Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLásky z nádraží
Autor
Movsar
Lásky z nádraží
Potkal ji na kosmickém nádraží. Čekala na spoj Země - Neptun, kde studovala čtvrtým rokem hru na flétnu na jedné z nejprestižnějších akademií v galaxii. Hlásili zpoždění: v mlhovině Andromedy měla raketa menší potíže s rojem asteroidů. Využil toho a pozval ji na kávu do nádražního kiosku. Souhlasila. Našli v sobě zalíbení. Slíbili si potkat se nejpozději za tisíc světelných let.
Všeobecné obchodní lahůdky
Lahůdky Zlatý kříž. Někdo se spokojí s chlebíčkem, jiný volí pošmak na vidličku. Žádný půst. A do ticha jen občas tón ne zcela zvukotěsných úst. Ti, co nestíhají, jen nahlédnou výkladem a naprázdno polknou. A o ulici dál bankéř, jen v košili, u tváře telefon jako sopka chrlí žhavé info: smlouva, úvěr, úrok, zástava, katastr. Až dostane hlad, sní všeobecné smluvní podmínky. Stejně je nikdo nečte.
Láska tak na dvěstě stran
Vzpomínají, jako by jim bylo sedmdesát. Přitom jim nedávno mohlo být tak sedmnáct. Dvě sladkostmi ztučnělé holky. Stojí u regálu s obrázkovými knížkami a trumfují se: té koupil táta tenhle komiks a té zas tamten; jedna u něj brečela, druhá byla "hotová". A kolem románů krouží holka o něco starší. Hledá lásku tak na dvěstě stran. Až ji najde, pod lampou bude vzpomínat na všechna milostná zklamání.
Jak by se zab(av)ili
V Krušných horách to zabilo ženskou. A s ní álem i děcko. Prý jí tekla krev z nosu i uší, polámaná byla jak chrastí. Byli u ní hned, přiletěli helikoptérou, zkoušeli to s léčivou mastí. Marně, už byla mrtvá nejmíň nadvakrát. A co ji to popadlo? Atrakce, bláznivina: jízda svahem v pneumatice. Lidi už roupama neví, jak by se zab(av)ili.
Šulage mange
Šumavská samota, rajský kus země, divočina. "Šulage mange, hin tut džadžipen." Strýc Koliha nerozuměl. Byla to chvíle a po čele mu stékal pramínek krve. Brzy cítil její kovovou pachuť. Hleděl k nebi jako světec z barokního obrazu, pak se svět začal ztrácet. V kredenci pod talíři bylo dvacetšest tisíc; na pohřeb. Strýc Koliha byl uložen na veřejné útraty do obecního hrobu. Šulage mange.
Bída Smíchova
Opadlý sníh odkryl všechnu bídu Smíchova. Domy obnažené na drát a kabel. Na každém rohu sběrna, protože tahle čtvrť je recyklovatelná. A břehy neomývá Jordán, naději tu nehledej. Snad solidaritu: stále tu platí zákony proletariátu: lidé si v tramvajích tykají, aniž se znají. A k triumfální víře tu budí pastor Miloš. I on každému tyká, protože pod Andělem jsme si všichni rovni.
16 názorů
v podstatě jsi vystihl důvod, který jsem měl někde v podvědomí a sám se mi nepřipomněl: ano, zpěvnost, zpěv té řeči (jakkoli jde jen o nápodobu) byla někde u zrodu. v podstatě to má ještě temnější zdroj, než by se zdálo. a ta prvoplánová temnota byla vyjasněna objevila se jiná: zvučnost/zpěvnost vraždění/smrti? surrealisté by to možná ocenili, ale já nakonec ne. beru to tedy terapeuticky. poučení z toho beru.
Ta první, věřím ti, že se hodně nabízela, možná je to i proto, že hodně to téma vypuzuje očekávání a pak je kumšt to sladit. Asi bude problém v tom, že jsi v podstatě pozemské aranžmá jen přejmenoval do vesmírných, a přitom si čtenář sliboval, že to bude i s tou láskou nebesštější. Ačkoliv, může být láska ještě víc než nebeská?
Jsem rád, že ohledně miniaturky se strejdou, uvádíš svůj postoj, ostatně je napsána stylisticky velmi dobře a ona rómská formulka tam působí zpěvně, i když ji nerozumím, ale objektivně je zavádějící.
A konečně, můžeš si za to sám. Nastavils sis laťku a teď skákej.
díky, přátelé.
tady musím reagovat o něco více než obvykle:
jiří, vyznění té miniatury skutečně může budit laciný a snad i rasistický dojem. mínění bylo npaorsto jiné, žádný rasismus, skutečně jen hříčka, která se nabízela a nepovedla. nepovedla proto, že může urážet, a to je to poslední, co bych chtěl. urážet oprávněně, protože tohle etnikum skutečně vraždy páchá minimálně, nemají to v repertoáru.
v prvních letech působení tady jsem byl přecitlivělý na kriotiku a reagoval na ni obvykle pdrážděně.. byla to telecí léta. teď jsem za ni naopak rád a beru z ní.
zboro a jiří, já tu první naopak psal s velkým nadšením, téma vesmíru, lásky, náhody a absurdnosti, nejlíp vše dohromady, je mi strašně blízké. přemýšlím, kde se stala chyba. opravdu.
a všem díky za zastavení a názory!
Líbí se mi ty průniky sci - fi a reality a jisté nekorektní jazykové hrátky se mi taky líbí . Tip .
Po dlouhé době tě čtu a jsem trošičku zklamán, protože jsem si na vykl u tebe na hodně pěkného. Ono to také není jednoduché najít takové spousty aspoň trochu nosných námětů.
První asi neslabší, slibuje něco jiného, ale nenaplní to. Druhá rovněž nic moc, jen opis situace, ale v Lásce na 200 stran máš svůj obvyklý švih, čtvrtá jen tak, aby řeč nestála, a Šulage mange je pro mne problematická, ale dobře napsaná, jen si nevím rady s podtextem, jestli je nutné to spojovat s etnicitou, to mi přijde laciné. Poslední je zase tvou ozdobou.
Dnes nemám žiadne väčšie vyhrady vlastne nemám žiadne výhrady.V prvej má bavilo spojenie romant.kontextu s veľmi peknou ironiou,,láska na dvesto strán detto.Reflexia autora cit pre detaily myšlienku ,obrat v texte,presah,,zručnost rukopisu.Pekna praca
Láska na 200, strýc a bída. Zbytek moc ne. Ta první mi k Tobě vůbec nesedne a nelíbí se mi.
"Hledá lásku tak na dvěstě stran." Co na to ještě říci? Parádní a takové perličky já si u Tebe sbírám. Pěkné, moc pěkné dílko.
Nevím, co pochválit dřív. Zábavné:
Až dostane hlad, sní všeobecné smluvní podmínky. Stejně je nikdo nečte.
dobře vyposlechuté a odpozorované, tragické... Šulage mange.