Je další noc...

Ulička víc než křivolaká

omítka ze zdí na zem padá

Koho sem večer zajít láká

jiného, nežli maniaka?

Noc dnu již ukázala záda

 Podpatky tichem zarachotí

kratičká sukně, temně rudá

sem manžel nezavítá s chotí

protože ta by byla proti

tady se jiná holka udá

Ještě pár kroků – jen pár chybí

páchne to strašně po odpadcích

Bude to dělat – bez záliby

pro prachy – jako všechny chyby

Kunčofti nebývají sladcí

 Červené lodičky se třpytí

nohy má v černých punčocháčích

Podivný pocit strach v ní vznítí

že skončí brzy její žití

Že smrt už za ní zvolna kráčí

 Něčí dech za svým krkem vnímá

Něčí dech za ní přímo funí

před chvíli projela jí zima

to ji však náhle nezajímá

někdo již stojí zcela u ní

 Otočí se, je vyděšená

postava v černém na ni hledí

v obličeji je jako stěna

bledá – a náhle bezejmenná

tuší již všechny odpovědi

 Najdou ji ráno, za svítání

drastická bude tato scéna

nožem ji kdosi mockrát raní

oči pak nezakryje dlaní

Vyzní to celé do ztracena?

 Náhodná oběť něčích pudů?

Co když se za tím více skrývá?

Tajemství měla – už je v čudu

Vydírat značí ztrácet půdu

Je další noc – je odpudivá…