člověka jako by tu byl s námi, jako by k nám nemluvil až z hlubiny, kterou jsme pro sebe, pro snazší orientaci v lidských dějinách, nazvali dobou kamennou, bronzovou, nebo železnou? Vždyť z těch stop čteme, že vše je v člověku po celé věky stejné, že máme stejný dar rozumu a rozvoj toho rozumu že rozdmýchávají a tlumí stejné city a emoce, které máš Ty nebo já.

A stejná je i škála lidských charakterů, jejich vidění světa, a z toho plynoucí konflikty a nepřátelství mezi jednotlivci, kmeny a národy.

Ne, opravdu se nic nezměnilo, podnes máme tytéž rituály a táž zaklínadla, ty své b­erličky proti neúspěchu a zklamání. Stejné bohoslužby, modlitby, posty a obětiny, slavnostní projevy, válečné a mírové přehlídky, zpěvy, tance a všelijaká předvádění. Jen v detailech se v průběhu věků a místo od místa mění, ale všechny vyvěrají z lidské přirozenosti, proto jsou nám srozumitelné a zaujímají v našem společenství důležité místo.

Nevidíš ani v tom dostatečnou odpověď, že jsme z týchž prvků, z téže hmoty jako ti před námi? A též jako ti, co žijí na světě s námi, v naší společné současnosti, a my jim jen odmítáme rozumět, protože dodržují nám cizí obyčeje a hlásají jiná náboženství?

Do ničeho Tě nenutím, ale někdy o tom, prosím, zkus přemýšlet.

Howgh.

 


12 názorů

revírník
26. 02. 2019
Dát tip

A za to zas já děkuji tobě, Přemku.


lastgasp
26. 02. 2019
Dát tip

Jaroslave, nechci opakovat předchozí kritiky, bylo to řečeno jednoznačně a stručně, ale jednu poznámku musím říci. Plně jsem do sebe vsál tvůj záměr, nebo poslání, které si ve svém dopise zamýšlel. Děkuji ti. 


revírník
16. 02. 2019
Dát tip

Luboši a Irčo, jste ke mně velice milí a já vám děkuji.


Gora
16. 02. 2019
Dát tip

Jardo, tvá velkorysost uvažování mi je nesmírně sympatická. Sama si vážím např. žen, které v předchozích generacích neměly zdaleka taková práva jako muži, a dřiny, že si to neumíme snad ani představit. Ani ti muži to neměli snadné :-)

Ty jsi zrovna zářným příkladem umělce z lidu, o kterých se zmiňuješ. Vlastně celý Písmák "vyrývá" svoji virtuální stopu do historie umění.

První velký odstavec bych rozdělila na několik menších, jinak - ráda jsem četla tvoji úvahu.


Kočkodan
16. 02. 2019
Dát tip
Úvaha Jardy revírníka – už před čtením mi bylo jasné, že na mě nečekají žádné bláboly. Vlastně se jen jinými slovy přidávámke svým předkomentátorům.

revírník
16. 02. 2019
Dát tip

Děkuji ti, Jano, že to vidíš taky tak.


vesuvanka
16. 02. 2019
Dát tip

Jaroslave, to je skvělá a zajímavá úvaha. Je obdivuhodné, co ti naši dávní předkové dokázali v mnohem tvrdších podmínkách, primitivními nástroji,  jak byli vynalézaví, co objevili, dokázali vyrobit. Prostřednictvím jejich uměleckých děl se vžíváme jejich pocitů i života...  TIP


revírník
16. 02. 2019
Dát tip

Honzo, jsi laskav a těší mě tvé souhlasné stanovisko. Dík.


zeleda
16. 02. 2019
Dát tip

Jardo, tohle je to úplně nejlepší, co jsem za poslední léta četl. Tohle velké moudro může napsat pouze člověk, vybavený hlubokou empatií k dění světa kolem nás. A člověk, poznamenaný dlouhou a mnohdy i drsnou životní zkušeností. Kolikrát jsem ve svých textech také psal, že lidské city a lidská duše vůbec je stále stejné, jen ovlivněné současným stupněm poznání. 

Jardo, po ránu jsi mne potěšil, jsi moudrý člověk. Pokud tvůj dopis nedostane tip, tak už nevím, co jiného. 


revírník
16. 02. 2019
Dát tip

Jsem rád, že mi rozumíš, Renáto.


bixley
16. 02. 2019
Dát tip

Máš pravdu, Revírníku. Lidská duše je pořád stejná, proto rozumíme dávným předkům.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru