Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 429 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky (1. 8. 2019)

+10 neviditelných
Pohádka pro dospělé 1 ,.2,. 3.,4., 5., 6.,7., 8., 9.,10.11.
datum / id18.02.2019 / 494187Vytisknout |
autorRuža z Moravy
kategoriePróza na pokračování
témaRodinné
zobrazeno342x
počet tipů1
v oblíbených0x
zařazeno do klubůDílo není v žádném klubu.
Prolog

Bývají různé osudy. Některé jsou dobré, jiné trochu zamotané.  Lidé si je sami občas zamotají a hledají pak, jak z toho ven.



Pokud si někdo myslí, že pohádky pro dospělé neexistují v reálném životě, nechť čte a sám posoudí.

Pohádka pro dospělé 1 ,.2,. 3.,4., 5., 6.,7., 8., 9.,10.11.

1.kapitola

 

Měla matka, měla syna. Jediného , milovaného, hodného. Ilona byla už delší dobu sama, muž jí zemřel při práci v lese. Zabil ho padající strom. V té době bylo synovi Markovi 13 let. Vymodlené dítě, čekali na něj dlouhých sedm let, než se jim narodil.

 

 

Matka si usmyslila, že musí syn studovat, aby nemusel pracovat tak těžce jako jeho ubohý otec.

Marek měl sice někdy jiné nápady, ale bylo mu maminky líto, hlavu měl na učení dobrou, tak se nakonec na studie dal. Jako poloviční sirotek měl možnost dostat stipendium, ale bylo podmíněno dobrým prospěchem. Snažil se, aby matce ulehčil a náklady na studium nebyly pro ni tak velké. Za školu nic neplatil, za ubytování a stravu toho také moc nebylo, ale učebnice, oblečení také něco stály, protože rostl jako z vody.

 

Dostudoval a promoval k velké radosti matčině. Dostal i dobré místo v okresním městě, kam denně dojížděl. Pak se tam zamiloval do děvčete Renaty. Byla z toho velká láska a nakonec se vzali. Matka zůstala sama. Syn i snacha se k ní chovali pěkně, ale jezdili nakonec čím dál méně. Syn nějaký čas jezdil sám, protože čekali dítě.

 

Matka z toho měla radost a litovala, že ještě musí chodit do práce a nemůže je častěji vidět, dítě pohlídat. Narodilo se děvčátko, Barborka. Matka si vzala dovolenou a týden Renatě po příjezdu z porodnice pomáhala. Pak se vrátila domů a bylo jí smutno. Občas si zavolali, při jmeninách, narozeninách , svátcích se vzájemně navštívili.

 

Rodinu Renaty matka znala jen málo. Při svatbě, po narození vnučky a někdy jen zcela náhodně se setkali při návštěvě. Rodina snachy žila ve stejném městě jako dcera s mužem. Ve velkém domě zůstali rodiče sami. Syn Jakub odjel za prací do ciziny, Renata se nastěhovala s mužem do pěkného podnikového bytu, který byl později nabídnut z slušnou cenu ke koupi bydlícím. S rodiči nechtěla bydlet, důvod matce syn neřekl. Zřejmě nechtěla, aby jí rodiče mluvili do domácnosti.

 

Jednou se setkali všichni na narozeninách vnučky a tam matka poznala, že jsou to docela slušní lidé. Jen otec Miroslav byl takový odtažitý, poměrně nemluvný patron. Paní Božena byla docela milá, ale zdála se posmutnělá.

Obě ženy se spolu bavily a při řeči si uvědomily, že by si spolu mohly rozumět. Nakonec jí navrhla matka snachy, že by se mohla nastěhovat k nim do domu. Měla by tam samostatný byt, jen o pokoj menší než oni. Připravili jej pro dceru, ale ta tam nechtěla jít. Má to prý z bytu blíž do práce a k nim stejně.

V domě je ústřední topení a mohli by se domluvit na nějakém menším nájmu, na údržbu domu.

Elektřina a voda jsou tam samostatně zřízené, to by si platila Ilona zvlášť.

 

Zaměstnání prodavačky by určitě sehnala i tady. Pomohli by jí, mají známé. Byla by blízko mladých a mohla v případě potřeby také pohlídat. Střídaly by se. Ještě další důvod jí byl zašeptán do ucha: mohly by být kamarádky, muž se s nikým moc nebaví, je stále častěji v práci déle, ona je po návratu z kanceláře pořád sama. Také na úklid a udržování celého domu a menší zahrady už sama nestačí. Samozřejmě by se ale vždy dohodly.

 

Neuplynuly ani dva měsíce a vše bylo vyřízeno. Ilona byt lehce opustila. Byla v nájmu a čekalo na něj dost zájemců. Jen na radu syna sepsala s rodiči snachy nájemní smlouvu, aby nezůstala bez bytu, kdyby se situace nějak změnila. To už ale byly jen drobné starosti.

 

Měla velkou radost, že bude svému synu a jeho rodině nablízku.

 

2.kapitola.

 

 

Po nastěhování do bytu k Boženě a Mirkovi, se Ilona cítila dobře. Dostala práci v blízkém marketu, dokonce ji dali k obslužnému pultu jako zkušenou prodavačku. Ráda obsluhovala, ale přece to bylo poněkud jiné, než dříve v menší samoobsluze, kde se střídaly, někdy byla i u pokladny, takže si odpočinula.

 

 

V marketu se skoro nemohla od pultu hnout a pociťovala někdy i křeče v nohách. Byla ráda, když si doma mohla odpočinout. Stěhovala se v zimním období, takže kolem domu ani v zahradě nebyla práce. Jen ráno umetla chodník před domem, protože většinou chodila o něco později do práce než Božena, která dělala v kanceláři od 7 hod. do 15,30 hod., takže byla ráda, když jí Ilona pomohla.

 

Ilona si všimla, že Miroslav opravdu není často doma, také asi proto ji začala Božena téměř denně navštěvovat . Pozvala ji jednou i k nim do bytu, když nebyl zrovna muž doma, ale Ilona si všimla, že ji nenechala v pokoji ani sednout, pozvala ji na kávu do jídelního koutu u krásně vybavené kuchyně. Ilona se v přepychově zařízeném bytě stejně necítila dobře, takže nebyla proti tomu, když raději přišla Božena za ní.

 

Stalo se však, že ji občas Božena požádala, jestli by za ni neumyla schody do patra, kde bydleli majitelé, že se necítí dobře a má se vrátit manžel. Na jaře zase naříkala, že je v domě hodně oken a tak Ilona bez řečí většinu oken sama umyla. Na schodišti, u sklepa, na zasklenné verandě. Nezůstalo jen u umývání, na jaře pomáhala i na zahradě. Dříve si prý Božena najímala jednoho souseda, který se jí postaral o většinu prací na zahradě. Nyní prý to bude lepší, budou na to dvě, možná i Miroslav si někdy najde čas pomoci. Dala k dispozici pár záhonků i Iloně. Znamenalo to však, že považovala za samozřejmé , že jí za to Ilona bude pomáhat na jejich záhoncích.

 

Tak, jak se těšila Ilona na to, že bude navštěvovat občas děti, hlavně vnučku, nebyla mnohdy už schopna někam jít. Jen dětem zavolala a unavená šla do postele, aby byla do práce fit.

Nějak se jí radost z bydlení vytrácela. Několikrát se stalo, že po příchodu domů našla lístek ve schránce s pokynem, co by bylo třeba udělat, s omluvou, že Božena má nějaký program a musí se ještě zastavit u mladých, pohlídat dítě. Celkem ji to udivilo, protože s mladými mluvila a nic o hlídání neříkali.

 

Naznačila Boženě, že by snad někdy mohla jít ona, prostě se vystřídat. Ta však namítala, že ona se může dítěti více věnovat, když je Ilona vytížená v prodejně. To Ilonu tentokrát naštvalo, protože při vyžadování pomoci v domě, toto Boženu netížilo. Naopak, každý den jí dala lístek, ve kterém napsala, co jí má Ilona v marketu nakoupit. Přece nebude nakupovat, když může vše donést ona. Ilona jí nakoupila a předložila jí účtenku k proplacení. Božena ji zaplatila bez řečí. Několikrát se však stalo, že řekla, že nemá drobné. Tak si Ilona připravila vždycky drobné a klidně počkala, až Božena přinese ,,velké". Také odmítla nosit balení vody a těžké věci s tím, že je přece může Božena odvézt autem. Té se to sice moc nelíbilo, ale musela uznat, že Ilona nemůže tolik věcí tahat.

 

Ilona se rozhodla, že se začne vyhýbat větším pracem v domě a na zahradě.. Když to mohlo jít předtím, může si to Božena zařídit. Ona přece platí nájem, není přece služebná. Také v práci požádala o možnost zařazení k pokladně, alespoň na střídání, aby nohy tolik netrpěly. Pochopila, proč dcera nechtěla bydlet s rodiči. Božena totiž kromě nějaké drobné činnosti kolem domu, či spíše svého bytu, trávila hodně času tím, že se pozvala k Iloně a nebrala ohled na její zájmy ani nutnost odpočinku. Naříkala na kolegyně v práci, na nevděčnost dcery, nic se jí nezamlouvalo.

Na dotaz, jestli nemá nějaké kamarádky jen zabrblala, že ani ne. Ilonu její nářky začaly obtěžovat.

 

Jak to řešit, aby měla více volna pro sebe?  Několikrát tedy nešla přímo domů, ale šla po domluvě rovnou k mladým a vrátila se až večer. Když se Božena zlobila, že jí nic neřekla předem, opáčila, že snad může mít své zájmy a nemusí se nikomu zodpovídat. To už byla přímá revolta a zarazila tím Boženě řeč. Jen něco zakoktala o nevděku za dobrotu a odešla. Ilona si pro tentokrát oddechla. Nevěděla, co ji nadále čeká...

 

 

 

3. kapitola

 

 

 

 

Život v domě se ustálil. Božena už tak často Ilonu nenavštěvovala, jak vnučka rostla, chodila často k mladým a brala ji na procházky. Tím se prý tak unavila, že už moc náladu na další návštěvu neměla. Iloně to přišlo docela vhod, ale zase ji mrzelo, že se Božena mladým tak vnucuje.

 

Nechtěla s ní soupeřit, raději čekala na návštěvu mladých, kteří zvláště ve volných dnech přišli občas k ní. Jednou si syn postěžoval, že sice je dobré, že má babička vnučku tak ráda, ale oni by byli s malou také rádi sami a omlouval se jí, že chodí na návštěvu poměrně málo.

,, Máte přece svůj život, já chodím do práce, tak se tím netrapte". Nejhorší pro ni bylo, když Božena zjistila, že jsou mladí u ní a vnutila se tam také. Nahoru k sobě je moc nezvala, prý aby malá třeba nespadla ze schodů. Hlavní důvod byl ale, aby nemusela po nich uklízet. Oni ale najednou začali spěchat domů a tak byla návštěva zkrácena k velké lítosti Ilony.

 

Tak to bylo jedno takové trápení. Brzy se však začala Ilona zabývat zcela něčím jiným. Poznala jednou v obchodě bývalého spolužáka ze základní školy, který se jí ve škole líbil, ale byl podle ní a kamarádek takové telátko. Jen se koukal po děvčatech, styděl se. Nyní byl z něj pohledný chlap, sice již také zralého věku, ale zachovalý. Zesílil, kaštanové vlasy mu poněkud prořídly, místy prosvítaly stříbrné nitky, ve tváři přibylo pár nepříliš hlubokých vrásek. Jen oči, které měly zvláštní šedomodrou barvu, spíš tmavší, ji na něm stále upoutávaly.

 

V prodejně se s Ilonou nemohl bavit, ale slíbil, že na ni počká po směně. Slovo dodržel. Zašli spolu do nedaleké kavárny, kde si v jednom z boxů popovídali, jak komu plynul život. Ilona se dověděla, že Martin byl ženatý již dvakrát. Poprvé hned po vojně, ale manželství nevydrželo, když jim zemřelo dítě.

 

Pak si Martin vzal rozvedenou ženu s chlapečkem a vypadalo to, že budou spolu šťastni. Chtěli mít druhé dítě, ale nepřicházelo. Začali se odcizovat, navíc se začal často hlásit bývalý manžel té ženy, chtěl stále více vídat svého syna. Martin věděl, že má na to právo, ale chlapec se mu najednou začal vyhýbat, žena s ním přestávala mluvit. Nakonec, když se její bývalý muž rozvedl se ženou, kterou si po rozvodu s ní vzal, za ním odešla i se synem. Prý s tou druhou nemohl mít dítě, tak si uvědomil, že on už syna má a ženu má vlastně pořád rád.

Nějakou dobu se Martin odmítal dát rozvést, ale když zjistil, že žena čeká dítě a nemohlo být jeho, souhlasil s rozvodem, aby si mohla znovu vzít svého prvního muže.

 

Ilona mu povyprávěla svůj osud. Seděli, vzpomínali na školu, jak ten život letí a nakonec si uvědomili, že jsou vlastně oba volní a nic nebrání tomu, aby se mohli třeba scházet. Ilona si však uvědomila, že bude lepší se scházet zatím mimo domov, podvědomě se bála přivést Martina do domu kvůli Boženě. Poznala později, že se nemýlila, když měla strach z její reakce. Chtěla toho ještě o Martinovi vědět více, tak si domluvili další schůzku.

 

xxxxxxxxxxxx

 

4. kapitola

 

 

Uběhl nějaký čas a v životě Ilony, ale i Boženy se něco začalo měnit. V podvečer jednoho všedního dne se objevila u domu nečekaná návštěva. Dáma středních let, atraktivního vzhledu, pěkně, ale celkem střízlivě oblečená, zazvonila u branky před domem na Ilonin zvonek.
 
V ten den byla Božena na návštěvě u mladých, hlídala jim dítě. Ilona se zeptala, kdo je tam a když slyšela ženský hlas, otevřela branku a šla se podívat až ke dveřím domu.
 
Předpokládala, že se jedná o nějakou agentku pojišťovny nebo kosmetické firmy a nejprve to tak vypadalo. Žena se ptala, zda je doma paní domácí- znala jméno a tvrdila, že zvonila i na její zvonek, ale nikdo se neozýval. To bylo Iloně divné, protože zvonek byl zapojen tak, že by ho musela slyšet i ona dole, ale nedala nic najevo a klidně čekala na další otázky. Paní nakonec řekla, že byla s paní Boženou domluvená na návštěvě a divila se, že tedy není doma.
 
Ilona se jí ptala na jméno, když jí před tím vysvětlila, že Božena hlídá dítě u mladých. Vyřídí jí vše, co bude třeba. Marta, jak se představila žena, však celkem nechtěla vysvětlit, co Boženě chtěla, prý to vyřídí klidně sama později. Vypadalo to, jako by se chtěla ještě na něco vyptávat, snažila se vtlačit do chodby domu a prohlížela si vše, kam dohlédla. Ilona se však omluvila, že musí ještě někam jít, ať se paní Marta nezlobí a domluví si návštěvu s Boženou na jindy. Žena tedy odešla, vypadala však zklamaně.
 
Ilona brzy na návštěvu té ženy zapomněla. Čekala Martina. Už u ní několikrát byl, většinou, když nebyla Božena doma. Ta se ten den vrátila pozdě večer a za Ilonou už nešla. Slyšela sice nějaké hlasy přes dveře, když šla kolem, ale myslela, že to je z televize a na štěstí nechtěla rušit. Martin nakonec poprvé u Ilony zůstal do rána. Druhý den byla sobota, Ilona měla náhodou volno, tak se chtěli trochu užít. Plánovali si, že vstanou co nejpozději, uvaří dobrý oběd a bude-li hezky, vyrazí odpoledne na kratší procházku, případně pak do kina a někam na večeři.
 
Plány jsou plány, ale to by nesměla Ilona mít nablízku tak zvědavou ženskou jako byla Božena. Nejenže u ní zaklepala již kolem osmé hodiny ráno, ale když jí Ilona neotevřela hned, bušila tak vehementně, až se dveře chvěly. Ilona se opravdu rozlobila. Copak nemá nárok na soukromí? Nestála o to, aby Božena u ní viděla Martina, protože by určitě měla otázky a připomínky, které by jí nebyly milé.
 
Vykoukla celá rozcuchaná, v pyžamu ze dveří a jen se zeptala, co Božena potřebuje, protože jí nějak není dobře a chce ještě aspoň hodinku ležet. To Boženu zaskočilo, brblala sice něco o choulostivosti, ale nakonec se dokonce nabídla, že Iloně třeba uvaří čaj, jen aby ji pustila dovnitř. Ta s díky odmítla, nic nepotřebuje, čaj má v termosce. Božena odešla. Snad se během dne nevrátí, doufala Ilona.
 
Dopoledne jim plán vyšel, ale když odpoledne vycházeli z domu, objevila se na chodbě Božena a prý zrovna chtěla za Ilonou zajít, jestli jí není ještě špatně. Ten pán je doktor? Neviděla ho přicházet. Ilona opáčila:
" Ne, to není doktor, ale můj přítel, který je na návštěvě a zrovna jdeme pryč. Tak nashledanou." Najednou si vzpomněla na včerejší návštěvu cizí ženy a honem to Boženě, která byla celá zkoprnělá z její odpovědi, podrobně sdělila. Vrtěla hlavou, že o ničem neví, nic si nedomlouvala. Ilona s Martinem odešla.
 
Boženě ta návštěva vrtala hlavou. K večeru měl přijet Miroslav, ona honem chystala jídlo, kontrolovala prádlo, jestli je vše připravené na případnou další cestu. Miroslav byl poslední dobou ještě odtažitější a na její otázky odpovídal, jako by byl duchem nepřítomen. Začal se jí vyhýbat i v ložnici, když se snažila být k němu milá. Tehdy ji napadlo, že snad má nějakou ženu. V jeho věku si muži občas chtějí dokázat, že jsou ještě junáci. Nechtělo se jí věřit, že její Miroslav, takový poměrně nerudný patron, by nějakou ženu zaujal. Pak si připomněla tu návštěvu cizí ženy a na její zvláštní chování. Nelíbilo se prý ani Iloně.
 
Je toho na ni nějak moc. Potřebovala by si o všem promluvit, ale Ilona se jí nějak vyhýbá. No jo, vždyť ona má přítele! To ještě scházelo. Božena už ztratí poslední možnost se kdykoliv u ní vypovídat. Měla by jí to rozmluvit, bůhví co je to za chlapa, co když se bude k ní chtít nastěhovat nebo ji dokonce odvést? To tedy ne, ona nikoho cizího tady nechce. Ještě se uvidí, čemu dá Ilona přednost. Jestli bydlení u nich nebo chlapovi. A stěhovat se někam pryč? Promluví si s ní co nejdříve. Dnes si promluví s mužem, ať chce nebo ne. Nenechá se pořád přehlížet. Musí se teď ještě honem trochu upravit, vykoupat, než muž přijede...
 
 
(pokračování příště)
5. kapitola
Miroslav přijel tentokrát poměrně brzy, Božena se stačila sotva upravit. Zdál se rozpačitý, na uvítanou ji jen zlehka políbil na tvář, ale ona byla i za to v duchu vděčná. Pravda, byli spolu již dlouho, ale s ohledem na stále častější nepřítomnost muže doma, by si měli být podle Boženy vzácní. Povečeřeli celkem v klidu, Miroslav se dokonce zajímal co je nového u dcery, co vnouče, jak roste. Měl by se k nim také jednou s ní vypravit. Vypadalo to na pěkný večer. Po delší době k ní byl muž milý a ona byla celá šťastná, doufajíc, že bude vše v pořádku.
 
 
Ráno mu při snídani pověděla i o Iloně a jejím příteli. Začal se vyptávat, jestli je to vážné, zda se nebude Ilona snad stěhovat k tomu muži a podobně. Božena měla v duchu zlost, že o tom moc neví, ale nepřiznala to, jen řekla, že nechce událostem předbíhat. Nic tomu zatím nenasvědčuje a navíc se nechce mezi ně plést a vyptávat se. Dodala, že jen doufá, že si Ilona nebude chtít nastěhovat toho muže do domu. Další ,,členy jeho rodiny" by tady moc nechtěla.
 
Pár dní mužova pobytu uteklo jako voda. Božena mu tentokrát napekla i nějaké buchty sebou. Dost se divila, že je chce, protože nikdy takové přání neprojevil. Vymluvil se na to, že je načas zavřená pekárna blízko jeho ubytovny a je nucený si nakupovat po cestě z práce jinde. Bude mít aspoň něco na snídani. Díky jeho milému chování o tom už nepřemýšlela a vyprovodila ho k autu s připomínkou, ať zase co nejdříve přijede.
,, Jak jen to bude možné" řekl a odjel.Netušila, že ho neuvidí hodně dlouho .
 
Ilona s Martinem spolu trávili každou volnou chvilku. Martin jí chodil naproti, když měla odpolední směnu a zůstával u ní někdy i do rána. Připadala si jako za mlada, jen když je navštívili mladí, připomnělo jí to , že je už babičkou a měla by být ,,usedlejší". Syn to tak ale neviděl. Říkával jí:
"Mami, ty jsi úplně rozkvetla, omládla." Byla to pravda. Chodila upravená, elegantně se oblékala. Více to však bylo ovlivněno tím, že měla Martina.
 
Ilona si všimla, že Božena se jí začala nějak vyhýbat. Totam bylo její všetečné nakukování do chodby, když šli s Martinem domů, vnucování se do jejich společnosti. Skoro ji nevídala a pokud ano, byla zamlklá, sotva odpověděla na pozdrav. Začala se o její zvláštní chování zajímat. Zastavila se jednou u ní, bez pozvání a začala se vyptávat, co Boženu trápí. Ta nejdříve nechtěla říci, co jí je, ale nakonec se rozplakala a prozradila Iloně, že již několik týdnů neviděla Miroslava. Nejdříve se omlouval, že je pryč služebně a nemůže přijet domů, později už ani nevolal a když mu zavolala, měl vypnutý mobil. Volala dokonce do jeho zaměstnání a tam jí řekli, že přešel do jiné odbočky a teprve na její naléhání jí dali na něj číslo telefonu, adresu jí neřekli.
 
Zkusila zavolat znovu nejen na mobil, ale i do nového působiště, ale tam jí nějaká žena řekla, že je na služební cestě a ona neví, kdy se vrátí. Božena z toho byla zoufalá, čekala, jestli se muž ozve. Také Iloně řekla, že jí závidí, jak je teď spokojená. Přeje jí Martina, ale ona by také chtěla být raději klidná. Uvědomila si, jak utekly ty roky a ona si vlastně muže neužila. Jako by už zapomněla, jak byl Miroslav odtažitý, pramálo milý. Ale jezdil domů, ona se měla o koho starat a pár pěkných chvilek si také užili. Poslední dobou ji už ani nebaví pulírovat byt. Mechanicky jen utírá prach, občas přerovná čisté prádlo ve skříních, knihy v policích knihovny.
 
Ilona jí doporučila, aby se informovala znovu v původním působišti, kam Miroslav odjel, snad jí to řeknou, je přece jeho žena. Kdyby něco potřebovala, Ilona s Martinem jí pomohou. Boženě se sice trochu ulevilo, ale jinak nejistota zůstala.
Miroslavova pracovna, vlastně dříve dětský pokoj, který si po odchodu dětí na ni předělal, bývala pro Boženu takovou místností, kde neměla uklízet, dokonce si tam Miroslav sám luxoval i utíral prach. Prý , aby mu něco nepřeházela, neztratil se mu nějaký doklad. Respektovala to, jen po tak dlouhé době považovala za potřebné i tam trochu uklidit. Poutírala prach, vyluxovala podlahu. Pak ji napadlo, podívat se do zásuvky, jestli tam nenajde něco, co by jí naznačilo, kde je ta jeho nová práce. Našla složku. Její obsah ji překvapil tak, že si sedla na židli a jen zírala ...
 
 
6.kapitola
 
Božena zírala do složky. Zvolna ji položila na stůl. Donesla si z kuchyně brýle a začala opatrně listovat. Papíry ve složce byly každý v obalu, pečlivě srovnané dle data. Dívala se nevěřícně na doklady o tom, že Miroslav je podílníkem zahraniční firmy, která má pobočky v několika zemích. Dále tam byly doklady o tom, že majitelem jejich domu je pouze ona- Božena. Také byla podle dalších majitelkou několika parcel a dokonce spolumajitelkou patrového domu s šesti byty. Jen auto bylo psané na Miroslava. Také potvrzení o uložení peněz v bance, číslo konta na Miroslava, ale zároveň tam byla plná moc k vybrání peněz opět psaná pro ni.
 
 
To snad není možné? Nic jí o tom Mirek neřekl a nechal na ni napsat veškerý majetek? Dokonce našla pojistnou smlouvu na své jméno, životní pojistku na Miroslava, ale také na sebe. Asi kvůli dětem. Nevěřila vlastním očím. Vždyť by to musela podepsat! Důkladně doklad prohlédla. Ale podpis byl její. Vzpomínala, kdy jí dával muž podepisovat nějaké papíry. Není přece tak hloupá, v dokumentech se díky svému zaměstnání, vyzná. Snad jí je podstrčil při nějaké příležitosti, když sepisovali nájemní smlouvu s Ilonou a také si vzpomíná, že s pojišťovnou obnovovali pojištění domu. No, je to už jedno, ale co má toto vše znamenat?
 
Stejně je divné, že majetek je psán na ni, jakoby se Miroslav pojistil proti tomu, aby o něj nemohl přijít. Nebo snad proto, aby o tom nikdo nevěděl? Nenapsal ho pro jistotu ani na děti. Vyplývalo z toho ale to hlavní, co jí leželo poslední dobou v hlavě a nalezené doklady o tom svědčily: Není v tom žádná žena! Nepomýšlel na rozvod! Přišel by přece o veškerý majetek. Pokud by něco požadoval, musel by doložit, jak k majetku přišla a podle dat a poznámek zjistila, že to má být její dědictví, majetek vrácený v restitucích. Mátlo ji jen to, že nic neřekl. Nevěřil jí, že by se o tom někomu nezmínila? Kdyby na tu složku nepřišla a něco se stalo, vypadalo by přece podivně, že je neinformovaná o tom, co má. A ty životní pojistky! Čeho se bál?
 
Napadlo ji, že se Miroslav zapletl do něčeho nekalého, proto byl poslední dobou tak nejistý, neklidný. Dostala strach. Jeho nepřítomnost v práci, nedostupnost v telefonu. Za každou cenu ho musí najít. Měla by někomu říci, co hodlá podniknout. Dětem nebo raději Iloně. Té bude muset říci, že si bere dovolenou a naznačí jí, kam míní jet. Pro případ, že by se jí něco stalo. Patří už vlastně také do rodiny. Uložila doklady zpátky do stolu. Pokud by se náhodou Miroslav do konce týdne ozval nebo dokonce přijel, stejně se ho zeptá, proč to všechno udělal a kde vzal tolik peněz.
 
Udělala všechno, jak si předsevzala. Počkala do konce týdne a mezitím naznačila Iloně, že pojede asi za mužem. Nebyl dlouho doma, tak se chce přesvědčit, že se mu nic nestalo, není třeba nemocný. Mohl mít havárii, leží někde v nemocnici a nikdo jí nepodal zprávu. Dceři řekla totéž. Stejně si má vybírat ještě dovolenou, tak se jí to hodí. Jen se rozmýšlela, jestli má ještě jednou zavolat do firmy, kde Miroslav dělal a zkusit získat údaj o místu, kam měl jet. Pokud to půjde, policii volat zatím nebude. Tušila v celé věci něco nedobrého.

 

pokračování

 

 

7.kapitola

 

 

 

Božena vyřídila vše potřebné, aby mohla odjet ,, na dovolenou". V poslední chvíli si uvědomila, že by měla být s někým alespoň v telefonickém styku. Syn jí sice určitě bude, jako obvykle, občas volat, ale nechce mu dělat starost. Také dceru nebude znepokojovat. Nejlepší bude Ilona s Martinem. Domluví se s ní, aby se třeba na čas Martin u ní ubytoval. Když bude chlap v domě, bude to lepší. To kvůli případným cizím návštěvám.
 
Vzpomněla si na nedávnou návštěvu cizí ženy a nechala si ji od Ilony popsat. Ví, že různých podvodníků a vyděračů je mezi lidmi dost. Šla tak daleko, že dala Iloně klíče od bytu, ačkoliv je měla i dcera. Té řekla, že květiny jí bude Ilona zalévat, větrat také, takže nemá mít starost, má svého dost. Projevila se její pořádkumilovnost a navíc se rozhodla, že složku s listinami uloží v bance do schránky v sejfu. Co kdyby se něco stalo, někdo se vloupal do domu. Byla to pro ni určitá jistota.
 
 
Právo na vyzvednutí obsahu sejfu mají pouze manžel a děti. O tomto také věděla jen Ilona.
Ta ji sice odrazovala od případného důsledného pátrání po manželovi, raději by měla zapojit policii, ale určitě je někde, odkud třeba nemůže podat zprávu. Ilona však neznala všechny okolnosti, neznala obsah složky a proto nemohla tyto podivnosti posoudit.
 
Božena si připravila vše potřebné, snažila se však zavazadlo mít co nejmenší - 1 kufr na kolečkách, cestovní tašku, která se dala připnout na kufr a kabelku. Domluvila se s Ilonou, že jí každý den buď zavolá, nebo pošle sms zprávu. Heslo:
"Zatím nic" nebo "něco mám, ozvu se."  znamená, že je vše v pořádku. Pokud by bylo něco v nepořádku, nebo byla ohrožena, pošle zprávu právě opačnou:
 
"Vše v pořádku, brzy se vrátím..."
 
Vyrazila na cestu. Od Miroslava věděla, kde bydlel, než odjel, prý na služební cestu. Její příjezd do sídla firmy vzbudil pozornost. Ujala se jí něčí sekretářka, starší paní a Boženě neušlo, že se k ní chová účastně a snaží se ji odvést stranou od ostatních. Nabídla se, že ji ubytuje v domě, který měla firma pro zaměstnance, kteří byli sami nebo odloučení od rodiny. Vypadalo to, jako by vedení chtělo vědět o svých zaměstnancích co nejvíce, sledovat jejich život mimo firmu.
 
Informovala ji o tom, že jeden malý byt- spíše garsonku obývá její manžel Miroslav, ale nyní tam není, takže by tam mohla bydlet na čas místo něj. Božena souhlasila. Byla po cestě unavená, ráda by se vykoupala, uložila si věci, domluvila se s paní, která byla prý vdova a bydlela v téže budově, že za dvě hodiny za Boženou přijde a poradí jí ostatní potřebné věci.
 
Božena byla hotova dříve, koupel ji osvěžila natolik, že se necítila vůbec unavená. Přemohla ji zvědavost. Oblékla se jen do kalhot a haleny, začala si prohlížet podrobně byt, kde měl dosud bydlet Miroslav. Hledala nějaké známky , které by svědčily, že zde nedávno byl, dobrovolně odešel s tím vědomím, že se brzy vrátí.
 
Vše bylo na svém místě. I kartáček na zuby, ručník používaný, ale zcela suchý, pečlivě ustlaná široká postel, obleky ve skříni, prádlo srovnané do komínků. V kuchyňském koutku bylo je pár kousků nádobí, talíře, skleničky, hrnky, příbory. Našla dokonce i kávu mletou i instatní v dózách, čaj i cukr. Žádné špinavé nádobí.
 
Božena se musela dokonce usmát, když si uvědomila, že toto vše dělala mužovi doma ona, nikdy se nezajímal, kolik to dá práce. Zřejmě si zvykl na pořádek a tak to dělal stejně. Napadlo ji , že by mu to mohla dělat jiná žena. Nenašla však ani známku toho, že by tady nějaká s ním žila. Musela by sem jen chodit, své věci nosit sebou. Nebo najatá uklízečka. Však se snad doví, jak tady muž žije.
 
Vyšla i na chodbu a procházela kolem dveří vedlejších bytů. Byty měly jen čísla, připomnělo jí to stejný styl bydlení jako v pečovatelském domě u nich ve městě, kde byla navštívit svoji známou a také se musela dole zeptat, jaké číslo bytu má hledat. Zřejmě to tak vyhovovalo jak firmě tak zaměstnancům. Bylo tedy zbytečné pátrat, kdo je sousedem manžela. Za chvíli měla přijít paní z firmy, tak se Božena raději vrátila do bytu.
 
Někdo zaklepal, Božena šla ke dveřím, které předtím zamkla. Uložila si totiž varování Ilony o nutné opatrnosti do paměti , tak raději nikomu moc nevěřila. Napadlo jí, jestli ta paní není vlastně její ,,hlídačka". Muselo přece někoho ve firmě napadnout, že se budou po Miroslavovi shánět a pokud v tom jeho zmizení mají prsty, je to možné.
 "Kdo tam?" zeptala se.
"Tady je Bára, žena, která vás sem přivedla." hlas jí byl už znám, tak otevřela. Vymluvila se, že se dooblékala, proto se zavřela.
"To nevadí, tady se zamykáme všichni, jsme zvyklí." Proč, to Bára neřekla.
 
Božena nabídla Báře kávu, ale ta odmítla, že odpoledne již kávu nemůže pít, donesla prý minerálku. Nevěděla, jestli ji tady někde pan Miroslav má. Božena donesla skleničky, nalila oběma a nadechla se, že se zeptá, co je s Miroslavem.
Bára ji předešla:
"Proč jste tak najednou, bez ohlášení ve firmě přijela? Byla jste domluvená s manželem? Pozval vás? To vám neřekl, že bude delší dobou pryč?"
 
"Pane Bože, to je jako výslech! Copak se nemohu rozjet z manželem bez pozvání? To je snad ve Vaší firmě zakázané? Nic takového mi manžel při posledním setkání doma neříkal." Skoro na Báru vybafla. Ta honem otočila a omlouvala se, že chtěla jen vědět, co Boženu přimělo k návštěvě.
"Víte povídají se poslední dobou ve firmě řeči, že pan Miroslav neodjel na služební cestu, ale utekl z hodiny na hodinu. Tak si všichni mysleli, že je třeba doma. Proto ten údiv nad vaším příjezdem." Trochu rozpačitě vysv+tlovala Bára.
"Proč myslíte, že  utekl? Něco se stalo, provedl něco nekalého?" Dělala Božena hloupou, ač ji napadlo, že v tom budou ty doklady o majetku.
 
"To já tedy nevím, ale možná ta jeho společnice, která s ním spolupracovala něco ví. Je zajímavé, že se vám vyhnula, když vás viděla ve firmě. "
" Odkud mne může znát?"
"Zname celou vaši rodinu, váš muž měl fotky na pracovním stole. To jediné z jeho stolu zmizelo. Ta jeho spolupracovnice už všechno prohledala, prý se nic jiného neztratilo." Pomyslela si, že to asi taková pravda nebude, jestli měl ty doklady doma. Musel je tam dát při poslední návštěvě. Věděl asi, že bude muset zmizet. Ale kam?
 
Ještě se jí Bára zeptala, jak dlouho si myslí, že zde zůstane. Řekla jen, že přijela vlastně na dovolenou, chtěla muže překvapit, snad se jí ozve.
Jen ať nikdo nezjistí, že něco tuší, nevěří po této rozmluvě ani té milé paní Báře. Určitě dostala za úkol z ní něco vytáhnout. Rozloučily se na prahu dveří a Božena se chystala, že zase zamkne. Vedle bouchly dveře. Vyhlédla ven na chodbu a zahlédla, že Bára zašla zřejmě do vedlejších dveří a pak tam slyšela nějaké hlasy, ale nerozuměla ani slovu. Raději se zamkla. Přemýšlela, kam má zítra zamířit. Řekla si, že zkusí zavolat Miroslava, ale opět to nebral. Napsala tedy zprávu domů dceři, že dojela dobře. Umínila si, že volat v bytě nebude, co kdyby tam byl odposlech. Také Iloně napsala domluvené heslo. První den dovolené končil, ona nemohla usnout a zdálo se jí, že slyší vedle nějaké hlasy, usnula.
Pokračování...

 

 

8. kapitola.

 

 

 

Božena se probudila uprostřed noci. Zdálo se jí, že slyší přede dveřmi nějaký šramot. Zůstala ležet, pokrývku si dala přes půlku obličeje a byla zticha. Čekala. Někdo strkal klíč do zámku. Nechala klíč ve dveřích pootočený, jak byla zvyklá z domu, takže ho nemohl nikdo vystrčit a dostat se dovnitř. Po chvíli šramot ustal. Přemýšlela, kdo se do bytu chtěl dostat. Sousedka sotva, ta věděla, že je Božena tam. Ta záhadná žena, kolegyně muže? Ta určitě také ne. Kdo tedy měl zájem se dostat v noci do bytu? Vrtalo jí to hlavou, až znovu usnula. Ráno si na to sice vzpomněla, ale domnívala se, že se jí něco zdálo.
 
Po ranní hygieně se Božena oblékla do slušivého kostýmku, vzala si nákupní tašku a kabelku a vydala se na nákupy. Řídila se radami Báry, která jí včera poradila, kde si má koupit nějaké zásoby. V blízké pekárně si nakoupila pečivo, chleba, trvanlivé mléko do kávy a nějaké sušenky. Měli docela dobré zapečené housky se sýrem a obložené bagetky a tak se rozhodla, že nebude chodit nikam na oběd, ale pro dnešek se spokojí s tím, co nakoupila. Rozhlížela se po okolí a zjistila celkem nenápadně, že již delší dobu za ní někdo jde. Neviděla ani, jestli je to muž nebo žena. Přidala do kroku a pak se zastavila před výlohou. Osoba se také zastavila, jako by chtěla přejít na druhou stranu ulice.
 
Božena si všimla, že je blízko vedlejší ulice a nečekaně tam zabočila. Nebyl tam žádný obchod, ale pokračovala tou cestou dál a pak znovu zahnula do menší uličky mezi domy. Nikdo se za ní neobjevil. Vrátila se po chvíli na dřívější cestu a spěchala do svého dočasného domova. Byla trochu vyděšená a čekala, kdy někdo zaklepe a bude se domáhat, aby ho pustila dovnitř. Čas ubíhal, bylo poledne a opravdu někdo zaklepal. Byla to Bára. Měla polední přestávku, tak se zastavila , poptat se, jak se Boženě dařilo. Ta jí řekla, co dělala, kde byla, ale o svém poznatku, že je zřejmě sledována a jak unikla, se nezmínila. Byla si jistá, že Bára to moc dobře ví.
 
Znovu se jí Bára vyptávala, jaký je důvod jejího příjezdu a jestli míní odjet, když tady její muž není nebo zůstat a jak dlouho. Božena se jí přímo zeptala, proč se o to tak zajímá. Bára se vymluvila na to, že musí nahlásit, jak dlouho tu bude. Božena řekla:
"Snad má manžel zaplacený nájem tohoto bytu nejméně na měsíc, ne? To by mělo stačit na celý můj pobyt. Třeba se do té doby vrátí."
,"O  tom pochybuji, ale zaplaceno má do konce pololetí" vypadlo z Báry, hned se však zarazila. Něco ví, pomyslela si Božka a pozvala Báru na odpoledne, po práci ,  na čaj a na kus řeči. Podařilo se jí , že Bára dál nevyzvídala a odešla.
 
Po krátkém odpočinku si Božena umínila, že zase půjde na procházku. Aspoň zjistí, jestli ji opravdu někdo sleduje. Než odešla, uklidila pokoj i kuchyňský kout. Musí se ještě zeptat Báry, kdo tady uklidil. Uklízečka zřejmě denně nechodila. Možná jen občas, podle potřeby.
 
Najednou jí zazvonil mobil. Kdo jí může volat? Číslo, které se objevilo, neznala. Přijala hovor a řekla jen :
"Haló" a poslouchala. Mužský hlas, trochu zastřený, ji vyzval ke schůzce. Zítra po obědě, až se zbaví případné nečekané návštěvy nebo slídila, ať sedne do taxíku a jede na druhý konec města, ulice Květná, kde jsou už jen rodinné domky. Vystoupí a jde nejméně o dvě ulice dále, aby ani taxikář neviděl, kam jde.
Nemusí se ničeho bát, ale setkání je nutné. Kdyby náhodou nemohla, někdo či něco ji zdržovalo, ať za žádnou cenu neříká nikomu o této plánované schůzce, raději nepřijede a pak se spolu domluví na dalším.
Božena byla rozčilená, protože se jí zdálo, že ke konci instrukcí zaslechla povzdech, jí dobře známý. Přemýšlela : "Musel to být Mirek. Odkud jí asi volal? Nebyl to náhodou v noci on? Nesledoval ji nakonec on sám?" Nemohla se dočkat příštího dne. Ještě musí přetrpět návštěvu Báry. Nevěděla, že Bára nakonec nepřijde, ale zato se u ní objeví jiná návštěva, ne zrovna příjemná, ba dokonce hodně nemilá!
 
pokračování...
 
9. kapitola
 
 
V noci spala Božena neklidně, vracel se jí stále jeden sen, ze kterého se vždy probudila vlastním vzlykotem. Stála na chodníku a dívala se na protější chodník, kde stál Mirek a upřeně se na ni díval. Chtěla jít za ním , ale nemohla se dostat na přechod. Jezdila auta a ona si všimla, že jsou to stále ta samá, z jedné strany i z druhé. Aspoň barvu i typ měla ta auta stejné. Mirek na ni cosi volal a ona mu nerozuměla. Obrátil se a odcházel a ona chtěla vykřiknout, ale nevydala hlásku. Rozplakala se a tím vzlykem se probudila. Po třech probuzeních se bála usnout, přestože by ráda věděla, jak to dopadne. Nakonec však únavou usnula a probudila se až po osmé hodině.
 
 
Samozřejmě byla ráno jako rozlámaná, nevyspalá. Rozhodla se, že se osprchuje , nasnídá a půjde se podívat po okolí. Byla již oblečená, připravená se obout, najednou se ozvalo zaklepání. V domnění, že je to Bára, která slíbila včera, že se během dopoledne zastaví, otevřela dveře, aniž se zeptala, kdo tam je. Lekla se trochu, ale pak si uvědomila, že žena, které otevřela je zřejmě kolegyně Miroslava, o které slyšela pár poznámek od Báry, odpovídající popisu návštěvnice u nich doma Ilonou.
"Dobrý den, co si přejete?" zeptala se mlčící ženy. Ta si ji prohlížela od hlavy k patě. Vzpamatovala se a zamumlala jen, že je kolegyně Boženina muže Miroslava a potřebuje si s ní promluvit.
 
Boženě došlo, že se jí bude vyptávat hlavně proto, aby zjistila co ona ví a vybídla ženu, aby se posadila. Nabídla jí minerálku, ta s díky odmítla. Žena se chtěla něco zeptat, ale Božena ji předešla:
" Prosím vás, když jste kolegyně mého muž, nevíte náhodou, kam odjel? Při poslední návštěvě doma byl tak milý, říkal, že pojede na služební cestu a domlouvali jsme se, že bych pak mohla za ním přijet aspoň na týden, abych trochu vypadla z práce a mohli jsme se někam podívat. Ještě před pár dny se mi ozval, ale pak jsem se mu nemohla dovolat, tak jsem dostala strach, že se mu něco stalo. Proto jsem se za ním rozjela, možná je někde raněný v nemocnici a nikdo neví, komu podat zprávu. Vy opravdu nic nevíte?"
Měla silný dojem po tomto rozsáhlém vyptávání, že vzala ženě vítr z plachet a ta nevěděla, co na otázky říci. Nebyla zřejmě připravená na vyptávání, ale chtěla se sama něco dovědět. Vypadá to, že Mirkova žena o něm opravdu nic neví. Vymluvila se, že byla v době, kdy kolega asi odjel , zrovna na služební cestě, takže po návratu už s ním nemluvila. Jen ještě chtěla vědět, jestli nepřinesl při poslední návštěvě domů nějaké doklady.
"Víte, pracovali jsme na jedné zakázce a on slíbil, že to dodělá doma a v jeho stole ani skříňce nic není, tak jsem myslela, že to třeba zapomněl doma a vy jste mu to na jeho přání dovezla. Omluvte mne, ale to víte, zdrží to termín splnění zakázky."
 
Božena ji ujistila, že opravdu o ničem takovém doma nemluvili, nic neviděla ani u muže, byli rádi, že se vidí. Kolegyně se brzy odporoučela , vypadala zklamaně, dokonce naštvaně, ale Božena si všimla, že jí zřejmě stejně moc nevěří. Nevadí, ona si na ni dá pozor také. Rozhodla se, že už nikam nepůjde, raději se připraví na odpoledne. Bára přišla za chvíli, byla ráda, že ji chytla doma.
"Nebyla tady kolegyně Miroslava? Ztratila se z kanceláře ani neřekla, kam jde.
"Ty to tedy určitě dobře víš" myslela si Božena, ale pokývala hlavou, že byla. Pomyslela si:
" Vždyť jsi byla u ní včera na návštěvě., Domluvily jste se na mne." Čekala, jak Bára zareguje. Byla přesvědčená, že kolegyně bydlela vedle a měla k Miroslavovi blízko. Přemýšlela dál:
"Co spolu asi pekli? A co o tom všem ví Bára? Zatím dělá, že nic bližšího neví, ale když nic jiného, pomáhá ji sledovat."
Řekla jí tedy o návštěvě a ještě dělala zklamanou, že ta kolegyně také nic o Mirkovi neví. Bude muset zatím počkat. Musela si najít nějakou výmluvu na odpoledne. Na pozvání na oběd Bárou reagovala tak, že má jídlo doma, mohlo by se zkazit. Co kdyby měla třeba někam jet?
"Chtěla bych si po obědě lehnout. Vypnu telefon svůj i ten v místnosti, protože v noci jsem špatně spala. Prospím se, pokud usnu, kdyby ne, budu si číst. Ozvu se vám a třeba mi budete moci říci něco nového. Možná se ozve Miroslav někomu do firmy. Určitě neví, že jsem za ním už přijela. Prosím, dejte mi případně vědět, kdyby se vám ozval, ano?" Tím dotazem utvrzovala Báru, že o mužovi nic neví...
 
Hodinu po obědě se Božena dooblékla , vzala si kabelku a nákupní tašku, aby to vypadalo, že jde nakoupit, kdyby ji někdo sledoval. Neohlížela se, jen si prohlížela výlohy, ve kterých viděla siluetu člověka, který zpovzdálí "nenápadně" sledoval, kam míří. Zašla občas do obchodu, ale dlouho tam nepobyla a klidně pokračovala. Směřovala do míst, kde bylo hodně lidí a bylo snažší se ztratit pronásledovateli. Povedlo se. Dostala se k parkovišti aut, kde zahlédla přijíždět taxi, ze kterého vystoupila žena s dítětem. Požádala řidiče, zda ji může zavést do vilové čtvrti, Květné ulice, má tam bydlet kamarádka ze školy , ale ona to moc nezná. Samozřejmě souhlasil.
 
Všímala si kudy jedou, hlavně tu ulici, kde nastoupila si musela pamatovat, aby trefila zpět. Taxikář se jí po dojezdu zeptal, jestli má počkat, ale ona mu zaplatila i zpáteční cestu, aby neměl škodu a poděkovala. Zůstane u kamarádky možná do zítra. Počkala až odjel a pak, opatrně se rozhlížejíc, zvolna kráčela po úzkém chodníku ulicí, lemovanou ploty od zahrádek, které patřily k rodinným vilkám. Proti ní se objevila známá postava. Div nevykřikla. Byl to Miroslav.
 
Chtěla se k němu rozběhnout, ale on mírně zavrtěl hlavou, jakoby jí říkal:
" Pozor, ještě ne!" Až když se přesvědčil, že široko daleko nikdo není, přistoupil k ní a nečekaně ji objal.
" Co se děje, Mirku? Proč jsi zmizel? "
" Boži, nechtěj vědět všechno do detailu, nebylo by to pro tebe dobré!"
"Víš, Mirku, já také něco vím, budeš mi muset ledaco vysvětlit..."
"To víš, že si všechno povíme, mám nedaleko pronajatý pokoj u známého, on je v cizině, takže budeme mít klid. Jen se musíš nenápadně vrátit ještě dnes na ubytovnu. Řekni třeba, že jsi se projížděla po městě a nakonec šla do kina. Nejsi přece vězeň. Jdi pro jistotu trochu za mnou, aby náhodou nebyl někdo u domu. Kdyby ano, dám ti znamení a ty půjdeš dál, ano?"
"Neboj se, Mirku, jen už jdi..."
 
pokračování...
 
10.kapitola
 
 
Potichu vešli oba do domu, jakoby se báli, aby je někdo neslyšel. V domě šuměl jen větrák klimatizace. Ze zařízení zvenku celkem nenápadné vilky bylo zřejmé, že majitel Vráťa nemá o peníze nouzi. Býval často mimo bydliště , ale neměl zapotřebí pronajímat svůj byt cizím lidem.
 
 
S Miroslavem byl dost často ve styku již dříve, znal ho a tak, když Mirek potřeboval ,,zmizet", ochotně ho přijal. Před odjezdem společně zásobili mražák, lednici, nakoupili vše, co bylo třeba, jen aby nemusel Miroslav moc vycházet a náhodou si ho někdo nevšiml, kdo ho zná. Náhoda bývá nečekaná. Teď však čekalo Miroslava velké vysvětlování, odpovědi na různé otázky ženy.
Dívali se na sebe, mlčeli. Boženě se zdálo, že Mirek nějak za dobu, kdy ho neviděla, zestárl. Měli sice dospělé děti, ale brali se poměrně mladí, což není už nyní tak zvykem. V prvních dobách manželství, kdy se viděli denně, měli děti, si nějak zevšedněli. Později si měli při častém odloučení být vzácnější, ale jak léta běžela, spíše se odcizovali. Miroslav měl pořád co dělat i v době, kdy byl nakrátko doma, Božena se starala o domácnost, pokud nebyla v práci.
Měla sice nyní větší starosti, ale Miroslavovi se zdála nějaká hezčí. Snad to ovlivnilo delší odloučení i to, že si uvědomil, jak mu klid spořádaného domova chybí, ale také snaha Boženy vypadat hezky, upraveně, tak, jak ostatně chodila běžně do zaměstnání. Mirek ji vídal spíše v domácím oblečení, přestože i tehdy na sebe dbala, vypadala jinak, lépe. Neubránil se tomu, aby ji neobjal. Přijímala jeho objetí s povděkem a dokonce cítila vzrušení, jako už dlouho ne.
 
Netrvalo dlouho a spočinuli spolu na pohodlném gauči. Jak dlouho se spolu nemilovali? Bylo to takové neobvyklé, že Boženě skoro zaslzely oči. Všechno napětí posledních dní se uvolnilo, ale někde vzadu byla ještě jiskřička pochybnosti, zda to není právě tou dlouhou dobou, kdy Mirek neměl nablízku žádnou ženu, nejen ji. Miroslav se trochu vylekal, ale došlo mu, že to není ani tak pláč ze žalosti, spíš radostný. Hladil ji, ujišťoval, že se mu po ní stýskalo. Jemu se nálada zlepšila a umínil si, že Boženě řekne vše podstatné.
 
Rychle pojedli něco málo a při šálku čaje se začal Miroslav zpovídat. V průběhu let se ve firmě vypracoval tak dobře, že mu nadřízení nabídli účast na podnikání. Chtěli zařídit pobočky marketingové firmy a potřebovali pro různé aktivity několik spolehlivých, nijak známých lidí. Miroslav netušil, že nejsou všechny v pořádku, legální. Spolupracoval s člověkem, který se v těch obchodech dobře vyznal. Ten se však chystal přiživit na úkor firmy. František, jak se ten známý jmenoval, si nechal říkat Fredy, měl mladou ženu a chtěl být bohatý hlavně kvůli ní..
 
Miroslav se nechal přemluvit, že spolu zprivatizují jednu firmu, jako s.r.o , ale zfalšováním dokladů si bude jejich nadřízený jistý, že ta firma patří společnosti. Tak to udělali ještě s dvěma dalšími. Dokonce ani zaměstnanci těch firem nevěděli, kdo je ve skutečnosti šéfem. Kamuflovali to tak, že část zisku dávali do firmy původní a ostatní šlo na jejich účty. Fredyho začal jeden účetní z firmy podezřívat, proto Fredy požádal Miroslava, aby převzal naoko jeho části firem.
 
Miroslav dodnes neví, jak na to mohl přistoupit. Byl ale jistý, že za čas všechno Fredymu vrátí zpět. Seznámil se i s jeho manželkou, která byla také zaměstnaná v podniku, ale jen na podřízené funkci, aby nebylo nic nápadné. Představovali si, že časem dají výpověď z firmy, ty inkriminované společné firmy prodají, odjedou každý někam jinam a pak, ať si je někdo honí. Protože ty obchody nebyly zcela čisté ani ze strany firmy, byli si jisti, že na policii nikdo nepůjde.
 
Všechno se zkomplikovalo dopravní nehodou, kterou Fredy nepřežil, ale jeho manželka Dita, která byla na zadním sedadle a byla i připoutaná, ano. Měla sice nějaká zranění, po čase se však vrátila do firmy. Miroslav nevěděl, jak to nenápadně udělat, aby jí polovinu firem vrátil. Ona neměla o všem povědomost, neznala detaily, ale domnívala se, že ji Miroslav bude chtít ošidit, tak ho začala hlídat, pronásledovala ho všude, kam chodil, takže se mnozí spoluzaměstnanci začali domnívat, že spolu drží. Nakonec je raději nechali oba přitom.
 
Božena ho přerušila a řekla mu o náhodě, jak našla obálku s doklady a ptala se, proč to udělal. Měl pro to jednoduché vysvětlení. Když už nevěděl co dělat, nechal napsat polovinu těch menších firem na Ditu, aby měl od ní pokoj a polovinu na Boženu, jen aby neměl nic, co by u něj mohl někdo objevit. Konta co má, koupený dům psaný také na ni, jsou vlastně z peněz z těch firem a jeho normálního výdělku.
"Proč se tedy tak bojíš a schováváš se?" Ptala se Božena, ač tušila, že nebude vše tak v pořádku a vyřešené, jak se jí snaží Mirek namluvit.
 
" Víš, není to opravdu tak jednoduché. Dita si totiž usmyslela, že mě získá pro sebe. Nemyslím, že mě má ráda, ale možná je pravým důvodem touha zcelit majetek, prodat to všechno, jak bylo původně plánováno. Ona neví, že jsem svoji polovičku převedl na tebe." Božena si vzpomněla na návštěvu cizí ženy, vlastně Dity u nich. Asi jela obhlédnout situaci, jestli má naději. Zřejmě ji hodně překvapila návštěva Boženy ve firmě i to, že si Božena plánovala pobyt s Miroslavem a nakonec i to, že prý nevěděla o jeho ,,zmizení".
Čas nemilosrdně utíkal, Božena si uvědomila, že se bude muset vrátit na ubytovnu, aby nevzbudila podezření. Miroslav jí také sdělil, že ho Dita vydírala, vyhrožovala mu udáním ve firmě, ale nejen to, tvrdila, že má své lidi, kteří se postarají, aby jí vrátil, co si myslela, že jí patří. Byla přesvědčená, že ji ošidil, využil smrti Fredyho. Napravit to prý může jen rozvodem a svatbou s ní.
Miroslav ujistil Bženu, že se nehodlá vzdát své rodiny, vymyslí řešení. Především by se měl dostat co nejdříve z firmy, kde si myslí, že se při pracovní cestě někde zranil a zotavuje se doma. Tím, že Božena přijela za ním se situace zamotala a budou ji muset nějak vyřešit. Asi to bez pomoci někoho spolehlivého nepůjde.
 
Měla by se honem rozhodnout, jestli by nebylo lepší odjet s vysvětlením, že jede někam za Miroslavem, ale muselo by to být opravdu rychle. Dostane ,,jako" zprávu, že je Miroslav někde v nemocnici a kdyby ho tam někdo cizí hledal, tak už tam zase nebude. Božena by měla odjet k některé sestřenici, na čas se u ní ubytovat. Rozloučili se neobvykle něžně a Miroslav vyšel ven, obhlédnout terén, zda není někdo podezřelý nablízku. Božena pak prošla celou ulicí a zavolala si taxi.
 
Pokračování...
 
11. kapitola...
 
 
 
 
Božena se vrátila bez problémů do ubytovny. Jen se jí zdálo, že najednou zaklaply dveře u vedlejšího bytečku, když odemykala. Zamkla za sebou a při přípravě obloženého chleba způsobem, co lednička dá, přemýšlela, jestli má odjet hned ráno nebo počkat do odpoledne a dělat, že dostala zprávu a musí odjet. Byla přesvědčená, že ji Bára i Dita budou sledovat. Popíjela uvařený čaj a vzpomínala na Mirka. Jak se to s nimi zvrtlo. Jestli má věřit, že nepodlehl Ditě a teprve po její vyslovené žádosti o urovnání poměrů mezi rodinou a jí, se zalekl a řešil to útěkem. Mohla ho Dita vydírat, aniž by tím ohrozila sebe a převedený mužův podíl majetku? Božena měla dojem, že bude lépe teď o tom nepřemýšlet, spíše uvažovat, co nejnutnějšího říci před odjezdem Báře .
 
 
Málem přeslechla zaklepání. Zeptala se, kdo tam je, že se chce zrovna sprchovat. Byla už v župánku. Byla to Bára. Omlouvala se, že ruší, ale chtěla se zeptat, co je nového, jestli se muž neozval. Kde vlastně Božena byla? Nakupovala? Klidně jí pověděla, že se procházela po městě, hlavně po obchodech, ale koupila jen malé suvenýry. Doma není nic nového potřeba. Na sebe má také dost a je zbytečné, aby tahala sebou moc věcí.
"Stejně nevím, jestli mám ještě čekat na nějakou zprávu. Už jsem se poptávala v některých nemocnicích v okolí telefonem, ale musela jim nechat číslo, aby mi mohli případně podat zprávu, kdyby jméno muže objevili v evidenci přijatých . Pokud se mi do dvou dnů neozvou, pojedu asi domů nebo na návštěvu k jedné přítelkyni. " Připravovala si Božena půdu k odjezdu.
Bára zbystřila pozornost: to je podezřelé, nemluvila nikdy, že by si to plánovala, ale možná okolnosti tomu přispěly. Co chtěla, to se dověděla, tak se rozloučila a odešla.
 
Ráno si Božena zašla do blízkého obchodu nakoupit nějaké trvanlivější potraviny, kdyby měla odcestovat. Všimla si, že je opět sledována, ale tentokrát se schválně nikam ,,neztratila" a klidně se vrátila do bytu. Po obědě, který si udělala sama, si začala balit zavazadlo. Nechala kufr dole ve skříni, na ramínkách jen oblečení určené na cestu a toaletní potřeby zatím ponechala na místě. Dá je případně do tašky, ostatní přidá nahoru do kufru. Sotva zavřela skříň opět někdo klepal. Byla to Dita, kolegyně Mirka. Určitě si přišla ověřit, jestli jí Božena řekne totéž, co Báře.
 
Samozřejmě jí řekla totéž a zároveň se jí opět vyptávala, jestli se někomu ve firmě Mirek neozval. Dita byla přímo viditelně naštvaná, ovládla se však, chvíli ještě lelkovala, ale Božena se jí začala vyptávat, jak je to tady s úklidem. Zdálo se jí, že někdo do bytu chodí. Ona si přece po sobě uklidí a není třeba, když tady je, aby někdo chodil. Nebude přece plalit za něco, co si může udělat sama. Dita ji ujistila, že v době pobytu nájemníka tam nikdo nechodí, ani kdyby tam nebyla, dokud je byt zaplacený patří jen nájemníkovi a tím je přece dosud Miroslav. Zatím se neodhlásil. Božena si byla jistá, že tedy někdo prohledával byt i její věci. Dita najednou spěchala, že se musí vrátit do práce. Důtklivě žádala Boženu, aby jí hned dala vědět, pokud by se s mužem spojila nebo se dověděla, kde je. Je to nanejvýš nutné. Znělo to skoro výhružně. Božena za ní zamkla a oddechla si. Spala neklidně, ale jinak nerušeně až do rána. Probudila se dost brzy, napjatě poslouchala.
 
Telefon pípl, objevila se zpráva od Mirka.
"Co nejdříve odjeď, neříkej kam jedeš, D. něco chystá. Raději ve dne, když jsou kolem lidé a můžeš se lépe ztratit. Použij taxík, ale aspoň dvakrát přestup, ale až po odjezdu předešlého taxi. Ozvu se, sama mi nepiš ani nevolej, mám jiné číslo telefonu. Pusu." To bylo domluvené heslo, že na ni myslí. Nečekala na nic, rychle se oblékla, připravila vše do tašky i kufru. Napsala lístek a dala ho na stolek. Byla přesvědčená, že si ho některá z těch dvou přečte. Včera řekla Ditě, že bude déle spát, protože samou starostí moc nespala. Snad ji tedy nebude hned ráno nikdo hlídat. Vyšla na chodbu, nikde nikdo. Šla tiše, raději kufr nesla, aby kolečka nedrncala. Vyšla z budovy, aniž si jí někdo všiml.
 
Zašla za nebližší roh a rozhlížela se, kde by mohla zavolat taxi. Zašla do jednoho výklenku u domu a telefonem zavolala známé taxi. Měla štěstí, že ochotný řidič, který ji vezl do ulice za Mirkem, jí dal svoji vizitku, kdyby ho někdy potřebovala. Netušila, že je to známý Mirkův a má od něj instrukce. Je lepší, když bude co nejméně vědět. Není to věc důvěry, ale pro Boženu to je bezpečnější. Řidič jí řekl, že má zrovna zákazníka a posílá jí kamaráda. Ať mu řekne , že ji má zavézt na autobusové nádraží k určité zastávce. Tam ať počká, on tam přijede a zaveze ji, kam bude třeba. Vše proběhlo, jak se domluvili.
 
Božena seděla ve vlaku , odjížděla k příbuzné, ale ne k jejich. Byla to teta Martina, přítele Ilony. U té ji určitě nebude nikdo hledat. Nevěděla, co ji čeká, jak dlouho bude muset být z domova. Mirek jí slíbil, že si ponechá jen to, co mu patří, co zakoupil za výdělky nejen z firmy, ale i z těch firem. Jako odškodné si to zaslouží. Nebylo to čisté, ale zavčas z toho vycouvá. Pokud mu bude Dita vyhrožovat, vydírat ho, pohrozí jí naopak, že to sdělí majitelům firmy , svoje podíly na těch ,,černých" jim převede a Ditu jim nechá na pospas. Pak nebude mít ani to, co má po mužovi. Pochybuje o tom, že se obrátí na polici. Snad se mu to povede. Akcie těch podniků , které jsou psány na Boženu , co nejrychleji prodají, zbaví se všeho, co by v budoucnosti jejich klid ohrozilo.
 
 
Trvalo několik týdnů, než se doma Miroslav objevil. Božena dlouho u té příbuzné nepobyla, po zprávě od Mirka, že vyřizuje vše jak se domluvili, se vrátila domů. Jak byla ráda, že vidí Ilonu i Martina, hned ten den se zašla podívat i na mladé, na vnoučata. I za cenu toho, že Mirek od firmy odešel a bude si muset hledat místo, bude ráda, že celá záležitost skončí. Domy, co Mirek napsal na ni, přepíší na děti, však i tak jim zůstane dost. Ona práci má a nebude jim nic chybět. Byla vděčná Martinovi, že nabídl pomoc, zvykla si na to, že je v domě. Nakonec bude mít i Mirek kamaráda, když si ona půjde popovídat s Ilonou.
 
Po čase se od Mirkova známého dověděli, že Dita neudržela pusu o nabytém majetku před kolegyní (zřejmě Bárou), ta si pospíšila informovat vedení firmy. Byl to okamžitý vyhazov Dity a jen to, že urychleně zmizela a firma neměla zájem na nějaké kontrole podnikání, se vyhnula případnému soudu.  Netušili však, že Dita po ztrátě zaměstnání pomýšlí na to, jak se dostat ke "svým penězům", pozapomněli, že To byla ona, která již před výletem Boženy byla u nich v domě a ví, kde Mirek bydlí.
 
Pokračování.



Názory čtenářů (Skrýt smazané)

11.03.2019 21:31:55dát kritice tipRuža z Moravy

To tak není, že bych je nerada psala, ale pokud to byla starší povídka, bylo to spíš vyprávění, skoro historie a tam těch přímých řečí moc není. Uvidím, jaksi nestihám, musím to nejdříve  napsat, aby to nebylo horkou jehlou spíchnuté. Teď bude dost frmol s hlídáním, jen co se vyčasí . 

11.03.2019 18:05:44dát kritice tipVečný snílek

Takže si zmenila koniec na pokračovanie? Chceš dopísať nové kapitoly? Teším sa, lebo tento príbeh si to určite zaslúži. Priamo sa žiada tam ešte niečo napísať. Neviem, ale hneď to na mňa pôsobilo ako rýchlo skončené, useknuté. Možno by to chcelo aj viac dialógov, aby to bolo pestrejšie. 

   Hoci viem, že ich nerada píšeš.

09.03.2019 02:32:41dát kritice tipRuža z Moravy

Zjistila jsem, že v jednom máš pravdu. Neukončila jsem to tedy, protože další společný život Mirka a Boženy mohlbýt ještě ovlivněn. Dita si to určitě tak jednoduše líbit nenechala. Uvidím, počkej trochu, ano?

08.03.2019 00:01:16dát kritice tipRuža z Moravy

Někdy právě věk a to, že zůstanou spolu vlastně sami- rodina má svůj život, je sblíží. Všímají si jeden druhého, je jim jasné, že by je stejně již nic tak zvláštního nečekalo a je jen jejich volbou, jestli si  ten život zpestří, zlepší nebo se budou navzájem jen otravovat.

07.03.2019 23:35:01dát kritice tipVečný snílek

Ja viem, že ženy mužom veľa toho prepáčia. To viem, zase podľa vlastnej skutočnosti. Máš pravdu, že radšej privrú oči. Žena čím je staršia sa už horšie rozchádza s mužom. Sú aj odvážne, ktoré čakajú len na to, že deti odrastú a oni sa proste rozvedú. Ale.. je veľa takých, čo žijú spolu, ale každý z nich má svoj život. 

07.03.2019 22:11:29dát kritice tipRuža z Moravy

Oli, budeš se divit, ale dost žen pokud přímo nechytí muže při nevěře a má jen  náznaky, podezření, dělá mrtvého brouka. Ono ledacos odeznía nezapomeň, že ho měla ráda a když viděla, že  ji nehodlá případně ožebračit- dokumenty a převody nalezené, necítila se opouštěná a dostala o něj prostě strach. Možná se v její povaze, schopnosti pochopit, vydedukovat co by mohlo být a co ne, odráží trochu mé názory na  život.

07.03.2019 12:45:19dát kritice tipRuža z Moravy

Oli, budeš se divit, ale dost žen pokud přímo nechytí muže při nevěře a má jen  náznaky, podezření, dělá mrtvého brouka. Ono ledacos odeznía nezapomeň, že ho měla ráda a když viděla, že  ji nehodlá případně opžebraščit- dokumenty a převody nalezené, necítila se opouštěná a dostala o něj prostě strach. Možná se v její povaze, schopnosti pochopit, vydedukovat co by mohlo být a co ne odráží trochu mé názory na  život.

07.03.2019 08:43:45dát kritice tipVečný snílek

Ako to pokračovalo potom. Taká vec určite zanechá niečo na vzťahu dvoch ľudí. Bolo to také zvláštne, že Božena ho hneď pochopila a prijala späť ako keby sa medzi nimi nič nestalo. Žiadne pochybnosti, otázky, nič v nej nehlodalo žiaden tieň podozrenia. Keby som bola ňou, určite by som mu už tak bezhranične neverila, keď ju dokázal oklamať raz, možno to urobí aj viac ráz. 

    To sú len moje úvahy.  Viem, že si to nechcela naťahovať, ale keby áno, bol by z toho celkom pekný rozsiahly príbeh. Vieš, veľmi dobre zamotať a držať v strehu čitateľa. Keby sa to rozpracovalo tak by to bol výborný námet na detektívku. Keby sa tam pridala nejaká vražda. 

   Ale to už fabulujem, čo keby...

06.03.2019 21:40:11dát kritice tipRuža z Moravy

Nechcela jsem to natahovat. Ten příběh jsem psala před 8 lety, jen jsem ho trochu opravovala, rozčlenila.Ony ty osudy lidí nebyly tak zapletené, čachry s akciemi, to bylo je a bude asi na denním pořádku a lidi by to ani tak nezajímalo. Vlastně to dobře dopadlo, oni si své věci vyřešili i s tou kamarádkou,  co dál psát o nich?

06.03.2019 16:47:39dát kritice tipVečný snílek

Ruženka, mne sa zdá, že ten koniec si dosť sekla. Čakala som trocha viac. Možno rozpísanie podrobností ako sa to vyriešilo. Zápletka bola dobrá a napínavá. Chytilo ma to a nevedela som si domyslieť ako sa to skončí. 

   Po pravde ten jednoduchý koniec ma veľmi nepotešil. Ja by som to ešte trocha viac zamotala a vyvrcholenie by bolo bombastické a prekvapivé. 

   Ale je to tvoj príbeh, ty určuješ pravidlá. V celku sa to čítalo dobre. Teším sa na nové tvoje príbehy. 

26.02.2019 20:06:19dát kritice tipRuža z Moravy

Díky, Oli, nebude to moc dlouhé, ale dovíš se všechno . Je to totiž moje starší povídka, takže tam těch dialogů moc nebylo. Už podle nadpisu je to spíš  vyporáv ění-pohádka, ty také nebýají někdy moc něžné.Já tvoje roány čtu průběžně skoro každý den, hlídám si kapitoly. Tvé vypráění je opravdu živé, zatáhne do děje růběžně. Tak uvidíme co se  vyklube u tebe i u mne, že? :o)

26.02.2019 16:18:33dát kritice tipVečný snílek

Ruženka, chcela som si pôvodne prečítať, len jednu kapitolu, aby som vedela, o čom tvoj príbeh bude. Ale dosť ma to zaujalo, tak som si prečítala všetky naraz. 

   Zvykla som si na tvoj neobvyklý štýl písania. Používaš jedného rozprávača na všetky udalosti a ten rozohráva dej. Neviem, či by som to dokázala, lebo sa mi to zdá ťažké. Ja skôr preferujem dialógy, tie dokážu rozohrať celý príbeh a postaviť osoby, aby sa čitateľ vedel s nimi stotožniť. Hoci to nerobíš týmto spôsobom, ale i tak si viem predstaviť jednotlivých aktérov príbehu a zdieľať ich osudy. 

   Je to zaujímavé a trocha zamotané. Som zvedavá, prečo toto všetko Miroslav podnikol, prečo zatajil manželke, že prepísal na ňu väčšiu časť majetku a v čom vlastne ide. A kto bola tá záhadná žena. No veď uvidíme, aká bude pointa celého príbehu. 

   Dlho si už nič nedávala, tak som bola zvedavá, keby budeš niečo publikovať a o čom to bude. Mám rada tvoje ,,poviedky."



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.