Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Tres Lirios

20. 02. 2019
4
15
765
Autor
Petula

Tak jsem jednou, po náročném dni, šla domů pěšky.
Nebylo to poprvé a snad ani naposledy, ale…
A je-li člověk unavený, mohou se mu dít i věci, jako by byl pod vlivem…

_________________________________________________________

Případné rozhozené formátování spáchal až Peace-Mák…
V předloze je v pořádku…
Pokud se nenačte celý text, dejte opakovaě načíst, nejjednodušeji klávesou
Odkazy otevírejte zásadne na nové kartě či v novém okně… Je tak sice nastaveno, ale nastavení nefunguje…

 

Tres Lirios

Punkevně tmavá noc, sníh s deštěm, sibiřská meluzína za každým rohem…
Poslední denní tramvaj v trapu a čekat na
náměstí půl hodiny na první noční se mi fakt nechtělo…

Táhnu se vzhůru Ostruhovou ulicí k nám nahoru do Kolátorova města, jehož chlouba, mrakodrap z roku 1911, už je asi týden jen minulostí… Fičí. Halím se do kapuce a šály. Možná jsem měla přece jen počkat dole na noční spoj…

„Señora, por favor, ¿habla español?“ – ozve se mi za zády.
Automaticky odvětím, spíše do kapuce, než k tázajícímu se, „Disculpe, no hablo“.
„Buscando la casa de Jan Neruda.“ – pokračuje ten hlas…
Otočím se. Starší
chlapík v hubertusu. Na hlavě si, v té čině, přidržuje bekovku.
„Chlape, dyk vám říkám, že nerozumím Španělsky…
Ale počkejte, kasa de Jan Neruda, říkáte?“ To by mohlo být…
„Dos soles? Kasa dos soles?“
„Sí, la casa A Dos Soles.“
Člověče, jak já vám řeknu, že šílíte, že je tam draho a že teď už maj' stejně zavřeno…
Máchnu rukou a ledabyle ukážu směr ke
Dvoum Sluncům, ale…
„Hele, já nehobluju espaňol! Pub dos soles is kloust.“ a dodám, snad španělsky,
„¿Entiende?“
„No entiendo.“
Ach jo, co s vámi? Hmm…
„Ukažte, co to máte v ruce za pugét?“
„¿Puget?“
„No, tady – flórés!“
„Sí! Las flores. Tres Lirios.“
„Tři lilie?“
… Hmmm… Tři lilie…
To je
hotel támhle dole na Johannesbergu… Tam snad bývala ta hospoda U Tří lilií, co o ní psal Jan Neruda?
Jak to bylo…?
… Hostinec,
Strahovská brána, nedaleký hřbitov
Bouřlivá letní noc, tančící dívka, smrt matky, láska na první pohled…
To by mohlo být…


Vítr zaskučel ještě bouřlivěji, mokrý sníh mi zalepil oči. Světelný záblesk následovaný hromobitím a ještě jeden…
Sněhová bouře…

Otírám si oči, rozhlížím se. Jsem na ulici zase už sama. Neznámý „zmizel“…
Jen vítr žene po dláždění a sněhu kytici zabalenou v květinářském papíru…
Rozběhnu se za pugétem… Květiny se ještě nepolámaly. Oklepávám opatrně sníh a rovnám pocuchaný papír s potiskem květů.
Stojí na něm zdobným písmem
El Florista, Santiago, Ñuñoa

Vítr se utišuje. Je stále chladněji. Na chodníku není žádných stop – poryvy větru se sněhem vše zavály.
Stojím zde zcela sama… Co nyní s květinou? Než ji donesu domů, zmrzne.
Vím! Sbíhám po schodech na
Johannesberg k domu U tří bílých lilií. V recepci hotelu se svítí.

„Hello!“, vítá mne krásné tmavovlasé světlooké děvče. V očích má však slzy…
Zírám na ni. Někoho mi připomíná…
Jako ve snách poloautomaticky rozbaluji květiny, snad abych je předala tomu děvčeti?
Zpod papíru vypadla kartička s nějakým textem. Shýbnu se pro ni. Nerozumím, je španělsky…

Květiny i vzkaz předávám slečně recepční.
Usměje se. „Děkuji…“ Rozplakala se…
„Promiňte… Víte, právě než jste přišla, mi volala sestra; dnes v noci nám zemřela maminka…
… A já jsem se, zrovna dneska večer…, asi zamilovala, nádherně…
Jenže teď mám službu a až do rána musím zůstat tady na recepci.
A… Je to vše takové podivné… Mám strach… Vše to tak zapadá…

Znáte tu pověst o rozsápané tanečnici Simoně ze stejnojmenného domu, tam nahoře, na Pohořelci?
Víte, ten, co o něm píše Jan Neruda v povídce
„U tří lilií“?
Neruda určitě vycházel z té pověsti!
Ano?
A proto jste snad tady…?!?

Já jsem totiž taky Simona… Ale to přece bylo jinde!!! Tady ne! A já jsem v práci, ne na zábavě…
Všechno je to ale tak podobné…“

Odmlčela se…
Pak odešla do zázemí, nejspíš pro vázu a asi též osušit si oči a opravit proslzený make-up…
Po chvíli se vrátila. V jedné ruce vázu, v druhé kartičku se vzkazem z květin.

„Víte, co tam stojí?“
„Ne, neumím…“

„Dva šťastní milenci neznají smrt a zánik,
rodí se, umírají v životě bez přestání,
jak sama příroda zůstávají věční.“

Pablo Neruda

________________________________________________________________

 

A jak je to s těmi místy a názvy?

V povídce výše jsem se pohybovala v těchto místech:

Zastávka tramvaje Malostranské náměstí

Nerudova uliceOstruhová

a mířila směrem:
U Dvou slunců – BřevnovKolátorovo město kde byl i zmíněný Mrakodrap z roku 1911

Avšak…
Zde jsem se setkala s neznámým, vypadal asi takto.

Další děj se pak odehrával tady:
Jánský vršekJohannesberg

městský dům U tří bílých lilií, U lilieJánský vršek 310/4

Hotel U Bílé lilie / Praha III., čp. 310

Stará Strahovská brána / Praha III. čp. 247

Hřbitov na Jánském vršku / Praha III. u čp. 321 / Johannesberg-Gaße

A to vše je snad jen podobnost – čistě náhodná??? – s reáliemi Nerudovými?
Jméno i užití domu (hotel / hostinec), v obou případech blízkosti hřbitova i Strahovské brány (ač různých), viz dále…

Při mé pozdější návštěvě v hotelu byla slečna recepční přesný negativ dívky z povídky – usmívající se světlovláska s tmavýma očima. Tedy opět dualita?

 

Jan Neruda psal svou povídku o jiném domě:

měšťanský dům U tří lilií, U bílé lilie  – Pohořelec 139/16 a podřízený odkaz,
kde, po troše „kouzlení s obrázkem“
původního dokumentu a luštění textu, zjistíme, že zde opravdu byl sál…
Rekonstruovaný text říká:
„V přízemí vpravo sál půlelipticky valeně klenutý (příčně) se čtyřmi páry pětiúhelných lunet.“

Praha IV., čp. 139

Jan Neruda pak měl na mysli i poněkud „novější“ Strahovskou bránu, která v době psaní Nerudovy povídky (1876) ještě stála.

A zde informace o pohřebišti v Nerudou popisované lokalitě, zvláště pak text:
„… Archeologickým výzkumem bylo zjištěno, že klášter vznikl v místech staršího laického pohřebiště z 9. – 10. století. Doklady raně středověkého pohřbívání z doby před jeho vznikem byly zatím nalezeny po obvodu konventního chrámu, na knihovním dvoře i v prostoru dnešního hospodářského dvora čp. 127.“

A tady stojí, jak vidno, k uvedenému pohřebišti docela blízko předmětný dům, u kterého byly na dvorku zadního traktu, dle Jana Nerudy, volně ke zhlédnutí vykopané lidské kosti: Pohořelec 139/16

A zde odkaz na současné zpracování původní pověsti z knihy Jana Žáčka Erotické pověsti staré Prahy

(Výstraha: Opakovaným klikáním na odkaz ukázky z knihy si můžete znemožnít jeho další čtení!)

 


15 názorů

Petula
25. 02. 2019
Dát tip

OK, díky za reakci.Dodkazy jsem tedy barevně sestejnila s dalším textem.

___________________________________________

|||-_-|||


ysslandia
22. 02. 2019
Dát tip

Nedočítala som, pre mňa sú tie  odkazy strašne rušivé, pokiaľ by som chcela dozvedieť viac informácii, tak jednoducho využijem náučné zdroje, prípadne zdroje k tomu určené- takto pri čítaní to odtrháva a kúskuje pozornosť. Aspon teda u mňa.


Lerak12
20. 02. 2019
Dát tip

Originální dílko!  Moc se mi líbí a jen podobných houšť.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru